Katakomby na Mélu (Milosu) jsou přinejmenším stejně staré jako ty v Římě. V 1. až 5. století n. l. zde bylo pohřbeno přes dva tisíce lidí. Podzemní prostory byly vybudovány v mohutné vrstvě tufu, neboť tento kykladský ostrov je sopečné povahy. Půjdeme od baptisteria přes katakomby a znova na světlo.

Vázových maleb na keramice se zachovalo obrovské množství. Deskové malby na dřevě odolaly zubu času jenom ve vzácných případech. Jsou to vlastně nejstarší obrazy v našem smyslu toho slova. Tak si je ukážeme a přidáme stará literární svědectví o řeckém malířství.

Kryštof Kolumbus by významný mořeplavcem a objevitelem, současně ale také horlivým dobyvatelem a šiřitelem křesťanské víry. Pod vlivem španělského náboženského triumfalismu a zápalu po dobytí Granady šířil v Novém světě mečem víru z mesiášských pohnutek a kvůli financování křížové výpravy do Jeruzaléma. S místními lidmi se moc nemazal.

Společnost Figure AI potřebovala vyřadit starší humanoidy F.02, ale současně nechtěla prozradit konstrukční řešení a hardwaru. Nakonec získali podporu Arnolda Schwarzeneggera a nechali roboty elegantně naskákat do obloukové tavicí pace v Imatře ve Finsku. Video stojí za shlédnutí!

Klíčovým tématem Hérakleitova spisu je zásadní náboženská reforma. Nedávno ji v knize The One of Many Names (Jeden/Jedno mnoha jmen) zajímavě pojednal Wojciech Wrotkowski. Téměř provokativně působí mezi božími jmény Chuť nebo Příjemnost (hédoné). Zkusíme si tento postřeh zařadit do kontextu celkovějšího výkladu Hérakleita.

V roce 2026 uplynulo 130 let od objevu radioaktivity a začátku jaderné éry, zároveň máme půlkulatá a kulatá výročí několika jaderných havárií. Je tak zajímavé se podívat na historii změn pohledu společnosti na radioaktivitu i přístupu k jejímu využití. Využijeme to také k připomenutí několika zajímavých seriálů a filmů z nedávných let o této tématice.

Toto obří muzeum je jednoznačně první volbou pro seznámení se s památkami řecké antiky i některých dalších kultur z většiny území Řecka. Tak velké a rozmanité sbírky lze v jednom článku představit pouze předběžně, symbolicky řečeno od šperků z Tróje po mechanismus z Antikythéry.

Loni vás na této stránce jeden z „oslů“ seznamoval s poznatkem, že betelem se naši předci přiváděli do rauše už před 4 000 lety. Mýlil se o dvacet tisíc let.

Když na sklonku Římské říše zanikaly gladiátorské zápasy, byly už stejně mnohem populárnější venationes, krvavá divadla s exotickými zvířaty. Rosa Carreño Sánchezová pronikla do spletité imperiální legislativy a logistiky, která tohle umožňovala, díky dvěma císařským konstitucím v Theodosiově kodexu.

Porovnání dvou zcela různých muzeí s podobným názvem, která se vystřídala v téže budově, dokonce sdílí jeden exponát. Prohlédneme si to starší, neboť bohatě prezentovalo prehistorii a historii Prahy od neolitu po 19. století. To nové, které „muzeuje jinak“, nakonec alespoň zmíníme. Nabízí světelnou show a jeden rozporcovaný exponát.

Úžasná horská vesnice na Naxu je vhodným místem k rozjímání o zbytcích starosvětské poctivosti v kontextech velkého světa. Její idyla je značně drsná. A nad ní je Dionýsova jeskyně, pod ní pohoří Ammomaxis.

V hrobě 75 v Pieńi v centrálním Polsku byla v době Polsko-litevské unie, někdy mezi lety 1620 až 1674 pohřbena dívka s nápadnými protivampýrskými rituály. Polští vědci neohroženě analyzovali dostupné důkazy a pokusili se osvětlit osud dívky, která byla v temném 17. století z nějakého důvodu považována za upírku.

Konečně zajímavý film na homérské téma, a to navzdory očekávání! Jen několik poznámek, není to filmová kritika.

Muzejní zvláštnost v Chóře Naxijských. Oficiálně se jmenovalo Benátské muzeum na Naxu (Venetian Museum at Naxos). Bohužel je od roku 2017 zavřené, takže si je prohlédneme na fotkách z dřívějších let. Uvidíme nejen zámecké památky, ale také pracovnu archeologa a roztomilé vetešnictví. Spíš jen taková nostalgická veselost.

2000 let zdobí skály v jižní Číně rudé obrazce a nezdá se, že by se na nich zub času nějak fatálně podepsal. Co stojí za jejich trvanlivostí? Mohla by to být lidská krev?

Napřed keramika zdobená v geometrickém stylu, pak archaické plastiky a po nich stavební dekorace, šperky a sklo z helénistické a římské doby. Skončíme velkou pozdně antickou mozaikou. To vše od 9. století před n. l. do konce antiky, snad až do 5. století n. l.

V rušné části portugalského hlavního města Lisabonu je Pombalovo náměstí. Dominuje mu socha markýze de Pombal. Sebastião José de Carvalho e Melo (Lisabon 13. 5. 1699 – Pombal 8. 5. 1782) byl prvním ministrem Portugalska a osvícencem, který bojoval s tehdy všemocnou katolickou církví. Modernizoval školský systém od základních škol po university, na nichž zavedl výuku přírodních věd. Moc šlechty a církve zlomil drastickými metodami. V závěru života byl obžalován a souzen z mnoha zločinů.

Perla kykladských muzeí. Vystavuje velkou sbírku kykladských idolů z rané doby bronzové, která patří mezi několik nejlepších ve světovém měřítku. A k tomu další pozoruhodnosti z pozdějších dob, k nimž se dostaneme až příště.

V evropské archeologii existuje jen málo artefaktů, které by generovaly tolik slepých uliček a bizarních teorií jako galo-římský dodekaedr. Rád bych vám proto na stránkách Osla představil novou, i když zatím nepotvrzenou a akademickou obcí neprověřenou hypotézu. Nepřichází z univerzitních kabinetů, ale od člověka, který tráví dny údržbou historické techniky ve starém mlýně, jenž se nachází v Hněvkovicích nad Vltavou.

Kolem roku 150 vytvořil v egyptské Alexandrii řecký matematik, astronom a geograf Klaudios Ptolemaios (starořecky Κλαύδιος Πτολεμαῖος Klaúdios Ptolemaíos, latinsky Claudius Ptolomaeus) kartografické dílo Geografie, představující mapu tehdy známého světa. Jedná se o několik desítek map, mapu světa a katalog se souřadnicemi. Ptolemaiovo dílo se dochovalo pouze jako kopie z pozdního středověku.

Hippodamos byl řecký architekt a urbanista, působil v 5. století před n. l. Jeho koncept výstavby městských čtvrtí se tak líbil a byl natolik dobře funkční, že ovládnul urbanistiku následujících století.

Polykleitos byl významný inovativní sochař, působil v 5. století před n. l., k tomu také teoretik estetiky. Prostě ta nejklasičtější řecká klasika. Stanovil harmonické číselné poměry velikostí jednotlivých části těla, ale diskuze o tom, jak to myslel, je stále otevřená.

Pokud vám nadpis článku nedává smysl, tak vězte, že jde jen o kumulaci slov, která v naší době proměnila své významy. Užíváme je jinak než v dávnějších generacích. Teď se nad tím nebudeme rozčilovat, ale podíváme se, kdy tím vznikají nedorozumění. Většinou v kontextech, které si koledují o kolizi s dřívějšími významy, ty je tudíž radno znát.

Posvátný ostrov kykladské civilizace rané doby bronzové – a nejspíš také nejstarší předloha pro koncept poutě jako theórie. Dávno prakticky neobydlený, tajuplný a nepřístupný. Tak se tam vypravíme! A taky si ukážeme úžasné nálezy z těch míst.

