Héfaistos nebyl jen božsky zručný kovář a kovotepec, ale také konstruktér automatů a předchůdce robotiky. Přesto byl jeho život na Olympu plný problémů. Nakonec něco o problémech techniky v řecké antice a o problémech časové orientace v mýtech.

V „Království nebeském“ se válčilo už před 7 200 lety, v rané době měděné. Dokládají to nálezy standardně „průmyslově“ vyrobených kamenných projektilů do praku z lokalit ‘En Esur a ‘En Zippori. Jejich design je ideální pro vrhání prakem a navzájem se podobají jako vejce vejci.

Nezávislost na mínění davu, inovace fyziky a kosmická zbožnost druhého scholarchy stoické školy. Od tonality ve hmotě po oslavu Dia, který i zlé skutky začleňuje do chodu světa.

Říká se, že u chrámu na vrcholu důkladného kopce nad Korintem se ženy na počest bohyně nabízely mužům. V Řecku to bylo unikátní a leckdo se nad tím pozastavoval. Reálně se to asi v režii chrámu odehrávalo spíš dole ve městě, alespoň v pozdější antice.

Neolit nebyl procházkou růžovým sadem. Jak prozradila analýza zranění na kosterních pozůstatcích z masového pohřebiště v Rioja Alavesa na severu Španělska, tehdejší neolitici dokázali uspořádat impozantní válku s mnoha mrtvými, která trvala řadu měsíců. Archeologové si přitom mysleli, že se v Evropě takhle válčilo nejdřív v době bronzové.

Něco málo drbů, hlavně však úvah o tom, jak vše plyne jako řeka, a jak to souvisí s životem. Nakonec poznámka o energii hmotné duše, tedy podle Zénóna.

Klid stoických mudrců se stal příslovečným. Všimneme si prvních tří scholarchů staré stoické školy v Athénách a studijního programu školy, tedy logiky, fyziky a etiky. Nakonec něco drbů ze života. Detaily necháme na jindy, stejně tak i pozdější stoiky.

Chtěli byste „svobodně“ žít v původních městech, která nebyla svázána nudnými pravidly a zákonodárstvím? Připravte se na festival brutálního násilí a smrti, který byl tehdy samozřejmou součástí městského života. Teprve až rozvoj centralizovaných administrativ, právních systémů, armád a obchodu na počátku doby bronzové utlumil všudypřítomné násilí a města přestala být děsivou noční můrou.

Zdálo by se, že z lásky Herma a Afrodíty vzešel dokonale harmonický potomek, který spojuje protiklady. Leč není tomu tak. Hermafrodítos je líčen spíše jako nešťastný tvor. Přitom má předlohu v ithyfalické verzi Afrodíty, v Afrodítovi, na jehož svátky se na Kypru a v Malé Asii odehrávala veselá travesti show.

Bohyně vítaná bohy i lidmi se zrodila v moři, a to následkem pádu Úranova mužství po zmrzačení Kronem. Díky tomuto pádu z nebe se narodila z „mořské pěny“ a doplavala na Kypr, kde se osušila, oblékla, upravila a vyrazila mezi lidi. Od té doby spolu s Erótem vládne lidské erotice. Její zbraně jsou mocné.

V tomto roce uplynulo 70 let od nálezu torza sošky mladé ženy na kopci Landek u Ostravy. Systematický archeologický výzkum sídliště lovců mamutů zde s přestávkami trvá takřka 100 let. Přesto je možné, že Landek většinu svých tajemství z doby svého paleolitického osídlení stále skrývá.

Dionýsovy svatyně potkáme leckde – a na Délu stála kvanta chrámů mnoha božstev. Není tedy divu, že tady potkáme i Dionýsův. Co ukáže Dionýsova svatyně z rané helénistické doby na posvátném ostrově Apollóna a Artemidy?

Vážný kandidát na hlavní Dionýsovu svatyni. Tady byl Dionýsos doma. Kult od pozdní doby bronzové do konce antiky, většina viditelných zbytků pochází z 6. století před n. l.

Žárlivá Héra zlákala princeznu Semelu, aby si od svého milence vyžádala příchod v pravé podobě. Zeus přišel jako blesk, což těhotná Semelé nepřežila a Zeus musel Dionýsa donosit sám. Pak ho svěřil do péče Hermovi a ten zase Silénovi na výchovu. Nenadálost a nevázanost pak patří k základním Dionýsovým vlastnostem.

Jednu z několika málo větších kolekcí nástěnných maleb z řecké antiky najdeme na posvátném ostrově Délu, pochází z doby kolem roku 100 před n. l. Navzdory očekávání potkáme jen málo hlubokomyslných témat, spíše rozvernosti.

Takové byly zákony na posvátném ostrově Délu v 5. a 4. století před n. l. Tehdy přebujel zvláštní sport zvaný „očišťování Délu“. Athéňané přemístili všechny hroby na sousední ostrov Rhéneia, kam se pak také jezdilo umírat. Rodit se mělo jezdit na Mykonos. Navíc očistili Délos i od jeho obyvatel, které po vysídlení pro jistotu povraždili.

Freska zvaná Námořní slavnost neboli Procesí lodí patří k významným výtvarným památkám egejské doby bronzové. Pochází z Akrotiri na Théře (Santorini), nejspíše ze 17. století před n. l. Doprovázejí ji další fresky, často také s námořní tematikou.

Kari pochází z jižní Asie. Obyvatelé této části světa ale čile obchodovali a cestovali. Kari podle všeho brali s sebou. Archeobotanici odhalili nejstarší stopy technologie kari v JV Asii na významném archeologickém nalezišti Óc Eo v jižní Vietnamu. Lidé si tam dopřávali kari už na přelomu letopočtu.

Nejstarší karanténní zařízení na světě v Benátské laguně má sice historii plnou děsu a umírání, ale zároveň nabízí fascinující materiál pro intenzivní výzkum koevoluce vražených patogenů a jejich lidských hostitelů. Američtí odborníci tam právě odebírají vzorky DNA ze zubů 900 vykopaných mrtvých.

Tyhle krásné fresky ilustrují život v Akrotiri a také dokumentují prolínání kykladských motivů s minojskými, tedy krétskými. Vznikly v 17. století před n. l. na kulturní a obchodní křižovatce námořních cest, před katastrofickou erupcí. Téma sběru šafránu v souvislosti s dívčí iniciací má kontinuitu od dávné Kréty až po eleusinská mystéria v Řecku.

Známe to ze školy: „Soustřeďte se, nerozptylujte se!“ Někteří se soustředí, někteří dokonce meditují. Známe však i (zdánlivě?) opačný apel, totiž k otevřenosti vůči okolí. Někteří rádi lelkují. Teď se podíváme, jak v průběhu antiky metafora otevřenosti ustoupila metafoře soustředění, koncentrace až meditace.

Poslední z tzv. panhelénských her. Závodilo se totiž nejen v Olympii, Delfách a Isthmii, ale také tady. Vítězové nebyli ověnčení vavřínem, nýbrž celerem.

Málo očekávaný příklad toho, jak také může vypadat hrdina. Drobná pocta princátku zabitému hadem a úvodní orientace na místě nemejských her na Peloponésu. Nečekaně i s příkladem antické magické kletby.

Několik málo příkladů proplétání různých dob, dokonce různých časových měřítek, s vyznáním priority přírody a s poklonou Vojenu Ložkovi i jedné naxijské společnosti.

Přístavní město na Korintské šíji bývalo slavné velkým Poseidónovým chrámem a také hrami, které byly třetí nejvýznamnější v Řecku, hned po hrách v Olympii a v Delfách. Zachovaly se stopy po startovacím zařízení na běžecké dráze.

Porodit Athénu z vlastní hlavy byl problém i pro Dia. Zvláště když ji rodil dospělou a v plné zbroji. Ale povedlo se. Nebo je to jen zástěrka, která má zakrýt, že Athénu Zeus zplodil se svou první ženou, bohyní Métis?

Silueta athénské Akropole je snad obecně známá. Na plošině nad mohutnými hradbami jí vévodí Parthenon, velký Athénin chrám z klasické doby. Na témže místě stával archaický Athénin chrám, z něhož zůstala jen řada velkých plastik, zato pozoruhodných nejen výtvarně.

Nadpis není reklamní, nýbrž tradiční. Efesos a zvláště jeho chrám Velké Artemidy Efesanů, jeden ze sedmi divů světa, je odedávna spojen s řadou tajemství. To základní – skoro příslovečné – tady popíšu, aniž bych je porušil. Nakonec přihodím kuriozity z pozdní antiky.

Cenu BAFTA za nejlepší hru roku 2022 si nedávno odnesla indie hra Vampire Survivors od malého týmu vývojářů Poncle. Nepředvádí technologické zázraky a musíte být nerd, abyste její grafiku považovali za pěknou. Přesto si ale cenu zaslouží, díky aplikaci „gamblerské“ psychologie. Ukazuje se, že lidský a elektronický svět se inspirují navzájem.

Co, proč a jak – od cvaknutí spouště po využití fotogalerií
Vývoj výtvarných stylů?
Kulturní změny a jejich synchrony
Lokální a regionální tendence
Aura originálu a kopie
Nebo si jen tak prohlížet

Každodenní život dávných Řeků, jak si jej sami malovali a modelovali. Od vyšší střední vrstvy po rustikální prostředí.

Vatikánská knihovna je pokladnicí ukrývající i velmi staré texty, které jenom čekají na odhalení. Na pergamenu s liturgickými hymny z 10. století se rakouskému vědci podařilo zviditelnit a rozšifrovat i mnohem starší, v starosyrštině psanou část Matoušova evangelia ze 6. století.

V oblasti Moravské brány jsou známy četné nálezy z doby germánského osídlení (první polovina prvního tisíciletí). Blíže se tím před válkou zabýval amatérský archeolog Gustav Stumpf. Nález germánské spony však Stumpf nezaznamenal. Na celém území České republiky by se podobné nálezy snad daly spočítat na prstech jedné ruky. Nedávný nález germánské spony z élektra je unikátní.

Nepůjde teď o slavný obraz Johanna Vermeera, nýbrž o výtvarné téma doby kolem roku 600 před n. l., známé z kykladských ostrovů. Náušnice je velká, takže je zakotvená také ve tváři. Na Kykladách má svůj předobraz už v rané době bronzové.

Jak různě by mohl vypadat kalendář. Jak vyladit měsíce s cyklem měsíčních fází. A proč vlastně? A to naštěstí neměli týdny. Cesta k Metónově kalendářní reformě a dál. Ozvěnou tohoto úsilí je i slavný mechanismus z Antikythéry.

Půvabná kuriozita mezi řeckými stavebními řády archaické doby, s unikátním řešením osvětlení interiéru. Přitom je všechno jen z kamene. Měl to být nejkrásnější chrám! Pro architekty to bylo krajně náročné. Postavili jich v tomto stylu jenom několik, včetně mysterijní svatyně.

V západní části bývalého rakouského Slezska započal výzkum zalednění koncem 19. st. Bludné balvany zde zaznamenal Jüttner v roce 1912. Hranici zalednění v údolí Opavy jihozápadně od Krnova v r. 1925 zobrazil Drahný až k Novým Heřminovům. Tehdy byly v Branticích bludné balvany, které bychom dnes nenašli. Přesto tam byl nalezen bludný balvan, který je současně zapomenutým pomníkem J. W. Goetha.

Minimalistické poučení o řeckých stavebních řádech (stylech) na příkladech hlavic sloupů. Vznik chrámů a vývoj stylů. Ukázky nejstarších dodnes stojících řeckých chrámů, včetně zbytků polychromie.

