Právě před třemi desetiletími, tedy v říjnu roku 1996, se paleontologický svět dozvěděl o fascinujícím objevu prvního prokazatelně opeřeného „neptačího“ druhohorního dinosaura. Na podobný nález přitom vědecký svět čekal několik posledních desetiletí, zejména od doby začátku tzv. Dinosauří renesance na přelomu 60. a 70. let minulého století. Už v té době paleontologové jako John H. Ostrom a jeho student Robert T. Bakker správně předpovídali, že někteří neptačí dinosauři (tj. teropodi mimo vývojovou skupinu Avialae) museli být alespoň částečně opeření.[1] Důkaz pro to ale chyběl, jelikož otisky jemných struktur jako je peří, se ve fosilním záznamu zachovávají jen velmi zřídka. Některé náznaky o přítomnosti pernatého pokryvu těla (i na samotných kostrách) neptačích dinosaurů byly objeveny již dříve, ale nebyly ještě považovány za jasný a definitivní důkaz.[2] Teprve v roce 1996 se vše změnilo, a to když farmář a amatérský sběratel fosilií jménem Li Jü-min narazil na jedné lokalitě v geologickém souvrství I-sien (Yixian) na horninovou desku s velmi kvalitně dochovanou kostrou malého teropodního dinosaura s nádherně zachovaným pokryvem jemných vlákének (tzv. proto-peří).[3] Jü-min ve volném čase procházel četná naleziště na území provincie Liao-ning v severovýchodní Číně a zajímavé objevy pak prodával muzeím i bohatým soukromníkům.
Když v srpnu zmíněného roku narazil na fosilii později popsanou pod jménem Sinosauropteryx prima, ihned tušil, že má v rukou něco výjimečného. Fosilie byla navíc rozdělena do dvou přiléhajících desek horniny, které prodal dvěma různým muzeím – Národnímu geologického muzeu v Pekingu a Institutu geologie a paleontologie v Nankingu. Tehdejší ředitel prvního zmíněného muzea Ťi Čchiang si rovněž ihned uvědomil, o jak významnou zkamenělinu se jedná, stejně tak dvojice zámořských návštěvníků muzea, kterými byli kanadský paleontolog Philip J. Currie a paleoumělec Michael Skrepnick. Ti právě náhodně navštívili muzeum v Pekingu poté, co v prvním říjnovém týdnu roku 1996 vedli terénní exkurzi za čínskými fosiliemi.
Currie pochopil význam fosilního exempláře v celé šíři, a to okamžitě po jeho spatření. Později pro noviny The New York Times uvedl, že když poprvé spatřil zkamenělinu uloženou v prachovci smíchaném s fosilní vrstvou sopečného popela, byl naprosto uchvácen. Čínské autority však zpočátku zakázaly zveřejňovat snímky i jakýkoliv další materiál, vážící se k nálezu. V listopadu roku 1996 se ale v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku konala konference Společnosti vertebrátní paleontologie (SVP) a Currie tam přece jen vzal několik fotografií na ukázku. V davu šokovaných paleontologů i dalších přítomných osob byl také John H. Ostrom, který podobný objev předpokládal už o tři desetiletí dříve. Podle přítomných svědků byl profesor Ostrom při pohledu na snímky zkameněliny čínského opeřeného dinosaura konsternován a neudržel dokonce slzy dojetí. Ostrom později s několika dalšími americkými a evropskými vědci kostru zkoumal, přičemž v té době již měla svoje vědecké jméno, znamenající doslova „první čínské ještěří křídlo“.[4]
Dnes známe tři exempláře druhu Sinosauropteryx prima, holotyp s označením GMV 2123 (a jeho opozitní část NIGP 127586), dále NIGP 127587 a konečně D 2141. V roce 2010 byl k tomuto druhu přiřazen také exemplář s označením IVPP V14202, ten byl ale v roce 2025 přeřazen do nově stanoveného taxonu Huadanosaurus sinensis. Ve stejné odborné práci byl také popsán nový druh rodu Sinosauropteryx, S. lingyuanensis.[5] Všechny fosilie tohoto rodu malého kompsognatidního teropoda pocházejí z vrstev Ťien-šan-kou nebo Ta-wang-čang-c‘ v geologickém souvrství I-sien, a to v blízkosti měst Pej-pchiao a Ling-jüan v provincii Liao-ning. Jejich stáří činí asi 125,5 až 124,1 milionu let, pocházejí tedy z období geologického věku barrem (raná křída) a jsou součástí tzv. Jeholské bioty.[6] A jakým dinosaurem tedy sinosauropteryx byl? Jednalo se o malého, po dvou se pohybujícího teropoda s tělesnou délkou 68 cm (holotyp) až 107 cm (největší známý exemplář) a odhadovanou hmotností asi 550 až 990 gramů.
