Cerabyte: Vypálí keramika naši digitální nesmrtelnost?  
Možná jste v poslední době zaslechli šum kolem německého startupu Cerabyte a jejich keramických úložišť, která slibují data uchovat na tisíce let. Svět se totiž topí v informacích a klasické disky či pásky na věčnou archivaci nestačí. Podíváme se zblízka na to, jak chtějí v Cerabyte vypálit naši digitální nesmrtelnost, jestli to není jen další technologická bublina a jak si stojí proti Microsoftu a dalším borcům v aréně datových úložišť. Připravte se na lasery, nanotechnologie a trochu toho lidského zamyšlení nad věčností.

Možná jste začátkem tohoto měsíce v médiích zahlédli pár titulků o německém startupu Cerabyte. Pokud ne, nevadí, od toho jsme tady my na Oslu, abychom se na tyhle technologické zajímavosti podívali trochu zblízka. A že je na co se dívat! Svět se totiž topí v datech – a to nemyslím jen ty letní bouřky, co nám občas vyplaví sklepy. Generujeme informace tempem, které by i Velkého bratra z Orwellova románu přimělo uznale pokývat hlavou. Jenže kam s nimi, aby nám za pár let nezmizely jako pára nad hrncem?

 

Datová potopa a Achillova pata současných úložišť

Každý den vznikají petabajty nových dat. Od fotek vaší kočky na sociálních sítích (protože svět jich zjevně nemá nikdy dost) přes vědecké simulace až po kritická podniková data. Projekce hovoří o stovkách zettabajtů do roku 2025. Abychom si to představili: jeden zettabajt je miliarda terabajtů. A teď si vemte, že drtivá většina těchto dat, nějakých 70-80 %, rychle „vychladne“. To znamená, že se k nim přistupuje jen zřídka, pokud vůbec, ale smazat je nemůžeme – legislativa, historie, budoucí analýzy, znáte to.

 

A tady narážíme na problém. Naše současné technologie ukládání dat – pevné disky (HDD), SSD disky, magnetické pásky (LTO) – jsou sice fajn, ale pro archivaci na desítky, natož stovky let, to prostě není ono. Materiály degradují, data je třeba periodicky a draze migrovat, spotřebovávají energii i jen tak „na poličce“ a o nějaké extra odolnosti vůči požáru či vodě si většinou můžeme nechat zdát. Jsme na prahu „éry jottabajtů“ (to je ještě tisíckrát víc než zettabajty, kdyby se někdo ptal) a potřebujeme něco… trvanlivějšího. Něco ve stylu „ulož a zapomeň“, ale tak, abychom to za pár (set) let zase našli.

Cerabyte: Německá preciznost pro data na věčnost?

A právě tady na scénu vstupuje německý startup Cerabyte GmbH, založený v roce 2020. Jejich mise? Vyvinout udržitelné, přístupné a permanentní úložiště dat. A zdá se, že to nemyslí jen tak do větru. Do firmy už nalili peníze takoví hráči jako Western Digital (ano, ti od pevných disků), Pure Storage a dokonce In-Q-Tel, investiční fond napojený na americkou CIA.

 

Investice od Western Digital je obzvlášť zajímavá. Proč by gigant v magnetických úložištích investoval do keramiky? Možná proto, že i oni vidí, že pro opravdu dlouhodobé a „studené“ archivy mají jejich plotny své limity. Je to taková sázka na budoucnost, pojistka, kdyby se ta „keramická věc“ náhodou ujala. A In-Q-Tel? Ti zase slyší na slova jako „neměnné úložiště“, odolnost proti EMP pulzům a nulová spotřeba energie při uchování. Ideální pro data, která mají přežít nejen nás, ale i pár dalších generací politiků.

 

Logo společnosti Cerabyte. Zdroj: Cerabyte

Jak to tedy funguje? Vypalování dat do keramiky

Pojďme se podívat pod pokličku téhle keramické magie. Princip je ve své podstatě geniálně jednoduchý, i když technologicky samozřejmě náročný.

Materiály: Nanovrstvy na skle

Základem je extrémně tenká keramická nanovrstva – bavíme se o tloušťce 50-100 atomů, což je zhruba 10 nanometrů. Tato vrstvička se nanáší na skleněný substrát, třeba čtvercové destičky 9x9 cm. Do budoucna se počítá i s flexibilními skleněnými pásky pro formát CeraTape. Keramika je „šedá“ a má široké absorpční spektrum, což se hodí pro zápis.

 

Keramické nanovrstva na skleněném substrátu. Zdroj: Cerabyte White Paper

Zápis světlem: Laserové nano-děrné štítky

K zápisu dat slouží femtosekundové lasery, respektive jejich ultra-krátké pulzy. Tyto pulzy permanentně odpaří (ablace) kousek keramické vrstvy a vytvoří v ní nanotečku – miniaturní dírku. Přítomnost dírky je jednička, absence nula. Představte si to jako takové nano-děrné štítky. Tyto „QR kódy na steroidech“ se pak zapisují pomocí technologie DMD (Digital Micromirror Device), což je pole mikroskopických zrcadel, které tvarují laserový paprsek a umožňují paralelní zápis až 2 milionů bitů jedním pulzem.

 

Princip zápisu dat pomocí femtosekundového laseru a DMD do keramické vrstvy. Zdroj: Cerabyte

Čtení archivů: Mikroskopie v akci

Čtení probíhá pomocí vysokorychlostní mikroskopické kamery nebo skenovacích mikroskopů. Zajímavé je, že se dá použít stejná optika jako pro zápis, jen se přidá rychlé osvětlení a ultra-rychlý obrazový senzor. Dekódování obrazových dat pak obstarává FPGA (Field Programmable Gate Array). Celé to sviští na XY stolcích a automatické ostření zajišťuje, že je všechno pěkně ostré.

Kazety CeraMemory a pásky CeraTape

Keramické destičky se skládají do kazet CeraMemory, které mají vnější formát jako běžné LTO pásky. To je chytré, protože to usnadní integraci do existujících robotických knihoven. A do budoucna? Formát CeraTape – flexibilní pásky s potenciálem na exabajty dat. A kdyby ani to nestačilo, pro další zvyšování hustoty se počítá se zápisem pomocí svazků částic. Lasery jsou fajn, ale částice umí kreslit ještě menší tečky.

Klíčové výhody: Proč by nás měla keramika zajímat?

Cerabyte slibuje několik věcí, které znějí skoro až moc dobře, aby to byla pravda.

  • Životnost a odolnost z říše snů: Bavíme se o 5 000 a více letech. Média mají být odolná proti ohni (prošly testy vaření a pečení – ano, čtete správně), vodě, korozi, UV záření, radiaci a dokonce EMP. A žádné speciální klimatizované sklady. Prostě „ulož a zapomeň“ v pravém slova smyslu.
  • Hustota úložiště, ze které se tají dech: Prototypy dávají 1 GB na jednu stranu destičky. Plány? Do roku 2030 až 100 PB na jeden rack. A CeraTape? Tam se míří na exabajt na pásku. Toho se má dosáhnout zmenšováním bitů ze 100 nm až na 3 nm.
  • Rychlý přístup k archivům: Zapomeňte na minuty či hodiny čekání u páskových knihoven. Cerabyte cílí na přístupovou dobu (k prvnímu bytu) pod 10 sekund do roku 2030 a přenosové rychlosti přes 2 GB/s. To by mohlo redefinovat „studené úložiště“ na „vlažný aktivní archiv“.
  • Energetická účinnost a udržitelnost: Po zápisu data v offline režimu nespotřebovávají žádnou energii. Nula. Nic. Samotný zápis má být také velmi úsporný (pod 1 W pro 1+ GB/s). A média? Plně recyklovatelná. Zelené srdce zaplesá.
  • Neměnnost a bezpečnost: Data jsou fyzicky „vypálena“. Žádný ransomware si na ně nepřijde.

Voda, oheň, čas - CeraByte stále odolává. Zdroj: AI Gen

Cerabyte vs. ostatní: Kdo s koho v aréně úložišť?

Jak si tedy Cerabyte stojí v porovnání s tím, co už známe, nebo co se rýsuje na obzoru?

Parametr Cerabyte (projektováno 2030) HDD (Enterprise) SSD (Enterprise NVMe) LTO-9 Páska M-DISC Blu-ray (100GB) Microsoft Project Silica
Princip fungování Laserová ablace keramiky Magnetický záznam Flash paměť (NAND) Magnetický záznam Laser do anorg. vrstvy Laser do křem. skla
Kapacita/jednotka 100-120 PB/rack, 1 EB/páska ~20-36 TB/disk ~4-64 TB/disk 18 TB (nativně) 100 GB/disk >7 TB/destička
Životnost 5 000+ let 3-7 let (provoz) Omezeno TBW 15-30+ let Až 1000 let (teor.) Desítky-stovky tisíc let
Rychlost přístupu <10 s Milisekundy Mikrosekundy Minuty Sekundy Sekundy až hodiny
Přenosová rychlost (Č/Z) 2+ GB/s ~200-500 MB/s Až 10+ GB/s ~400 MB/s (nat.) ~10-50 MB/s ~Desítky-stovky MB/s
Energie (uchování) Nulová (offline) Vyžaduje napájení Nízká (ne nulová) Nulová (offline) Nulová (offline) Nulová (offline)
Hrubá cena za TB (média) Cíl <1 USD ~$10-25 USD ~$50-100+ USD ~$5-8 USD ~$100-140 USD Cílí na nízkou
Klíčové výhody Životnost, odolnost, nízká E offline Cena/TB aktiv. data Extrémní rychlost Velmi nízká cena/TB Dlouhá životnost (M-D) Extrémní životnost
Klíčové nevýhody Nová tech., cena mechanik zatím Mech. části, spotřeba Cena, životnost (TBW) Pomalý sekv. přístup Nízká kapacita/disk Nová tech., rychlost

Stručně řečeno:

  • HDD: Stále král pro aktivní data díky ceně, ale na věčnost to není.
  • SSD: Rychlíci pro okamžitý přístup, ale drazí a pro archivaci nevhodní.
  • LTO Pásky: Levná média pro obrovské archivy, ale pomalý přístup a kratší životnost než keramika.
  • Optická média (M-DISC): Teoreticky dlouhá životnost, ale malá kapacita a vysoká cena za TB.
  • Microsoft Project Silica: Podobné ambice jako Cerabyte (sklo místo keramiky), ukládá data dovnitř média. Cerabyte se zdá být dál v partnerstvích a konkrétních plánech pro rackové systémy.
  • DNA úložiště: Extrémní hustota a životnost, ale zatím spíše sci-fi kvůli ceně a rychlosti.

Cerabyte se snaží zkombinovat to nejlepší – odolnost skla, škálovatelnost pásek a přístupové rychlosti blížící se aktivním archivům. Velkou otázkou u všech těchto „věčných“ technologií ale zůstává: i když médium vydrží 5000 let, budeme mít za tu dobu čím ta data přečíst? Kdo si dnes vzpomene na 8palcové diskety?

Cesta vpřed: Výzvy a naděje keramické archivace

Cerabyte má za sebou funkční prototypy a silné partnery. Plán vývoje je ambiciózní: od 1PB racku v roce 2024 k 100PB do roku 2030 a pak exabajtové pásky. Ale cesta je trnitá. Škálování výroby na cílové náklady pod 1 USD/TB bude oříšek. Přesvědčit konzervativní trh, zvyklý na LTO, také nebude snadné. A pak je tu ta otázka dlouhodobé čitelnosti hardwaru a softwaru.

 

Robotická paže manipulující s kazetou CeraMemory v rámci knihovního systému. Zdroj: Cerabyte (koncept), AI Gen.

 

Analytické firmy jako Horison Information Strategies už Cerabyte zařazují mezi klíčové hráče pro „udržitelnou ochranu podnikových dat“, což firmě dodává na kredibilitě.

Závěr: Je keramika budoucností našeho digitálního dědictví?

Technologie Cerabyte je bezpochyby fascinující. Příslib ultra-dlouhodobého, odolného, energeticky efektivního a cenově dostupného archivu by mohl vyřešit mnohé bolesti současné „datové potopy“. Pokud se jim podaří naplnit své cíle, mohli bychom se dočkat nové úložné vrstvy – „Permanentního Aktivního Archivu“. Data uložená na věky, ale stále relativně rychle dostupná.

 

Možná se tak blíží doba, kdy nebudeme muset řešit, jestli fotky z dovolené za 50 let ještě někdo přečte. Otázkou spíše bude, jestli v tom jottabajtovém moři informací vůbec něco najdeme a jestli tomu budeme rozumět. Svět ukládání dat bude každopádně s napětím sledovat, zda se Cerabyte podaří přetavit vizi v keramickou realitu.

Zdroje a další čtení

Následující seznam obsahuje odkazy na klíčové zdroje použité při tvorbě tohoto článku, vycházející z dodaných podkladů. Upozorňujeme, že dostupnost některých odkazů se může v čase měnit. Data přístupu k mnoha zdrojům v podkladech byla květen 2025.

Cerabyte:

Projekt Silica (Microsoft):

Obecné zdroje k technologiím ukládání dat:

Datum: 21.05.2025
Tisk článku



Diskuze:

Nějaká technická data?

F M,2025-05-25 01:45:04

Jako vždy technických věcí pomálu, jen samá reklama.
V budoucnu prý čtení i zápis přes 1GB/s. Nyní mají hlavu schopnou psát/číst rychlostí 5MB/s. Chystají na letošek dálkový přístup pro knihovnu do demoverze (10xrobotic rack), 100MB/s 1PB. V nejbližších letech se to dále nezlepšuje, "jen" škáluje, to zlepšení vypadá ve fázi výhledů (řečeno diplomaticky). To tedy nevím jak tu rychlost počítají u těch HDD, tuhle součtovou rychlost ve čtení jich zvládne (i ploten) pár.
PDF https://www.cerabyte.com/wp-content/uploads/2025/02/Cerabyte-White-Paper-2-25.pdf
Celé je to dost reklama, asi lákají investory.
U těch pásek tu životnost až tak dobře nevidím. I u těch destiček to nebude reálné, materiál by sice vydržel, ale prakticky se to zničí stejně (leda by se to někde ideálně pohřbilo). Vůbec se nezmiňují o přístupových dobách (možná někde jinde, ale ne hned na očích). U hypotetických pásek o kolik můžou mít kratší přístupové doby než se ty "směšné" magnetické? Rychlost (odolnost) a délka? Ty současné na tom asi budou hůř, než se opatrně dostane ta destička do čtecího zařízení (nebo zařízení nad kostičku? To se mi nezdá). Náklady prý 1/4 HDD, což mi tedy úplně skvělé nepřijde (pro levné zálohy), jenže co se pod těmi "náklady" skrývá?

Odpovědět

Paměti

Franta Vejvoda,2025-05-23 22:52:09

Od pár veršů klínového písma na hliněných destičkách se posuneme k petabajtům na srovnatelně velkém povrchu. A přitom jsme vymysleli mnoho nesmyslů na uložení myšlenek mezi tím. Doba kamenná, bronzová, železná, starověk, středověk a další věky. Stěny jeskyní, kůže, pergamen, papír, děrná páska, magnetické médium, kapacitní vazba...
Jen namísto kouskem dřeva vytlačíme znak do hlíny kvantově mechanicky. To dává smysl.
A když nepřijde nějaký Boblig s kladivem na čarodějnice, nějaký palič myšlenek nedobrých s kvantovým destruktorem, tak si i příští generace přečtou Ferdu mravence, paměti Vency Klause nebo Franty Vejvody. To je hezké!

Odpovědět

Životnost řešení

Zdeněk Sládek,2025-05-22 17:50:20

Vzhledem k tomu, že je keramická vrstva napařená na nosiči ze skla - nelze se bavit o životnosti v rámci tisíciletí, ale maximálně staletích. Sklo je amorfním materiálem, který v průběhu času vlivem gravitace "teče". Stačí se podívat na výplně vitráží středověkých katedrál a deformace skleněných destiček je velmi dobře měřitelná. Bavíme se o stáří cca 500-600 let. I když je destička datového nosiče velmi tenká, stejně časem podlehne deformaci. Jak se potom budou data z nerovného povrchu číst? Stejný problém platí pro řešení Microsoftu, kde jakákoliv následná deformita bude pro 3d uložená data ve skle naprosto fatální.

Odpovědět


Re: Životnost řešení

Matej Lesný,2025-05-23 10:50:47

Ale no tak, sklo netečie je to mýtus starý jak matuzalem. Dvovod, prečo staré sklenené tabule niesu rovnomerne hrubé po celej ploche je zapríčinené technologiou výroby, hrubšia časť sa dávala zvyčajne dole kvoli stabilite.

Odpovědět


Re: Re: Životnost řešení

Florian Stanislav,2025-05-23 14:24:55

Pojem "teče" se používá na popis toho, že staré sklo se s věkem mění a jeho struktura se rozpadá. Toto je způsobeno oxidací a vyplavováním látek, což ovlivňuje jeho vlastnosti a práci s ním. Středověké sklo se vyrábělo foukáním jako balonek, nařezáním na plochy válcováním jako těsto na nudle.
Není důvod, aby byla vrstva skla různě silná a už vůbec ne tlustší dolů kvůli stabiltě( jak tu tlustší stanu poznali, když na ně malovali obrázky ?), sklo se upenňovalo do olověných rámečků, olovo lze tvarovat, takže drželo sklo dobře.
A četl jsem kdysi, že se dá změřit rozšíření skla středověkého gravitací jako kapaliny, i když vlivem vysoké viskozity velmi malé.
Vodorovně uložené destičky na pevné ploše se záznamem se moc deformovat nebudou.

Odpovědět


Re: Re: Re: Životnost řešení

Ilil Akil,2025-05-25 00:38:10

Není důvod, aby byla vrstva skla různě silná

https://www.pseudocast.sk/myty-okolo-nas-1-je-sklo-tekute/

Avšak štúdiou rôznych historických budov, kláštorov a nemocníc sa zistilo, že sklo je na niektorých hrubé hore a tenké dole.

Na svedomí to mal starý výrobný postup, ktorý zapríčinil tento defekt. Kde jeden koniec skla bol hrubší ako druhý. A záviselo len od uloženia či bude na vrchu alebo na spode okna. Sklo sa vyrábalo krútením – vznikol plochý kruh a následne sa osekal, avšak tento kruh bol v strede zvyčajne hrubší ako na krajoch. Podobne neskôr bolo sklo vyrábané liatím na chladiacu dosku, kde sa nechalo voľne roztiecť. To však bolo hrubšie na mieste, kde sa lialo – zvyčajne v strede.

Odpovědět


Re: Re: Životnost řešení

Zdeněk Sládek,2025-05-25 18:52:18

Vaše argumentace je zásadně chybná. Přejdu nepravdivé tvrzení, že středověký řemeslník rovnal skleněné prvky do vitráží podle tloušťky jejich okraje a budu se věnovat problému „tečení skla“. Sklo, myšleno jako chalkogenní, nebo oxidické je z hlediska materiálové fyziky velmi zvláštní materiál. Tvrzení, že se jedná o amorfní pevnou látku, jak jsem uvedl v předchozím komentáři, je zjednodušené a nepřesné. U skla totiž v průběhu času dochází k postupné (exponenciálně částečné) krystalizaci. Jeho vlastnosti a atomární struktura se také více přibližují pevné fázi podchlazené kapaliny než typicky krystalické pevné látce. Jen pro pořádek podotknu, že proces krystalizace je klasicky termodynamickým fázovým přechodem - kdy ke změně uspořádání v systému dojde v okamžiku poklesu volné energie. Právě v uvedeném procesu je zakopán příslovečný „pes“ materiálové povahy skla. Zatímco jednoduché iontově i kovalentně vázané látky i kovy krystalizují při poklesu volné energie pod kritickou mez snadno a rychle, látky, které mají makromolekulární řetězce, typicky polymery a patří sem i všechny typy skel, krystalizují velmi obtížně, případně vůbec. Sklo jako takové se potom chová jako tekutina, která i v pevné, nekrystalické, případně částečně krystalické fázi podléhá deformitě vlivem gravitace stejně, jako kterákoliv jiná kapalina v pevné fázi (led). (Rozdíl je jen v rychlosti deformace, který je zjevně dán hustotou a vazebnou energií atomů.) Typicky krystalické pevné látky potom podléhají deformaci pouze při působení vnějšího tlaku. Zásadním ukazatelem je i rychlost/pomalost krystalizace skla. Kdyby totiž bylo sklo typicky pevnou látkou, proběhla by krystalizace rychle a žádná dlouhodobá postupná změna by se nekonala. V zhledem k tomu, že se schopnosti materiálového inženýrství neustále posouvají vpřed, lze dnes gravitační deformitu skla přesně změřit, aniž by jste s posuvným měřítkem musel utíkat k vašim sousedům do Esztergomu, kde ovšem ty okna mají stáří pouhých cca 200 let - takže tímto měřidlem nic nezměříte. To v Konstantinopoli v Hagia Sofia by jste se již doměřil, protože za oněch 1200 let, co tam ty vitráže mají, to sklo již trochu steklo

Odpovědět


Re: Re: Re: Životnost řešení

Zdeněk Sládek,2025-05-25 18:55:18

Také se následně vyhnete dohadování jestli za tu deformaci může gravitace, nebo záludný řemeslník z 10.století. A pokud stále dogmaticky trváte na svém tvrzení, že sklo „neteče“, neb je pevné a plasticita zanedbatelná, potom si přečťete třeba toto: https://journals.aps.org/prl/abstract/10.1103/PhysRevLett.110.265901
Srdečně zdravím

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Životnost řešení

Ilil Akil,2025-05-25 23:18:26

Ale to snáď nemyslíte vážne!
Vraj "záludný remeselník" a úplne ignorujete odkaz na krátky popis výrobného postupu, že boli staršie sklenené tabule naozaj vyrobené s nerovnomernou hrúbkou.
A ten abstrakt na nejakú štúdiu o Corning® Gorilla® Glass, teda výrazne odlišnom materiáli, než staroveké sklenené tabule...
Skúste nejako číselne vyjadriť, koľko má sklo stiecť za rok, nech si to môže každý overiť mikrometrom na pomerne presných súčasných okenných sklách a nie len nejaké teoretické texty, ktoré sa dajú vyložiť všelijako...

Odpovědět


Re: Re: Re: Životnost řešení

Zdeněk Sládek,2025-05-25 20:25:25

byste, by jste... omlouvám se za chybu.

Odpovědět

Opravdu???

Děd Vševěd,2025-05-22 08:49:23

Moje milá ejáj, alias Viktor Lošťák, spojení "SSD disky" je nonsens. Ve zkratce SSD (SolidStateDisk) je již slovo "disk" obsaženo. Co takhle trocha odbornosti pro čtenáře Osla? Jsem rozhořčen nízkou úrovní článků v poslední době, kde se semele páté přes deváté. Že by to byl nějaký sociální experiment?

Odpovědět


Re: Opravdu???

Martin Novák2,2025-05-22 09:08:11

SSD disk se normálně VŠUDE používá. SSD jako označení technologie, disk jako označení fyzického objektu. To by mohl vševěd vědět. Naprosto stejně jako HDD disk. Od té doby co se z pásek přešlo na první magnetické hrnce.

Odpovědět

Skroro nekonečně

Florian Stanislav,2025-05-22 00:09:42

Skoro nekonečné množství uložených dat je asi dobře. Ale pokud startovací čas k vybavení informce je 10 s, tak doba nalezení žádané informace bude skoro nekonečně dlouho. Takže snad nějaké rychlé paměti, které naleznou aespoň na které destičce by to mohlo být. Ttakový gůglík poro hledání na destičkách.

Odpovědět

za 5000 let

Honza S.,2025-05-21 22:14:48

Některé vybrané titulky z budoucích novin za 5000 let:
"Nový sovětský svaz zničil předposlední datové úložiště Světového archivu"
"Číňané hlásí z Austrálie, že přístup ke zbývajícímu Archivu neposkytnou"
"Světové společenství má obavy, datové nosiče jsou na konci své životnosti"

Odpovědět

čtení za 5000 let

Waldemar Nováček,2025-05-21 21:43:18

Pokud se to dostane do ruky pokročilému druhu, tak si to určitě přečte, rozpoznat pravidelnost stuktur není tak těžké, navíc na prvních místech může být vypálen systém kódování, pokud by to
někdo chtěl pro budoucnost...

Odpovědět

Riešenie

Alyo Sha,2025-05-21 13:06:28

Ak by sa fotky klasifikovali a vyhodili by sa všetky fotky mačiek, koťátok, psov drichmajúcich na gauči, stupídnych fotiek na tému "aha moja nová kerka" a tak podobne, tak by to s tým množstvom uložených dát nebolo tak žhavé.

Odpovědět


Re: Riešenie

Oldřich Vašíček st.,2025-05-22 07:27:42

Je to starý vtip:
"Prodám kopii celého Internetu. Jedná se o 1 255 345 DV. Bez porna 8CD."

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz