Moderní kosmologie prožívá fascinující, byť poněkud znepokojivé období. Standardní kosmologický model, známý jako ΛCDM (Lambda-Cold Dark Matter), který po dekády s pozoruhodnou přesností popisoval pozorovaný vesmír, se v posledních letech potýká s rostoucími nesrovnalostmi. Mezi různými typy pozorování se objevují statisticky významné rozdíly v určení klíčových kosmologických parametrů. Tyto "tenze" mohou signalizovat buď skryté systematické chyby v našich měřeních, nebo – což je vzrušující možnost – nutnost revidovat samotné základy našeho chápání vesmíru. V reakci na tuto výzvu vznikla rozsáhlá mezinárodní iniciativa CosmoVerse, která si klade za cíl tyto problémy systematicky prozkoumat a nalézt jejich řešení.
Pilíře standardní kosmologie: Model ΛCDM
Než se ponoříme do problémů, připomeňme si, na čem současný standardní model stojí. ΛCDM je elegantní teoretický rámec, který kombinuje několik klíčových komponent:
-
Obecná teorie relativity (OTR): Einsteinův popis gravitace jako geometrické vlastnosti časoprostoru tvoří základ pro popis dynamiky vesmíru ve velkých měřítkách.
-
Standardní model částicové fyziky: Zahrnuje všechny známé elementární částice (kvarky, leptony, bosony) a jejich interakce (silná, slabá, elektromagnetická).
-
Studená temná hmota (Cold Dark Matter - CDM): Hypotetická forma hmoty, která neinteraguje elektromagneticky (je neviditelná), ale má zásadní gravitační vliv. Tvoří většinu hmoty ve vesmíru a je klíčová pro formování struktur jako galaxie a kupy galaxií. Je "studená", protože její částice měly v raném vesmíru nerelativistické rychlosti.
-
Kosmologická konstanta (Λ): Reprezentuje nejjednodušší formu temné energie, která má konstantní hustotu v čase a prostoru a způsobuje pozorované zrychlené rozpínání současného vesmíru.
-
Kosmická inflace: Hypotetická fáze extrémně rychlé exponenciální expanze vesmíru zlomek sekundy po Velkém třesku, která vysvětluje plochost vesmíru, jeho homogenitu ve velkých měřítkách a původ prvotních fluktuací hustoty.
Tento model byl nesmírně úspěšný. Poskytl vynikající shodu s precizními měřeními anizotropií reliktního záření (CMB) – ozvěny Velkého třesku, s pozorováními velkoškálových struktur (LSS) ve vesmíru (rozložení galaxií a kup galaxií), s predikcemi primordiální nukleosyntézy (BBN) – vzniku lehkých prvků v prvních minutách existence vesmíru, a s mnoha dalšími astrofyzikálními daty.
Objevující se trhliny: H0 a S8 tenze
Navzdory úspěchům se v posledním desetiletí vynořily znepokojivé neshody, tzv. tenze. Nejvýznamnější z nich je tenze v Hubbleově konstantě (H0). Tento parametr popisuje současnou rychlost rozpínání vesmíru.
-
Měření z raného vesmíru: Analýzy dat z CMB, zejména z mise Planck Evropské kosmické agentury (ESA), v kombinaci s daty o baryonových akustických oscilacích (BAO) z rozložení galaxií, vedou k hodnotě H0 přibližně 67−68 km.s−1.Mpc−1. Tyto metody extrapolují fyziku raného vesmíru (cca 380 000 let po Velkém třesku) do současnosti za předpokladu platnosti ΛCDM.
-
Měření z pozdního (blízkého) vesmíru: Přímá měření založená na tzv. "kosmologickém žebříčku vzdáleností" využívají standardní svíčky jako hvězdy typu Cefeid a supernovy typu Ia. Projekty jako SH0ES (Supernovae, H0, for the Equation of State of Dark Energy), využívající data například z Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST), systematicky nacházejí vyšší hodnotu, typicky kolem 73−74 km.s−1.Mpc−1.
Rozdíl mezi těmito hodnotami dosahuje statistické významnosti na úrovni 4 až 6σ (v závislosti na konkrétních použitých datových sadách a analýzách), což je velmi těžké vysvětlit pouhou náhodou nebo standardními statistickými fluktuacemi.
Shrnutí odhadů H0 z různých kosmologických sond s rozměry přesahujícími 3,5 km.s−1.Mpc−1. Zdroj: The CosmoVerse White Paper. The CosmoVerse Network. arXiv:2504.01669
Další významnou neshodou je tenze v parametru S8. Tento parametr kvantifikuje amplitudu fluktuací hustoty hmoty ve vesmíru v měřítku 8 megaparseků (S8=σ8Ωm/0.3, kde σ8 je rozptyl fluktuací hustoty a Ωm je hustotní parametr hmoty).
-
Predikce z CMB (Planck) v rámci ΛCDM naznačují vyšší hodnotu S8.
-
Měření z pozorování pozdního vesmíru, zejména pomocí slabé gravitační čočky (měření deformace obrazů vzdálených galaxií způsobené hmotou v popředí) a počtů kup galaxií, mají tendenci dávat nižší hodnotu S8. Tato tenze je obvykle považována za méně statisticky významnou (cca 2-3σ), ale přesto je konzistentně pozorována v různých nezávislých datasetech.
Základní fyzika nabízí řadu možných řešení, jak se vypořádat s problémem napětí v kosmologii. Zdroj: The CosmoVerse White Paper. The CosmoVerse Network. arXiv:2504.01669
Možné příčiny: Systematika versus nová fyzika
Jak tyto znepokojivé diskrepance vysvětlit? Vědecká komunita zvažuje dvě hlavní kategorie možných příčin:
-
Nezapočtené systematické chyby: Každá komplexní kosmologická sonda je náchylná ke skrytým chybám a nepřesnostem. U CMB to mohou být problémy s odečtením signálů z naší Galaxie (foregrounds, popředí) nebo kalibrací detektorů. U žebříčku vzdáleností může jít o neúplné pochopení fyziky Cefeid, kalibraci jejich vztahu perioda-svítivost, standardizaci svítivosti supernov typu Ia, nebo třeba efekty prachu. U slabé čočky a kup galaxií jsou klíčové přesná kalibrace měření "smyku" (shear calibration) a odhad hmotností kup. Je možné, že kombinace několika menších, dosud neidentifikovaných systematických efektů v různých měřeních dohromady vytváří pozorované tenze. Odhalit a kvantifikovat tyto efekty je extrémně náročné.
-
Potřeba nové fundamentální fyziky: Pokud systematické chyby nejsou dostatečným vysvětlením, pak tenze mohou být prvním signálem, že ΛCDM model je pouze aproximací a vesmír se řídí bohatší fyzikou. Teoretici navrhují řadu možných rozšíření standardního modelu:
-
Dynamická temná energie: Místo kosmologické konstanty Λ by temná energie mohla mít hustotu měnící se v čase (např. kvintesence).
-
Interakce v temném sektoru: Temná hmota a temná energie by nemusely být zcela oddělené, ale mohly by spolu slabě interagovat.
-
Modifikovaná gravitace: Obecná teorie relativity by mohla vyžadovat úpravy na kosmologických škálách.
-
Novinky v raném vesmíru: Mohla by existovat dodatečná energie v podobě dalších relativistických částic (ovlivňující Neff, efektivní počet neutrinových druhů), nebo by mohl být proces rekombinace (vzniku neutrálních atomů) složitější, než se předpokládá.
-
Exotické modely temné hmoty: Vlastnosti temné hmoty by mohly být jiné než u jednoduché "studené" varianty.
-
Výzvou je najít model, který by konzistentně vysvětlil všechny pozorované tenze, aniž by narušil dosavadní úspěchy ΛCDM v jiných oblastech.
Iniciativa CosmoVerse: Koordinovaný útok na problém
Právě komplexnost problému vedla ke vzniku iniciativy CosmoVerse. Jak je podrobně popsáno v nedávno publikované "Bílé knize", pod kterou jsou podepsány stovky vědců z celého světa (jak dokládá rozsáhlý seznam autorů a afiliací v originálním dokumentu), cílem je vytvořit strategický rámec pro výzkum kosmologických tenzí v příštím desetiletí.
CosmoVerse se zaměří na koordinaci úsilí v několika klíčových oblastech:
-
Zlepšení a křížová kontrola dat: Podpora nových pozorování a preciznější analýza stávajících dat s důrazem na identifikaci a minimalizaci systematických chyb.
-
Pokročilé simulace: Vývoj numerických simulací schopných modelovat vesmír s vyšší přesností a testovat vliv různých systematických efektů i alternativních kosmologických modelů.
-
Teoretický vývoj: Prozkoumávání a testování nových teoretických modelů za hranicemi ΛCDM.
-
Nové statistické metody: Vývoj robustnějších statistických nástrojů pro porovnávání modelů s daty a pro kombinaci informací z různých kosmologických sond.
Klíčovým aspektem bude synergie mezi různými experimenty a metodami. Pouze kombinací a vzájemnou kontrolou výsledků z různých typů pozorování (CMB, LSS, supernovy, gravitační čočkování, atd.) lze doufat v robustní závěry.
Kosmologie na křižovatce, kredit: MS Copilot AI
Výhled: Křižovatka kosmologie
Nacházíme se na potenciálně přelomovém bodě v dějinách kosmologie. Odhalení příčiny současných tenzí – ať už půjde o potvrzení skrytých systematických chyb, nebo o objev nové fundamentální fyziky – zásadně ovlivní naše chápání vesmíru. CosmoVerse White Paper představuje ambiciózní plán, jak se k tomuto cíli dopracovat. Následující dekáda tak slibuje být pro kosmologii mimořádně vzrušující.
Video: Proč kosmologie? Co je CosmoVerse?
Zdroj: The CosmoVerse White Paper: Addressing observational tensions in cosmology with systematics and fundamental physics. The CosmoVerse Network. arXiv:2504.01669 [astro-ph.CO] (Apr 2025).
Další čtení: https://cosmoversetensions.eu/
Hubbleův rozpor – jak rychle se vesmír rozpíná?
Autor: Dagmar Gregorová (09.12.2023)
Hubbleův rozpor podruhé – je řešením MOND?
Autor: Dagmar Gregorová (11.12.2023)
Hledání nejranějších galaxií Webbovým teleskopem
Autor: Vladimír Wagner (06.02.2024)
Jaderná hmota v nitru neutronových hvězd
Autor: Vladimír Wagner (07.05.2024)
Kosmologický model skřípe: V růstu vesmírných struktur jsou nesrovnalosti
Autor: Stanislav Mihulka (04.01.2025)
Je rozpor v různém určení Hubblovy konstanty okno k exotické fyzice?
Autor: Vladimír Wagner (05.03.2025)
Panta kykloutai: Trable s Hubbleovou konstantou by řešil rotující vesmír
Autor: Stanislav Mihulka (15.04.2025)
Diskuze:
Můj osobní obdiv všem
Waldemar Nováček,2025-04-22 17:17:28
kdo jsou sto trpělivě číst příspěvky pana O. Dvoraka...
Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-22 18:10:37
kdybyste tusil jakou trpelivost je vyzaduje psat.
Re: Re: Můj osobní obdiv všem
D@1imi1 Hrušk@,2025-04-22 18:23:36
Menší než svoje myšlenky kriticky zhodnotit a pak je teprve vyjádřit v jednom uceleném příspěvku :)
Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-22 18:50:20
Ja si s dovolenim pockam na vase kriticky zhodnocene a ucelene podane alternativni kosmologicke modely vesmiru.
Re: Můj osobní obdiv všem
F M,2025-04-23 00:18:33
Člověk si protáhne mozek, ale to to neustále ignorované vyvrácení moc nepřidá. Blbé je, že to člověk lepí na kolenu a je jen věc času kdy udělá chybu :-(
Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 00:40:00
Lepím to na kolenu už 15 let, takže těch chyb zas tolik nebude.
Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 00:41:59
I když vlastně už déle než 20, když započítám první zárodky.
Re: Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
D@1imi1 Hrušk@,2025-04-23 01:45:31
Takže buď ty teorie lepíte od batolete nebo jste vážnější případ, než jsem si myslel. Měl jsem původně za to, že jde jen o kombinaci nižšího věku s ADHD nebo podobnou diagnózou.
Re: Re: Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 02:30:56
To je v pořádku, prostě si vše jen potřebujete přečíst znovu.
Re: Re: Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 02:40:08
Moji diagnozu Vašeho duševního stavu bych si Vám dovolil zamlčet, avšak doporučil bych Vám, abyste zvážil zakládání rodiny, je dědičný a Vaši potomci by se Vám mohli snadno stát nebezpečnými.
Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 00:44:11
Svým způsobem mě samotného překvapuje, že se k té teorii vracím, byla úspěšně v hibernaci a nyní si ji jen tak aktivně připomínám a ověřuji, jestli jí sám ještě věřím. A zjišťuji, že čím dál víc.
Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 00:57:20
Rozhodně jsem rád a vděčný za všechny ty interakce, které mě inspirují k odpovědím, v nichž odpovídám i sám sobě, byť je to někdy argumentace proti dogmatické mantře současného modelu; v diskuzi o potřebě nového fundamentu fyziky.
Re: Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
F M,2025-04-23 03:39:24
Problém je v tom, že ten současný model ten vesmír popisuje velmi dobře. Pokud chcete jinou fyziku tak musí být velmi podobná, v obrovské šíři a přesnosti. Prostě protože je to ověřeno pozorováním, pokusy, ony se stále mediálně opakují ta místa kde jsou náznaky problémů, jenže jak jsem již psal, je tam milion jiných které souhlasí a které musí vyjít stejně. Zároveň vychází stále nová zpřesnění která ta "pevná místa" dále upevňují.
I proto Vám píši, že bez alespoň nějakého matematického základu se nehnete, netušíte (já sotva náznakem) jak těžké je něco takového nastavit (ne vypočítat, ale pouze nastavit), aby to alespoň přibližně v nějakém rozumném úseku sedělo na pozorování. Natož aby stačilo jen pár konstant.
Re: Re: Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
O. Dvorak,2025-04-23 08:31:06
Podobna chce se rict az slepa spokojenost panovala s Newtonovym modelem, a dodnes si vystacime s jeho vzorci. Pripomenu, ze dynamika z vesmiru je pricitana ze 70% reckemu pismenu, o kterem se nevi zbla nic, a dalsich 25% neviditelne forme hmoty, o ktere se vi stejne. V mem modelu je tech 70% a pravdepodobne i tech 25 plne oduvodneno a vysvetleno. Racte si vybrat.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Můj osobní obdiv všem
Pavel Kaňkovský,2025-04-23 11:42:26
Ano, Newtonovy (i Einsteinovy) vzorce ve většině případů fungují. Což znamená, že pokud chcete, aby Vaše ideje někdo bral vážně, tak byste měl být schopen ukázat, jak ty Newtonovy (i Einsteinovy) vzorce dokážete z těch svých idejí odvodit (samozřejmě přibližně a za určitých podmínek). Bez toho jsou řeči o tom, že dokážete vysvětlit dynamiku vesmíru, jen plané chvástání.
Stéblo na velbloudovi
O. Dvorak,2025-04-17 12:26:53
Ono upřímně řečeno, kosmologie je v krizi od té doby, kdy operuje s temnou energií a temnou hmotou, jinými slovy z 95ti procent nevysvětlené dynamiky vesmíru, uklizené pod koberec ze 70% řeckým písmenem a z 25% hypotetickou hmotou. Ten velbloud kosmologické krize už má naložený pořádný kopec slámy a v článku zmíněné nesrovnalosti jsou již jen posledními stébly, které mu lámou vaz.
Díky za ně, protože bez nich bychom současné modely nadále považovali za přijatelné, navzdory pouze 5% shodou s pozorováními.
Anizotropie
O. Dvorak,2025-04-17 10:13:03
Zminovana anizotropie byla dlouho pouzivanou zaslepkou a dnes se da rici ze je prekonanym konceptem. Jiz cca 20 let je znam Chladny bod Eridanu, ktery je jejim prvnim znamym narusenim, v soucasnosti probihaji mereni obecneho, nikoliv jenim lokalniho, dipolu CMB.
Pozn.: Oba tyto jevy mohou byt kauzalne propojeny. Dle meho nazoru bude osa dipolu prochazet Eridanem.
Re: Anizotropie
O. Dvorak,2025-04-17 10:25:06
Deep Field JWS Eridanu by mohl odhalit vyraznejsi anizotropii, nez jakou zmerila sonda Planck. Privest JWST deepfield na hranici jeho moznosti v oblasti Eridanu by byl logicky krok v prozkoumavani hluboke struktury vesmiru. JWST je zarizeni, ktere nas nejvice priblizuje k pochopeni vesmiru jako celku.
cefeidy
Ludvík Urban,2025-04-17 10:00:07
Asi nejjednodušší a nejrychlejší by byl pokus rozdělit měření cefeid podle vzdálenosti a koukat, jestli to šumí nebo jestli je tam nějaká závislost.
Možná by to šlo udělat hned jen přesortováním dat.
Re: cefeidy
F M,2025-04-19 23:43:05
Cefeidy nefungují (pro tento účel) až tak daleko, cca se používají do nižších set milionů světelných let. Potom není až tak úplně jednoduché je přesně "nakalibrovat", šum (nějaké menší výkyvy) by se ztratil v nejistotách, je jich více druhů, neví se pořádně jak funguje metalicita a tak. Přesto je měření které je využívá poměrně přesné, právě (asi hlavně) na jejich měřeních vychází ta rychlost v relativní blízkosti vyšší. Hádám právě proto je i v tomto článku zmíněna ta možnost, že jim úplně nerozumíme a proto, ten výsledek ještě není jistý (u konce systematické chyby), protože to by to mohlo vrátit zpět/rozhodit.
Par slov
O. Dvorak,2025-04-17 09:40:45
Temna energie je tlak prostoru na hmotu, a je obecnou hnaci silou vesmiru. Hmota je z prostoru vytlacovana a gravitace je lokalni anomalie zpusobena tim, ze kompaktni usporadani hmoty zvysuje efektivitu obecneho vytlacovani. Gravitace je zpusob, kterym priroda usporadava obecne rozptylovanou hmotu do kompaktnich celku, kterymi potom hybe jako s jednim telesem. Toto pravidlo hospodarnosti s energii plati i pro atomy, ktere se maji-li k tomu prilezitost, stabilizuji v co nejvetsich shlucich.
Teorie relativity matematicky dobre popisuje pozorovane jevy, nevysvetluje vsak jejich skutecnou podstatu.
Povaha gravitace je totozna s Casimirovym efektem a plochy objekt bude po svych stranach vytvaret silnejsi gravitacni pole, nez jake by vytvarel ve tvaru sfery. Nejenom hmotnost, ale take prostorove usporadani hmoty je urcujici pro silu gravitacniho pole. To je klicove. Priroda nam nedava mnoho prikladu k potvrzeni, jelikoz vse usporadava do sfer, u nichz je gravitace vsemi smery stejna.
Duvod je ten, ze gravitace sama je dusledek vzajemneho odstineni tlaku prostoru na hmotu. Cim vetsi plocha je vzajemne odstinena, tim vetsi gravitacni efekt.
Co se tyce energie samotne; vesmir je trvalym zdrojem energie pro vse co obsahuje, kazdy objekt ve vesmiru je prijemcem teto energie, ktera se projevuje jeho zmenou. Tzn. i Newtonova setrvacnost existuje diky kontinualnimu prijimani teto energie, ktera je tak vsudypritomna, ze ji mame za samozrejmost a domnivame se, ze k setrvacnemu pohybu neni treba. To je dalsi klicova premisa k pochopeni, jak energie pusobi a zejmena jak zmeny vyvolavaji zmeny v mnozstvi prijimane energiektere mohou byt a jsou ruzne v zavislosti na okolnich podminkach.
Re: Par slov
D@1imi1 Hrušk@,2025-04-18 09:18:00
Zajímavá gravitační hypotéza, ale musel byste popřít i zákon akce a reakce. A nakonec i zákon zachování energie. Proč? Předmět o hmotnosti 1 kg, bude Zemí gravitačně přitahován silou ~9,8 N bez ohledu, jestli má tvar koule, vodorovné desky nebo svislé desky. Kdyby to tak nebylo, dávno by si toho všiml každý, kdo potřebuje přesně vážit. Jenže vodorovná deska stíní zemi mnohem lépe než koule a podle Vaší hypotézy by tak působila na Zemi větší gravitační silou než stejně hmotná koule. Takže Země by byla v jednom směru urychlována. Tímto způsobem by pak šel vytvořit i vesmírný pohon s nulovou spotřebou energie. Perpetum mobile tvořené tvořené hmotnou deskou a koulí ve volném prostoru. Škoda, že ho nikdo před Vámi neobjevil.
Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-18 10:28:47
Ve vic nez ze nekdo oznaci tu hypotezu za zajimavou jsem nedoufal.
Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-18 10:33:36
S tim pohonem mate pravdu, soustava desky a koule by fungovala jako gavitacni plachta.
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-18 10:35:15
Muzete se chlubit prvnim vynalezem zalozenym na trto
eto hypoteze.
Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-18 10:48:05
Jestli mi neverite, overte si to doma na torznim zavesu.
Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 00:13:11
Ve skutečnosti na tvaru záleží. Tenkou vodorovnou deska můžeme považovat za ekvipotenciální a nahradit ve vztahu k Zemi hmotným bodem v jejím těžišti. Ovšem konce svislé desky mohou být v nezanedbatelně různých výškách s různým gravitačním zrychlením a průměrné gravitační zrychlení desky se bude lišit od gravitačního zrychlení v jejím těžišti. Ale v praxi je rozdíl většinou neměřitelný.
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 00:28:33
Jestlize gravitace klesa s druhou mocninou, a kouli bychom v jednom pripade nechali v celku a v druhem nakrajeli na atom tluste platky a rozprostreli na plocju ve vysce stredu koule, b
a pote scitali gravitace koule a desky po jednotlivych rezech, vyslo by tentyz soicet?
Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 11:34:05
Možná to vyzní trochu arogantně, ale tak jako byste neměl řídit auto bez řidičáku nebo se vrtat v elektroinstalaci bez "vyhlášky 50" (dnes už se to tak nejmenuje), tak byste neměl fušovat do teoretické fyziky, pokud si ty integrály neumíte spočítat sám.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 12:48:19
Integraly by bylo potreba pocitat je kdyby gravitacni pole v mem modelu konstruktivne interferovalo, coz necini a ridi se principem sdileni a kimolementarity.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 12:49:03
*komplementarity (tluste prsty na mobilu)
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 15:48:08
1. Integrály musíte umět počítat už jen z toho důvodu, abyste svou teorii (pokud byste nějakou měl, viz níže) dokázal konfrontovat se stávající všeobecně akceptovanou teorií (OTR a její newtonovskou limitou).
2. Pokud nějak exaktně nepopíšete, co je to "princip sdílení a komplementarity" a jak podle toho spočítat nějaké výsledky, tak to klidně mohl být i "sdílení a kimolementarita", protože je to postmoderní beletrie a ne fyzikální teorie.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 23:42:41
Sdilenim mam na mysli, ze hmota zakrivuje jednoduse geometricky. Kdyz budete mit euklidovskou mrizku prazdneho prostoru a umistite do nej cizi objekt hmoty, budete tu mrizku muset rozhrnout a zakrivit. Udelat pro hmotu v prostoru misto, a toto zakriveni bude ekvivalentni energii, kterou prostor pusobi na hmotu, protoze se chce zpet srovnat do euklidovskeho. Vlozime-li do euklidovskeho prostoru takto jednu jednotku hmoty, vznikne objemove mnozstvi zakriveneho prostoru x. Vlozime-li do nej dve jednotky hmoty, bude jejich spolecne zakriveni zaviset na vzajemne vzdalenosti. V nekonecnu bude 2x, budou-li spolu sousedit potom cca 1,5x protoze sdili jiz jednou zakriveny/rozhrnuty prostor. Tzn. ze sila gravitacniho pole neni rovna nasobku jednotek hmoty, ale je zavisla na vzajemnem usporadani, ktere muze urcitou mir rakriveni usporit. Standardni model silu gravitacniho pole jednoduse nasobi jednotkou hmotnosti, tudiz pri prekryvani vytvari to, co nazyvam konstruktivni interferenci. Ta v mem modelu neni mozna, jelikoz je zakriveni prostoru sdilene a zvysuje se pouze o komplementarni cast k jiz existujicimu.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-23 11:35:54
Pořád samá postmoderní beletrie a žádná matematika. Co znamená "množství zakřiveného prostoru"? Jak to měříte? Jak se určí, jaká část bude "sdílená"?
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 13:17:11
Z pozice konzumenta idei to rozhodne zni arogantne.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
D@1imi1 Hrušk@,2025-04-22 13:25:53
Konzumentem idejí je v tomto případě kdo? Pan Kaňkovský ty Vaše fantazie rozhodně nebaští ;)
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 13:31:40
Bez fantazie by si matematikove dodnes vystacili s peti prsty.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 13:25:57
V kazdem pripade budu vdecny, kdyz mi vysvetlite proc se konkavni zakriveni gravitacniho pole chova jako cocka spojka.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
D@1imi1 Hrušk@,2025-04-22 13:42:49
Nechová se jako čočka spojka. Čím dále od osy spojky paprsek dopadne, tím více se láme. Naopak čím dále od středu gravitační čočky paprsek projde, tím méně se láme.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 13:55:13
Gravitacni pole je rozptylka, jak tedy vraci obraz do ohniska?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
D@1imi1 Hrušk@,2025-04-22 14:16:02
Gravitační čočka se nechová ani jako spojka, ani jako rozptylka. Paprsky jsou ohýbány směrem ke středu čočky jako u spojky, ale ohniskem není bod, nýbrž polopřímka.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 14:44:59
Paprsky jsou ohybany jako u spojky, ale neni to spojka. Zvlastni filipika. Co takhle zustat u prosteho, gravitacni cocka je spojka a dle toho upravit OTR?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 16:01:11
"Jako u spojky" znamená, že se ze svazku paprsků, které byly rovnoběžné, stane svazek paprsků, které se sbíhají. Ale narozdíl od (ideální) spojky se nesbíhají do jednoho ohniska, ani nemohou, protože paprsky dál od osy jsou ohýbány méně, než paprsky blíž ose (je to cosi jako extrémní forma negativní sférické aberace).
Nějaká "úprava" OTR, aby to bylo jinak, by byla naprosto kontraproduktivní, protože naměřené ohýbání světla souhlasí s OTR, tak jak je. Ale samozřejmě Vám nikdo nebrání, abyste si to vyzkoušel sám.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 16:26:45
OTR vykresluje ukazkovou rozptylku, ktera by vam svetlo rozhodila do vsech smeru a o objektech v zakrytu byste mohli leda tak snit. Jestlize pozorujeme rekonstrukci obrazu v ohnisku jde o spojku, ktera z OTR dela nesmysl.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 19:14:34
Můžete své tvrzení, že "OTR vykresluje ukazkovou rozptylku" nějak podložit?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 20:44:01
Asi tak tisici obrazky, ktere si muzete behem vteriny vygooglovat. Einstein popisuje gravitaci jako zhusteni tj. zuzeni prostoru.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-23 00:21:19
Přesně tak, dejte do vyhledávače "image gravitation lens" koukněte se do obrázků a uvidíte, že to s obrazem klasických čoček nemá nic společného.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-23 00:30:37
Vypadá to úplně stejně, jako kdyby místo zvětšující galaxie byla obří spojka.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-23 00:31:59
Toto je standardní model rozptylkové gravitace.
https://miro.medium.com/v2/resize:fit:1100/format:webp/0*KbP4iztf-iXe-57b.jpg
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-23 10:47:20
Tak nejdřív tvrdíte, že se to dá najít leckde a že si to mám asi najít sám (btw: dost mne fascinuje, jak často někdo tímto způsobem reaguje, když je vyzván, aby takříkajíc vyložil karty na stůl), a pak ukážete obrázek "standardní[ho] model[u] rozptylkové gravitace"... u kterého fakt nevím, co ukazuje, protože čáry v něm nejsou geodetiky -- nebo přesněji jejich prostorové projekce. Ty by se totiž měly ohýbat směrem ke hmotnému tělesu (tedy té zeměkouli) a nikoli od ní.
Správné obrázky toho, jak vypadá ohýbání světla v Schw. prostoročasu jsou k vidění např. zde
https://www.physicsforums.com/threads/null-geodesics-in-schwarzschild-spacetime.895174/#post-5651323
nebo zde (tady je to tzv. eikonální aproximace, která zakřivení prostoročasu nahrazuje jakoby indexem lomu v plochém pč., ale ve větší vzdálenosti od horizontu je chyba zanedbatelná)
https://galileo-unbound.blog/2019/07/29/orbiting-photons-around-a-black-hole/
Nebo např. obr. č. 2 v tomto článku, ze kterého je možno se dozvědět, že v praxi je to s tím gravitačním čočkováním o dost zamotanější: Saha, P., Sluse, D., Wagner, J. et al. Essentials of Strong Gravitational Lensing. Space Sci Rev 220, 12 (2024). https://doi.org/10.1007/s11214-024-01041-w
Mimochodem, existují skleněné (nebo plexisklové) napodobeniny, které ohýbají světlo podobně jako gravitační jáma, ale nevypadají jako normální čočka, spíš jako podstavec skleničky na víno, viz např.
https://sites.google.com/view/jeansurdej/gravitational-lenses/gravitational-lens-simulator
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 00:43:15
respektive, u te koule je treba vzit vpotaz, ze kazdy jednotlivy platek je pritahovan dvema smery, nejenom jednim.
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 00:48:31
me vychazi, ze koule jiz spotrebovala cast sveho gravitacniho potenciálu na udrzeni sveho tvaru, kdezto u platku je k dispozici gravitacni potencial plny.
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 01:06:13
Nějak se v tom ztrácím, každopádně, tohle není zásadní prvek toho modelu, takže i kdybych se v tomto mýlil, na modelu samotném by to nic nemělo měnit.
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 06:53:05
Vyspal jsem se a vzpomnel si jak ta teze vznikla. Gravitacni potencial jsem si predstavoval vice v geometrickem aerodynamickem smyslu, kdy jednou castici rozhrnuty prostor jiz nepotreboval byt znovu oteviran/rozhrnovan ve smyslu zakriveni okolo hmoty a gravitacni studna se neprohlubovala v dusledku nejake konstruktivni interference dvou poli.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 07:00:29
Gravitacni pole, deformace prostoru, bylo "energeticky naklad", ktery nebylo treba platit dvakrat a uhrazene prekryvy byly energetickou usporou. V tom jsem videl i zdroj stepne a fuzni energie. V pripade stepeni byla nestabilni jadra jiz tak rozlehla, ze se vyplatilo platit dva samostatne ucty. Takze ta teze precijen saha hloubeji do konstrukce toho modelu a ma v nem sve klicove implikace.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 07:06:49
V mem modelu je cocka gravitacniho zakriveni spojkou, nikoliv rozptylkou.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 07:09:39
Svetlo do ni nepada, svetlo obteka kopec.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 07:20:24
Gravitační pole není jámou mravkoleva, do níž by se padalo, je společným dómem, do nějž se zve pozvánkou, která se neodmítá.
Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 15:11:28
Kruciš, musím se opravit, protože jsem to přepočítal a zjistil jsem, že u vodorovné orientace vzniká podobná (a podobně velká!) chyba jako u svislé. Důvod je samozřejmě ten, že ekvipotenciální plocha je zakřivená, čili rovná deska je směrem ke kraji jakoby mírně zvednutá.
Pro jednoduchost jsem desku ještě dál zjednodušil na tyč s malým průřezem (ale dost tuhou, aby jí gravitace nedeformovala). Střed tyče budiž ve vzdálenosti h od středu Země (kterou budu považovat za hmotný bod), délka tyče budiž l a integruju od -l/2 do l/2 při vynechání všech společných multiplikativních konstant:
Pokud bych tyč nahradil hmotný bodem v těžišti, tak by výsledek byl l / h^2
Svisle orientovaná tyč: integruju 1/(x+h)^2, výsledek je l / [h^2 - (l/2)^2], což je o chloupek víc než hmotný bod
Vodorovně orientovaná týč: integruju h / [h^2 + x^2]^(3/2), výsledek je l/[h sqrt(h^2 + (l/2)^2)], což je pro změnu o trochu méně než hmotný bod; tady je chyba menší než u svislé orientace, ale ne moc, v absolutní hodnotě je asi poloviční
Hádám, že u sféricky symetrického tělesa se tyto dvě odchylky vzájemně kompenzují.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 20:48:03
Souhlasim, pokud budeme predpokladat konstruktivni interferenci, potom se to vykompenzuje. Pokud budeme prekryvajici se gravitacni potencialy ignorovat, bude mit nesymetricke teleso v souctu potencial vetsi.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 20:56:39
Pro vymezeni rozdilu meho modelu zopakuji, ze v mem modelu je sila gravitacniho pole definivana mnozstvim zakriveneho prostoru, ktere se v pripade prekryvajicich se poli nescita. Kdezto ve standardnim modelu je zakriveni odvisle od mnozstvi hmoty, tudiz se i prekryvajici se potencialy scitaji.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-22 23:50:48
Už po několikáté upozorňuji, že je to omezeno pozorováním. Výše diskutuje o gravitační čočce, ta by pokud by se ta pole nesčítala vůbec neexistovala. Stejně tak ty galaxie které ji vytváří a ani ty planety. Gravitační působení tělesa je dáno souhrnem jeho částí.
Stejně tak to formování obrazu tou gravitační čočkou, to není něco co si můžete vymyslet tak jak chcete, to se skutečně pozoruje, s klasickou čočkou to nemá nic společného, gravitace funguje úplně jinak.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-23 00:19:30
V mém modelu se sčítá pouze doplňková složka, nikoliv sdílená.
Re: Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-23 00:15:56
Ono se to (menší/větší) dá rozsoudit úvahou. Pokud je ta tyč vodorovně, mají ty části dál od středu větší vzdálenost. Pokud je otočená směrem do gravitačního pole tak je tam větší zisk (přes ten čtverec) u té části která je blíže, než ztráta u té co je dále.
V realitě na planetě Zemi to bude vzhledem k jejímu poloměru a délce té tyče nezjistitelné.
Zde je to odvození toho, že se dá homogenní koule brát jako bod, jen jsem to našel: https://en.wikipedia.org/wiki/Shell_theorem
Adekvátně k těm 2 věcem, růst se vzdáleností a rozložení hmoty, se dá úvahou odvodit orientačně změna té síly oproti tomu bodu k různým asymetriím. Případně s těmi vzorci cca přesně.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-23 00:31:07
Ano, znaménko té odchylky je snadné určit. Ale já si původně mylně myslel, že absolutní hodnota je ve vodorovném případě řádově menší než ve vertikálním. Až pak mi došlo, že by pak nemohl fungovat ten Vámi zmíněný shell theorem (ví někdo, jak se to jmenuje česky?).
Re: Par slov
F M,2025-04-20 01:11:23
"gravitace je lokalni anomalie zpusobena tim, ze kompaktni usporadani hmoty zvysuje efektivitu obecneho vytlacovani." Pokud gravitace zvyšuje efektivitu vytlačování tak by vznik jakéhokoli objektu byl opravdu komplikovaný.
"Nejenom hmotnost, ale take prostorove usporadani hmoty je urcujici pro silu gravitacniho pole." Ano, ale kvůli vzdálenostem a rozdíl je jen v blízké vzdálenosti, pokud je vzdálenost větší není tam již mezi vzdálenostmi jednotlivých částí prakticky žádný rozdíl. A je to způsobeno právě tím prostorovým uspořádáním té hmoty, jde o integrál gravitačního působení hmoty (různá množství v různé vzdálenosti), proto je třeba uvnitř duté koule beztíž. A právě s tou rostoucí vzdáleností se stírá rozdíl mezi různými částmi tělesa. S plochou to přímo nemá nic společného.
"Duvod je ten, ze gravitace sama je dusledek vzajemneho odstineni tlaku prostoru na hmotu. Cim vetsi plocha je vzajemne odstinena, tim vetsi gravitacni efekt." Jak velký je ten tlak na hmotu? Vždyť pokud ho odstíníte celý a hmota vám padá do černé díry, tak by se ta ne tak dobře odstíněná, třeba Zeměkoule, měla rozletět s obrovským zrychlením téměř rychlostí světla? Tvary jsou podobné, plocha hvězdné ČD mnohem menší, tak silnější gravitace by měla být na Zemi, takže ČD neexistují? Pardon nějak to nemůžu slepit/nechce mi to dojít.
Ten poslední odstavec. Kolik té energie ten zdroj (Vesmír) generuje a jak se její hromadění projevuje? Nebo je to tak jako s tou setrvačností, pokud by se "nečerpala" energie nutná k jejímu fungování (zachování), pak by předmět po udělení energie zpomaloval, a energie by se prostě ztratila? Nebo těmi podmínkami myslíte třeba tření v atmosféře, chemické reakce, gravitaci a tak? Tomu se tuším říká fyzika?
Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-20 14:53:29
Díky za pročtení a za otázky.
Než vysvětlovat vše jednotlivě, dovolím si Vám poskytnout jednoduchý nástroj, kterým všechny myšlenkové pochody a celý model zrekonstruovat z několika základních premis, anebo analogií, z nichž vychází.
Nejsnáze je celý model možno vidět jako velkou sférickou kapku vody vznášející se v beztížném stavu. Ta voda je prostor. Je konečný, a je tvořený určitou spojitou substancí.
Hmotu do tohoto prostoru představíme tím, že bude vzduchovou bublinou uvnitř této kapky. Hmotu je možno vnímat jako absenci prostoru, byť určité verze modelu operují s tím, že totožnou substancí jako prostor sám. Pro zjednodušení si hmotu v prostoru představme jako vzduchovou bublinu, eventuelně myriády bublin, uspořádaných do shluků.
Tak jako vzduch z vodního sloupce, stejně tak je hmota vytlačována všemi směry z této sférické kapky. Temná energie a obecně rozpínání vesmíru je tudíž proces vytlačování "vzduchu" z "vody". Je to síla, která na "vzduch" působí po celou dobu a dává jí kontinuálně její dynamiku. Vytrvale ji vytlačuje ke svému okraji.
Další dobrou analogií je sklenice vody a šumivá tableta, kterou si rozkreslíte do 3D sféry. Velký Třesk (šumivá tableta) vhozená do prostoru začala uvolňovat "plyn"(hmotu), která začne okamžitě divoce stoupat k hladině, a v průběhu svého putování formovat z bublin struktury, které se na sebe navazují povrchovým pnutím, eventuelně mohou splynout v bubliny větší, mohou okolo sebe rotovat atd.. Povrchové pnutí, které bubliny slepí v jeden objekt, je gravitace. A je způsobená tím, že tlak na shluknutý objekt působí pouze zvnějšku, nikoliv zevnitř, jednotlivé prvky shluku si ten tlak vzájemně "odstiňují", udržují se ve shluku, a na jejich rozdělení je potřeba energie, která působí proti přirozenému všudypřítomnému vytlačování.
Nakreslil jsem k tomu i obrázek, který celou soustavu/systém usnadňuje pochopit.
https://ibb.co/0j2svVCr
Tohle je základní analogie, a premisa, z níž ten model vychází. Model obsahuje i cyklus, v němž se celý systém automaticky obnovuje/recykluje. Prozatím toto, a počkám na Vaši reakci.
Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-20 22:06:30
Myslím, že jsem to pochopil napoprvé, akorát mi to nedávalo smysl, proto ty otázky. Ted zase píšete něco úplně jiného, to je jiná teorie? To stínění, plochy a tak tam mám chápat jak?
To zde mi přijde jako ekvivaletní naivní popis temné energie a hmoty, poprosil bych pro srovnání pár rovnic. Mám dojem, že budou po sesazení s realitou identické. Přece jenom, existence planet, plynových mračen, neutronových hvězd, galaxií je dost svazující.
Ta gravitace v tom modelu funguje jak? V tom prvním příspěvku, mi to nedávalo smysl a absolutně se to nespojovalo s tím popisem stínění, vytlačování i bez té plochy.
Zde je v podstatě jen to, že hmota je vytlačována (rozptylována) nějak tou temnou energií (ekvivalentně) a ještě to vypadá, kvůli těm pár slovíčkům navíc, že zde je již prostor vesmíru na počátku v konečném stavu.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 02:01:51
Ano, prostor je na pocatku v konecnem stavu a mnozstvi, je sam substanci, latkou, hmotou, jak ji obvykle vnimame. Kdezto hmota je v prostoru jeho absenci, dutinou v ementalu, takrikajic. Prostor je to skutecne hmotne ve vesmiru a hmotne projevy hmoty jsou vysledkem pusobeni hmoty prostoru na hmotu, ktera je nehmotna. Paklize se hmotna zda byti, je to tim, ze hmotny prostor ji brani v pohybu, klade ji odpor. Tam uz se setkavame u znameho Higgsova bosonu.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 02:11:17
Gravitace vznika v dusledku toho, ze hmotny prostor v sobe nehmotnou hmotu organizuje do kompaktnich struktur.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 02:31:43
Hmotna neni vec proto, ze hmota je tezka, hmotna co tezka je proto, ze ji prostor brani v premisteni jimym smerem, nez kde ji povazuje za optimalne umistenou.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 02:49:05
To stineni a rozdil sily gravitace si predstavte tak, ze ponorite do vody dve desky, pritisknete je k sobe, a potom je od sebe budete zase odtahovat, po smeru kolmem k onomu spojeni desek. Budou jak prilepene a nehnete s nimi. Udelejte totez se dvema stejne hmotnymi koulemi a nebudete mit sebemensi problem je oddelit. Tonje rozdil v graviracnim pusobeni hmoty ruznych tvaru, kdy prostor je v tomto prikladu vodou, niz jsou objekty ponorene.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 10:14:43
Tento "inverzni fundament" je nejvetsi obtizi tohoto modelu, protoze jiz jeho zajlad je v primem rozporu s intuitivnim chapanim toho co je plne a hmotne a co je prazdne a nehmotne. To co v beznem chapani prinalezi hmote, je v tomto modelu vlastnosti prostoru a naopak.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-22 11:58:17
Zhrnu toho víc sem, něco je už níže k tomu pokračování diskuse k té první verzi. Jsem také vydlák, ale i já tam vidím obrovské problémy a protimluvy.
První gigantický problém je u náhrady té temné energie vytlačováním je už u toho "sčítání" rychlostí. Temná energie nebere vesmír jako konečný již neměnící se prostor, právě to jí umožňuje udělovat ty obrovská Z, rychlosti i vyšší než rychlost světla a směry kdy se vzdaluje vše od všeho. Ten Váš popis vytváří pro všechny blízké objekty rychlost stejným směrem, tedy vše by se muselo pohybovat cca rovnoběžně jedním směrem s drobným rozbíháním směru podle úhlové změny od středu a především nízkými rychlostmi, na všech stejných osách pro všechny galaxie stejnými (nebo všech blízkých oblastech, třeba u toho toroidu).
Další kopec problémů té konečnosti a popisu tlaku nahrazujícího temnou energii. Třeba na "konci" vesmíru vzniká horizont událostí (nebo po Vašem absolutní shluky hmoty která se tam hromadí, podle verze 2 tam normálně fungující gravitace vytváří tu singularitu). Na to zda se to dá zanedbat je třeba odpovědět na otázku, jaké bylo rozmístění hmoty když přišla do již kompletního vesmíru. Příliš rozptýlená (ve velkém objemu) být nemohla, třeba už kvůli existenci vodíku a poměru hmoty a záření (a dalších věcí, je do dost omezeno). A uprostřed by samozřejmě vznikal "prázdný" prostor bez hmoty. To by bylo prakticky nemožné nepozorovat právě kvůli té omezené rychlosti rozpínání hmoty ve vesmíru. Protože by se hmota nemohla dostat příliš daleko od "počátku" a pokud by jí mělo být nějak podstatně vyšší množství (aby ten námi viditelný vesmír byl jen malá částečka), tak by nevznikl vesmír tak jak ho známe.
Stejně tak azinotropie, IR pozadí, vzdálené galaxie by musely být mnohem (ale mnohem) blíže, což by zase dělalo problém s příliš slabou gravitaci (ta co jí používáme by byla příliš silná), která by musela klesat se vzdáleností daleko rychleji, to by zase neustály galaxie, vesmír by měl velmi (a velmi) přesnou topologií aby ty pozorované úhly odpovídaly.
Obecně tam máte obrovský problém s rozměry a časem.
U toho zrcadla požadujete místo konce další zvláštní vlastnosti prostoru? V tom kontextu rozměrů, kde v tom vesmíru je? A vůbec, pokud platí e=mc2 jak vytlačuje ten prostor světlo, tedy přesněji kterým směrem pozorujeme to posunutí frekvencí oproti tomu etheru?
Pokud by ten tlak byl na plochu zcela symetrický, tak by to především nic od sebe netlačilo (galaxie od sebe), jen některé speciálně tvarované objekty tím směrem, který by vycházel z okamžité orientace toho předmětu (třeba ty asteroidy). Pokud by tam byla nesymetrie (privilegovaný směr rozpínání, od středu) tak to vede k tomu bloku textu před tímto, stejné rychlosti stejným směrem).
Ten popis gravitace není kompatibilní s Newtonem. Ty desky, sleduje se i mikrogravitace, takže ten efekt máte omezený pozorováním, nemohl by být silný (ten rozdíl od Newtona) určitě ne lineární k té ploše. +-Ploché jsou i spirální galaxie.
Zkrátím to, ty teorie, vytvořené k popisu jednoho, nebo pár jevů (oni to na zkoušku dělají i vědci, ale ti již alespoň tuší čemu se vyhnout), většinou zapomínají na ty milióny ostatních věcí, které jsou limitované pozorováním. Stejně tak na jejich vztahy (často nelineární) které při drobné změně dávají úplně rozdílné výsledky. Právě to, že standardní model požaduje jen taková "drobná" (v těch nelinearitách) pomocná kolečka dělá to, že je tak těžké ho nahradit a spíše se jen "upgradují" jeho části.
Ono těch problémů by zde byla spousta, jenže to chce použít fyziku ke kvantifikaci, tak jsem vybral hlavně/jen ty aspekty, které jsou absolutně v rozporu s pozorováním.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 12:19:20
Blizke objekty jsou vytlacovany priblizne stejnym smerem, vzdalene odlisnym. Objekty blize k okraji nabiraji na rychlosti. Ve vysledku vse vypada, ze se izotropne rozpina. Maly rozdil tam je, avsak ne takovy, abychom byl zjevny pro rozliseni soucasnych pozorovani. Nas viditelny vesmir je vytlacovan urcitym smerem, na opacnem konci je jina cast vytlacovana smerem zcela opacnym, ovsem tato cast je kdesi daleko za onou nadsvetelnou rychlosti rozpinani na druhem konci vesmiru za Chladnym bodem Eridanu, ktery je pohledem podel osy rozpinani zpet do hlubiny prostoru. Svetlo z tohoto smeru je protazeno do stakilometrovych radiovych delek, proto je ten bod tak chladny.
Vyrazna anizotropie reliktniho zareni a rudeho posuvu lemuje tento bod, jelikoz pohyb po ose vytlacovani zkresluje celou oblohu a pravy uhel k teto ose je kruhem okolo tohoto bodu o uhlovem prumeru nekolika minut ci vterin.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-23 00:55:55
Tady nejde o drobné rozdíly, vám to nesedí o spoustu řádů energie, vzdálenosti, rychlosti. Proč by v tom Vašem popisu měly být vzdálené objekty na ose střed-kraj vesmíru vytlačovány jiným směrem? Proč by měly se vzdáleností od středu nabírat větší rychlost? Je tam tedy nějaký privilegovaný směr, vlastnost toho prostoru se mění se vzdáleností od středu a ještě je tam nějaká speciální topologie? Vám to přijde jednoduché? Zvlášť když to stejně budete muset nafitovat na reálný stav a prakticky všechny rovnice budou muset být stejné.
Chladný bod Eridanu https://en.wikipedia.org/wiki/CMB_cold_spot, zaprvé ten rozdíl je minimální, ale především v jeho těsném okolí jsou zase teplá místa, která by tam v tom Vašem popisu být nemohla. No a potom by samozřejmě někde musel být horký bod. Myslím že nevíte jak ta azinotropie vlastně je malá a jaké faktory je třeba kalkulovat: https://en.wikipedia.org/wiki/Cosmic_microwave_background zrovna si tam můžete prohlédnout jak je nerovnoměrně rozložena.
Ještě jednou zopakuji, hlavní problém je v tom, že pokud bude to vytlačování do/ze všech směrů vyrovnané tak se nic kulatého nehne. Vše nekulaté v blízkosti se stočí stejným směrem. Pokračování minulý příspěvek.
Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 10:42:23
Druhou velkou obtizi bude pravdepodobne konecnost prostoru a jeho ostra hranice, k niz jsme v modelu vytlacovani. Zda-li existuje zatim nelze overit empiricky, pozorovanim, cimz ji vsak neni mozno ani apriorne vyloucit. Paklize by prostor mel tuto povahu, objemove omezene sfery, potom by se jeho konec zacal neodvratne vynorovat ve smeru pozorovani, ktery je onim smerem hypotetickeho vytlacovani. Zatim je v nedohlednu, byt bych mohl odkazat na clanky a pozorovani, ktera by jeho exisenci mohla naznacovat. Tento okraj by se pravdepodobne jevil jako temer ploche parabolicke zrcadlo vynorujici se na jedne z polokouli hvezdne oblohy.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 10:51:16
napr.:
https://www.osel.cz/7863-suborbitalni-raketa-objevila-tajuplne-more-hvezd.html?typ=odpoved&id_prispevku=129399
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 10:53:26
V clanku zminene more svetla by mohlo byt odrazem od teto hranice prostoru.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 12:34:00
Prirozene, ono pozorovani muze byt zcela necim jinym a hypoteticke parabolicke zrcadlo okraje vesmiru muze byt vzdaleno libovolne daleko, desitky ci stovky miliard svetelnych let, vse v zavislosti na polomeru one sfery.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 12:44:44
Každopádně, pokud by nějaké světlo stihlo doputovat k tomuto okraji/zrcadlu, pozorovali bychom ve vesmíru optické jevy totožné s jevy uvnitř symetrické sférické čočky.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-21 13:01:42
Nerad bych tu vršil nekonečné pokračování doplňujících komentářů, v souvislosti s tímto však vyvstává otázka (i pro mne čerstvá), zda-li by světlo od tohoto okraje zpětně soustředěné uprostřed této sféry mohlo být kontinuálním zdrojem nové hmoty, která by vznikala v tomto vnitřním ohnisku sférické čočky, v němž by se setkávalo veškeré světlo vesmíru ve společném ohnisku a vytvářelo teploty obtížně představitelné. Tento aspekt mě přivádí k alternativní "recyklaci" vesmíru, či lépe řečeno jeho kontinuitě, která "recykluje" světlo v něm vznikající, které je zachycováno v ohnisku vesmíru a je zdrojem kontinuálního třesku.
Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-21 23:30:14
Obávám se, že si poněkud protiřečíte.
1. Pokud tvrdíte, že "[t]eorie relativity matematicky dobre popisuje pozorovane jevy" (míněno zřejme obecnou relativitu), tak musíte akceptovat, že přibližně funguje i newtonovská gravitace.
2. To, že "[n]ejenom hmotnost, ale take prostorove usporadani hmoty je urcujici pro silu gravitacniho pole", není nic převratného. Tvar těles se stává zanedbatelným tehdy, když je jejich vzdálenost podstatně větší než jejich rozměry (pak lze tělesa bez velké chyby považovat za hmotné body).
3. Ale tvrzení "plochy objekt bude po svych stranach vytvaret silnejsi gravitacni pole, nez jake by vytvarel ve tvaru sfery" je už v rozporu s č. 1. Počítejme to newtonovsky:
Pro sféricky symetrické těleso (v principu by mohlo mít tvar koule, ale hustota hmoty uvnitř by nebyla sféricky symetrická, pak by to nefungovalo) o průměru R a celkové hmotnosti M platí, že ve vzdálenosti r > R od středu koule je gravitační potenciál - GM / r a gravitačního zrychlení GM / r^2.
Jako plochý objekt uvažujme velmi tenký disk (rotačně symetrický) o poloměru A a celkové hmotnosti M. V ose disku ve vzdálenosti x od středu disku je gravitační potenciál a - 2GM / A^2 [sqrt(x^2 + A^2) - x] a gravitační zrychlení 2GM / A^2 [1 - x / sqrt(x^2 + A^2)].
Pokud budete předpokládat A >> R (aby byl disk opravdu tenký) a stejnou hmotnost, tak pro r = x bude vždy potenciál i zrychlení pro koulo větší (v abs. hodnotě), což je přesně opak toho, co tvrdíte. Pokud budete u koule uvažovat vzdálenost od povrchu tj. r = x + R, tak pro malé hodnoty x to bude pořád silnější u koule (a pořád v rozporu s Vaším tvrzením), až pro x >> A získá nepatrnou výhodu disk kvůli kratší vzdálenosti od těžiště.
A propos, všimněte si, že ve vzorcích pro disk je faktor A^-2. Když budete disk ztenčovat a zvětšovat jeho poloměr, tak se bude jeho gravitační působení v ose zmenšovat. Důvod je ten, že větší část jeho hmoty bude od osy dál a navíc pod větším úhlem, takže se větší část gravitačního působení vyplýtvá na kolmou složku, která je ale vynulována opačnou stranou disku.
Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 00:02:16
Ono se to da vysvetlit i takto, pointa je, ze budeme-li merit silu, jiz jsou k sobe pritahovany dve desky anebo dve koule dospejeme k ruznym hodnotam pri stejne hmotnosti. Cimz chci rict, ze vazat gravitacni silu na hmotu muze byt zavadejici, jelikoz tvar rovnez hraje roli.
V soustave dvou teles bude vzajemna gravitace dvou desek silnejsi, nez dvou kouli. O cemz je mimochodem take jiz zmineny Casimiruv experiment. Byt Vas tim asi popudim jelikoz je sblizeni platku pricitano vlnovym jevum.
Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 11:45:10
Pokud chcete porovnávat ty dva případy, tak musíte přesně specifikovat také rozložení hmoty v těch tělesech (mají konstantní hustotu?), tvar a vzájemnou orientaci desek (je deska disk? jsou rovnoběžné a kolmé na spojnici svých středů?) a v neposlední řadě vzdálenost těles v obou případech (je v obou případech stejný vzdálenost mezi středy těles?).
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 11:59:49
Hustota homogenni, tloustka idealne 1 atom, tzn. napr. graphene, desky paralelni, vzdalenost stejna jako stredy koule.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-22 15:37:53
Aniž by to musel počítat, tak je z výše uvedeného zjevné, že newtonovsky se koule přitahují víc než ty desky.
Budu předpokládat, že jsou to dvě homogenní tuhé koule nebo dva homogenní tuhé disky kolmé na spojnici středů. Výše uvedený výpočet je jen pro situaci v ose, ale tam vím, že koule přitahuje testovací částici (nebo druhou kouli) víc než disk.
Pro úplné řešení by se to muselo vyjádřit obecněji a integrovat přes oba disky, ale mohu učinit následující úvahu: Ve velké vzdálenosti musí být gravitační ekvipotenciální plochy disku zhruba kulové. Blíž k desce se musí deformovat, asi budou placatější, ale budou vždy konvexní. To znamená, že gravitační zrychlení bude v rovině paralelní k disku vždy největší v ose a směrem k okraji bude klesat. Integrál přes druhý disk tedy nemůže být větší než stejně těžký hmotný bod v jeho středu a tam už víme, že je diskem přitahován menší silou než koulí. QED.
Pokud se na to podíváme z hypotetického úhlu, že by gravitace vznikala "stíněním antigravitace", a budete trvat na tom, že tenký disk toho zastíní víc než stejně hmotná koule, tak bych se zeptal, zda si opravdu myslíte, že je v uzavřeném prostoru (místnosti, jeskyni, krabici) stav beztíže.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-23 00:24:53
Pro potřeby homogenity interakce se Zemí je možno desku zakřivit dle kulatosti Země. V průběhu diskuze si stále více uvědomuji, že otázka není ani tak po silnějším gravitačním působení, jako o síle součtového gravitačního potenciálu. V mém modelu má koule celkový součtový potenciál nižší, jelikož sdílené zakřivení prostoru se nesčítá, pouze doplňkové, které má asymetrický objekt vždy vyšší. Čím méně organizovaný, tím vyšší součtový potenciál. Dalo by se to vyjádřit i přímou korelací s entropií hmoty.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-23 00:27:00
Planety a hvězdy jsou formovány do koule právě proto, že při tom dochází k nejmenšímu součtovému objemovému zakřivení prostoru.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
Pavel Kaňkovský,2025-04-23 11:15:47
A "součtové objemové zakřivení prostoru" je přeloženo do jazyka diferenciální geometrie přesně co?
Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 00:07:36
Idealni by bylo podrobit to experimentu, zavesit vedle sebe kouli a desku o stejne hmotnosti a sledovat, ktery objekt se vice odchyli od kolmice zavesu.
Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-22 10:37:11
Poprosím, asi nejen za sebe, pište ty příspěvky v jednom.
Zde zřejmě diskutuje o té verzi 1. To stáčení v gravitačním poli je v souladu i s Newtonem, Einsteinem, tedy nesmí ten objekt být vzhledem k tomu gravitačnímu poli symetrický, potom se to vyváží, rozdíl by byl v intenzitě a to obrovský a jistě již pozorovaný. Ten pokus by dal reálné výsledky, když bude gravitační pole dostatečně silné vzhledem k vnějším silám a i tomu casimirovu efektu a bude záviset na hmotnosti těch těles, ne povrchu. Větší problém je v tom, že ten Váš model by stáčel vše ve vesmíru nesymetrické k té vytlačující síle tj. stejným směrem. Toho by jsme si jistě všimli třeba na planetkách.
V té druhé verzi to vyjde jinak, zkusím stihnou alespoň něco i tam.
Re: Re: Re: Re: Par slov
O. Dvorak,2025-04-22 11:16:15
Model predpoklada/predvida osu vytlacovani, to ze neni pozorovana pricitam tomu, ze se zaroven trychtyrovite rozevira a urychluje, cimz opticky vse pusobi izotropne. Osu vytlacovani oznacuje Chladny bod Eridanu, ktery je pohledem zpet po teto ose do hloubi vesmiru smerem k velkemu tresku. Vesmir je tak velky, ze i nase pozorovatelna cast onu osu vytlacovani sotva dovoluje odhalit. Jiste by mel existovat chladny bod vyznacujicinosu, ten mame, a jiste by mel existovat take dipol hvezdne oblohy, ktery je nove take pozorovan.
Re: Re: Re: Re: Re: Par slov
F M,2025-04-23 03:22:32
Trychtýřovitě rozšiřuje ve sluneční soustavě?
Jak veliký? Chápete, že když tam na začátku bude hmoty nějak víc tak se to zhroutí pod horizont (ten nový společný gravitační ďolík, který se Vám snažím ukázat od začátku) a když málo tak bude ta nehomogenita vidět? Pokud je až tak veliký tak osa bude jedna, vše viditelné poletí jedním směrem, to co poletí jinam bude mimo dohled z hlediska života vesmíru (Z, dohledu). Pokud tam bude rozdíl bude dobře pozorovatelný, ten chladný bod Eridanu je nesmysl, především má v těsné blízkosti teplá místa, což by zde nešlo, navíc ta chladnost je opravdu minimální (Kelviny verzus sta mikro).
Druhý pól toho chladného bodů Eridanu je samozřejmě ten horký bod X který Vám chybí, tedy ony Vám chybí oba, protože ten Eridan to není (ono to na té mapě opravdu nikde není), nevím o jakém dipólu píšete zrovna teď v tomto příspěvku.
Proč by se to v tom Vašem popisu mělo nějak zrychlovat, to teď zavádíte nějaké rozdíly ve vlastnostech prostoru, hádám dál od středu "houstne". Každopádně není důvod proč by se ta tělesa měla rozptýlit v prostoru, mohou se vzdalovat pouze po přímce střed-okraj vesmíru a to ještě jen v tom případě, že se intenzita toho vytlačování podstatně mění se vzdáleností na té ose (mnoha opravdu mnoha řádově), jinak poletí stejně a vzdalovat se nebudou.
Vcelku bych Vám doporučil něco seriózního načíst, myslím alespoň tom co je pozorováno, pokud nevěříte tomu co je usuzováno. Kromě těch permanentních úprav které nejsou vzájemně kompatibilní, si třeba ušetříte to vymýšlení gravitačních čoček. Která spojka dělá víc obrazů jedné věci v zorném poli, roztáhne galaxii na nudli, díval jste se na ty upravené, nebo na ty kde je neupravený obraz? Zkuste třeba toto https://science.nasa.gov/mission/hubble/science/science-behind-the-discoveries/hubble-gravitational-lenses/ . Stejně tak ten objev toho, že se musí gravitační jámy akumulovat až po napsání románu o 50 odstavcích. Toho, že koule je nejvhodnější tvar (s nejnižší energetickou hladinou), nejen v potenciálové jámě. A už vůbec roubování na silnou a slabou jadernou sílu, která je spoustu řádů nejen od temné energie, ale i od slabounké gravitace a i titěrné elektromagnetické.
To vymýšlení nemá bez rovnic žádný smysl. V podstatě si, pokud něco nekvatifikujete můžete vše ohýbat, kroutit, nastavovat dle vlastní představivosti, zvlášť v bublině individuální nevědomosti s tolerancí chyb. Pokud by jste položil nějaký základ ze kterého by jste musel dodržovat Vámi již jednou stanovená pravidla tak by jste zjistil, že Vám to vůbec nefunguje a dalšími úpravami se jen blížíte lambdaCDM (jak jsem psal na začátku a jak ta diskuze zde probíhá).
Ještě mě třeba napadlo, jak vysvětlíte relativistické efekty, třeba relativistickou hmotnost a její zvyšování, kinetickou synergii a tak to jsou další nepřekonatelné problémy zvlášť pokud ta hmota získává skutečnou rychlost (narozdíl od toho klasického rozpínání prostoru) vůči vesmíru. Tyto efekty jsou také potvrzeny.
Zkuste kouknout alespoň toto video vypadá sice, že je od tématu, ale je tam nastíněno (velmi zjednodušeně) jak podobné věci v reálu probíhají, třeba ty nelinearity: https://youtu.be/Vj5XR5rZLvM pod články tohoto autora je zde na Oslu ke zhlédnutí více zajímavých videí. Třeba reálnější pohledy na ty často populisticky rozmazané převratné novinky i ty vlastní novinky.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
