Viktor Lošťák

Vesmír, jak ho známe – obrovský, plný galaxií a řídící se fyzikálními zákony – je výsledkem neuvěřitelně dramatických událostí ve svých nejranějších okamžicích. Jak vznikla jeho struktura? Proč je tak homogenní na velkých škálách, a přesto plný galaxií a hvězd? Teorie kosmické inflace nabízí elegantní odpovědi, popisující období překotné expanze zlomek sekundy po Velkém třesku.

Možná jste v poslední době zaslechli šum kolem německého startupu Cerabyte a jejich keramických úložišť, která slibují data uchovat na tisíce let. Svět se totiž topí v informacích a klasické disky či pásky na věčnou archivaci nestačí. Podíváme se zblízka na to, jak chtějí v Cerabyte vypálit naši digitální nesmrtelnost, jestli to není jen další technologická bublina a jak si stojí proti Microsoftu a dalším borcům v aréně datových úložišť. Připravte se na lasery, nanotechnologie a trochu toho lidského zamyšlení nad věčností.

Polsko, země nejen bohaté historie, ale i překvapivě tepající současnosti, je domovem neuvěřitelně živé a provokativní performance artové scény, která se nebojí rýpat do společenských tabu. Tento článek vás vezme na jízdu od legendárních avantgardistů po současné buřiče, odhalujíc, proč je toto umění akce v Polsku tak bytostně spjato s jeho duší i dneškem.

Google DeepMind opět posouvá hranice umělé inteligence. Jeho nový systém AlphaEvolve nejenže optimalizuje vlastní infrastrukturu Googlu a šetří nemalé prostředky, ale také přepisuje desítky let staré matematické poučky a objevuje nové algoritmy. Zatímco AlphaEvolve demonstruje sílu evolučního přístupu v kombinaci s velkými jazykovými modely, konkurence v podobě OpenAI, Applu či čínských firem nespí a AI závod nabírá na obrátkách. Co to všechno znamená pro vědu, technologie a naši budoucnost?

Einsteinova teorie relativity otřásla naším chápáním vesmíru, ale i po sto letech se vynořují nové otázky. Je časoprostor skutečně zakřivený, nebo existují alternativy? Proč vlastně fyzikové tak usilovně pátrají po teorii kvantové gravitace? Nedávné studie naznačují, že příběh gravitace a struktury reality je možná mnohem komplikovanější a zajímavější, než si myslíme.

Třetí díl seriálu o solární energetice reaguje na živou diskusi čtenářů k předchozím textům. Autoři se zaměřují na praktické aspekty inteligentního řízení FVE, náklady na údržbu, životnost komponent a roli dotací. Článek rovněž otevírá téma budoucnosti fotovoltaiky, zejména v kontextu povinných instalací dle směrnice EPBD a estetického potenciálu stavebně integrované fotovoltaiky (BIPV), která slibuje elegantnější a efektivnější začlenění solárních technologií do našich domovů.

Navazující článek na téma ekonomiky střešních fotovoltaických elektráren se tentokrát zaměřuje na klíčovou roli inteligentního řízení. Z pohledu softwarového architekta z praxe zkoumá, jak optimalizace vlastní spotřeby pomocí prediktivních algoritmů a dynamického řízení spotřebičů ovlivňuje nejen návratnost investice, ale i celkový uživatelský komfort.

Nová taxonomie paměti v umělé inteligenci konečně vnáší řád do chaosu fungování velkých jazykových modelů. Šest základních operací odhaluje, jak si AI skutečně "pamatuje" a proč je to důležitější, než si myslíme.

Jsme ve vesmíru sami? Fermiho paradox – rozpor mezi vysokou pravděpodobností existence mimozemských civilizací a absencí důkazů o nich – trápí vědce i laiky už desítky let. Nová studie se pokouší tento paradox kvantifikovat pomocí dat z projektů SETI. Jaká je šance, že jsme nějaký signál už měli zachytit, a co to vypovídá o počtu a životnosti potenciálních kosmických sousedů?

Představa osamělého génia, který ve své laboratoři či univerzitní pracovně rozlouskne kód finančních trhů a pomocí matematiky a počítačů promění intelektuální kapitál v hmatatelné bohatství, je lákavá.

Představa, že by počítač mohl sám, jen na základě dat, odhalit fundamentální zákony přírody, je snem mnoha vědců už desítky let. Vzpomeňme si na Richarda Feynmana – génia s neuvěřitelnou intuicí, který dokázal vidět fyzikální zákony v obyčejných jevech. Dokázala by něco takového i umělá inteligence?

Ponořte se s námi do fascinujícího, a přece tak nepolapitelného světa performance art. Tímto článkem proplujeme od jeho esence, kde tělo a čas tančí na hraně pomíjivosti, přes tepající středoevropskou scénu plnou břitké kritiky i něžné poezie, až k paradoxům trhu s uměním, který se snaží spoutat neuchopitelné. Je to umění, které provokuje, nutí k zamyšlení a možná právě svou prchavostí zanechává nejhlubší stopy v naší vnímavosti.

Stojíme na prahu éry umělé inteligence, leč možná spíše balancujeme na hraně informačního útesu. Salem Lahlou přichází s diagnózou "společenského kognitivního zahlcení", jež hrozí proměnit naše mozky i instituce v největší brzdu pokroku, ne-li přímo v existenční riziko.

Nová metoda detekce exoplanet SPADE slibovala kvantovou optimalitu, leč realita experimentálního šumu ji dohnala. Ukazuje se však, že i s nedokonalostmi si vede překvapivě dobře, ba lépe než osvědčené techniky, alespoň v určitých situacích.

Mohou stroje myslet nebo cítit jako my? Nová studie zkoumá, jak psychologie proniká do světa velkých jazykových modelů a zda je to jen sofistikovaná hra na city, nebo skutečný krok k umělé inteligenci s lidskou tváří.

Hvězdné války nejsou jen pohádkou z předaleké galaxie, ale i překvapivě vážným předmětem vědeckého bádání. Od ekonomiky Hvězdy smrti po diagnózu Anakina Skywalkera, věda nachází v Síle nečekanou inspiraci i laboratorní materiál.

Deset let po kritice neduhů vědeckého publikování zjišťujeme, že staré problémy jako tlak na kvantitu a pochybné metriky přetrvávají, zatímco nové hrozby v podobě papírových mlýnů a AI dále podrývají důvěru ve vědu. Navzdory snahám o reformu a otevřenost zůstává otázkou, zda se věda neztrácí ve vlastním bludišti.

Vědci jásají nad možnými detekcemi plynů, dokonce i biosignatur jako je dimethylsulfid, v atmosférách vzdálených exoplanet typu K2-18 b. Jenže nová studie ukazuje prstem na záludnosti modelování těchto dat. Než propukneme v nadšení nad objevem mimozemského života, je prý třeba prověřit, zda nejde jen o statistického démona či artefakt příliš úzkého výběru modelů.

Současné detektory gravitačních vln slyší jen "hluboké tóny" vesmíru do pár set kHz, což nám může bránit v zahlédnutí exotických jevů. Nový koncept gravito-optického efektu, využívající ohyb světla na gravitační vlně zesílený v optickém rezonátoru, slibuje otevřít okno k dosud neslyšeným vysokým frekvencím (MHz-GHz) a hledat tam stopy nové fyziky.

Čínská kosmonautika zažívá bezprecedentní rozmach na všech frontách – od plně funkční orbitální stanice Tchien-kung a ambiciózních plánů na přistání na Měsíci před rokem 2030, přes explozivní růst komerčního sektoru až po tajemný vojenský kosmoplán a budování cislunární infrastruktury. Rudý drak v kosmu už není jen pozorovatelem, ale aktivně utváří pravidla hry a jeho komplexní strategie si zaslouží pozornost.

Od provokativních akcí v normalizační šedi po dnešní feministické rituály a digitální experimenty – česká performance žije, dráždí a nutí k zamyšlení. Prozkoumejte s námi tuto dynamickou scénu plnou těl, nápadů a občas i třpytek, která aktivně komunikuje s Evropou i naší současností.

Kde končí Sluneční soustava? Jednoduchá otázka, ale odpověď je překvapivě složitá. Není to totiž jedna čára ve vesmíru, ale spíše několik hranic definovaných různými fyzikálními jevy – od dosahu slunečního větru (heliosféra) po gravitační nadvládu Slunce sahající až k Oortovu oblaku.

Výzkum politické polarizace se nepřiměřeně zaměřuje na USA, což zkresluje naše chápání tohoto globálního fenoménu a může vést k nevhodným řešením. Článek shrnuje současné poznatky o polarizaci ve světě a zdůrazňuje potřebu vyváženějšího, globálnějšího přístupu k jejímu studiu.

Před pěti lety zemřel Ladislav Hejdánek (1927–2020), filosof, disident a myslitel, jehož dílo přesahuje hranice tradiční filozofie. Jeho myšlenky, zaměřené na živou pravdu a kritiku zpředmětňování skutečnosti, zůstávají inspirativní i v 21. století.

Analýza více než dvacet let starých infračervených snímků z misí IRAS a AKARI odhalila objekt pohybující se způsobem odpovídajícím hypotetické planetě Devět. Tento jediný nadějný kandidát, který prošel přísným výběrem, nyní čeká na potvrzení své dráhy pomocí dalších pozorování moderními dalekohledy.

Mezihvězdné lety, jako je odvážný plán mise k černé díře pro test relativity, posouvají hranice našeho poznání i technologií. Prozkoumejte s námi vývoj konceptů od gigantických fúzních lodí po flotily nanoplachetnic a odhadovaný dopad budoucí automatizace na uskutečnění těchto vizí.

Tento článek vznikl jako výsledek živé, místy až vášnivé diskuze mezi jeho autory, jejichž protichůdné pohledy na kryptoměny odrážejí širší společenskou debatu. Rozhodli jsme se tento dialog zachovat jako součást textu.

Vesmír k nám neustále promlouvá jazykem gravitačních vln – nepatrných záchvěvů samotné tkáně časoprostoru, které vznikají při těch nejdramatičtějších událostech, jako jsou srážky černých děr a neutronových hvězd.

Znáte to. Projíždíte zprávy na mobilu, lajkujete fotky koťátek a najednou na vás vyskočí reklama na něco, o čem jste si před chvílí jen povídali s kolegou.

Ve vesmíru existují objekty, které jako by se vzpíraly našemu chápání, objekty tak podivné, že nutí astronomy a fyziky přehodnocovat zavedené teorie a posouvat hranice poznání. Jedním z nejpozoruhodnějších a nejzáhadnějších z nich je hvězda HD 101065, známá jako Przybylského hvězda.

Jedním z nejikoničtějších důkazů pro existenci temné hmoty, té tajemné, neviditelné substance, která dominuje hmotě vesmíru, jsou rotační křivky galaxií.

Myšlenka, že náš vesmír a vše v něm, včetně nás samotných, by mohlo být jen nesmírně komplexní počítačovou simulací běžící na nějakém superpočítači v jiné, "základní" realitě, je znepokojivá, fascinující a překvapivě populární.

Uran, sedmá planeta od Slunce, je jedním z nejméně prozkoumaných a nejzáhadnějších světů naší Sluneční soustavy.

Exoplaneta K2-18b, obíhající červeného trpaslíka K2-18 ve vzdálenosti přibližně 120 světelných let, se stala jedním z nejdiskutovanějších světů mimo naši Sluneční soustavu.

Nová studie SETI zkoumá detekovatelnost pozemských technosignatur.

Standardní model čelí výzvám a iniciativa CosmoVerse hledá odpovědi.