Před deseti lety, v roce 2014, jsme na Oslu publikovali článek s provokativním názvem „Většinu vědeckých článků prý nikdo nečte“. Text tehdy reagoval na čerstvý skandál v Grantové agentuře ČR (GAČR), kde se zdálo, že přerozdělování desítek milionů korun na výzkum podléhá spíše ostrým loktům než odbornému posouzení. Připomněli jsme varování prezidenta Eisenhowera z roku 1961 před tím, aby se vědci nestali pouhými státními úředníky závislými na grantech a politika zajatcem „vědecko-technologické elity“. Článek kritizoval tlak na publikování za každou cenu („publikuj nebo zhyň“), děravost recenzního řízení (peer review), nespolehlivost metrik jako impakt faktor, politizaci vědy (tehdy hlavně v klimatologii), rostoucí počet podvodů a celkově nízkou čtenost a citovanost většiny vědecké produkce.

Uplynula dekáda. Píšeme rok 2025. Změnilo se něco? Vyřešili jsme tehdejší problémy, nebo jen zmutovaly do nových, možná ještě zákeřnějších podob? Stále platí, že vědecké články nikdo nečte, nebo jsme jen přidali nové vrstvy problémů, jako jsou průmyslově vyráběné podvody a texty generované umělou inteligencí? Podívejme se, kam se vědecké publikování za posledních deset let posunulo, či spíše zamotalo.

Publikuj nebo zhyň: Křeččí kolo se točí dál (a rychleji?)

Kultura „publikuj nebo zhyň“ (publish or perish), která byla jedním z hlavních terčů kritiky v roce 2014, rozhodně nezmizela. Naopak, zdá se, že je v akademickém světě zakořeněna ještě hlouběji. Neustálý tlak na publikování co největšího počtu článků, ideálně v prestižních časopisech, zůstává klíčovým faktorem pro hodnocení vědců, jejich kariérní postup, získávání financí a také pro hodnocení a žebříčky univerzit a výzkumných institucí. Tento fenomén má dlouhou historii, sahající až do první poloviny 20. století, ale v posledních dekádách, s rostoucí konkurencí o zdroje, nabral na intenzitě. K tlaku na kvantitu se přidává i tlak finanční – publikování v kvalitních open access časopisech dnes běžně stojí tisíce eur za článek, což si ne každý může dovolit.

Zastánci tohoto systému argumentují, že tlak motivuje vědce ke sdílení jejich práce, podporuje spolupráci a nutí k důkladnější kontrole faktů před publikací. Bez něj by prý mnoho výzkumu zůstalo v šuplíku bez užitku. Realita má však i svou temnou stránku, která byla zřejmá už v roce 2014 a dnes je možná ještě palčivější. Tlak na kvantitu vede k zahlcení vědecké literatury obrovským množstvím repetitivních, málo významných nebo účelově „rozsekaných“ publikací (tzv. salámová metoda), kde by jeden solidní článek stačil. Kvalita nevyhnutelně trpí. Vědci jsou nuceni trávit více času sepisováním článků a grantů než samotným bádáním, což nahrává povrchnosti a někdy i hochštaplerství, jak trefně poznamenal jeden z diskutujících pod původním článkem. Extrémní případy, jako je český profesor s téměř 900 články za 14 let (méně než 4 dny na článek), ilustrují absurditu honby za publikačními čárkami.

Možná ještě znepokojivější je zjištění, že kultura „publikuj nebo zhyň“ může aktivně brzdit inovace. Tlak na rychlé a jisté výsledky publikovatelné v prestižních časopisech vede vědce k tomu, aby se zaměřovali spíše na bezpečný, inkrementální výzkum – malé krůčky v zavedených oblastech – namísto riskantních, ale potenciálně průlomových projektů. Nositel Nobelovy ceny Peter Higgs, předpověděl boson později objevený v CERNU a pojmenovaný Higgsův boson, dokonce prohlásil, že v dnešním akademickém systému by se svou pomalou a hlubokou prací neuspěl.

A konečně, tento neustálý tlak je přímo spojován s rostoucími problémy vědecké integrity. Několik studií a analýz ukazuje, že právě snaha za každou cenu publikovat přispívá k nárůstu pochybných výzkumných praktik, podvodů s daty a následně i k rostoucímu počtu stažených článků (retrakcí). Zdá se, že systém, který měl motivovat k produkci znalostí, paradoxně generuje i značné množství vědeckého odpadu a podkopává důvěru ve vědu samotnou. Místo efektivity ve vytváření spolehlivých poznatků jsme možná dosáhli spíše efektivity v produkci publikačního šumu a plýtvání zdroji. Celý systém navíc funguje v uzavřeném kruhu: tlak na publikování je živen metrikami používanými k hodnocení, které nutí vědce produkovat výstupy měřitelné těmito metrikami, což zpětně posiluje víru v systém hodnocení založený na těchto číslech, bez ohledu na skutečnou kvalitu či přínos.

Kultura "publikuj nebo zhyň" nutí vědce k neustálé produkci, někdy na úkor kvality či originality. Zdroj: AI Image Generator.

Měření neměřitelného: Metriky, mánie a hledání smyslu

Původní článek kritizoval zejména impakt faktor (IF) jako nespolehlivý ukazatel kvality. Tato kritika přetrvává a sdílí ji i další často používaná metrika – Hirschův index (H-index). H-index, navržený v roce 2005, měl ambici překonat některé nedostatky prostého počítání publikací nebo citací tím, že kombinuje počet publikací (h) s minimálním počtem citací (alespoň h). Měl lépe odrážet dlouhodobý vliv vědce.

Praxe však ukázala, že i H-index trpí řadou vážných problémů. Je silně závislý na vědeckém oboru (citační zvyklosti se dramaticky liší), na délce kariéry vědce („akademickém věku“), na použité databázi (Web of Science, Scopus a Google Scholar dávají často odlišné výsledky pro téhož vědce) a nezohledňuje počet spoluautorů ani jejich pořadí na publikaci. Kritici upozorňují, že H-index nespravedlivě upřednostňuje vědce s velkým počtem průměrně citovaných prací na úkor těch, kteří mají menší počet, ale zato přelomových a vysoce citovaných článků. Navíc, podobně jako jiné metriky, i H-index podléhá inflaci – jeho hodnoty v čase rostou, což snižuje jeho rozlišovací schopnost. A co je možná nejdůležitější, studie z posledních let ukazují, že korelace H-indexu se skutečným vědeckým uznáním (měřeným například získanými prestižními cenami) od roku 2010 výrazně poklesla. Jakmile se metrika stane cílem, přestává být dobrým měřítkem – klasický příklad Goodhartova zákona v praxi.

V reakci na nedostatky tradičních metrik se objevily tzv. alternativní metriky (altmetrics). Ty se snaží zachytit širší dopad výzkumu mimo akademické citace – sledují zmínky na sociálních sítích, v médiích, v politických dokumentech, počet stažení článků a další online interakce. Platformy jako Altmetric.com nebo Plum Analytics poskytují skóre, které má odrážet tuto „online pozornost“ a společenskou relevanci. Altmetriky mohou poskytnout rychlou zpětnou vazbu a ukázat zájem veřejnosti či politiků. Mají však také své mouchy. Chybí jim standardizace, jsou náchylné k manipulaci (není těžké uměle nafouknout počet tweetů či stažení), zvýhodňují obory, které přirozeně přitahují větší mediální pozornost (např. medicína), a nemusí odrážet dlouhodobý vědecký přínos. Paradoxně i stažené, chybné články mohou mít vysoké altmetrické skóre díky publicitě, která jejich stažení provází.

Rostoucí nespokojenost s kvantitativními metrikami vedla ke vzniku reformních hnutí, z nichž nejvýznamnější jsou Sanfranciská deklarace o hodnocení výzkumu (DORA) a Koalice pro rozvoj hodnocení výzkumu (CoARA). Tyto iniciativy, podepsané tisíci organizacemi a jednotlivci po celém světě (včetně Evropské komise a mnoha českých institucí), volají po odklonu od používání metrik založených na časopisech (jako IF) pro hodnocení jednotlivých článků či vědců. Místo toho zdůrazňují potřebu kvalitativního hodnocení založeného na obsahu a přínosu samotného výzkumu (peer review), uznání širší škály výstupů (nejen články, ale i data, software, patenty, výukové materiály) a zohlednění společenského dopadu. Vznikají nástroje jako Reformscape (databáze příkladů dobré praxe) nebo Project TARA, které mají institucím pomoci s implementací těchto principů. Jde však o pomalý proces vyžadující hlubokou kulturní změnu a aktivní zapojení akademiků.

V českém kontextu lze za jistý pokus o komplexnější hodnocení považovat Metodiku 17+. Ta kombinuje bibliometrické hodnocení (Modul 2, využívající metriky jako AIS a SJR pro rozdělení časopisů do kvartilů/decilů) s expertním hodnocením (peer review) vybraných nejlepších výsledků (Modul 1) a hodnocením společenské relevance, viability a strategie výzkumných organizací (Moduly 3-5). Metodika explicitně vyzývá k předkládání i „nebibliometrizovatelných“ výsledků do Modulu 1 a využívá mezinárodní odborné panely. Je otázkou, zda tento systém představuje skutečný posun k principům DORA/CoARA, nebo spíše jen sofistikovanější byrokratickou proceduru, která stále klade velký důraz na kvantifikovatelné výstupy.

Navzdory dekádě kritiky a sílícímu reformnímu hnutí se zdá, že staré metriky jako impakt faktor a H-index drží své pozice s houževnatostí byrokrata před penzí. Jejich zdánlivá jednoduchost a snadná kvantifikace představují pohodlnou, i když zavádějící, zkratku pro hodnotitele, kteří čelí záplavě publikací. Implementace nuancovanějšího, kvalitativního hodnocení, jak navrhují DORA či CoARA, vyžaduje více úsilí a narušuje zavedené pořádky – cesta nejmenšího odporu tak často vede zpět k důvěrně známým, byť prokazatelně problematickým číslům. Zatímco globální iniciativy jako DORA a CoARA udávají směr, samotná implementace reforem probíhá nejednotně napříč institucemi a zeměmi, což vytváří riziko fragmentace a nových nerovností.

Tabulka 1: Metriky a reforma hodnocení: Posun za dekádu?

Recenzní řízení: Strážce kvality, nebo unavený vrátný?

Recenzní řízení (peer review) zůstává základním kamenem vědeckého publikování. Jeho účelem je posoudit validitu, kvalitu, originalitu a význam rukopisu před jeho publikací, a tím udržovat integritu vědecké literatury. Navzdory všem svým nedostatkům je stále považováno za jeden z nejrobustnějších mechanismů, jak ověřit, zda studie splňuje metodologické standardy a zda data podporují závěry.

Problémy, na které upozorňoval už článek z roku 2014, však přetrvávají. Recenze mohou být povrchní, zaujaté, nebo mohou sloužit k potlačení inovativních, ale neortodoxních myšlenek. Recenzenti jsou často přetížení a jejich práce není adekvátně ohodnocena. Navíc se objevily nové problémy, jako je fenomén falešných recenzentů (fake peer review), kdy autoři (často spojení s tzv. papírovými mlýny) navrhnou fiktivní experty nebo zmanipulují kontaktní údaje skutečných vědců, aby si zajistili pozitivní posudky. Tento typ podvodu se stal významným důvodem pro retrakce článků.

Jednou z odpovědí na kritiku neprůhlednosti a potenciální zaujatosti tradičního (zaslepeného) recenzního řízení je rostoucí trend směrem k otevřenému recenznímu řízení (Open Peer Review, OPR). Existuje mnoho variant OPR: některé časopisy zveřejňují jména recenzentů, jiné zveřejňují samotné recenzní posudky (anonymně či podepsaně) spolu s odpověďmi autorů, a některé kombinují obojí nebo umožňují i post-publikační komentáře. Cílem je zvýšit transparentnost, odpovědnost recenzentů, spravedlnost procesu a dát recenzentům uznání za jejich práci.

Počet časopisů nabízejících nějakou formu OPR výrazně vzrostl, zejména po roce 2017, a zapojili se i velcí vydavatelé jako MDPI, BMC, Wiley, Elsevier či Nature. Například v časopise PeerJ si identitu odkrývá asi 40 % recenzentů a 70 % autorů souhlasí se zveřejněním historie recenzního řízení. V Nature Communications v roce 2016 souhlasilo se zveřejněním posudků 60 % autorů. Přesto celková míra adopce OPR zůstává relativně nízká – jedna studie uvádí, že jen asi 3,5 % časopisů v databázi Publons umožňovalo podepsané recenze a jen 1,5 % recenzí bylo skutečně zveřejněno. Zdá se, že ochota k plné otevřenosti se liší mezi obory i jednotlivci.

Zatímco OPR řeší problém transparentnosti, nemusí nutně řešit problém přetížení recenzentů nebo zajištění dostatečné odbornosti. Odhalení identity může sice zvýšit odpovědnost, ale také vést k opatrnějším, méně kritickým posudkům, nebo ztížit hledání ochotných recenzentů, zejména pro kritiku prací vlivných kolegů. Navíc, jak ukazují rostoucí počty retrakcí kvůli podvodům nebo nereprodukovatelnosti, které jsou často odhaleny až po publikaci (např. na platformách jako PubPeer), tradiční pre-publikační recenzní řízení, ať už otevřené nebo zaslepené, má své limity. Funguje spíše jako první filtr než jako definitivní záruka kvality. Důležitou roli tak hraje i post-publikační kritika a mechanismy opravy vědeckého záznamu.

Krize integrity: Podvody, fejky a boj proti nim

Pokud něco charakterizuje vývoj v oblasti vědeckého publikování za poslední dekádu, je to dramatický nárůst problémů s vědeckou integritou, manifestovaný především explozí počtu stažených článků (retrakcí). Databáze Retraction Watch, která tyto případy monitoruje, evidovala na začátku roku 2025 přes 58 000 retrakcí, přičemž jen v roce 2023 jich přibylo rekordních více než 10 000. Tento nárůst je částečně dán lepšími detekčními metodami, ale odráží i reálné zvýšení problematických praktik.

Analýza důvodů retrakcí ukazuje znepokojivý trend: zatímco dříve převažovaly opravy chyb, dnes většinu retrakcí tvoří případy vědeckého pochybení (misconduct) – falšování či fabrikace dat a obrázků, plagiátorství, nebo manipulace s recenzním řízením. To je v souladu se studií Fanga z roku 2012 citovanou v původním článku, která již tehdy ukazovala na dominanci podvodů. Data z posledních let tento trend potvrzují a zesilují. Například analýza retrakcí v oblasti výzkumu kmenových buněk ukázala, že problémy s daty a obrázky byly přítomny v téměř 70 % případů.

Obzvláště alarmující je vzestup tzv. „papírových mlýnů“ (paper mills). Jde o organizované, často komerční subjekty, které masově produkují falešné nebo velmi nekvalitní vědecké články na zakázku a prodávají na nich autorství. Odhaduje se, že tyto „továrny na články“ mohou být zodpovědné za statisíce publikací v odborné literatuře, přičemž některé odhady hovoří o 2 % až 20 % všech publikovaných článků, v některých oblastech (zejména biomedicíně) i více. Od roku 2020 tvoří články z papírových mlýnů významnou část retrakcí, například až 20 % retrakcí kvůli problémům s obrázky. Tyto články často používají šablonovité texty, „mučené fráze“ (tortured phrases) k zamaskování plagiátorství, zmanipulované nebo opakovaně použité obrázky a falešné údaje. Autoři jsou často nesouvisející a z různých institucí, což ztěžuje odhalení. Vydavatelé a výzkumníci vyvíjejí nástroje pro detekci těchto podvodů, často s využitím AI, které analyzují textové vzory, podezřelé obrázky, citační sítě nebo publikační historii autorů (např. Papermill Alarm, nástroje v rámci STM Integrity Hub). Jde však o neustálý závod – jakmile se objeví nový detekční mechanismus, papírové mlýny přizpůsobí své metody. Šokující je zjištění vydavatelství Wiley, jehož pilotní detekční nástroj označil 10-13 % všech zaslaných rukopisů jako potenciálně pocházející z papírových mlýnů.

Další novou výzvou je nástup pokročilé umělé inteligence (AI), zejména velkých jazykových modelů (LLM) jako ChatGPT. Tyto nástroje mohou generovat vědecky vypadající texty, které je obtížné odlišit od textů psaných lidmi. Mohou být zneužity k rychlé produkci plagiátů, nekvalitních textů nebo dokonce k fabrikaci celých studií. AI může také generovat realisticky vypadající, ale falešné obrázky. Detekce AI-generovaného obsahu je přitom velmi problematická. Současné detekční nástroje jsou nespolehlivé, mají vysokou chybovost (falešně pozitivní i negativní výsledky), lze je snadno obejít a nedokážou držet krok s rychle se vyvíjející AI. Jsme tak svědky paradoxní situace, kdy AI pomáhá podvody vytvářet i odhalovat.

Tato „industrializace podvodu“ prostřednictvím papírových mlýnů a AI představuje zásadní posun oproti dřívějším případům individuálního selhání. Boj o integritu se přesouvá od apelů na etiku jednotlivce k nutnosti systémových řešení a robustních kontrolních mechanismů.

Problémem zůstává i prevalence „tradičního“ podvodu. Přesné údaje chybí kvůli neochotě přiznat pochybení, ale průzkumy naznačují nezanedbatelná čísla (např. 2-14 % vědců přiznávajících nějakou formu falšování či fabrikace). Seznamy nejčastěji retrahujících autorů (tzv. Retraction Watch Leaderboard) obsahují jedince se stovkami stažených prací, přičemž dominují muži. Média pravidelně informují o velkých skandálech, jako byl případ anestesiologa Fujiiho (přes 180 retrakcí) , Diederika Stapela, nebo nedávné případy týkající se výzkumu supravodivosti či kmenových buněk. Velký dopad měly i retrakce studií o hydroxychlorochinu v časopisech Lancet a NEJM během pandemie COVID-19, které se opíraly o pochybná data firmy Surgisphere a ovlivnily klinická doporučení i rozhodnutí WHO.

Tyto případy vážně narušují důvěru veřejnosti ve vědu. Problémem je i tzv. „zombie věda“ – poznatky založené na později retrahovaných studiích, které ale dál žijí v literatuře, protože jsou citovány bez povšimnutí retrakce. Analýza retrakcí v oblasti kmenových buněk ukázala, že i po stažení bylo 77 % článků dále citováno, přičemž jen 4 % citací zmínila, že článek byl retrahován. Dlouhá doba mezi publikací a retrakcí (medián 30 měsíců, i když se zkracuje) dává těmto „zombie“ poznatkům dostatek času infikovat další výzkum.

Tabulka 2: Retrakce a podvody: Srovnání 2014 vs. 2025

Papírové mlýny a nástup AI představují novou éru ve výrobě podvodných vědeckých článků, zahlcující publikační systém. Zdroj: AI Image Generator

Věda, politika a peníze: Stále zamotanější klubko

Eisenhowerovo varování z roku 1961 před propojením vědy, státu a průmyslu, které může vést k závislosti vědců na vládních zakázkách a k tomu, že se politika stane „zajatcem vědecko-technologické elity“, neztratilo za více než 60 let nic na své aktuálnosti. Naopak, v kontextu dnešních globálních výzev, jako je změna klimatu nebo pandemie, kde vědecké poznatky hrají klíčovou roli v politickém rozhodování a kde do výzkumu proudí obrovské sumy peněz, se zdá být toto varování ještě naléhavější.

Příklady politického ovlivňování či přímo manipulace vědy nejsou bohužel vzácné. Viděli jsme pokusy cenzurovat klimatické vědce (např. James Hansen v NASA) nebo účelově upravovat zprávy o dopadech těžby ropy či frakování na životní prostředí, aby lépe odpovídaly politické agendě. V Texasu došlo k odmítnutí federálních standardů pro regulaci toxických emisí na základě zpolitizovaného hodnocení rizik. Pandemie COVID-19 pak přinesla další vlnu politizace: od tlaku na CDC, aby upravovalo svá doporučení a zprávy podle politických potřeb tehdejší administrativy , přes úpravy státních reportů o bezpečnosti vakcín (Florida) , až po vyhrocené politické a ideologické spory o rouškách, lockdownech a očkovacích mandátech, často živené dezinformacemi šířenými politickými kanály. Nejde tedy jen o to, co se financuje, ale stále častěji i o to, jak se existující vědecké poznatky interpretují, komunikují nebo přímo potlačují v politické aréně.

Financování samozřejmě hraje klíčovou roli. Priority výzkumu jsou do značné míry určovány tím, kam tečou peníze, ať už státní nebo soukromé. Pandemie COVID-19 v tomto ohledu nabídla zajímavý vhled do vztahu mezi zdravotní krizí, ekonomikou a klimatickou politikou. Na jedné straně pandemická zkušenost zvýšila u části veřejnosti obavy ze změny klimatu a podporu pro „zelenou obnovu“. Ukázala, že rychlé změny životního stylu jsou možné a jak je náš systém zranitelný vůči globálním šokům. Na druhé straně, masivní vládní stimuly na podporu ekonomiky po pandemii často směřovaly spíše do tradičních, fosilních odvětví než do skutečně zelených investic. Analýza G20 ukázala, že podpora fosilních paliv v rámci post-covidových balíčků dokonce převýšila investice do čisté energie. Navíc lidé, kteří během pandemie utrpěli finanční ztráty, vykazovali menší ochotu podporovat zelené politiky, i když jejich obavy o klima vzrostly. Ukazuje se tak rozpor mezi rostoucím povědomím o klimatických rizicích a politicko-ekonomickou realitou, která často upřednostňuje krátkodobá řešení před dlouhodobou udržitelností.

A jak si v tomto kontextu stojí Grantová agentura ČR (GAČR), která byla v roce 2014 epicentrem skandálu? Soudě podle dostupných informací z posledních let, zdá se, že agentura funguje víceméně standardně – vypisuje výzvy na základní výzkum, podporuje mezinárodní spolupráci (např. v rámci iniciativy Weave s Polskem, Rakouskem, Slovinskem atd.), uděluje ceny a snaží se implementovat systém hodnocení. Žádné veřejně známé skandály srovnatelné s rokem 2014 se neobjevily. Zda je to známka poučení a stabilizace systému, nebo jen ticha před bouří, ukáže čas.

Replikační krize: Poučili jsme se?

Původní článek citoval studii Johna Ioannidise z roku 2005 s provokativním názvem „Proč je většina publikovaných výzkumných zjištění chybná“. Tato práce, spolu s dalšími, odstartovala diskusi o tzv. „replikační krizi“ – zjištění, že mnoho publikovaných výsledků, zejména v psychologii a biomedicíně, nelze úspěšně zopakovat nezávislými týmy. Tato krize rozhodně neskončila. Průzkumy mezi vědci stále ukazují vysokou míru neúspěšných pokusů o replikaci cizích i vlastních experimentů.

Ioannidisova argumentace byla založena na statistickém modelu, který ukazuje, že kombinace faktorů, jako je nízká apriorní pravděpodobnost testovaných hypotéz, nízká statistická síla studií (malé vzorky), flexibilita v analýze dat a publikování pouze „zajímavých“ (statisticky významných) výsledků, nevyhnutelně vede k vysokému podílu falešně pozitivních závěrů v publikované literatuře. I když byl jeho model kritizován za některé zjednodušující předpoklady a možná až příliš dramatický tón , obecná shoda panuje v tom, že poukázal na reálné a vážné problémy. Jeho práce měla obrovský dopad na rozvoj metavědy a zvýšení povědomí o nutnosti zlepšit výzkumné praktiky.

Odpovědí na replikační krizi je do značné míry hnutí za „otevřenou vědu“ (Open Science). To prosazuje soubor praktik, které mají zvýšit transparentnost a umožnit ověřitelnost výzkumu:

• Předběžná registrace (preregistration): Vědci předem specifikují své hypotézy a plán analýzy dat, což omezuje prostor pro účelový výběr výsledků (p-hacking, HARKing).
• Otevřená data a kód (Open Data, Open Code): Sdílení surových dat a analytických skriptů umožňuje ostatním zkontrolovat původní analýzy a výsledky znovu použít. Vznikají repozitáře jako Zenodo, Dryad nebo Figshare.
• Otevřený přístup (Open Access): Volný přístup k publikovaným článkům umožňuje širší kontrolu a využití výsledků.
• Otevřené metody a protokoly (Open Methods): Detailní popis použitých postupů je klíčový pro možnost replikace.

Tyto principy jsou stále více podporovány financujícími agenturami i institucemi a stávají se součástí reformy hodnocení výzkumu (např. DORA a CoARA zdůrazňují význam otevřených praktik).

Je důležité rozlišovat mezi reprodukovatelností (možností získat stejné výsledky při použití původních dat a kódu) a replikovatelností (možností získat stejné výsledky při novém sběru dat podle původní metody). Otevřená věda primárně usnadňuje ověření reprodukovatelnosti. Dosažení replikovatelnosti je obtížnější a vypovídá více o robustnosti samotného jevu. Krize se týká obojího.

Přestože jsou otevřené praktiky krokem správným směrem, samy o sobě replikační krizi nevyřeší. Neřeší totiž přímo problémy nízké statistické síly, tlaku na publikování pouze pozitivních a nových výsledků, nebo fundamentálních nedostatků v teorii či měření. Transparentnost může pomoci odhalit chyby, ale nezabrání jejich vzniku. Klíčová je proto i změna vědecké kultury směrem k většímu důrazu na metodologickou preciznost, ochotu publikovat i negativní či nulové výsledky a uznání hodnoty replikačních studií.

Většina publikovaných výsledků je prý chybná – problém „replikační krize“, který i přes snahy o otevřenou vědu přetrvává. Zdroj: Mandor, www.mandor.sk (z původního článku z roku 2014).

Závěr: Bludištěm vědy v roce 2025

Co tedy říci po deseti letech od našeho prvního pohledu na neduhy vědeckého publikování? Některé problémy přetrvávají s nezmenšenou, ne-li větší intenzitou: tlak „publikuj nebo zhyň“ stále drtí akademiky, hodnocení se stále opírá o problematické metriky navzdory volání po reformě, propojení vědy, politiky a peněz zůstává nebezpečně těsné a replikační krize zdaleka není zažehnána.

Některé problémy se dokonce zhoršily a nabyly nových dimenzí. Retrakcí přibývá a za velkou částí z nich stojí organizovaný podvod v podobě papírových mlýnů, které chrlí falešné články v průmyslovém měřítku. Novou hrozbu i nástroj v této hře představuje umělá inteligence, jejíž schopnost generovat věrohodně znějící texty a obrázky dále komplikuje snahu o zajištění integrity vědeckého záznamu.

Na druhou stranu, uplynulá dekáda přinesla i pozitivní vývoj. Povědomí o problémech vzrostlo. Hnutí za otevřenou vědu a reforma hodnocení výzkumu (DORA, CoARA) nabírají na síle a snaží se změnit systémové pobídky. Vyvíjejí se nové nástroje pro detekci podvodů a manipulací, i když boj s nimi připomíná nekonečný závod.

Věda se tak v roce 2025 podobá ještě složitějšímu bludišti než před deseti lety. Je plná pastí, slepých uliček, ale i nových cest a nástrojů. Možná je naivní si myslet, že lze tento systém dokonale „opravit“. Věda je lidská činnost, a jako taková bude vždy náchylná k chybám, omylům i nekalým praktikám. Klíčové je, zda si dokáže zachovat schopnost sebereflexe a samokorekce.

Eisenhower varoval před zajetím politiky vědeckou elitou. Možná dnes ale spíše hrozí, že se vědecká elita stane zajatcem svého vlastního systému – tlaku na publikace, granty, metriky a nekonečného boje s byrokracií a podvody. Orientace v tomto stále komplexnějším prostředí vyžaduje kritické myšlení nejen od samotných vědců, ale od každého, kdo se s výsledky jejich práce setkává. Protože jak ukázala uplynulá dekáda, ani recenzovaný článek v prestižním časopise nemusí být zárukou pravdy. A možná ho stejně nikdo nečetl.

Zdroje

• Původní článek: Kremlík, V. Většinu vědeckých článků prý nikdo nečte. Osel.cz, 25.06.2014. https://www.osel.cz/7654-vetsinu-vedeckych-clanku-pry-nikdo-necte.html (Základní text z roku 2014, jehož témata tento článek reviduje.)
• Teixeira da Silva, J. A., & Dobránszki, J. (2024). The strain on scientific publishing. Quantitative Science Studies, 5(4), 823–830.(https://direct.mit.edu/qss/article/5/4/823/124269/The-strain-on-scientific-publishing) (Diskutuje tlak na publikování a inflaci metrik.)
• GoReact. (n.d.). Does “Publish or Perish” Kill Innovation? GoReact Resources. https://get.goreact.com/resources/does-publish-or-perish-kill-innovation/ (Rozebírá klady a zápory kultury "publikuj nebo zhyň".)
• Tran, N. (2024, October 10). Exploring the ‘Publish or Perish’ Mentality and its Impact on Research Paper Retractions. Social Science Space. https://www.socialsciencespace.com/2024/10/exploring-the-publish-or-perish-mentality-and-its-impact-on-research-paper-retractions/ (Spojuje tlak na publikování s nárůstem retrakcí a zmiňuje DORA.)
• Wikipedia contributors. (2024, November 26). H-index. Wikipedia. https://en.wikipedia.org/wiki/H-index (Základní informace a kritika H-indexu.)
• Egghe, L. (2023). The ha-index: The average-citation h-index. Quantitative Science Studies, 4(3), 756–766.(https://direct.mit.edu/qss/article/4/3/756/115876/The-ha-index-The-average-citation-h-index) (Detailní kritika H-indexu, včetně časové závislosti a inflace.)
• Sinatra, R., et al. (2021). The h-index is no longer an effective correlate of scientific reputation. PLoS ONE, 16(6), e0253397. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8238192/ (Ukazuje klesající korelaci H-indexu s vědeckým uznáním.)
• Kolla, S. (2021). The h-index: biased against time or reflecting cumulative research impact? Accountability in Research, 28(8), 518-520. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/08820538.2021.1894889 (Shrnuje výhody a nevýhody H-indexu.)
• UNESCO. (n.d.). Committing to global reform in research assessment: DORA. UNESCO. https://www.unesco.org/en/open-science/inclusive-science/committing-global-reform-research-assessment-dora (Popisuje DORA a její cíle v kontextu UNESCO.)
• CoARA. (2023, December 15). CoARA Working Group on Reforming Academic Career Assessment (ACA) releases first outputs. CoARA. https://coara.eu/news/coara-working-group-on-reforming-academic-career-assessment-aca-releases-first-outputs/ (Zpráva pracovní skupiny CoARA o reformě hodnocení kariér.)
• DORA. (2024, February 12). 2023 in Review: List of new developments in research assessment. DORA. https://sfdora.org/2024/02/12/2023-in-review-list-of-new-developments-in-research-assessment/ (Přehled aktivit DORA a souvisejících iniciativ v roce 2023.)
• PA Editorial. (n.d.). Research Assessment: Revisiting the DORA Movement and Its Impact on Scholarly Evaluation. PA Editorial. https://paeditorial.co.uk/post/research-assessment-revisiting-the-dora-movement-and-its-impact-on-scholarly-evaluation/ (Shrnutí principů DORA a jejího dopadu.)
• TPM Science. (n.d.). Alternative Metrics and the Future of Research Impact. TPM Science. https://tpmscience.eu/alternative-metrics-and-the-future-of-research-impact/ (Úvod do altmetrik a jejich výzev.)
• Beyond the Academy Network. (2022). Chapter 3: Measuring and Communicating Research Impact.(https://beyondtheacademynetwork.org/wp-content/uploads/2022/09/BTA-Chapter-3.pdf) (Diskutuje alternativní metriky a jejich omezení, včetně manipulace a neschopnosti rozlišit kvalitu.)
• Editverse. (2024). Beyond the Impact Factor: Alternative Metrics for Research in 2024. Editverse. https://editverse.com/beyond-the-impact-factor-alternative-metrics-for-research-in-2024/ (Přehled altmetrik a jejich implementace.)
• Boston University. (2017, July 19). Altmetrics. Research Networking. https://sites.bu.edu/researchnetworking/2017/07/19/altmetrics/ (Vysvětluje altmetriky a jejich využití.)
• Picciotto, M. R. (2020). Peer review, preprints and the need for trust. Journal of Neuroscience, 40(39), 7345–7346. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7511196/ (Reflexe o peer review v kontextu pandemie a preprintů.)
• Al-Jundi, A., & Sakka, S. (2023). Appraising systematic reviews: key elements, potential biases, and reporting guidelines. Frontiers in Research Metrics and Analytics, 8, 1268045. https://www.frontiersin.org/journals/research-metrics-and-analytics/articles/10.3389/frma.2023.1268045/full (Význam a metody hodnocení kvality systematických přehledů.)
• DistillerSR. (n.d.). A Peer Review vs. A Systematic Review. DistillerSR Resources. https://www.distillersr.com/resources/systematic-literature-reviews/a-peer-review-vs-a-systematic-review (Rozdíl mezi peer review a systematickým přehledem.)
• University of San Diego Legal Research Center. (n.d.). The Problems with AI Detectors: False Positives and False Negatives. Generative AI Detection Tools Guides. https://lawlibguides.sandiego.edu/c.php?g=1443311&p=10721367 (Diskutuje nespolehlivost a problémy AI detektorů textu.)
• NIU Center for Innovative Teaching and Learning. (2024, December 12). AI Detectors: An Ethical Minefield. CITL News. https://citl.news.niu.edu/2024/12/12/ai-detectors-an-ethical-minefield/ (Kritika AI detektorů z hlediska etiky a spolehlivosti.)
• Morressier. (n.d.). Using Peer Review to Detect AI-Generated Scientific Papers. Morressier Blog. https://www.morressier.com/post/using-peer-review-to-detect-ai-generated-scientific-papers (Rizika AI-generovaných textů a role peer review v jejich detekci.)
• Gerhard, D. (2025, April 1). Detection or Deception: The Double-Edged Sword of AI in Research Misconduct. The Scientist. https://www.the-scientist.com/detection-or-deception-the-double-edged-sword-of-ai-in-research-misconduct-72354 (Podrobně o využití AI pro podvody i detekci, včetně textu a obrázků.)
• Abalkina, A. (2024). Paper mills phenomenon: bibliometric analysis of the retracted publications. European Journal of Public Health, 34(Supplement_3), ckae144.679.(https://academic.oup.com/eurpub/article/34/Supplement_3/ckae144.679/7844773) (Odhad rozsahu problému papírových mlýnů.)
• Wikipedia contributors. (2024, November 15). Research paper mill. Wikipedia.(https://en.wikipedia.org/wiki/Research\_paper\_mill) (Definice a příklady papírových mlýnů, zmínka o Wiley/Hindawi.)
• Pereira, W. F., et al. (2024). Provenance analysis for paper mill detection. PLoS ONE, 19(10), e0312666. https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0312666 (Popisuje metodu detekce papírových mlýnů pomocí analýzy obrázků a ukazuje nárůst retrakcí od roku 2020.)
• Wang, P., et al. (2020, May 18). Trends in open peer review. ASAPbio. https://asapbio.org/trends-in-open-peer-review/ (Analyzuje růst počtu časopisů s OPR a zapojené vydavatele.)
• Parks, R., et al. (2017, October 31). Tracking Global Trends in Open Peer Review. RAND Corporation. https://www.rand.org/pubs/commentary/2017/10/tracking-global-trends-in-open-peer-review.html (Data o adopci OPR z monitoru Open Science.)
• Nassi-Calò, L. (2017, January 10). Adoption of open peer review is increasing. SciELO in Perspective. https://blog.scielo.org/en/2017/01/10/adoption-of-open-peer-review-is-increasing/ (Diskutuje rostoucí adopci OPR a různé postoje k ní.)
• Ford, E. (2013). Defining and characterizing open peer review: A review of the literature. Journal of Scholarly Publishing, 44(4), 311-326. (Článek citovaný v ALA materiálu, shrnuje definice a důvody pro OPR.) https://www.ala.org/acrl/publications/keeping_up_with/opr
• Stanford Program on Research Rigor & Reproducibility. (2020). 2020 News Articles: Scientific Practice and Scientific Dysfunction. Stanford University. https://bps.stanford.edu/home/news-articles-scientific-practice-and-scientific-dysfunction/2020-news-articles-scientific (Seznam článků z roku 2020 týkajících se replikační krize a retrakcí.)
• Technology Networks. (2024, December 12). Scientists Blame “Publish or Perish” Culture for Reproducibility Crisis. Technology Networks. https://www.technologynetworks.com/biopharma/news/scientists-blame-publish-or-perish-culture-for-reproducibility-crisis-395293 (Výzkum ukazuje, že vědci viní tlak na publikování z replikační krize.)
• Wikipedia contributors. (2024, November 27). Replication crisis. Wikipedia.(https://en.wikipedia.org/wiki/Replication_crisis) (Definice a příčiny replikační krize.)
• Wikipedia contributors. (2024, August 18). Why Most Published Research Findings Are False. Wikipedia.(https://en.wikipedia.org/wiki/Why_Most_Published_Research_Findings_Are_False#:~:text=In%20the%20paper%2C%20Ioannidis%20argued,whether%20scientific%20discoveries%20are%20significant.) (Stručný popis Ioannidisova článku.)
• Wikipedia contributors. (2024, August 18). Why Most Published Research Findings Are False. Wikipedia.(https://en.wikipedia.org/wiki/Why\_Most\_Published\_Research\_Findings\_Are\_False) (Podrobnější popis Ioannidisova článku, argumentace a recepce.)
• Goodman, S., & Greenland, S. (2007). Why Most Published Research Findings Are False: Problems in the Analysis. PLoS Medicine, 4(4), e168. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1855693/ (Kritika Ioannidisova modelu, i když souhlasí se závěry.)
• Schimmack, U. (2019, January 15). Ioannidis (2005) was wrong: Most published research findings are not false. Replicability Index. https://replicationindex.com/2019/01/15/ioannidis-2005-was-wrong-most-published-research-findings-are-not-false/ (Alternativní pohled na Ioannidisovy závěry pomocí False Discovery Risk.)
• OPUS Project. (n.d.). Ways to Reach Open Science. OPUS Project. https://opusproject.eu/openscience-news/ways-to-reach-open-science/ (Přehled principů a praktik otevřené vědy.)
• Number Analytics. (n.d.). Enhancing Trust and Reproducibility Through Open Science Principles. Number Analytics Blog. https://www.numberanalytics.com/blog/enhancing-trust-reproducibility-open-science-principles (Zdůrazňuje propojení otevřené vědy, reprodukovatelnosti a důvěry.)
• Poldrack, R. A., & Gorgolewski, K. J. (2017). Progress and challenges in probing the human brain. Nature, 547(7662), 177–185. (Článek citovaný v PMC5545750, zmiňuje různé typy reproducibility.) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5545750/
• Yeung, A. W. K., et al. (2025). Global Landscape of Retracted Publications Due to Misconduct: Bibliometric Analysis. Journal of Medical Internet Research, 27, e65775. https://www.jmir.org/2025/1/e65775 (Analýza geografického rozložení retrakcí.)
• Retraction Watch. (2025, April 2). Men, women, retractions, and gender in teams: It's complicated. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/2025/04/02/men-women-retractions-gender-teams/ (Diskutuje genderové aspekty retrakcí.)
• Liu, Y., et al. (2024). Retracted stem cell publications: characteristics, reasons, and citation analysis. Stem Cell Research & Therapy, 15(1), 184. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11871751/ (Detailní analýza retrakcí v oblasti kmenových buněk, včetně důvodů a post-retrakčních citací.)
• Retraction Watch. (n.d.). Statistics. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/category/by-journal/statistics/ (Příklady retrakcí z roku 2014 a dalších let.)
• Retraction Watch. (n.d.). The Retraction Watch Leaderboard. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/the-retraction-watch-leaderboard/ (Seznam autorů s nejvyšším počtem retrakcí.)
• Retraction Watch. (n.d.). Homepage. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/ (Aktuální počet retrakcí v databázi.)
• Resnik, D. B., et al. (2017). Research Misconduct Definitions Adopted by U.S. Research Institutions. Accountability in Research, 24(1), 14–23. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5723807/ (Diskutuje obtížnost měření prevalence vědeckého pochybení.)
• Tsoucalas, G., & Karamanou, M. (2022). Research Misconduct: Fraud and Other Unethical Practices in Medical Research. Columbia University Journal of Bioethics, 15(1). https://journals.library.columbia.edu/index.php/bioethics/article/view/8940 (Přehled důvodů a prevalence vědeckého pochybení, cituje průzkumy.)
• National Science Foundation Office of Inspector General. (n.d.). By the Numbers. Research Misconduct. https://oig.nsf.gov/investigations/research-misconduct/by-the-numbers (Statistiky případů pochybení řešených NSF OIG.)
• Wikipedia contributors. (2024, November 29). List of scientific misconduct incidents. Wikipedia. https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_scientific_misconduct_incidents (Seznam známých případů vědeckého pochybení.)
• Okonta, P., & Rossouw, T. (2013). Prevalence of scientific misconduct among a group of researchers in Nigeria. Developing World Bioethics, 13(3), 149–157. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3530634/ (Průzkum prevalence pochybení v Nigérii.)
• Batool, Z., et al. (2022). How the Experience of the COVID-19 Pandemic Shapes Public Opinion on Climate Change and Climate Policies. IMF Working Paper, WP/22/23. https://www.imf.org/-/media/Files/Publications/WP/2022/English/wpiea2022023-print-pdf.ashx (Analyzuje dopad pandemie na vnímání klimatu a podporu politik.)
• Sajid, M. R., et al. (2022). Role of Renewable Energy Financing on Climate Change in Asian and ASEAN Economies: Implications for Post-COVID Recovery. International Journal of Energy Economics and Policy, 12(4), 1-8.(https://worldscientific.com/doi/10.1142/S2010007822400036) (Zdůrazňuje potřebu financování obnovitelné energie pro mitigaci klimatu a post-covid obnovu.)
• Wang, X., et al. (2023). The impact of COVID-19 on global climate change governance: Evidence from the textual analysis of COP reports. Heliyon, 9(3), e14287. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10023208/ (Analyzuje dopady pandemie na klimatická vyjednávání a politiky.)
• Steffen, B., et al. (2020). Scaling up climate finance in the context of Covid-19. IIASA. https://pure.iiasa.ac.at/id/eprint/17244/1/scaling-climate-finance-context-covid-19-full-report.pdf (Volá po začlenění klimatu do finančního rozhodování v kontextu pandemie.)
• Robins, N., et al. (2021). Aligning COVID-19 recovery with climate action: opportunities, challenges and policy pathways. Climate Policy, 21(10), 1311-1321. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14693062.2021.2001148 (Analyzuje (ne)soulad post-covidových stimulů s klimatickými cíli, včetně dat o financování fosilních vs. čistých zdrojů.)
• Botzen, W. J. W., et al. (2020). Lessons from the COVID-19 pandemic for managing wildfire risk. Nature Sustainability, 3(10), 779–781. (Článek citovaný v PMC7513891, zmiňuje paralely mezi COVID-19 a klimatickou změnou jako LP-HC riziky.) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7513891/
• Parmet, W. E., & Rothstein, M. A. (2021, June 14). The Politicization of Science. American Bar Association Human Rights Magazine. https://www.americanbar.org/groups/crsj/resources/human-rights/archive/politicization-science/ (Příklady politizace vědy v USA, zejména vakcíny a COVID-19.)
• Bhattacharya, A., & Garga, A. (2024). Politicization and Polarization of Science in News Coverage: Evidence from the COVID-19 Pandemic in India. International Journal of Public Opinion Research, edae039. https://academic.oup.com/ijpor/article/doi/10.1093/ijpor/edae039/8069304?rss=1 (Případová studie politizace vědy během pandemie v Indii.)
• Farmonaut. (n.d.). The Politicization of Science: How Federal Funding Shapes America's Scientific Enterprise. Farmonaut USA. https://farmonaut.com/usa/the-politicization-of-science-how-federal-funding-shapes-americas-scientific-enterprise/ (Diskutuje dopady politizace na federální financování vědy v USA.)
• Goldman, G., & Rosenberg, L. (2022, November 1). Five Cases of Political Threats Against Scientific Integrity. Brennan Center for Justice. https://www.brennancenter.org/our-work/analysis-opinion/five-cases-political-threats-against-scientific-integrity (Příklady politického vměšování do vědy v USA – NASA, ANWR, EPA.)
• Goldman, G. (2023, November 14). Protecting Science from Politics. Brennan Center for Justice. https://www.brennancenter.org/our-work/analysis-opinion/protecting-science-politics (Další příklady politické manipulace vědy na státní úrovni v USA – Texas, Florida.)
• Grantová agentura České republiky. (n.d.). Homepage. GAČR. https://gacr.cz/en/ (Oficiální stránka GAČR, přehled aktivit.)
• Pászto, V., et al. (2025). Cross-border interactions in the divided town of Český Těšín/Cieszyn during the COVID-19 pandemic. European Planning Studies, 1-21. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/08873631.2025.2460259?src= (Příklad výzkumu podpořeného GAČR, nesouvisí přímo s kontroverzemi.)
• Grantová agentura České republiky. (2022). Tender Document: Standard Projects 2023.(https://gacr.cz/wp-content/uploads/2022/02/Tender\_document\_Standard\_Projects\_2023.pdf) (Příklad zadávací dokumentace GAČR.)
• Národní ústav duševního zdraví. (n.d.). Grants and Projects. Psychedelic Research Center. https://www.nudz.cz/en/research/psychedelic-research-center/grants-and-projects (Seznam grantů včetně GAČR projektů v NUDZ.)
• Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. (n.d.). Grantová agentura ČR (GAČR). Výzkum a věda. https://www.ff.cuni.cz/vyzkum-a-veda/granty-a-projekty/narodni-granty/grantova-agentura-cr-gacr/ (Informace o GAČR grantech na FF UK.)
• Narodowe Centrum Nauki. (2023). Weave-UNISONO Call Announcement.(https://ncn.gov.pl/sites/default/files/pliki/Weave-UNISONO\_IFA\_2023\_ang.pdf) (Zmínka o GAČR jako partnerské agentuře v programu Weave.)
• Fang, F. C., & Casadevall, A. (2011). Retracted science and the retraction index. Infection and Immunity, 79(10), 3855–3859. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3187237/ (Studie z roku 2011 analyzující retrakce a navrhující "retraction index", korelace s IF.)
• Jacobson, R. (2014, July 8). Scientific journal Nature retracts controversial stem cell papers. PBS NewsHour. https://www.pbs.org/newshour/science/scientific-journal-nature-retracts-controversial-stem-cell-papers (Zpráva o retrakci STAP článků v Nature z roku 2014.)
• Retraction Watch. (n.d.). Nature retractions. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/category/by-journal/nature-retractions/ (Seznam a popis retrakcí v časopise Nature.)
• Retraction Watch. (2024, October 23). Cambridge researcher pulls Cell paper five years after Nature, Science retractions. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/2024/10/23/cambridge-researcher-pulls-cell-paper-five-years-after-nature-science-retractions/ (Příklad retrakce v Cell navazující na dřívější retrakce v Nature a Science.)
• DVC Stem. (n.d.). Stem Cell Research Controversy. DVC Stem Blog. https://www.dvcstem.com/post/stem-cell-research-controversy (Obecně o etických kontroverzích výzkumu kmenových buněk.)
• Knoepfler, P. (2024, June 27). Recommended Reads: Nature Catherine Verfaillie retraction, Horvath paper, designer molecules. The Niche. https://ipscell.com/2024/06/recommended-reads-nature-catherine-verfaillie-retraction-horvath-paper-designer-molecules/ (Komentář k retrakci vysoce citovaného článku C. Verfaillie v Nature.)
• Sharma, A. (2020). Research during COVID-19 pandemic: Handling the retractions. Perspectives in Clinical Research, 11(3), 101–102. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7574088/ (Komentář k retrakcím Lancet/NEJM studií o HCQ a Surgisphere.)
• Marcus, A., & Oransky, I. (2020, December 22). The Top Retractions of 2020. The Scientist. https://www.the-scientist.com/the-top-retractions-of-2020-68284 (Přehled významných retrakcí roku 2020, včetně Surgisphere.)
• National Library of Medicine. (2020, June 5). News: Lancet, NEJM Retract Surgisphere (The Scientist). NLM Research News. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/search/research-news/10099/ (Zpráva o retrakcích Surgisphere studií.)
• KFF. (2020, June 5). Lancet, NEJM Retract COVID-19 Research Papers After Concerns Raised On Data Integrity. KFF Daily Global Health Policy Report. https://www.kff.org/news-summary/lancet-nejm-retract-covid-19-research-papers-after-concerns-raised-on-data-integrity/ (Shrnutí zpráv o retrakcích Surgisphere studií.)
• Oransky, I. (2020, June 4). Lancet, NEJM retract controversial COVID-19 studies based on Surgisphere data. Retraction Watch. https://retractionwatch.com/2020/06/04/lancet-retracts-controversial-hydroxychloroquine-study/ (Detailní zpráva o retrakcích Surgisphere studií v Lancet a NEJM.)
• Úřad vlády ČR. (2020). Výzva k předkládání vybraných výsledků výzkumných organizací do hodnocení podle Metodiky hodnocení 2017+ pro rok 2020. https://vyzkum.gov.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=915044 (Výzva k předkládání výsledků do M17+, zmiňuje posílení hodnocení aplikovaných a SSH věd.)
• Úřad vlády ČR. (2023). Výzva k podávání návrhů kandidátů na členy Odborných panelů. https://vyzkum.gov.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=947896 (Informace o odborných panelech pro hodnocení M17+.)
• WikiSofia. (n.d.). Hodnocení vědy v ČR. WikiSofia.(https://wikisofia.cz/wiki/Hodnocen%C3%AD\_v%C4%9Bdy\_v\_%C4%8CR) (Přehled historie a principů hodnocení vědy v ČR, včetně M17+.)
• Úřad vlády ČR. (n.d.). Metodika hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory (M17+). https://m17.rvvi.cz/ (Oficiální portál k M17+, popis modulů.)
• Masarykova univerzita. (n.d.). Národní hodnocení (M17+). Hodnocení vědy na MU. https://hodnocenivedy.muni.cz/narodni-hodnoceni (Informace o M17+ z pohledu MU.)
• Vysoké učení technické v Brně. (n.d.). Metodika 17+. Věda a výzkum na VUT. https://www.vut.cz/vav/evaluace/m17 (Informace o M17+ z pohledu VUT.)
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. (n.d.). Hodnocení výzkumných organizací v resortu MŠMT 2023-2027. https://msmt.gov.cz/vyzkum-a-vyvoj-2/hodnoceni-vyzkumnych-organizaci-v-resortu-msmt-2023-2027 (Informace o hodnocení VO v gesci MŠMT.)
• (Tyto zdroje zmiňují české instituce, časopisy Orbis Scholae, nebo databázi Orbis, ale neposkytují relevantní informace k tématu vědecké integrity, hodnocení vědy nebo tlaku na publikování v ČR nad rámec ostatních zdrojů.)
• Univerzita Karlova. (2025, January 30). IT centrum s miliony knih a informačních zdrojů. Forum UK. https://www.ukforum.cz/rubriky/academia/9380-it-centrum-s-miliony-knih-a-informacnich-zdroju (Informace o knihovních zdrojích UK, nesouvisí přímo.)
• Universitas. (2021, November 1). Anketa: Jak české univerzity lapají a odhánějí predátory? Universitas. https://www.universitas.cz/tema/7713-anketa-jak-ceske-univerzity-lapaji-a-odhaneji-predatory (Zmiňuje publikační tlak a vysoké náklady na OA publikování v ČR.)
• Šlerka, J. (2021, November 15). Co o české akademické obci říká její lhostejnost k pochybným publikacím rektorů? Deník Referendum. https://denikreferendum.cz/clanek/33283-co-o-ceske-akademicke-obci-rika-jeji-lhostejnost-k-pochybnym-publikacim-rektoru (Kritika publikačních praktik a tlaku na univerzity v ČR, příklad hyperprodukce.)
• Univerzita Karlova. (2024, June 4). Prosba Univerzity Karlovy o etický přístup a mediální klid. Aktuality UK. https://cuni.cz/UK-6311.html?news=22369&locale=cz (Týká se komunikace po tragédii na FF UK, nesouvisí s publikováním.)
• Masarykova univerzita. (2024). Stanovisko Masarykovy univerzity (MU) k publikování vědeckých výsledků.(https://is.muni.cz/do/rect/metodika/VaV/65890653/Stanovisko\_MU\_k\_publikovani\_-\_verze240603\_1\_final.pdf) (Stanovisko MU k predátorským časopisům a etice publikování.)
• Mind the Graph. (n.d.). Publish or Perish: Pochopení tlaku na publikování v akademickém světě. Mind the Graph Blog. https://mindthegraph.com/blog/cs/publish-or-perish/ (Definice a kontext "publish or perish".)
• Science Europe. (2023, March 27). Science Europe Signs the San Francisco Declaration on Research Assessment (DORA). Science Europe News. https://scienceeurope.org/news/se-signes-dora/ (Oznámení o podpisu DORA ze strany Science Europe a zmínka o CoARA.)
• EMBL. (2024). Working towards more responsible research assessment. EMBL Lab Matters. https://www.embl.org/news/lab-matters/working-towards-more-responsible-research-assessment/ (Příklad implementace principů DORA a CoARA v EMBL.)
• Gärtner, A., et al. (2024). Quality OVER Quantity: The RESQUE Checklist for Evaluating Scientific Research Output. PLoS Biology, 22(3), e3002531. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10919855/ (Navrhuje nový systém hodnocení RESQUE v kontextu DORA a CoARA.)
• CoARA. (n.d.). Homepage. CoARA. https://coara.eu/ (Oficiální stránka CoARA, popis cílů a členství.)
• European Commission. (2022, November 8). Commission signs Agreement on Reforming Research Assessment and endorses San Francisco Declaration. Research and Innovation News. https://research-and-innovation.ec.europa.eu/news/all-research-and-innovation-news/commission-signs-agreement-reforming-research-assessment-and-endorses-san-francisco-declaration-2022-11-08_en (Oznámení o podpisu Dohody o reformě hodnocení a DORA ze strany EK.)
• DORA. (2023, July 7). What can open research values bring to research assessment reform? DORA Blog. https://sfdora.org/2023/07/07/what-can-open-research-values-bring-to-research-assessment-reform/ (Diskuse o propojení otevřené vědy a reformy hodnocení.)
• Kolla, S. (2023). Paper mills – time to pull up our socks. Accountability in Research, 30(3), 163-166. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/08820538.2023.2178181 (Popisuje fungování papírových mlýnů a způsoby jejich detekce.)
• Bishop, L. (2024, March 21). The Paper Mill Tool in Action. iSchools. https://www.ischools.org/post/the-paper-mill-tool-in-action (Zpráva o pilotním nasazení detekčního nástroje Wiley.)
• Hand, D. J., & Guidici, P. (2024). Detecting paper-mill activity by analysing the structure of co-authorship networks. Scientific Reports, 14(1), 28648. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11604963/ (Navrhuje detekci papírových mlýnů pomocí analýzy sítí spoluautorství.)
• Razis, G., et al. (2023). PaperMill Detection in Scientific Content. arXiv preprint arXiv:2309.10017.(https://www.researchgate.net/profile/Gerasimos-Razis/publication/374208181\_PaperMill\_Detection\_in\_Scientific\_Content/links/6516c3543ab6cb4ec6a92a88/PaperMill-Detection-in-Scientific-Content.pdf) (Popisuje metody detekce papírových mlýnů a vliv AI.)
• Taylor & Francis. (2023, April 26). New STM Paper Mill Detection Tool hailed as major step forward in tackling research integrity threat. Taylor & Francis Newsroom. https://newsroom.taylorandfrancisgroup.com/stm-paper-mill-detection-tool/ (Oznámení o nástroji pro detekci papírových mlýnů v rámci STM Integrity Hub.)
• The Publication Plan. (2024, August 1). The Paper Mill Problem: Are AI Tools the Answer? The Publication Plan. https://thepublicationplan.com/2024/08/01/the-paper-mill-problem-are-ai-tools-the-answer/ (Shrnuje problém papírových mlýnů a roli AI v detekci, zmiňuje Wiley nástroj.)
• Memorial Sloan Kettering Cancer Center Library. (2024, April 1). Papermill Detection Software. MSK Library Blog. https://library.mskcc.org/blog/2024/04/papermill-detection-software/ (Krátce o nástrojích pro detekci papírových mlýnů.)
• Number Analytics. (n.d.). How Selective Reporting Shapes Public Trust and Policy. Number Analytics Blog. https://www.numberanalytics.com/blog/selective-reporting-impact-public-trust-policy (Obecně o dopadu selektivního reportování na důvěru a politiku.)
• Enago Academy. (n.d.). Retractions and Predatory Journals: A Growing Crisis. Enago Academy. https://www.enago.com/academy/retractions-predatory-journals-crisis/amp/ (Spojuje retrakce s problémem predátorských časopisů.)
• Fang, F. C., & Casadevall, A. (2011). Retracted science and the retraction index. Infection and Immunity, 79(10), 3855–3859. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3187237/
• Editverse. (n.d.). Public Perception of Science in the Wake of High-Profile Retractions. Editverse. https://editverse.com/public-perception-of-science-in-the-wake-of-high-profile-retractions/ (Diskutuje dopad retrakcí na veřejnou důvěru, zmiňuje přetrvávající citace.)
• Grieneisen, M. L., & Zhang, M. (2004). Retraction policies of high-impact biomedical journals. Journal of the Medical Library Association, 92(3), 396–400. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC385306/ (Starší studie o absenci retrakčních politik v časopisech.)
• eContent Pro. (n.d.). How Retractions Shape the Future of Research Integrity. eContent Pro Blog. https://www.econtentpro.com/blog/how-retractions-shape-the-future-of-research-integrity/344 (Shrnuje důvody retrakcí a jejich širší dopad na integritu a důvěru.)
• Oransky, I. (2018, May 15). What is the impact of retractions in science? Elephant in the Lab. https://elephantinthelab.org/what-is-the-impact-of-retractions-in-science/ (Rozhovor se zakladatelem Retraction Watch o dopadu retrakcí a potřebě transparentnosti.)