Všechny objevené fosilie mají dochované otisky jemného vláknitého opeření, které se nacházelo přinejmenším na krku, trupu i ocasu tohoto malého dravce. V roce 2010 byla dokonce rozluštěna přibližná barva opeření, a to díky objevu fosilních melanozomů (organel, obsahujících pigmenty) přímo ve fosiliích.[7] Kromě často zobrazovaného „žíhaného“ ocasu je zajímavým faktem, že sinosauropteryx měl na svém pernatém tělesném pokryvu patrně kresbu vytvářející protistín (maskovací technika, kdy je tmavěji zbarvena hřbetní strana těla a světleji břišní). Ukázalo se také, že sinosauropterygové měli na hlavě jakousi „lupičskou masku“, tedy kresbu, která vytvářela dojem tmavší oblasti v okolí očí. I to mohlo sloužit k lepšímu maskování v otevřených krajinách, které se kdysi rozprostíraly mezi rozsáhlými lesními porosty raně křídové Číny.[8] Je jisté, že lovil malé obratlovce, což dokládají zkamenělé kostřičky savců rodu Zhangheotherium a Sinobaatar, stejně jako ještěrka rodu Dalinghosaurus, všechny dochované v jeho někdejší břišní dutině (ačkoliv exemplář s označením GMV 2124, v jehož břišní dutině byla trojice čelistních kůstek savců objevena, byl později označen za blíže neurčeného zástupce nadčeledi Tyrannosauroidea).[9]
##seznam_reklama##
Dnes předpokládáme, že rod Sinosauropteryx spadal do čeledi Compsognathidae a jeho nejbližšími známými vývojovými příbuznými jsou evropské druhy Compsognathus longipes a Juravenator starki z pozdní jury Německa, a dále raně křídový italský druh Scipionyx samniticus, kterého známe rovněž jako skvěle zachovaný exemplář, navíc s dochovanými obrysy některých vnitřních orgánů. Vzdáleněji příbuzné pak byly čínské druhy Sinocalliopteryx gigas a Huaxiagnathus orientalis, žijící ve stejné době i stejných ekosystémech (geologické souvrství I-sien) jako Sinosauropteryx. Od doby objevu prvního identifikovaného dinosaura se zachovanými otisky opeření bylo až dodnes popsáno asi 64 druhů neptačích dinosaurů s prokazatelnou přítomností proto-peří nebo i plně vyvinutého peří. Prvním ale může být jen jeden, a tím se právě před 30 lety stalo „první čínské ještěří křídlo“, tedy kompsognatidní teropod druhu Sinosauropteryx prima.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English:
Sinosauropteryx is an extinct genus of coelurosaurian theropod dinosaurs. Described in 1996, it was the first dinosaur taxon outside of Avialae (birds and their immediate relatives) to be found with direct evidence of feathery integument. It was partially covered with a coat of simple filament-like feathers. Structures that indicate the color pattern have been preserved in some of its feathers, which show that Sinosauropteryx had a countershading pattern in its body with a banded tail. It was very small, about the size of a common raven (up to 1 kg).
Odkazy
https://en.wikipedia.org/wiki/Sinosauropteryx
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/sinosauropteryx.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/sinosauropteryx/
https://a-dinosaur-a-day.com/post/102233611290/sinosauropteryx-prima
[1] Bakker, R. T. (1972). Anatomical and ecological evidence of endothermy in dinosaurs. Nature. 238 (5359): 81–85.
[2] Rauhut, O. W. M; Tischlinger, H.; Foth, C. (2019). A non-archaeopterygid avialan theropod from the Late Jurassic of southern Germany. eLife. 8: e43789.
[3] Shu’an, J.; et al. (2007), New Material of Sinosauropteryx (Theropoda: Compsognathidae) from Western Liaoning, China. Acta Geologica Sinica – English Edition. 81: 177–182.
[4] Ji, Q.; Ji, S. (1996). On discovery of the earliest bird fossil in China and the origin of birds. Chinese Geology. 10 (233): 30–33.
[5] Qiu, R.; et al. (2025). Two new compsognathid-like theropods show diversified predation strategies in theropod dinosaurs. National Science Review. 12 (5): nwaf068.
[6] Qin, Z.; et al. (2019). Lagerstätte fossils from the Lower Cretaceous Yixian Formation of the Pingquan Basin, North China: Stratigraphical correlation and palaeoenvironmental implications. Lethaia. 52 (3): 335–349.
[7] Zhang, F.; et al. (2010). Fossilized melanosomes and the colour of Cretaceous dinosaurs and birds. Nature. 463 (7284): 1075–1078.
[8] Smithwick, F. M.; et al. (2017). Countershading and Stripes in the Theropod Dinosaur Sinosauropteryx Reveal Heterogeneous Habitats in the Early Cretaceous Jehol Biota. Current Biology. 27 (21): 3337–3343.e2.
[9] Chen, P.; Dong, Z.; Zhen, S. (1998). An exceptionally well-preserved theropod dinosaur from the Yixian Formation of China. Nature. 391 (8): 147–152.