Právě vyšel český překlad I. knihy tohoto Aristotelova díla, i s doprovodnými studiemi a renesančními anatomickými obrázky. Jeden ze zakládajících spisů zoologie jakožto vědy, která metodicky zobecňuje zkušenost pozorování a pitev živočichů. Ukazuje úžasné výsledky i tvrdé limitace Aristotelovy zoologie, k tomu řadu kuriozit. Plus systematika živočichů.

Nájezdy Vikingů si obvykle představujeme jako devastující agrese, po nichž ani tráva nerostla. Archeologický výzkumu anglosaského klášterního komplexu v dnešním Lyminge nedaleko od legendárních Bílých útesů doverských ale ukazuje, že kláštery mohly vydržet řadu desetiletí opakovaných útoků, pokud místní měli efektivní obranné strategie.

Na povrchu toho mnoho nevidíme, přesto areál tohoto chrámu vydal mnohé poklady. A v jeho těsné blízkosti se v hrobě mytických postav, „panen hyperborejských“, našla keramika z doby bronzové. Máme i literární svědectví o zdejších velice starých formách kultu.

Nález fragmentů Hipparchova katalogu stálic z 2. století před n. l. přesvědčivě ukazuje, že byl výrazně přesnější a celkově modernější než standardně zachovaný Ptolemaiův katalog z 2. století n. l. Možná byl i o něco obsáhlejší. Pokrok vědeckého poznání není vždy lineární.

Na bláznivém ostrově Santorini je o vodu velká nouze. Je zde však jeskynní pramen, z něhož pili asi už dávní Kyklaďáci, pak ctitelé minojských (starokrétských) božstev, určitě antičtí Řekové a křesťané staré i pozdější doby, občas se tu osvěží i dnešní pocestní.

Afrodítin povzdech v Pseudo(?)-Platónově epigramu ilustruje dobové rozpaky nad Praxitelovou sochou z let 360 až 340 před n. l. Byl to snad první ženský akt, a hned bohyně. Dílo se rychle stalo velice slavným. Byla to nejvýtečnější socha na světě, jak napsal Plinius?

Vztahy mezi lidmi a kočkami byly ve středověku podobně záhadné a opředené tajemstvími jako dnes. Kočky byly zatracované i milované. Někteří lidé se koček báli a považovali je za průvodce čarodějnic a ďáblů. Zároveň ale byly zcela běžnými obyvateli domácností a lidé k nim mívali velmi hezký vztah. V některých případech si kočky žily doslova královsky.

Apollón se narodil především na Délu, ale taky dál na východě v Lýkii, možná i jinde. Jeho sestrou je Artemis, společně bývají zváni „krásné děti“, děti přívětivé bohyně Létó, bohorodičky oděné sluncem a pronásledované drakem. Provázet nás budou hymny a jiné památky z řecké archaické doby na oslavu Apollónova narození.

Polotovary kolosálních soch ležící v antických lomech patří ke specialitám Naxu. Dva mladíci (kúrové) a jeden macatější bůh, ve velikostech od 5,5 do 10,5 metru, si hoví v pěkné krajině. Tahat v 7. a 6. století před n. l. takové drobečky do přístavu a nakládat na lodě, to musela být fuška, ten největší váží nejmíň 50 tun.

Obří sochy kúrů z raného 6. století před n. l., ve velikostech 3,5 až 10 metrů, si ukážeme na třech příkladech. Všechny jsou z řeckých ostrovů.

Harmonie v kosmu. Mez a bezmezné, resp. vymezené a nevymezené, tj. určité a neurčité. Deset základních protikladů? Primát vymezující stránky čehokoli před nevymezenou, také primát intelektu, neboť se dokáže přidržet mezí. Primát teorie. Zvuk jako hlas duše. Stěhování duší. Dali pythagorejci filosofii její pojmenování?

Stylizované sochy neoděných mladých mužů mají náboženský kontext, často stály u chrámů, většinou Apollónových, občas na hrobech. Pocházejí z let 650 až 490 před n. l. Přeznačený původně egyptský styl soch se v Řecku svébytně rozvíjel, až se začátkem klasické doby promění se do soch atletů, efébů a chlapců.