Již přibližně od roku 2008 dobře víme, že se ve vzácných případech mohou i z doby dávných druhohor dochovat fosilní melanozomy, tedy zkamenělé pozůstatky buněčných organel, které původně obsahovaly pigmenty, do značné míry určující spolu s chromatofory a keratinem barvu kůže, srsti nebo peří svých původců.[1] Od roku 2010 již bylo rozluštěno přibližné zbarvení zhruba desítky druhohorních neptačích dinosaurů[2], kromě různých opeřených teropodů se to podařilo například také u dvojice „neopeřených“ ptakopánvých dinosaurů – čínského ceratopse (rohatého dinosaura) rodu Psittacosaurus[3] a kanadského ankylosaura druhu Borealopelta markmitchelli[4]. U sauropodomorfů, tedy plazopánvých dinosaurů, mezi které řadíme i největší suchozemské živočichy všech dob, však dosud jakýkoliv náznak možného zbarvení kůže chyběl. Až na konci roku 2025 spatřila světlo světa nová odborná práce v periodiku Royal Society Open Science[5], shrnující výsledky výzkumu několika fosilií juvenilních jedinců diplodokidních sauropodů, objevených v sedimentech pozdně jurského Morrisonského souvrství v lokalitě Mother’s Day Quarry na území jižní Montany[6]. Tato lokalita, nacházející se v okrese Carbon County, byla objevena roku 1994 a od doby svého odkrytí vydala už přes 2500 fosilií, kromě významně převažujících zkamenělin sauropodů se jedná také o několik zubů teropodů a části kostry končetin stegosaurida.[7]
V místních prachovcích a jílovcích starých přibližně 145 milionů let se fosilie mladých diplodokidních sauropodů dochovaly ve velmi dobrém stavu a unikátní je pak zejména výskyt vzácných otisků jejich kůže.[8] Jak navíc doložil nový výzkum, nejedná se pouze o dvourozměrné zkamenělé otisky, ale o trojrozměrně uchovanou strukturu původní kůže v jílovitých minerálech, umožňující detailně zkoumat její vnitřní stavbu. Ačkoliv fosilní exempláře zkoumaných sauropodů byly přiřazeny přímo k populárnímu rodu Diplodocus (jakožto Diplodocus sp.)[9], sami autoři práce se odvolávají na probíhající přehodnocování taxonomie diplodokidů ze souvrství Morrison a konstatují, že v budoucnu může být tento materiál překlasifikován a přiřazen k některému z jiných taxonů.
Ohledně této pozoruhodné skupiny sauropodních dinosaurů ostatně začíná být v poslední době publikováno množství zajímavých informací – například těch, které se týkají odhadů jejich maximálního věku. Tak třeba obří druh Diplodocus hallorum z Nového Mexika se podle osteohistologického výzkumu mohl dožít věku asi 60 let, zatímco příbuzný, ještě větší diplodokid druhu Supersaurus vivianae z Wyomingu, dokonce podstatně více (ačkoliv maximální možný získaný údaj 225 let je nepochybně hodně přehnaný).[10] Ale zpět k fosilním otiskům kůže jejich současníků z Mother’s Day Quarry a jejich lákavému paleobiologickému tajemství. Instituce Cincinatti Museum Centre (CNC) poskytla k výzkumu (v určitých případech bohužel destruktivního charakteru) několik velmi dobře dochovaných vzorků fosilní sauropodí kůže z Montany, které byly následně podrobeny detailnímu zkoumání. To proběhlo za pomoci světelného mikroskopu, dále skenovací elektronové mikroskopie, ale také hmotnostní spektrometrie doby letu, přičemž některé vzorky musely být zničeny prostřednictvím skalpelu nebo diamantové pily. Z objevu mnoha zajímavých organel a dalších struktur ve vzorcích vyplynulo, že se zde nacházely dvě základní vrstvy pokožky, které se navzájem odlišovaly hustotou mikroskopických objektů na úrovni organel a uhlíkatých shluků. V nejzevnější části epidermis se nacházely převážně dva druhy organel, a to oválné struktury představující pravděpodobně melanozomy a dále diskovitě tvarované objekty, jejichž původ je zatím neznámý (mohlo by se ale jednat o melanozomy tvarově podobné například krevním destičkám, ačkoliv menších rozměrů). Ty se nacházely rozptýlené na úrovni vnější vrstvy pokožky stratum corneum, tedy tzv. rohové vrstvy, dochované v jemnozrnném jílovcovém sedimentu. Vnitřní struktura sauropodí kůže byla mimochodem zkoumána již dříve například u raně křídového evropského druhu Haestasaurus becklesii.[11] Uskupení melanozomů u fosilií zkoumaných sauropodích mláďat vykazují značné velikostní rozpětí, měří totiž v průměru mezi 5 a 250 mikrometry. V průběhu výzkumu bylo také prozkoumáno aktuální chemické složení fosilní kůže, přičemž nejvíce se v ní vyskytuje uhlík, oxid křemičitý a hliník.
Co se týká samotné barvy mladých diplodokidních sauropodů, tu zatím výzkum s jistotou nedokázal odhalit, vzhledem k malým rozměrům předpokládaných melanozomů (obvykle v řádu stovek nanometrů) se však nejvíce podobají ptačím melanozomům zodpovědným za hnědé zbarvení. Mohli být tedy diplodokové a další sauropodní dinosauři zbarveni převážně v paletě hnědých odstínů? To samozřejmě bezpečně nevíme, ale vyloučit se to určitě nedá. Ve stejných vzorcích však byly objeveny i melanozomy značně podobné těm, které známe například u čínského anchiornitidního teropoda druhu Caihong juji, a které jsou obvykle spojené s iridescenčním lesklým zbarvením.[12] Je tedy zcela reálnou možností, že kůže některých sauropodů byla poměrně bohatě zbarvená a střídaly se na ní odstíny různých barev, což je samozřejmě poměrně překvapivé zjištění. Paradoxně přitom u jednoho pozdně křídového kachnozobého dinosaura z centrální Montany bylo před pár lety určeno pravděpodobné jednotné šedavé zbarvení.[13] U mnohem starších sauropodů tomu však mohlo být zcela jinak.
Dva hlavní morfotypy mikroskopických tělísek (resp. původních organel), uspořádaných v jakýchsi shlucích rozptýlených v rámci vnitřní struktury „šupin“ sauropodů dokládají, že tito velcí plazopánví dinosauři mohli být mnohem barevnější, než se kdykoliv dříve předpokládalo. To by mělo samozřejmě velký význam pro lepší pochopení ekologie a chování těchto pozoruhodných dlouhokrkých dinosaurů, jelikož tělesné zbarvení patří k nejvýznamnějším fyzickým vlastnostem každého organismu.[14] Jak sami autoři nové odborné práce uvádějí, jedná se teprve o úplný začátek tohoto typu výzkumu, který nám snad do budoucna umožní rozluštit pravděpodobnou barvu celého těla nejen u diplodokidů, ale i u dalších skupin sauropodů. Co tedy dodat závěrem? Zda byla mláďata rodu Diplodocus například hnědavě zbarvená, to zatím s jistotou říci nemůžeme, jsme ale nepochybně na dobré cestě k tomu, abychom i o tomto dříve zcela netušeném a přitom velmi zajímavém aspektu dávno vyhynulých druhohorních vládcích souší zjistili mnohem více informací.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English: Fossilized melanosomes reveal color patterning of a sauropod dinosaur for the first time in history. The fossil skin originates from juvenile diplodocids from the Mother’s Day Quarry of the Morrison formation in Montana, USA. Scanning electron microscopy revealed two fossilized epidermal layers in the scales that vary in microbody and carbon density. Two distinct microbodies are grouped together and dispersed within the potential outermost epidermal layer. It is now possible to assume that the skin of many sauropod dinosaurs was perhaps brightly colored.
Video: Jakou barvu měli obří sauropodi?
Odkazy:
https://phys.org/news/2025-12-analysis-diplodocus-dinosaur-scales-reveals.html
https://svpow.com/2023/08/04/did-dinosaurs-become-more-or-less-colourful-through-their-lives/
https://tetzoo.com/blog/2019/1/18/the-life-appearance-of-sauropod-dinosaurs
[1] Vinther, J.; et al. (2008). The colour of fossil feathers. Biology Letters. 4 (5): 522–525.
[2] Li, Q.; et al. (2010). Plumage Color Patterns of an Extinct Dinosaur. Science. 327 (5971): 1369–1372.
[3] Vinther, J.; et al. (2016). 3D Camouflage in an Ornithischian Dinosaur. Current Biology. 26 (18): 2456–2462.
[4] Brown, C. M.; et al. (2017). An Exceptionally Preserved Three-Dimensional Armored Dinosaur Reveals Insights into Coloration and Cretaceous Predator-Prey Dynamics. Current Biology. 27 (16): 2514–2521.e3.
[5] Gallagher, T.; et al. (2025). Fossilized melanosomes reveal colour patterning of a sauropod dinosaur. Royal Society Open Science. 12 (12): 251232.
[6] Myers, T. S.; Storrs, G. W. (2007). Taphonomy of the Mother’s Day Quarry, Upper Jurassic Morrison Formation, South-Central Montana, USA. PALAIOS. 22 (6): 651–666.
[7] Myers, T. S.; Fiorillo, A. R. (2009). Evidence for gregarious behavior and age segregation in sauropod dinosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 274 (1–2): 96–104.
[8] Storrs, G. W.; Oser, S. E.; Aull, M. (2013). Further analysis of a Late Jurassic dinosaur bone-bed from the Morrison Formation of Montana, USA, with a computed three-dimensional reconstruction. Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh. 103 (3–4): 443–458.
[9] Woodruff, D. C.; et al. (2018). The Smallest Diplodocid Skull Reveals Cranial Ontogeny and Growth-Related Dietary Changes in the Largest Dinosaurs. Scientific Reports. 8 (1): 14341.
[10] Woodruff, D. C.; Curtice, B. D.; Foster, J. R. (2024). Seis-ing up the Super-Morrison formation sauropods. Journal of Anatomy. 247 (3–4): 682–698.
[11] Pittman, M.; et al. (2022). Newly detected data from Haestasaurus and review of sauropod skin morphology suggests Early Jurassic origin of skin papillae. Communications Biology. 5 (1): 122.
[12] Hu, D.; et al. (2018). A bony-crested Jurassic dinosaur with evidence of iridescent plumage highlights complexity in early paravian evolution. Nature Communications. 9 (1): 217.
[13] Fabbri, M.; et al. (2020). Three-dimensional soft tissue preservation revealed in the skin of a non-avian dinosaur. Palaeontology. 63 (2): 185–193.
[14] Smithwick, F. M.; et al. (2017). Countershading and Stripes in the Theropod Dinosaur Sinosauropteryx Reveal Heterogeneous Habitats in the Early Cretaceous Jehol Biota. Current Biology. 27 (21): 3337–3343.e2.
Diskuze:
