V samotné elektrárně je největším zlomem zahájení vyklízení bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého bloku. Další intenzivně sledovanou oblastí jsou problémy se skladováním radioaktivní vody a její úniky, které se objevovaly během celého roku.

 

 

Vyklízení palivových souborů z bazénů u zničených reaktorů

 

 

Během roku se podařilo dokončit novou horní část budovy čtvrtého bloku a instalaci potřebného zařízení pro manipulaci s kontejnery a palivovými soubory. Zároveň se podařilo také uvolnit část kapacity společného bazénu pro vyhořelé palivo tak, že se část starších palivových souborů přemístila v kontejnerech do suchého skladu. Dne 18. listopadu tak byla zahájena postupná přeprava palivových souborů z bazénu čtvrtého bloku do společného bazénu vzdáleného zhruba sto metrů. Každá jednotlivá přeprava probíhá v následujících krocích. Do bazénu se velkým mostovým jeřábem vloží kontejner, který je určen pro přepravu 22 palivových souborů. Tento počet se postupně přemístí, jeden po druhém, ze svých pozic v bazénu speciálním zavážecím zařízením do kontejneru. Proces přemisťování probíhá celý pod vodou, která slouží ke stínění radiace. Pak se kontejner mostovým jeřábem vyjme a zkontroluje, případně se provede jeho dekontaminace. Následně se přemístí na valník a převeze do budovy společného bazénu, kde se palivové soubory uloží.

 

 

Začátek přemisťování je podrobněji i s fotografiemi popsán v těchto článcích (zde,   zde a zde). V první várce byly čerstvé palivové soubory, které dosud nebyly v reaktoru. Přemístění proběhlo bez problémů a v dalších várkách se už přemisťovaly vyhořelé palivové články. Do Vánoc se podařilo realizovat šest odvozů a přemístit 132 palivových souborů. Aktuální stav vyklízení lze sledovat zde.  Zatím se tak daří realizovat jeden odvoz za necelý týden a vše probíhá bez problémů. Průběžně probíhá i další dekontaminace okolí bazénu, která by měla umožnit snížení radiace v pracovních prostorách. Dávkový příkon je zde i 300 mikrosievertů za hodinu a kvůli zvýšené radiaci se musí obsluha poměrně často střídat. Snížení radiace by zlepšilo prostředí pro obsluhu jeřábů i další pracovníky a umožnilo i lepší efektivitu jejich práce. Jsou tak dobré předpoklady, že i nadále půjde vše dobře a případně se podaří dosáhnout i urychlení. Problém by se mohl objevit u poškozených palivových souborů. Podrobnou prohlídkou podvodní kamerou se nenašla jiná poškození než tři mechanická, o kterých se už ví dlouho. Došlo k nim při manipulaci s palivovými soubory před 25 a 10 lety. Prioritou tak je bezpečnost a ne rychlost. I přes možné problémy je velice pravděpodobné, že by se mohlo podařit přemístění všech 1533 palivových souborů, z nichž 1331 jsou vyhořelé, do konce roku 2014.

 

 

U třetího bloku se podařilo uklidit zbytky zničené horní části budovy a částečně se již vyklidily trosky popadané do bazénu. Při této práci nastala koncem listopadu 2013 i malá nehoda. Při průzkumu bazénu, stavu palivových souborů a popadaných trosek v něm se uvolnila a spadla dálkově ovládaná podvodní kamera vážící 5,5 kg, která visela na kabelu spuštěném z jeřábu. Naštěstí nedošlo k žádnému poškození palivových článků nebo vybavení bazénu. Velmi důležité je v tomto případě snížení radioaktivity pomocí odklizení radioaktivních trosek a alespoň částečné dekontaminace. Zatím se totiž musí většina prací provádět na dálku pomocí dálkově ovládaných mechanismů. Před vybudováním nové horní části budovy a instalaci jeřábu a zavážecího stroje je k tomu potřeba vytvořit podmínky právě intenzivní dekontaminací. Mezi důležité kroky před touto etapou patřila i analýza statiky a seismické odolnosti poškozené budovy, která proběhla ke konci roku. Na dálku ovládané kamery prohlížejí nejen patro s bazénem, ale prostory pod ním. V bazénu třetího reaktoru je 566 palivových souborů.

 

 

U druhého reaktoru je budova nepoškozená a v pořádku je i zavážecí zařízení. Problém však je silná kontaminace patra, ve kterém se bazén s veškerým vybavením nachází. Než se začne pracovat na jeho vyklizení, je potřeba provést dekontaminaci a opatření, která by chránila zaměstnance před radiací. Vzhledem k tomu, že je budova nepoškozena a seizmicky odolná, není také potřeba příliš spěchat. Celkově je v bazénu tohoto bloku 615 palivových souborů. Jak už se psalo v předchozích částech cyklu, u prvního bloku je nutné rozebrat provizorní horní část budovy, která se vybudovala po havárii. To umožní využít těžkou techniku k odklizení trosek původní horní části, které pokryly patro s bazénem. Po vyčištění se postaví nová horní část a instaluje stejně jako u čtvrtého bloku jeřáb a zavážecí stroj. Potom se vyklidí všech 392 palivových článků, které v bazénu tohoto bloku jsou. Předpokládá se, že vyklízení bazénů všech tří zmíněných bloků bude postupně zahájeno během následujících dvou let.

