Supersaurus vrací úder  
…aneb Je tu staronový rekordman v tělesné délce

Supersauři byli gigantičtí sauropodní dinosauři, blízce příbuzní zejména rodu Apatosaurus. Vzdáleně by nám připomínali také populární rod Diplodocus, vzrostlí jedinci byli ale o dobrou polovinu delší. S tělesnou délkou kolem 40 metrů představovali patrně nejdelší známé obratlovce v dějinách vývoje života na naší planetě. Kredit: Vladimír Rimbala (ilustrace k autorově knize Pravěcí vládci Evropy, Kazda 2020).
Supersauři byli gigantičtí sauropodní dinosauři, blízce příbuzní zejména rodu Apatosaurus. Vzdáleně by nám připomínali také populární rod Diplodocus, vzrostlí jedinci byli ale o dobrou polovinu delší. S tělesnou délkou kolem 40 metrů představovali patrně nejdelší známé obratlovce v dějinách vývoje života na naší planetě. Kredit: Vladimír Rimbala (ilustrace k autorově knize Pravěcí vládci Evropy, Kazda 2020).

Příští rok si budeme připomínat již 50. výročí objevu obřích sauropodních dinosaurů Jimem Jensenem v lokalitě Dry Mesa Quarry na území amerického Colorada. Jak už bylo v jednom z předchozích článků uvedeno, pomíchané fosilní kosti obřích rozměrů tehdy poněkud zmátly i zkušené paleontology. Výsledkem byl značný chaos a dokonce i stanovení vědeckého jména ve skutečnosti nikdy neexistujícího domnělého gigantického brachiosaurida druhu „Ultrasauros“ macintoshi.[1] Dnes už víme, že se jednalo pouze o chiméru složenou z fosilií dvou obřích sauropodů rodu Brachiosaurus altithorax a Supersaurus vivianae, přesto ale zůstávalo v případě coloradských gigantů množství otazníků. Ty však pravděpodobně definitivně vyřešil nový výzkum paleontologa Briana Curtice z Arizonského muzea přírodní historie a jeho kolegů, prezentovaný zatím ve formě příspěvku na konferenci Společnosti vertebrátní paleontologie začátkem letošního listopadu.[2] Curtice a jeho kolegové si dali práci a znovu pečlivě a detailně prozkoumali jednotlivé fosilní kosti, objevené na lokalitě Dry Mesa Quarry v 70. a 80. letech minulého století. Curtice se pustil do revize materiálu, uloženého v depozitářích Univerzity Brighama Younga v Utahu a rozhodl se po půl století definitivně rozluštit záhadu coloradského „hřbitova gigantů“. V roce 1972 byly již zmíněným Jamesem Alvinem („Jimem“) Jensenem objeveny fosilie obřího dinosaura, kterého vědec o třináct let později popsal pod jménem Supersaurus vivianae. Zpočátku si ale vůbec nebyl jistý zařazením objeveného fosilního materiálu do tohoto taxonu, protože jednotlivé kosti byly zpřeházeny a promíchány natolik, že nebylo jasné, která jakému sauropodovi patřila. Velmi známou fosilií se stal především skapulokorakoid o délce 2,4 metru, naznačující skutečně obří rozměry svého původce. Zkamenělých kostí ale bylo víc a Jensen nakonec popsal tři různé rody sauropodů, kromě samotného supersaura popsal také již neexistujícího ultrasaura a konečně ještě rod Dystylosaurus, jehož vědecká platnost je dnes také zpochybňována. Jensen toto sauropodí trio formálně představil v periodiku Great Basin Naturalist v roce 1985, brzy ale bylo zjevné, že se s jejich stanovením spletl.[3]

 