Maličké sub-souostroví mezi Naxem a Amorgem bylo v rané době bronzové přímo epicentrem starokykladské kultury. V řecké antice část ostrovů ještě dobře prosperovala, i když sláva rané doby bronzové už byla dávno pryč. Pak přišla bída, zachraňovaná rybolovem, a nakonec archeologové a turisté.

Významnou část řecké sochařské tradice a lyrické poezie, verzi architektury, ale především preciznost, eleganci a jasné doklady toho, že i v titěrných poměrech může vznikat a dlouhodobě fungovat lecos velkorysého. Tady jsou i základní místa theórie (volnočasného civění).

Nelekejte se, článek nepřináší žádnou jobovku. Chce jenom vysvětlit, o co vlastně jde, pokud biblickou knihu Jób čteme pořádně a hlavně celou. A objeví se i leviatan.

V roce 1544 vyšla v Basileji encyklopedická publikace německého humanistického učence, hebraisty a polyhistora Sebastiana Münstera (*1488 Ingelheim; †1552 Basilej) COSMOGRAPHIA s podtitulem Popis všech zemí. Do posledního německého vydání z roku 1628 vyšla dvacet čtyři krát. Byla přeložena do latiny, francouzštiny, italštiny, angličtiny a v roce 1554 vyšel český překlad pod názvem Kozmograffia Cžeská. To gest wypsánij o položenij Kragín neb Zemij y Obyčegijch Národuow wsseho Swieta a Hystorygij podlé Počtu Leth naněm zběhlých prwě nikdá tak pospolku w žádném Jazyku newidaná.

V roce 1903 vyšla v Indii v městě Pule (dnes stát Maharasthra) kniha The Arctic Home in the Vedas. Autorem byl Bal Gangadhar Tilak (1856 – 1920), indický matematik, právník, novinář a indický politický vůdce před nástupem Gándhího. Kniha zaznamenala velký celosvětový ohlas. Dočkala se mnoha vydání v Evropě a Americe. Zabýval se jí také Přírodovědný spolek v Brně.

Na archeologické lokalitě Gomolava je masový hrob starý asi 2 800 let, v němž byly při nějakém rituálu či ceremonii pohřbeny násilně usmrcené ženy a dívky, které si nebyly navzájem příbuzné. Zřejmě to byla událost ve velmi neklidné době po kolapsu civilizací doby bronzové.

Trochu opomíjené muzeum, neboť se nachází bokem hlavních turistických tahů. Přitom jde o krajské muzeum Kyklad, s řadou pozoruhodných exponátů, především z rané doby bronzové.

Život je příjemný! Jsme doma tady na světě, tak si toho máme užít. Ovšem kultivovaně, aby se příjemnost neobrátila v nepříjemnosti, což vyžaduje nečekanou míru askeze. K tomu zjednodušený a problematický atomismus, který přesto sehrál v dějinách vědy pozitivní roli.

Kousíček jižně od Slavonic je v létě k vidění pestrá sbírka zajímavých a pohledných věcí z dob od paleolitu po pozdní 20. století, navíc zdánlivě pel-mel napříč mnoha kulturami, včetně řady hodně vzdálených. Přinejmenším je to svérázně rozmarná antropologie, ale snad taky zajímavě prezentovaný nezvyklý pohled na obecný vývoj kultury.

Magická krajina kolem Baltinglassu na východním pobřeží Irska je plná hradišť doby, která tam stojí už od doby kolem roku 3700 před naším letopočtem. Největší z nich je Brusselstown Ring, kde archeologové objevili přes 600 současně obývaných domů. Je to největší známé sídlo britského pravěku.

Úžasná archeologická lokalita Vindolanda, která bývala římskou pevností u Hadriánova valu, poskytuje vědcům fascinující nálezy organické povahy, díky příznivým podmínkám v podmáčené půdě. Tentokrát nabídla poněkud nevábný obsah kanalizace římských toalet v lázeňském komplexu.

Kostel s opevněným klášterem z 6. až 15. století. Další pozoruhodnost naxijských hor, s výhledem na Blažené ostrovy. V raném 19. století tu chvíli bydlel i lord Byron.

„Pás děr“ představuje možná ještě větší záhadu než slavné geoglyfy z Nazcy. Postavili záhadný peruánský systém jam mimozemšťané, Inkové nebo jejich předchůdci?

Teď nepůjde o lékařský význam tohoto slova, nýbrž o filosofický. Podle Platóna je poznávání vlastně rozpomínání (anamnésis), totiž na ideje, a to díky smyslovému vnímání. Prý se rozpomínáme na ideje, mezi nimiž duše žila před sestupem do těla. Vyžaduje „aha efekt“ reinkarnační nauku?

Pohřeb krétského aristokrata byl docela komplikovaný. Sarkofág z Agia Triady jej nejspíš zobrazuje velice realisticky. Je to unikátní památka jak výtvarná, tak pro poznání minojského náboženství. S dovětkem o rituálech a hře.

Dovezený obsidián, „idoly“ kykladského typu přivážené na Krétu z Kyklad i dělané přímo na Krétě, podobně i kamenné nádobíčko a rozličná keramika, včetně tajemných „kykladských pánviček“. To vše z rané doby bronzové, vystavované v muzeích na severní Krétě. Příklad kulturních vlivů.

Tohle podobenství je založené na tzv. světelné (zrakové) metafoře, tedy na jazykové analogii poznání a vidění. O poznání často mluvíme výrazy, které jinak používáme pro vidění: „nahlédnout, je to jasné…“ Platón však jde dál a na této metafoře staví koncept idejí.

Jen několik týdnů před skutečnými Nobelovými cenami se konal 35. ročník výročních cen. Akci pořádá humoristický vědecký časopis Annals of Improbable Research. Zde je 10 vítězných počinů, které byly vyhlášeny na ceremoniálu v Bostonské univerzitě.

Prý jsme podobní vězňům přikovaným v jeskyni, kteří mohou vidět jenom stíny předmětů ve světle ohně, jenž plane za zdí za jejich zády. Občas je někdo vyvlečen ven na sluneční světlo a nestačí se divit. Když se vrátí, aby o tom řekl ostatním, tak neuspěje. Podobenství je to dost sugestivní, také výrazně ovlivnilo evropskou kulturu. Nabádá ke skepsi a rozhledu, nebo k hledání zásvětí?

Napřed hieroglyfy, brzy na to lineární písmo A, obojí ve skoro neznámém minojském jazyce. Pak už lineární písmo B a nakonec alfabeta, obojí řecky. Potud schéma, ale je to složitější. Písem bylo víc, a minojský jazyk nečekaně dožil i alfabety.

Unikátní předmět z minojské Kréty, starý přibližně 37 století. Tajemné znaky uspořádané do spirál fascinují. Nejspíš je to pravé. Dál nevíme a můžeme jen mapovat dobové a místní souvislosti.

Římská říše po sobě zanechala spoustu latinských nápisů. Jejich analýza a interpretace bývá velmi pracná, duševně i fyzicky. Pomoc teď nabízí inteligence Aeneas z laboratoří Google AI, která odhadne místo původu latinského nápisu, desetiletí jeho vzniku a dokonce i to, jaké pasáže v něm zřejmě scházejí.

…aneb Jedna z úžasných historek archeologie

Památky neobydleného kykladského ostrova, malého, ale docela slavného. Díla z rané doby bronzové a pak hlavně z řecké antiky. A nakonec zbytky Apollónova chrámu na místě samém.

Nevinná záměna wolves (vlci) za elves (skřítci) na dlouhé desítky let mátla literární vědce, kteří ztráceli mládí a víru ve snaze pochopit, proč by středověký básník Chaucer v pasáži o milostných intrikách odkazoval na legendu o monstrech a obrech. Opět se potvrdilo, že pero je mocnější meče.

Antické a hlavně podstatně starší památky menšího kykladského ostrova v kontextu pátrání po místech jejich původu, i když bylo (alespoň pro mě) z valné části marné. Příklad problémů topografie i vývoje kultur v průběhu řady tisíciletí.