 

Jak se zničenými reaktory a další postup v areálu

Daleko náročnější bude odstranění zbytků palivových souborů ze zničených aktivních zón prvních tří reaktorů. Zatím se nepodařilo zjistit jejich přesný stav a také, zda a jaké jsou netěsnosti kontejnmentů. Ty je třeba nalézt a opravit, aby se daly kontejnmenty naplnit vodou a mohlo být zahájeno odstraňování zničených aktivních zón. Předpokládá se, že by tato operace mohla být zahájena v roce 2020, ale tento termín je z důvodů zmíněných nejistot otevřený. Průzkum stavu kontejnmentů a situace uvnitř nich musí kvůli velmi vysoké radiaci probíhat většinou pomocí dálkově ovládaných robotů.

V polovině listopadu se robotu s kamerou podařilo prozkoumat stav spodní části kontejnmentu prvního bloku. Kamera našla dvě místa, kde voda z kontejnmentu protéká do podzemí budovy, ve které je reaktor umístěn. Jedním je pramínek vody stékající po stěně komory potlačení a rozlévající se na podlaze. Druhým pak poškození trubky, která sloužila k odvodu vody vzniklé kondenzací. Předpokládá se, že voda se ven dostává netěsnostmi kontejnmentu. Pozorované netěsnosti by mohly svědčit o značném poškození kontejnmentu v místech spojujících vnitřní část s komorou potlačení. Je to poprvé, kdy se podařilo odhalit možné úniky vody z kontejnmentu. Pokud by se podařilo objevit všechny, mohly by se netěsnosti opravit a snížit tak množství odpadní vody a připravit i podmínky pro vyplnění kontejnmentu vodou.

K odstranění roztavených částí aktivních zón tří zničených reaktorů bude třeba vyvinout řadu nových dálkově ovládaných technologií, které dokáží pracovat pod vodou. Potřebné roboty se snaží vyvinout jak japonští tak zahraniční odborníci. Jde však o velmi náročný úkol.

 

V prosinci se také rozhodlo o osudu dvou nepoškozených bloků Jaderné elektrárny Fukušima I. Blok 5 a 6, které jsou zhruba 200 m od zničeného prvního bloku, budou také zrušeny. U šestého bloku bylo všechno palivo přesunuto z reaktoru do bazénu a u pátého bloku k tomu dojde v září 2014. Předpokládá se, že v lednu budou reaktory přesunuty z kategorie funkčních bloků do kategorie bloků v likvidaci. Společnost TEPCO předpokládá, že je bude využívat k nácviku a pro testy způsobů likvidace zničených bloků. Je to asi nejrozumnější řešení, protože realizace opatření, která by umožnila jejich opětné spuštění, by byl asi značně nákladná. A jen velice těžko představitelné je i získání svolení místních komunit z prefektury Fukušima pro jejich provozování. Tak alespoň poslouží pro zlepšení podmínek pro práci na likvidaci následků havárie. Počet funkčních reaktorů se tak v Japonsku sníží z 50 na 48.

 

 

Největší problém roku 2013 – hromadící se radioaktivní voda

Největší výzvou se v tomto roce ukázala být situace s radioaktivní vodou. Dekontaminační zařízení zatím spolehlivě odstraňuje jen některé radionuklidy, zvláště izotopy cesia. Hromadí se tak velké objemy radioaktivní vody. Ta sice má relativně nízkou radioaktivitu gama, ale velmi vysokou aktivitu beta. Zdroje této vody a problémy s ní jsou podrobně popsány v předchozích článcích (zde, zde , zde zde a zde). Celý rok se tak objevovaly zprávy o různých únicích radioaktivní vody. Velká část byla spojena jednak s problémy na jednotlivých nádržích, ale také s manipulací s hromadící se dešťovou vodou, u které se nedařilo zajistit, aby se nedostala do kontaktu se silně kontaminovanými místy. Pomoci vrtů se zkoumá aktivita podzemní vody v různých hloubkách a místech. V některých z nich se projevuje zvyšování aktivity tritia, cesia nebo stroncia, což může souviset s úniky. I to ukazuje, že příští rok bude potřeba dosáhnout radikálního pokroku v této oblasti.

Důležitá jsou opatření při nakládání s dešťovou vodou, která dělala značné potíže nejen při minulých obdobích velmi silných dešťů a bouří. Na všechny nádrže se budou umisťovat okapy a zařízení pro sběr a odvod dešťové vody. Ta zabrání hromadění dešťové vody v bazénech, ve kterých jsou umístěny nádrže a slouží k zachycení radioaktivní vody z případných úniků. Zároveň se zvýší ochranné bariéry okolo bazénů z 60 cm na 130 cm.

 

obr 16 Instalace plně uzavřené drenáže, která zabrání kontaminaci slabě kontaminované dešťové vody a možnosti úniku radioaktivních materiálů až do moře (zdroj TEPCO).

 

Od poloviny listopadu je obnoven testovací provoz všech tří paralelních linek zařízení ALPS, které je určeno k odstranění téměř všech radionuklidů z kontaminované vody. Jediným radioizotopem, který zůstane, bude tritium. To nelze chemicky odlišit od lehčích izotopů vodíku. V testovacím režimu se ukázalo, že jisté problémy má zařízení ještě s dalšími čtyřmi prvky, mezi které patří kobalt a antimon. Bude snaha vyřešit tyto problémy a příští rok spustit zařízení do efektivního běžného provozu. Počítá se s tím, že se postaví ještě další linky a pokud půjde vše podle plánu, což pochopitelně není jisté, mohla by být všechna uskladňovaná voda v areálu dekontaminována do března 2015.

 

Ve vodě by pak zůstala pouze jediná významná aktivita, a to zmíněné tritium. Na řadě jednání bylo rozebíráno, co s touto vodou, ale většinové doporučení odborníků, například i z Mezinárodní agentury pro atomovou energii, je vypouštět tuto vodu po dostatečném naředění do moře. Je založeno na tom, že tritium vzniká i v interakci kosmického záření v atmosféře a je normální součástí životního prostředí. Pokud tak bude ředění vody takové, že aktivita tritia v ní bude na úrovní přírodního pozadí, neznamená žádnou hrozbu pro životní prostředí. Podrobněji je situace s vodou i tritiem popsána zde, zde a zde.

 

 

Postupně, jak se uklízejí stále další části areálu elektrárny a začíná se pracovat i v místech, které byly doposud obcházeny nebo skryty za nyní odstraněnými troskami, zjišťují se i místa s poměrně vysokou aktivitou. Začátkem prosince se tak našlo místo s daleko nejvyšší aktivitou určenou mimo budovy reaktorů. Nachází se na potrubí, které propojuje budovu prvního a druhého reaktoru se 120 m vysokým ventilačním komínem. Příslušný dávkový příkon nebylo možné změřit přímo, ale pokud by změřené hodnoty pocházely z jednoho místa na potrubí, musel by být na povrchu trubky extrémní dávkový příkon až 25 Sv/hod. Toto číslo není asi příliš reálné, protože zdroj asi není bodový. Ale v každém případě je hodnota dávkového příkonu v daném místě extrémně vysoká. Nejspíše pochází z radioaktivních látek zachycených v trubce při ventilaci. Právě v trubkách, které umožňovaly ventilaci reaktoru, se již dříve nacházely nejvyšší hodnoty radiace. A psalo se o tom v předchozích částech cyklu. Je snaha postupně radioaktivní trosky odklízet a silně radioaktivní místa na konstrukcích, které nelze odklidit pak odstínit vhodnou stěnou. Takto by se měly zlepšit radiační podmínky například v budově čtyři, která je ovlivněna intenzivní radiací ze třetího bloku. Zde jsou místa s dávkovým příkonem přesahujícím 0,1 mSv/hod. Měření radioaktivity v samotném areálu elektrárny i v mořské vodě v okolí elektrárny je prováděno i v součinnosti s odborníky z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA)

 

Situace v zasažených oblastech

Značný pokrok byl zaznamenán i v dekontaminaci zasažených území. Hlavní událostí tohoto roku bylo dokončení klasifikace a otevření evakuovaných a zakázaných oblastí na začátku srpna 2013. Jejich území bylo rozděleno na tři kategorie. První (zelené) jsou oblasti, kde celoroční dávka nedosahuje 20 mSv a předpokládá se brzký trvalý návrat obyvatel. Do druhé kategorie (oranžové) spadají oblasti, kde kontaminace vede k roční dávce mezi 20 až 50 mSv. Zde mohou obyvatele pracovat na dekontaminaci a rekonstrukci. Trvalý návrat však vyžaduje snížení roční dávky pod 20 mSv. Může se však intenzivně připravovat rekonstrukcí infrastruktury a obnovou farmaření či malých i větších podniků. Na územích poslední kategorie (červené) je roční dávka přesahující 50 mSv a je potřeba dlouhodobá a intenzivní dekontaminace, než se budou moci obyvatelé vrátit. Kdy se budou moci vrátit, je tak pro tyto oblasti otevřenou otázkou.

 

Na základě dosavadních zkušeností se upravují doporučení pro určování roční dávky. Jak bylo zmíněno, návrat je možný v případě, že odhadovaná roční dávka je nižší než 20 mSv. Dekontaminace pak pokračuje a snahou je, dostat se až k hodnotě 1 mSv. Roční dávka se odhaduje z celkové kontaminace v dané oblasti. Odborníci doporučují vybavit po návratu obyvatele dozimetry a zjišťovat reálnou hodnotu roční dávky. Ta bývá většinou i značně nižší než odhadovaná (od jedné třetiny až k jedné sedmině). Je to dáno tím, že lidé se většinou pohybují ve stejných a intenzivně dekontaminovaných místech a často uvnitř budov, kde je v Japonsku radiace velmi nízká. V místech s vyšší kontaminací, kde není dekontaminace tak intenzivní pobývají většinou jen krátce.

 

U méně kontaminovaných oblastí (zelené a oranžové) by se trvalého návratu obyvatel mohlo dosáhnout v příštím roce a nejbližších pár letech. U silně kontaminovaných oblastí (červených), kde hodnota kontaminace vede k dávkám přesahujícím 50 mSv, to bude náročnější a efektivní metody dekontaminace se teprve hledají. V roce 2013 proběhla experimentální dekontaminace několika území tří obytných čtvrtí v silně kontaminovaném městě Namie. Původní střední dávkový příkon 6,56 mikrosievertů za hodinu se podařilo snížit na hodnotu 3,51 mikrosievertů za hodinu, tedy téměř na polovinu. Roční dávka se tak dostala pod 50 mSv. V oblasti mateřské školy ve městě Futaba se podařilo dávkový příkon snížit dokonce o 70 %. V řadě míst se podařilo kontaminaci snížit natolik, že by bylo možné přesunout území do lepší kategorie. Výsledky tak jsou povzbudivé, i když je jasné, že bude třeba hledat ještě efektivnější způsoby dekontaminace.

I přes pokroky však dochází ke zpoždění dekontaminace zelených a oranžových oblastí oproti plánovanému rozvrhu. Jedním z hlavních důvodů zdržení je zpoždění budování dlouhodobějších přechodných úložišť radioaktivního odpadu, který se hromadí při dekontaminaci. Předpokládá se jejich zhruba třicetiletá existence, pak se přemístí odpad do trvalejšího úložiště mimo prefekturu. Mají se postavit v silně kontaminovaných oblastech v blízkosti zničené elektrárny v městech Futaba, Okuma a Naraha. Jedno úložiště s odpadem s nižší aktivitou by se mělo vybudovat i ve městě Tomioka. Jednání s představiteli komunit těchto měst se značně protáhla a zatím stále nemá vláda svolení k jejich postavení. Získala pouze povolení k nalezení vhodných míst a studii realizovatelnosti. O povolení stavby dlouhodobějších přechodných úložišť se s představiteli zmíněných měst stále jedná. Náklady na vybudování a provoz těchto dlouhodobějších přechodných úložišť se odhadují na 10 miliard dolarů. Jejich výstavba je nutná nejen pro zrychlení dekontaminace méně zamořených oblastí, ale hlavně bez nich nelze zahájit dekontaminaci těch silně zamořených červených.

Původně se plánovalo, že dekontaminace všech území, kromě těch červených silně kontaminovaných, proběhne do března 2014. Teď je jasné, že práce je náročnější a v řadě částí bude i tříleté zpoždění. Kromě dokončené dekontaminace ve vesnici Tamura, budou ještě další čtyři samosprávné celky dokončeny v březnu 2014, včetně Minami Soma. Kromě dekontaminace je třeba dokončit také odklízení trosek po cunami. Další čtyři města a vesnice budou zbaveny trosek po cunami do března 2015 a poslední dvě do března 2016, celková dekontaminace však u nich bude trvat déle, u dvou z nich bude dokončena do března 2016 a posledních čtyř do března 2017. Předpokládá se odklizení celkového objemu 802 000 tun trosek.

Po dokončení dlouhodobějších přechodných úložišť bude třeba převézt do nich i odpad doposud nashromážděný ve 460 lokálních prvotních úložištích. Je třeba zajistit, aby přeprava byla bezpečná a neúměrně nezatěžovala životní prostředí. Odhaduje se, že bude třeba přemístit 28 milionů krychlových metrů kontaminovaného odpadu.

V předchozích částech cyklu se psalo, že prvním územím, které bylo součástí zakázané oblasti a do které se mohli obyvatelé dlouhodobě vrátit a nemuseli se každý večer vracet, byl samosprávný celek Tamura. Ten spadá celý do zelené kategorie a byl první, do kterého byl v principu umožněn obyvatelům trvalý návrat. Na novoroční svátky byl dlouhodobější pobyt povolen i dalším obyvatelům oblastí, které spadají do zelené kategorie. Obyvatelé zde mohou strávit konec roku a pobývat trvale až do 7. ledna. Žádost o takovou možnost podalo 1700 lidí z 556 domů v šesti samosprávných celcích. Jsou to všechno oblasti, u kterých se dá předpokládat, že v roce 2014 budou otevřeny k trvalému návratu bez omezení.

Na konci roku 2013 bylo schváleno důležité opatření, které by mělo zrychlit dekontaminační práce i obnovu infrastruktury. Pracovníkům, kteří se na těchto pracích podílejí, bude dovoleno, aby zůstávali v oblastech, kde nebylo dosud přenocování povoleno. Podmínkou bude zajištění pečlivé dozimetrické kontroly a také dostupnost nekontaminovaných místností pro oddech, jídlo a nocleh. Pracovníci tak nebudou ztrácet čas dojížděním na velké vzdálenosti a intenzita prací se zvýší.

 

Velmi důležité je dozimetrické sledování obyvatel a jejich co nejvyšší informovanost. K ní patří i sledování zdravotního stavu. K nejrozsáhlejší studii v dané oblasti patří vyšetření štítné žlázy u zhruba 360 000 obyvatel prefektury Fukušima, kterým bylo v době havárie méně než 18 let. Toto rozsáhlé vyšetření bylo již několikrát v cyklu zmíněno. Takové vyšetření se plánuje dělat opakovaně. Do současnosti bylo objeveno 26 případů rakoviny štítné žlázy. Zatím nelze rozhodnout, zda některé z nich mohou souviset s radiací. K tomu by bylo potřeba provést podobnou studii v regionech, které spadem z elektrárny nebyly zasaženy. Jinak lze těžko rozhodnout, zda případný větší počet rakovin štítné žlázy nesouvisí pouze s tím, že díky neobvykle rozsáhlé kontrole celé populace se zachytí případy dříve než obvykle. Podobná diskuze byla na začátku studie, kdy se ukazoval „neobvykle“ velký počet malých abnormalit (malých bulek). Poté, co se podobná vyšetření provedla i v několika oblastech, které nebyly zasaženy spadem z Fukušimy, a potvrdila zde stejný výskyt těchto bulek, je jasné, že jde o vliv použitých modernějších a citlivějších přístrojů (podrobněji viz zde).

 

 

Obnova produkce potravin a další potřebné infrastruktury

Nejméně stejně důležitá pro návrat evakuovaných obyvatel jako dekontaminace je rekonstrukce infrastruktury a pracovní příležitosti. Z tohoto hlediska se podařil významný pokrok pro návrat zemědělství. Významnou součástí produkce i kultury prefektury Fukušima je zemědělská produkce zaměřená nejen na pěstování rýže. Velká její část byla dobrovolně pozastavena a během minulých dvou let probíhala dekontaminace nejen rýžových polí, ale také dalších polí a sadů. To umožňuje postupně zemědělskou výrobu obnovovat. Nejjednodušší je to v případě, že se používají skleníky, ale také v případě, že se provede dekontaminace rýžového pole a zajistí se čistý zdroj vody pro něj. Lze tak produkovat bezpečnou nekontaminovanou rýži. Stále více farem a polí se postupně vrací k produkci rýže. Ta se dostává po důkladné kontrole na trh nejen v prefektuře Fukušima, ale například i v Tokiu. Nyní se rozhodlo o znovuobnovení pěstování rýže i v městě Minami Soma. Místní farmáři už opět dostávají ocenění za nejkvalitnější rýži na různých trzích a farmářských soutěžích. Nedávno dostali dva farmáři z města Soma zlaté ocenění na mezinárodní soutěži o nejchutnější rýži pořádanou každoročně v městě Shichikashuku v prefektuře Miyagi.

 

Postupně se rozšiřuje pěstování rýže v dekontaminovaných rýžových polích i v původně zakázaných oblastech. V předchozích částech cyklu se psalo o zahájení testovacího pěstování rýže ve vesnicích Kawauchi a Tamura. Tento rok se začala rýže v testovacím režimu pěstovat i ve vesnicích Kawamata a Iitate. Příští rok by se mělo zahájit testovací pěstování i v původně zakázaných oblastech města Minami Soma. Do původně zakázaných oblastí s vyšší úrovní zamoření už teď mohou farmáři zajíždět a pracovat na svých farmách, omezená je jen možnost dlouhodobějšího pobytu. I rýže vypěstovaná na dekontaminovaných polích i v oranžových oblastech má úroveň radioaktivity pod hygienickými limity. Zkontrolovaná rýže splňující hygienické normy z těchto testů zatím není posílána do obchodů, ale využívá se specifickým způsobem. Okolo 540 kg této rýže například spotřebuje jídelna, která vaří pro japonskou vládu a její úředníky v Tokiu. I v příštím roce se v ještě více rozšířeném testování pěstování rýže v otevíraných dříve zakázaných oblastech bude pokračovat a farmáři tak postupně chtějí obnovit pěstování rýže i v těchto regionech. Jedinou výjimkou, kde se ani s testováním pěstování rýže zatím nepočítá, jsou nejsilněji kontaminované oblasti (červené), do kterých se nebude možné vrátit dlouhodoběji a jejichž dekontaminace bude nejen časově náročnější.

 

Celkově bylo v evakuované zóně ještě v tomto roce zakázáno pěstování rýže na 5 300 hektarech rýžových polí. Z toho bylo na základě postupující dekontaminace a dokončení klasifikace v srpnu povoleno od příštího roku testovací a experimentální pěstování na 3900 hektarech. Zákaz na zbývajících plochách se bude uvolňovat podle postupující dekontaminace zasažených oblastí.

Poprvé po havárii se letos na podzim v severních oblastech Fukušimy obnovila produkce místní speciality, sušeného ovoce kaki (nazývané také jako churma nebo tomel japonský). Kontrola radioaktivity probíhala před i po usušení a produkce spolehlivě splňovala požadované hygienické limity. Farmáři předpokládají, že svou produkci, o kterou býval velký zájem, budou zase vyvážet do celého Japonska.

 

Důležité jsou i drobné úspěchy, které vracejí tradice místních komunit. Na kopci ve městě Hirono poprvé od havárie sklízeli obyvatelé z okolí mandarinky v místním sadu. Sklizeň pak využívali pro vlastní spotřebu ať už na nápoje či marmelády. Byla to jejich dlouholetá tradice. Po havárii se museli všichni z dané oblasti evakuovat. Proběhla intenzivní dekontaminace. Už téměř dva roky je tak možno se vrátit, avšak přesto se do současné doby vrátila pouze méně než polovina obyvatel. I to je však hodně velký pokrok oproti začátku roku. Většina obyvatel se vrátila v tomto roce. Do letoška byla sklizeň mandarinek zakázána. Letos však po kontrole radiace a zjištění, že je hluboko pod hygienickými limity, se tradice obnovila. Obyvatelé tak znovu společně sklízeli a doufají, že i toto urychlí návrat ostatních.

 

Na okolí města Hirono je soustředěna i akce nevládní organizace, která pomáhá obnovit místní pěstování bavlny. Sklízet pomáhají i dobrovolníci z Tokia. Zatím je to jen v malém měřítku. Celková plocha je jen tři hektary. Avšak i to je důležitý krok k podpoře místních komunit a jejich návratu k normálnímu životu.

Fukušimě je rozhodnuta pomáhat řada dalších organizací vládních i nevládních. Pořádají se speciální trhy se zemědělskou produkcí z Fukušimy v Japonsku i v zahraničí. Některé restaurace se přímo zaměřují na využívání dodávek surovin z Fukušimy. Vedoucí producenti potravin v Japonsku chtějí produkovat speciální série nápojů připravovaných z produktů vypěstovaných v prefektuře Fukušima. Například společnost Kagome, jeden z největších producentů zeleninových a ovocných nápojů i dalších výrobků, vyprodukoval rozsáhlou šarži rajčatových džusů z letošní sklizně z různých oblastí prefektury Fukušima. Lihovar Kirin vyprodukoval nový druh alkoholického nápoje z hrušek vyprodukovaných ve Fukušimě. Většina podniků se tak snaží vyjít vstříc zákazníkům, kteří nákupem těchto potravin chtějí pomoci rekonstrukci a obnově regionu. A zároveň ví, že u potravin s jasně definovaným původem mají zaručenu pečlivou kontrolu splnění hygienických limitů a bezpečnosti.

 

Důležitým krokem je i obnova rybolovu v prefektuře Fukušima, o které se psalo v minulé části cyklu.  Rozšiřuje se množství ulovených ryb a počet druhů, které lze lovit. Nejdůležitější je velmi pečlivá kontrola radioaktivity ulovených ryb a také schopnost přesvědčit spotřebitelé nejen v Japonsku o nezávadnosti produktů. Měření kontaminace mořské vody ukazují, že jedině v přístavu přímo za vlnolamem u Fukušimy I je kontaminace měřitelná běžnými metodami. Mimo něj je pod detekčními limitami a lze ji měřit pouze pomocí spektrometrie (podrobněji zde a zde). Také chycení ryb, u nichž je kontaminace vyšší než hygienický limit, je spíše výjimečné. Je možná dobré připomenout, že limity v Japonsku na radioaktivitu jsou mnohem přísnější než v jiných zemích. Je to dáno tím, že přirozená radioaktivita v Japonsku patří k těm nejnižším na světě. Nastavení hygienických limitů tak Japonsko používalo jako jistý druh bariéry proti dovozu potravin ze zahraničí.

 

Důležitým krokem k obnově života regionu je i odstraňování škod po cunami a konstrukce staveb, které města a vesnice ochrání před případnou novou vlnou.  Nedávno tak byla dokončena stěna u ústí řeky Natsui ve správním celku Iwaki. Tento přes sedm metrů vysoký a 920 m dlouhý val dokáže uchránit vnitrozemí před ještě větším cunami, než bylo to z března 2011. Pro jeho konstrukci byly využity rozdrcené betonové trosky, které zůstaly po cunami. Drť se smíchala s cementem a vodou a vytvořila se hmota použitá pro těleso valu. V okolí se pak vysazují stromy a další zeleň. Místní obyvatelé připravují velkou akci s vypěstováním a vysazením více než 3000 stromů na mořském pobřeží Iwaki. Mělo by jít hlavně o třešně, které by se měly stát symbolem obnovy oblastí po cunami. Místní doufají, že akce pomůže přilákat k návratu mladé lidi, kteří byli nuceni před cunami utéci do jiných částí prefektury Fukušima i vzdálenějších oblastí Japonska.

 

Negativní zprávou v tomto směru je informace o první definitivně uzavřené škole. Jedná se o soukromou technickou vysokou školu Shoei. Ta byla založena v roce 1957 ve městě Minami Soma o něco málo dále od elektrárny než 20 km směrem na severozápad. Po havárii bylo jejich 110 studentů evakuováno a přešli na jiné školy v prefektuře (40 na Fukušimskou vysokou školu stejného zřizovatele). Zřizovatel nyní školu definitivně zrušil, protože by i při otevření neměla v následujících letech možnost sehnat dostatek studentů. Leží totiž blízko silně kontaminovaných oblastí.

 

 

Jak dále v japonské energetice?

V roce 2013 začal také proces s povolováním provozu konkrétních jaderných bloků, které splní nové přísné bezpečnostní podmínky. Jako první zaslala svou žádost šestice tlakovodních bloků. Později požádala o posouzení možnosti zahájit provoz dvou varných reaktorů také společnost TEPCO.  Jedná se o reaktory číslo šest a sedm elektrárny Kashiwazaki Kariwa a zahájení jejich provozu se plánuje v roce 2014, další dva by pak měly být zprovozněny v roce 2015. Zbývající tři pak nejdříve v roce 2016, ale spíše i o dost později, protože je třeba udělat řadu nejen finančně náročných úprav, aby byla splněna nová bezpečnostní pravidla. Pro společnost TEPCO je spuštění jaderných bloků klíčové pro zajištění finanční stability a pokrytí nákladů na likvidaci havárie ve Fukušimě I. Velmi důležité je v tomto případě jednání s představiteli prefektury Niigata, kde se elektrárna nachází, a také porozumění všem zkušenostem získaným při havárii ve Fukušimě I. Třetím varným reaktorem, který se souhlasem představitelů místních komunit požádal o schválení k znovuobnovení provozu, byl blok Jaderné elektrárny Shimane. Zde se vlnolam proti cunami zvýšil o 6,5 m na celkových 15 m. Filtrační zařízení u ventilačního systému by mělo být dokončeno v květnu 2014. Možnost podání žádosti zvažuje a potřebná opatření připravuje i vedení elektrárny Onagawa. Pro posouzení chtějí připravit druhý blok, který byl poškozen při cunami, ale v současné době jsou jeho opravy už dokončeny.

Jedním z důležitých prvků posuzování možnosti provozování konkrétních jaderných bloků je zjišťování geologické situace v daném místě. V blízkosti jaderného reaktoru se nesmí vyskytovat geologicky aktivní zlom. V nedávné době po důkladném průzkumu japonský jaderný regulátor potvrdil, že u geologického zlomu v blízkosti Jaderné elektrárny Ohi už nejméně 140 000 let nedošlo k pohybu a není aktivní. Zvýšila se tak pravděpodobnost, že žádost o spuštění jejich jaderných bloků bude posouzena pozitivně. V prosinci pak japonský jaderný regulátor začal testovat situaci s geologickými zlomy u elektrárny Mihama. Připravuje se i opětné posouzení zlomů u elektrárny Tsurunga 2.

 

Velice problematická je stále situace okolo výzkumného rychlého reaktoru Monju. Jeho vedení bylo jaderným regulačním úřadem upozorněno, že nemá dostatečná protiteroristická opatření. Jedná se o nedostatečnou kontrolu návštěvníků a aut vjíždějících a opouštějících areál. Úřad zdůraznil, že bez vyřešení zmíněných problémů nepovolí zkušební provoz reaktoru. To, kdy a zda vůbec bude reaktor znovu zprovozněn, je stále velmi otevřenou otázkou. Pokud však Japonsko v budoucnu uvažuje o snížení objemu jaderného odpadu na jednotku produkce elektřiny, bude muset ve vývoji rychlých reaktorů pokračovat. Stejně tak bude muset rozvíjet přepracování vyhořelého jaderného paliva a využití plutonia. Japonský přepracovací závod Rokkasho je v současné době v testovacím provozu. V říjnu 2014 by měl být zahájen jeho normální provoz.

 

Je velmi pravděpodobné, že v roce 2014 dojde k opětnému spuštění některých japonských reaktorů. Kolik jich bude a jaký bude podíl jaderné energie na produkci elektřiny v následujících letech, je otevřenou otázkou. To je i důvod, proč Japonsko muselo revidovat své plány na omezení emisí oxidu uhličitého a jen velmi těžko dokáže předvídat své budoucí emise. Podle současného nového plánu, který však počítá s využitím jaderné energie, i když menším než se plánovalo před havárií ve Fukušimě I, se oproti roku 1990 zvedne produkce oxidu uhličitého v roce 2020 o 3 %. Původní plán byl pomocí jaderné energie snížit emise o 25 %.  Když Japonsko toto přehodnocení svých emisních cílů předneslo na nedávné konferenci OSN o emisích, bylo podrobeno velmi ostré kritice hlavně nevládních zelených organizací, dokonce od nich obdrželo anticenu „Special fossil of the Day“. Je to dost paradoxní, když stejné organizace chválí naopak Německo za jeho „zelenou“ energetickou politiku. To však po odstavení osmi jaderných bloků po havárii ve Fukušimě I reálně svou závislost na fosilních palivech zvyšuje (podrobněji zde).   Na konferenci v Polsku sice prezentovalo plánované dramatické snižování emisí v budoucnu, ale jedná se, nejen podle mě, spíše o papírová nereálná čísla. Právě zelené organizace tlačí i Japonsko do odstoupení od jádra. Je tak od nich dost farizejské kritizovat Japonsko za předložení realistických, i když velmi náročných, cílů a oslavovat velmi nerealistické představy Německa.

 

 

Prozatím Japonsko velmi intenzivně využívá fosilní paliva. Proto se budují nová přístaviště a terminály v USA pro vývoz břidličného plynu a v Austrálii i USA pro vývoz uhlí. Také ve Fukušimě budou chybějící jaderné bloky i v budoucnu nahrazovat hlavně zdroje fosilní. I TEPCO plánuje v nejbližší době postavit dva nové moderní uhelné bloky každý s výkonem 500 MW, jeden ve městě Hirono a druhý v Iwaki. Je snaha zde stavět i obnovitelné zdroje. Už v minulých částech cyklu se psalo o fotovoltaických elektrárnách. V pobřežních vodách Fukušimy se také testovala první plovoucí mořská turbína zhruba 20 km od města Naraha. V současné době se zkoumá její provoz a hlavně, zda nebude vadit rybářům. Pokud bude vše v pořádku, budou se stavět další větší. V současné době však zvláště v Japonsku nemají obnovitelné zdroje dostatečný potenciál pro náhradu větší části produkce elektřiny.

 

 

Závěr

 

Ze současného přehledu i článků cyklu, které vyšly v roce 2013, je vidět, že se přes řadu problémů, které se objevily hlavně v souvislosti s velkým množstvím kontaminované vody v areálu, se podařilo v tomto roce několik důležitých zlomů. Prvním je zahájení reálné likvidace zničené elektrárny odstartováním vyklízení bazénu čtvrtého bloku. Pokud, jako doposud, půjde vyklízení bazénu hladce, mohl by být během roku 2014 vyklizený. A zároveň by se mohly připravit podmínky pro vyklizení i dalších bazénů. Konečné uklizení bazénů by pak mohlo proběhnout v nejbližších pár letech. Daleko menší pokrok byl zaznamenán v poznání situace uvnitř zničených reaktorů a k cestě za likvidací zničených aktivních zón. Tam se na zásadní zlom teprve čeká. Třeba je zaznamenáme v příštím roce. V oblasti manipulace s velkými objemy radioaktivní vody byla největší část průšvihů, které zaplňovaly novinové titulky. I tam se snad blýská na lepší časy. Předzvěstí zlomu by mohl být testovací provoz dekontaminačního zařízení ALPS. Pokud se podaří od testovacího provozu v příštím roce přejít k efektivnímu normálnímu provozu, mohl by to být ten zásadní průlom v této oblasti. I když bude muset být doprovázen i zlepšením situace v nakládání s podzemní a dešťovou vodou.

 

Zásadním zlomem v roce 2013 bylo dokončení klasifikace a otevření evakuovaných a zakázaných oblastí a trvalý návrat obyvatel do první z nich. V příštím roce by se mohli obyvatelé postupně vrátit do většiny mírněji kontaminovaných zelených oblastí. Které to budou a kolik obyvatel se tam vrátí, závisí nejvíce na postupu rekonstrukce infrastruktury a možnosti pracovních příležitostí. Důležitým impulsem by mohlo být i obnovení provozu na Jobánské železnici ve dvou úsecích. První je na jihu mezi městy Hiroho a Tomioka, druhý pak na severu mezi městy Namie a Haranomachi. Na zprovoznění těchto důležitých železničních propojení se intenzivně pracuje. Zásadním zlomem, který začal v roce 2013 je obnovování zemědělské produkce a rybolovu v oblasti.

 

V příštím roce by se zásadním zlomem mohlo stát konečné rozhodnutí o umístění a případně i začátek budování alespoň některého z dlouhodobějších přechodných úložišť. Pokud se to podaří, mohlo by opravdu v následujících třech letech dojít k uklizení, dekontaminaci a obnově zelených a oranžových území. Zároveň by se mohly najít metody dekontaminace silně kontaminovaných červených oblastí. Návrat do nich však bude vyžadovat ještě delší dobu. Je tak otázka, kolik z původních obyvatel bude na tuto možnost čekat. Nedávné dotazníkové akce mezi obyvateli nejsilněji zasažených měst Futaba a Okuma ukázaly, že více než 65 % obyvatel předpokládá, že se nevrátí do svých původních domovů. Základními jejich důvody jsou obavy z radiace a blízkosti zničené elektrárny a příliš dlouhá doba čekání na možný návrat. Velkým problémem může v budoucnu být, že lehčeji se k trvalému opuštění původních domovů rozhodují mladí lidé a vracet se chtějí starší obyvatelé.

V roce 2013 se dokončila pravidla pro bezpečné provozování jaderných bloků v Japonsku a v současné době už posuzuje jaderný regulační úřad šest žádostí o možnost provozování tlakovodních reaktorů a tři varných. Je tak velice pravděpodobné, že v roce 2014 se alespoň některé z nich uvedou do provozu. Japonsko tak bude zase zemí využívající jadernou energii. Toto využívání by mohlo být podpořeno spuštěním přepracovacího závodu Rokkasho do normálního provozu.

Nejdůležitější však je, aby se co nejvíce postižených, ať už cunami či jadernou havárií, mohlo vrátit k normálnímu životu a do svých domovů. Doufejme, že nový rok 2014 k tomu přispěje.