Ptačí hodinka je akce pořádaná Českou společností ornitologickou. Do letošního sčítání (5.–7. ledna) se zapojilo přes 35 tisíc lidí a pozorovali více než 792 tisíc opeřenců. To je prozatím nejvíce ze všech šesti uplynulých ročníků a díky tomu teď máme více údajů o ptácích, kteří u nás zimují.

V Antarktidě vědci vyfotili podivně zbarveného tučňáka. Ukázalo se, že jde o mutaci vedoucí k melanismu. Média i veřejnost věnují objevu nebývalou pozornost. Proč je tomu tak?

Dosud panovala představa, že jedinými ptáky slyšícími vysoké frekvence, jsou sovy. Ta ale svou schopnost využívají pouze k lovu. Vyloudit zvuky nad 8 – 10 kilohertz, žádný pernatec neměl být schopen. Už to ale neplatí. Pouhých osm gramů vážící ekvádorská „horská hvězdička“, si na frekvenci 13,4 kilohertz domlouvá milostná dostaveníčka.

Litoměřice, 15. srpna 2019. Pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Regionálního pracoviště správa CHKO České středohoří museli 12. srpna 2019 opět řešit případ záměrného postřelení mladého orla mořského. Poraněný jedinec patří ke dvěma letos okroužkovaným mláďatům jediného hnízdícího páru těchto majestátních chráněných dravců ve zdejším regionu.

Proč mají ptáci peří barevné a vzorované? No přece aby byli stealth a nebudili pozornost predátorů a také, aby se zalíbili samičkám. Teď nám k tomu vědátoři z Ghentu přidali další důvod.

…aneb Jak velký byl Argentavis magnificens?

Rok 2018 je ve znamení partnerských rošád, podprůměrného hnízdění a hi-tech vysílaček.

Kanadští vědci na stopě vývojových změn v ptačím mozku, které přispěly ke kognitivním schopnostem nejpopulárnějšího ptačího řádu – papoušků.

Pro latiníky a vyznavače binomických jmen Cuculus canorus, pro ornitology hnízdní parazit a nás Moraváky žežulka. Řeč je o kukačce. U nás žije jen jedna - obecná. To, jak se staví ke svým rodičovským povinnostem a ožebračuje cizí holátka, je o ní dobře známo. Méně se už ví, že samičky ze sebe "ku-ku" nikdy nevydají, ale jak se píše v naší odborné literatuře, ozývají se hlasitým "bi-bi-bi" (v překladu do angličtiny "wi-wi-wi"). Zoologové z Cambridge nyní odhalili další temná zákoutí povahy kukaček a jejich, už tak špatný morální profil, očernili ještě víc.

Tento týden na Olomoucku došlo k opovrženíhodnému činu. Případem dvanácti mrtvých a čtyř postřelených motáků už se zabývá Policie ČR. Bilance je o to děsivější, že všechna zvířata byla nalezena na jedné lokalitě, kde lidé navíc už dříve střelbu i mrtvé dravce zaznamenali. Mezi zabitými ptáky byli i dva motáci lužní, kteří jsou v seznamu zvláště chráněných druhů zařazeni mezi silně ohrožené druhy.

Trapičství s nasazováním baťůžků se stává ornitologickým folklórem. Ve Švédsku tak obtěžkali i několik rorýsů obecných. Náleží do řádu „svišťouni“ což napovídá, že jsou výbornými letci. Jak moc jsou výborní, ale nikdo nečekal. Hravě strčili do kapsy všechny dosavadní ptačí vytrvalce.

S dinosaury toho máme více společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Tak třeba zde zmínění holubi. Nějak se umí dohodnout, který z nich je ten pravý a ten pak létá v čele a určuje směr. Zavedli si tedy demokracii a stejně jako u nás ani u nich šéfem nebývá ten nejinteligentnější, ale ten, co v tom umí létat. V jednom se ale přece jen lišíme. Slepě nenásledují pomatence.

Ketokarotenoidové pigmenty najdeme v tělech ptáků na dvou různých místech a se zcela odlišnými funkcemi. Jako olejové kapičky v oční sítnici a v jasně červených barvách jejich „šatníku“. Ze čtyřnožců jsou to želvy, které mají v oku červené olejovité kapičky a stejně jako pernatci, dávají červený karotenoid na svém těle ostentativně najevo. Obě stvoření tím toho na sebe hodně prozrazují. A na své příbuzné také

Vědci z Virginie si vysloužili posměch za "objev", že v městských aglomeracích roste agrese. To jejich kanadští kolegové z McGillovy univerzity letos přišli se zajímavějším, ale i kontroverznějším tvrzením. Měšťáci prý mají před venkovany v chytrosti navrch. Logicky se tak mělo za to, že přechod způsobu života na městský s sebou ponese něco, co se korektně označuje pojmem „volnější partnerské vztahy“. Výzkumníkům z University státu Illinois se ale nyní nic takového nepotvrdilo. Ve třetím nejlidnatějším městě USA (Chicagu) se páry nepodvádějí. Jestli ono to nebude tím, že sledovali Falco peregrinus?

Z filmů a reklam jsme nutně museli získat dojem, že dinosauři byli hluční a že na všechno kolem i na sebe, stále jen řvali. Teď to vypadá, že spíš jen tak slabě mumlali a nebo vrkali se zavřenou tlamou. K takovému závěru dospěli američtí ornito-paleontologové v článku v srpnovém vydání časopisu Evolution.

Z hladu ročně umírá okolo šesti milionů dětí. Ve jménu jednoho boha se válčí proti druhému a kvůli migraci to v řadě koutů světa hrozí ekonomickým kolapsem. Je až s podivem, kolik vědců se za této situace v EU věnuje zjišťování inteligence goffinů z Tanimbaru, hovniválů z Afriky...

…aneb Kdo nevěří, neuvěří

Řehoř svůj svátek oslavil o uplynulém víkendu a mohli bychom si tedy představit, že čápi v hejnech právě přelétají Středozemní moře, aby se co nejrychleji vrátili na svá hnízda a vyvedli další mláďata. Tak jednoduché to ale není. Stále více čápů zimuje již v jižní Evropě, někteří tráví zimu i nás.

Drobného ptáčka s červenou náprsenkou pozná na fotografii ledaskdo. V přírodě anebo i na vlastní zahradě už je to složitější. Lidí se sice moc nebojí, ale pohybuje se většinou ve spleti větví někde u země, uvidíme ji jen na chviličku a cihlovou hruď ani nemusíme zahlédnout.

Když kukačku převezete tisíc kilometrů daleko od domova, neztratí se. Podle vědců se na novém místě rozhoduje složitým sofistikovaným procesem, který ještě u stěhovavých ptáků nikdo nepopsal. Putování opeřenců se zdá být složitějším, než se předpokládalo.

Kromě ornitologů se snaží zjistit, jak a čím se ptáci orientují, také neurologové a vývojáři navigačních zařízení zbraňových systémů. Moc se jim to zatím nedaří. Některá pracoviště se snaží jim v hlavách najít orgán, který by pracoval s elektromagnetickým polem Země. Jednoduchý pokus postavený na zvláštnosti ptačích mozků, zastánce teorie magnetorecepce moc nepotěší. Nahrává totiž zraku a čichu.

Díky amatérským ornitologům z 18 zemí Evropy, kteří se účastní každoročního sčítání ptáků, získáváme představu o tom, jak ptáci reagují na změny životních podmínek vlivem změny klimatu a změn ve využívání krajiny. Některým ptačím druhům to svědčí a jejich populace rostou, jiné, zejména druhy přizpůsobené chladnějším podmínkám, ubývají.

Zimující populace vzácné a celoevropsky chráněné kachny Mergellus albellus se v posledních 25 letech posunula do severovýchodní Evropy. Zimuje tu již 32 % celosvětové populace těchto ptáků, což je zřetelný nárůst oproti 6 % před dvěma desetiletími.

Několik vědců, kteří z kráteru s gravitačními anomáliemi vypouštěli holuby s GPS baťůžkama na zádech, si to myslí.

Podle nových analýz osídlení Nového Zélandu polynéskými mořeplavci zlikvidovalo fantastické ptáky moa v krátkém čase jen pár stovek lovců a jejich rodin. Za necelých 200 let bylo po moa.

Nejtěžší létající pták - drop velký, si své druhové jméno opravdu zaslouží. Kromě toho, že je opravdu velký, je i velký exhibicionista. Na své vyvolené vystrkuje kloaku a aby jeho naparování bylo co nejsvůdnější polyká jedovaté majky.

Kampaň Pták roku organizuje Česká společnost ornitologická již dvanáct let. Tím letošním je čáp. Ornitologové ve spolupráci se Správou Krkonošského národního parku a firmou Swarovski Optik uspořádali soutěž. První místo získal uherskohradišťák Petr Salinger. Blahopřejeme.

Nepoložili jste si někdy otázku, proč inteligentní ptáci, kterým cizí mláďata ožebračují jejich vlastní potomky, se proti nezvaným hostům nijak zvlášť nebrání? A proč druhy, na nichž kukačky své zlo v podobě podstrkování mláďat páchají, jsou početné, prospívají a neomezují se jen na jeden kontinent? Jakoby v tom, co kukačkám z našeho pohledu kazí jejich morální profil a co ošklivě nazýváme parazitismem, něco nehrálo.

Čich je pro ptáky mnohem důležitější, než jsme si mysleli. Nejen, že jim pomáhá v orientaci, ale rozhoduje i o jejich reprodukčním úspěchu.

Podobně jako ve sporu zda byla dříve slepice nebo vejce, známe již odpověď i ve věci priority mozku připraveného na létání. Prokázala to počítačová tomografie.

Možná se neshodneme na tom, zda byl neptačím dinosaurem, praptákem, ptakosaurem či dinokurem, ale zato už bezpečně víme, jaký vzor byl před 150 miliony let u nich v módě.

Mají i nemají. A ti, co ho zpočátku mají, se činí aby ho neměli, takže z toho co měli, nakonec nic nemají.