BYU 9025, obří skapulokorakoid typového exempláře druhu Supersaurus vivanae, dlouhý 2,4 metru. Toto anatomické spojení dvou kostí (lopatky a kosti krkavčí) tvoří lopatkový pletenec sauropodů. Podle Curtice patřila tato fosilie ke kostře obřího dinosaura, dlouhého jako tři autobusy stojící za sebou. Kredit: Mike Taylor, web SVPOW (CC BY 4.0)
BYU 9025, obří skapulokorakoid typového exempláře druhu Supersaurus vivanae, dlouhý 2,4 metru. Toto anatomické spojení dvou kostí (lopatky a kosti krkavčí) tvoří lopatkový pletenec sauropodů. Podle Curtice patřila tato fosilie ke kostře obřího dinosaura, dlouhého jako tři autobusy stojící za sebou. Kredit: Mike Taylor, web SVPOW (CC BY 4.0)

Ve své analýze anatomických odlišností domnělých nových druhů totiž udělal několik chyb, což je možné připsat i faktu, že Jensen nebyl profesionálním paleontologem a neměl ani formální vzdělání v tomto oboru. „Ultrasauros“ se začátkem 90. let ukázal být chimérou (neexistujícím taxonem, založeném na materiálu různých druhů)[4] a Dystylosaurus je podle současného mínění mnoha paleontologů ve skutečnosti rovněž supersaurem. Jak uvádí nově sám Curtice, materiál z lokality Dry Mesa Quarry, přisouzený původně typovému exempláři dystylosaura, patřil ve skutečnosti právě supersaurovi a výrazně nám tak rozšiřuje naše povědomí o vzezření jeho kostry. Curtice také tvrdí, že záhada dvou různě dlouhých skapulokorakoidů, objevených na stejné lokalitě (přičemž jeden je o 25 centimetrů delší než druhý) vlastně neexistuje. Delší z obou kostí byla totiž nepřirozeně prodloužena mrtvým prostorem v jejích trhlinách, a když jsou takto oddělené fragmenty sesazeny napevno dohromady, oba skapulokorakoidy jsou stejně dlouhé. Je tedy zřejmé, že patřily jedinému exempláři supersaura, nikoliv jinému, dosud neznámému obřímu sauropodovi. Curtice má pro svoji domněnku, že supersaurus byl jediným obřím dinosaurem, objeveným v dotyčné části lokality Dry Mesa Quarry, také další podpůrné indicie. Tak například žádná z velkých kostí není ve fosilním záznamu z lokality duplikována, což by znamenalo přítomnost jiného dinosaura. Všechny kosti také velikostně odpovídají jediné kostře a některé deformity u kostí „dystylosaura“ zřejmě zmátly Jensena v jeho úsudku, že se jedná o nový taxon, odlišný od supersaura. Vzhledem k tomu, že všechny fosilie byly vykopány z jednoho společného „lůžka“, je jejich přiřazení k jediné kostře velmi pravděpodobné. Curtice se také domnívá, že k rodu Supersaurus nepatří jen druhý objevený exemplář „Jimbo“, představený v roce 2008[5], ale také příznačně pojmenovaný „Goliáš“ (Goliath), jehož formální popis by měl být brzy publikován. Celkem už tedy nejspíš známe tři různé exempláře obřího diplodokidního sauropoda ze souvrství Morrison, jedná se o samotný typový exemplář z Colorada a následně pak i další dva exempláře, objevené později ve Wyomingu. Ale nyní už k tomu nejzajímavějšímu – jak dlouhý tento pozdně jurský gigant vlastně byl?

Pohled z paleontologické lokality Dry Mesa Quarry v jihozápadní části Colorada, místa objevu typového exempláře druhu Supersaurus vivianae. Dobře patrný je kaňon Escalante. Podobný pohled se v 70. a 80. letech minulého století nabízel Jamesi A. („Jimu“) Jensenovi a jeho týmu při vykopávkách v místních sedimentech pozdně jurského stáří. Kredit: Dean R. Richmond; Wikipedia (volné dílo)
Pohled z paleontologické lokality Dry Mesa Quarry v jihozápadní části Colorada, místa objevu typového exempláře druhu Supersaurus vivianae. Dobře patrný je kaňon Escalante. Podobný pohled se v 70. a 80. letech minulého století nabízel Jamesi A. („Jimu“) Jensenovi a jeho týmu při vykopávkách v místních sedimentech pozdně jurského stáří. Kredit: Dean R. Richmond; Wikipedia (volné dílo)

 

Spolu s popisem exempláře „Jimbo“ byl publikován také hrubý odhad jeho délky na 33 až 34 metrů, což byl rovněž pomyslný rekord. Prokazatelně delší totiž byly jen některé kontroverzní nálezy nebo enigmatičtí sauropodní dinosauři, pro něž dodnes nemáme dostatek fosilního materiálu.[6] Curtice si je však nyní jistý, že supersauři dorůstali ještě podstatně větších rozměrů. Autoři práce z roku 2008 totiž vycházeli z mnohem menšího množství dat o kostře supersaura a neměli k dispozici údaje, které se nově objevily. Curtice měl během posledních několika let možnost poprvé nahlédnout do dosud neotevřených sádrou obalených bloků horniny, dovezených z původní lokality v Dry Mesa Quarry. Identifikoval například několik dosud neznámých krčních a ocasních obratlů, hrudní obratel i levou kost stydkou. Ocasní obratle byly velmi podobné těm, které známe u rodu Apatosaurus, což dokazuje blízkou vývojovou příbuznost obou zmíněných sauropodů.[7] A nyní už to podstatné – Curtice si je na základě těchto nových výzkumů jistý, že supersaurus měl krk dlouhý kolem 15 metrů, ocas kolem 18 metrů a celkově dosahoval délky mezi 39 a 42 metry! Na základě umístění obřího krčního obratle s označením BYU 9024, nedávno paleontology Wedelem a Taylorem přisouzeném rodu Barosaurus[8], byl tedy supersaurus dlouhý buď jako deset nebo jedenáct menších automobilů v řadě. Pokud tedy přijmeme nové údaje a vyloučíme barosaura (není původcem obřího 1,3 metru dlouhého krčního obratle), argentinosaura (neznáme dostatečně velkou část kostry)[9], maraapunisaura a bruhathkayosaura (enigmatické taxony s nejistým zařazením a validitou)[10], pak máme před sebou zřejmě nejdelšího dosud známého dinosaura. A samozřejmě, jedná se také o nejdelšího obratlovce (rekordní plejtvák obrovský byl asi o 9 metrů kratší)[11] a jednoho z nejdelších živočichů všech dob (s jedinou výjimkou, kterou je ovšem titěrný koloniální polypovec ze skupiny trubýšů, rod Apolemia)[12]. Nižší údaj 39 metrů je přitom pro supersaura naprostým minimem, sám Curtice se domnívá, že v pozdní juře museli existovat nám neznámí kolosální jedinci, jejichž délka výrazně přesahovala čtyřicetimetrovou hranici. A tak si tentokrát již zcela oficiálně můžeme začít zvykat na představu sauropodních dinosaurů delších než tři linkové autobusy stojící za sebou, přičemž prvním z nich je právě severoamerický druh Supersaurus vivianae.


Napsáno pro weby OSEL a DinosaurusBlog.

 

Short Summary in English: According to the new research by Brian Curtice and his colleagues, Supersaurus vivianae is possibly the longest known vertebrate of all time. New data show that it was probably the longest known dinosaur based on a decent skeleton, with an estimated length of 39 to 42 meters.

 

Externí odkazy:

https://www.livescience.com/supersaurus-longest-dinosaur-on-record

https://mysteriousuniverse.org/2021/11/new-study-claims-supersaurus-was-the-longest-dinosaur-that-ever-lived/

https://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-10205071/Supersaurus-longest-dinosaur-walk-Earth-measuring-140-feet-snout-tail.html

https://www.world-today-news.com/supersaurus-reportedly-to-be-the-longest-dinosaur-ever-all-pages/

https://en.wikipedia.org/wiki/Supersaurus


 

[1] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. Great Basin Naturalist. 45: 697-709.  doi: 10.5962/bhl.part.4439

[2] Curtice, B. (2021). New Dry Mesa Dinosaur Quarry Supersaurus vivianae (Jensen 1985) axial elements provide additional insight into its phylogenetic relationships and size, suggesting an animal that exceeded 39 meters in length. (PDF).

[3] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. Great Basin Naturalist. 45: 697-709.  doi: 10.5962/bhl.part.4439

[4] Curtice, B.; Stadtman, K.; Curtice, L. (1996). A re-assessment of Ultrasauros macintoshi (Jensen, 1985). Pp. 87-95 in M. Morales (ed.). The Continental Jurassic: Transactions of the Continental Jurassic Symposium. Museum of Northern Arizona Bulletin number. 60.

[5] Lovelace, D.; Hartman, S.; Wahl, W. (2008). Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny. Arquivos do Museu Nacional, Rio de Janeiro. 65.

[6] Carpenter, K. (2018). Maraapunisaurus fragillimus, N.G. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal Rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado. Geology of the Intermountain West. 5: 227–244. doi: 10.31711/giw.v5.pp227-244

[7] Tschopp, E.; Mateus O.; Benson R. B. J. (2015). A specimen-level phylogenetic analysis and taxonomic revision of Diplodocidae (Dinosauria, Sauropoda). PeerJ. 3 (e857): 4. doi: 10.7717/peerj.857

[8] Supersaurus, Ultrasaurus and Dystylosaurus in 2019, part 2b: the size of the BYU 9024 animal. Web Sauropod Vertebra Picture of the Week (16. 6. 2019).

[9] Sellers, W. I.; Margetts, L.; Coria, R. A. B.; Manning, P. L. (2013). Carrier, D. (ed.). March of the titans: The locomotor capabilities of sauropod dinosaurs. PLOS ONE. 8 (10): e78733. doi: 10.1371/journal.pone.0078733

[10] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358. doi: 10.2992/007.085.0403

[11] McClain, C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. e715: e715. doi: 10.7717/peerj.715

[12] Konkrétně až 47 metrů, viz například tento odkaz: https://www.eurekalert.org/news-releases/784165



Datum: 18.11.2021
Tisk článku


Diskuze:

měli vůbec...

Eva M,2021-11-20 09:12:24

Měli vůbec "velikostní strop"? (mapř. konec růstu s pohlav. dospělostí?)

Nebo pořád rostli, dokud jim např. nevypadaly zuby nebo dokud jim sežrané nestačilo na "provoz", ale už ne na přírůstek?


/jinak - :) ty potvory toho musely sežrat! a toho metanu! a ten trus... musel to být zvláštní a hodně výkonný koloběh.../

Odpovědět


Re: měli vůbec...

Eva M,2021-11-20 09:13:50

.. se zvláštními "nižšími články" - bakterie? hmyz? bezobratlí/menší obratlovci?

Odpovědět


Re: Re: měli vůbec...

Tomáš Novák,2021-11-22 15:57:24

Pouze rostliny (nahosemenné) a drobní živočichové, které sauropod slupl omylem spolu s větévkami! :-)

Odpovědět


Re: měli vůbec...

Tomáš Novák,2021-11-22 15:56:39

Měli - biomechanický limit pro tetrapody byl stanoven asi na 120 až 140 tun hmotnosti :-)

Odpovědět

A

Jaroslav Fisnar,2021-11-18 20:30:15

než se v Patagonii najde nový druh gigantického sauropoda, budeme žít v blahé představě, že právě tato diluviální příšera byla ta echt zu grosse.

Odpovědět


Re: A

Tomáš Novák,2021-11-19 14:29:48

Tak ono je obecně známo, že nikdy neobjevíme skutečného "rekordmana". Bude velký úspěch, pokud objevíme kostru dinosaura, velkého například z více než 80 %, než je ten absolutní držitel velikostního primátu. To nám ale nemůže zabránit ve zjišťování, jakého největšího fosilního jedince nám geologické pochody v sedimentech přímo dochovaly :-)

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace