Otázka, zda jsme ve vesmíru sami, patří k těm nejhlubším a nejvytrvalejším, které si lidstvo klade. Na jedné straně se zdá téměř nevyhnutelné, že v ohromném počtu hvězd a planet v naší Galaxii (o zbytku vesmíru nemluvě) by se život, a dokonce inteligentní život schopný komunikace, měl vyvinout i jinde. Na druhé straně, navzdory desetiletím pátrání, zejména prostřednictvím projektů SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence), které pasivně naslouchají případným signálům z kosmu, panuje ohlušující ticho. Tento zjevný rozpor je znám jako Fermiho paradox.
Fyzik Matthew Civiletti z Queens College, City University of New York, se ve své nedávné studii Quantifying the Fermi paradox via passive SETI: a general framework pokouší tento paradox uchopit matematicky. Cílem jeho práce není přímo odpovědět na otázku, zda SETI má smysl, ale spíše nabídnout obecný rámec, jak tuto otázku kvantifikovat a jak využít dosavadní "nulové" výsledky SETI k omezení parametrů slavné Drakeovy rovnice.
Geometrie kosmického naslouchání
Civilettiho přístup je založen na jednoduchém, ale elegantním geometrickém modelu. Představme si naši Galaxii jako dvourozměrný disk (což je rozumné zjednodušení, vezmeme-li v úvahu, že průměr Mléčné dráhy je zhruba 100krát větší než její tloušťka). Pokud v tomto disku existuje nějaká civilizace, která vysílá elektromagnetické signály, tyto signály se šíří rychlostí světla a vytvářejí rozpínající se "světelné fronty".
Autor uvažuje scénář, kdy civilizace vysílá signály po určitou dobu – od počátečního signálu (fronta A o poloměru rA=ctA) po konečný signál (fronta B o poloměru rB=ctB). Mezi těmito dvěma frontami vzniká jakýsi prstenec (anulus), ve kterém by se signál dal detekovat. Pravděpodobnost, že náhodně umístěný pozorovatel (jako je Země) tento signál zachytí, pak závisí na tom, jaká část tohoto prstence se nachází uvnitř naší Galaxie a jak velká tato část je v poměru k celkové ploše Galaxie.
Zjednodušený dvourozměrný model Mléčné dráhy (fialový kruh) se dvěma světelnými frontami (černé kruhy A a B) vysílanými mimozemskou civilizací (S). Poloměry front jsou rA a rB*. Země (modrá tečka) může signál detekovat, pokud se nachází mezi těmito frontami. Červené a zelené body značí průsečíky světelných front s okrajem Galaxie. Zdroj: Figure 1 z Civiletti (2025), arXiv:2505.00062v1*
Civiletti ukazuje, že pro případ, kdy je doba vysílání δ=rB−rA mnohem menší než poloměr Galaxie R (tedy δ/R≪1), je pravděpodobnost detekce jednoho takového signálu přibližně P≈0.6δ/R. Zajímavým zjištěním je, že v tomto zjednodušeném modelu poloha pozorovatele (Země) v Galaxii neovlivňuje pravděpodobnost detekce.
Kolik signálů bychom měli slyšet?
Pokud v Galaxii existuje N komunikujících civilizací, a každá má nezávislou pravděpodobnost detekce Pi, pak pravděpodobnost, že nezachytíme ani jeden signál, je součinem (1−P1)(1−P2)...(1−PN). Pravděpodobnost, že zachytíme alespoň jeden signál (P), je tedy 1−∏(1−Pi).
Pro zjednodušení Civiletti uvažuje "homogenní pravděpodobnostní model", kde každá civilizace má stejnou pravděpodobnost detekce P. V takovém případě je P=1−(1−P)N. Tento vztah lze dále upravit a analyzovat, zejména v režimu, kdy je P≪1 (což odpovídá krátkým dobám vysílání δ).
Graf závislosti logaritmu počtu civilizací (log10N) na logaritmu pravděpodobnosti detekce jednoho signálu (log10P) pro různé celkové pravděpodobnosti detekce alespoň jednoho signálu (P=0.1,0.5,0.99). Plné čáry odpovídají přesnému výpočtu, přerušované zelené čáry aproximaci pro malé P. Zdroj: Figure 3 z Civiletti (2025), arXiv:2505.00062v1
Propojení s Drakeovou rovnicí a důsledky pro Fermiho paradox
Klíčovým krokem v Civilettiho práci je propojení tohoto geometrického modelu s Drakeovou rovnicí. Drakeova rovnice se snaží odhadnout počet N komunikujících civilizací v naší Galaxii jako součin několika faktorů:
N=r∗⋅fp⋅ne⋅fl⋅fi⋅fc⋅l≡N⋅l
kde r∗ je rychlost vzniku hvězd, fp podíl hvězd s planetami, ne průměrný počet obyvatelných planet na systém, fl podíl planet, kde vznikne život, fi podíl planet s inteligentním životem, fc podíl civilizací schopných komunikace a l je průměrná doba, po kterou taková civilizace vysílá detekovatelné signály. Symbol N zde shrnuje všechny faktory kromě l.
Civiletti dosazuje svůj výraz pro pravděpodobnost detekce P≈0.6δ/R (kde δ=lc/RMW, přičemž c je rychlost světla a RMW je poloměr Mléčné dráhy ve světelných letech) do rovnic pro celkovou pravděpodobnost detekce P. To mu umožňuje vyjádřit vztah mezi N (tedy všemi faktory Drakeovy rovnice kromě l) a samotnou délkou vysílání l.
Výsledky jeho "hračkového modelu" jsou poměrně překvapivé. Pokud předpokládáme, že N≈1 (tedy že kombinace všech ostatních faktorů Drakeovy rovnice dává zhruba jedničku, což je poměrně konzervativní odhad, který původně zvažoval i sám Drake), pak model ukazuje, že pokud by civilizace vysílaly signály po dobu l≈102.8 let (tedy zhruba 630 let), existovala by 99% pravděpodobnost, že bychom alespoň jeden takový signál již zachytili.
Graf závislosti logaritmu faktoru N (z Drakeovy rovnice) na logaritmu doby vysílání l pro různé celkové pravděpodobnosti detekce P.** Oblasti nad červenou a fialovou linkou (N>0.1 a N>1) jsou modelem méně favorizované, pokud jsme zatím nic nedetekovali. Zdroj: Figure 4 z Civiletti (2025), arXiv:2505.00062v1
Jinými slovy, pokud je v naší Galaxii byť jen jediná další civilizace, která vysílá signály po dobu několika staletí, měli bychom o ní s velkou pravděpodobností vědět. Skutečnost, že jsme zatím nic nenašli, tak podle tohoto modelu naznačuje, že buď je počet takových civilizací (N) výrazně menší než 1, nebo je doba jejich vysílání (l) velmi krátká, případně kombinace obojího. Například pokud by civilizace vysílaly po dobu 103 až 104 let (jak původně uvažoval Drake), pak aby pravděpodobnost detekce byla nízká (např. P=0.01), musel by být faktor N velmi malý (řádově 10−3 až 10−4).
Omezení modelu a budoucí výhled
Je důležité zdůraznit, že sám autor si je vědom významných omezení svého modelu:
- Dvourozměrnost: Model je pouze 2D, zatímco reálná Galaxie je 3D.
- Absence útlumu a citlivosti detektorů: Model nebere v úvahu útlum signálu s vzdáleností ani omezenou citlivost našich detektorů. Předpokládá, že jakýkoliv signál může být detekován.
- Homogenní distribuce zdrojů: Předpokládá se, že civilizace mohou vznikat kdekoliv v Galaxii se stejnou pravděpodobností, což nemusí odpovídat realitě (např. koncept galaktické obyvatelné zóny).
- Konstantní počet civilizací: Model neuvažuje časovou závislost počtu civilizací.
- Kontinuální vysílání: Předpokládá se nepřetržité vysílání po dobu l, nikoliv přerušované.
- Aproximace pro krátké vysílání: Většina analýzy se opírá o aproximaci δ≪R.
Přesto Civilettiho práce ukazuje, že i zjednodušené modely mohou poskytnout kvantitativní rámec pro hodnocení Fermiho paradoxu. Hlavním přínosem je demonstrace, že i nulový výsledek SETI může v principu omezit možný prostor parametrů Drakeovy rovnice. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na zpřesnění modelu zahrnutím realističtějších předpokladů.
O autorovi
Matthew Civiletti působí jako lektor (Lecturer) na Katedře fyziky na Queens College, která je součástí City University of New York (CUNY). Získal titul Ph.D. z fyziky na University of Delaware. Jeho výzkumné zájmy zahrnují především kosmickou inflaci a raný vesmír, kde se specializuje na vývoj numerických metod pro generování přesných předpovědí testovatelných budoucími experimenty. Kromě kosmologie se věnuje také obecné teorii relativity, fyzice částic a pedagogické činnosti, kde vyučuje kurzy astronomie, moderní fyziky a kosmologie. Je také ředitelem Astronomického programu a ředitelem pregraduálního výzkumu na Queens College. Práce o Fermiho paradoxu a SETI představuje zajímavý přesah jeho hlavních výzkumných témat do oblasti astrobiologie a hledání mimozemské inteligence.
Závěr: Ticho, které mluví?
Studie Matthewa Civilettiho sice nepřináší definitivní odpověď na Fermiho paradox, ale poskytuje cenný nástroj, jak o něm přemýšlet kvantitativněji. Ukazuje, že absence signálů v projektech SETI není jen pasivním konstatováním, ale může aktivně formovat naše odhady o tom, jak (ne)obydlená naše Galaxie pravděpodobně je, nebo jak krátkodeché jsou technologické civilizace. Ačkoliv model má svá zjednodušení, otevírá dveře k sofistikovanějším analýzám, které by v budoucnu mohly pomoci lépe interpretovat ono kosmické ticho. Možná, že právě toto ticho k nám promlouvá hlasitěji, než si myslíme.
Zdroje a další čtení
- Civiletti, M. (2025). Quantifying the Fermi paradox via passive SETI: a general framework. arXiv:2505.00062v1 [astro-ph.IM]. Dostupné na: https://arxiv.org/abs/2505.00062
- Původní studie Matthewa Civilettiho, která detailně popisuje geometrický model, odvození pravděpodobností a diskuzi omezení.
Klíčová slova: Fermiho paradox, SETI, Drakeova rovnice, mimozemské civilizace, astrobiologie, pravděpodobnost detekce, elektromagnetické signály, Mléčná dráha.
Vznikne nová Drakeho rovnice?
Autor: Josef Pazdera (21.09.2009)
Proč nás mimozemšťané nekontaktovali? Bydlíme na špatné adrese.
Autor: Petr Kubala (06.12.2009)
Jsou kolem nás cizí sebereplikující se sondy?
Autor: Stanislav Mihulka (22.07.2013)
Seth Shostak optimistou ve hledání cizí inteligence
Autor: Stanislav Mihulka (03.09.2014)
Najdeme cizí civilizace v prastarých kulových hvězdokupách?
Autor: Stanislav Mihulka (07.01.2016)
Mimozemšťané mlčí, protože jsou nejspíš mrtví
Autor: Josef Pazdera (24.01.2016)
Přitahuje rádiový provoz a umělé osvětlení pozornost k Zemi?
Autor: Stanislav Mihulka (04.08.2019)
Zneklidňující vysvětlení Fermiho paradoxu: Žijeme v pochmurném Temném lese?
Autor: Stanislav Mihulka (18.04.2021)
Jak osídlit vesmír bez gigantických lodí? Stopněte si potulnou planetu
Autor: Stanislav Mihulka (28.05.2022)
Nejtemnější vysvětlení Fermiho paradoxu představuje hypotéza Berserk
Autor: Stanislav Mihulka (23.11.2022)
Gravitační observatoř LIGO by mohla detekovat planetární kosmické lodě
Autor: Stanislav Mihulka (17.12.2022)
Prozradí se vyspělé kosmické civilizace kvantovými počítači z černých děr?
Autor: Stanislav Mihulka (16.02.2023)
Nejnovější pátrání po technosignaturách vesmírných civilizací selhalo. Opět
Autor: Stanislav Mihulka (23.04.2023)
Jak daleko jsme vidět a slyšet?
Autor: Viktor Lošťák (18.04.2025)
Przybylského hvězda: Chemická zoo, radioaktivní záhada a astrofyzikální hlavolam
Autor: Viktor Lošťák (24.04.2025)
Diskuze:
Dost zmatené převyprávění
Pavel Kaňkovský,2025-05-13 23:47:56
Civilettiho obrázek 1 vypadá dost jinak, než jak je prezentováno tady. Ve skutečnosti je okopírován obrázek č. 2, který ukazuje něco jináho. Zejména tam modrá tečka (označená S) není Země, ale je to zdroj signálu.
Výrazy typu "10 na x" jsou nahodile přepisovány správně x exponentu nebo chybně jako "10x", což vytváří zavádějící věty typu "pokud by civilizace vysílaly po dobu 103 až 104 let".
Původní text obsahuje dvě hodnoty označené "N", které se odlišují jen písmem (jednou je to psáno kurzívou, podruhé je to písmo napodobující ruční psaní, něco jako \mathcal v TeXu). Což je dost nešťastné už v tom původním článku, kde není moc vidět rozdíl, ale tady je všechno stejným písmem, tak už je to v tom totální zmatek.
Celkově mám pocit, že to z dost špatně stravitelného textu udělalo text ještě hůře stravitelný. :(
Hledat silný signál je chyba
Martin Jahoda,2025-05-13 08:58:56
Vzhledem k tomu jak fungují pozemní vysílače (potlačená nosná) by se neměl hledat nějaký silný signál ale silný šum. Tedy pokud si vezmeme, že každé těleso vyzařuje nějaké el. mag. vlny, které odpovídají svým rozložením jeho teplotě a mají nějaký pík podle této teploty tak těleso s civilizací používající vysílače, radary apod. bude více vyzařovat v oblasti LW-MW. Takové těleso bude mít dva píky. To sice není 100% důkaz civilizace ale silný. Taky to může znamenat hodně bouřek na planetě. To ale zase znamená oblačnost a dynamickou atmosféru vhodnou pro rozvoj života.
Nevíme
Jiří Brtnický,2025-05-13 08:30:02
Musíme si přiznat, že vůbec nevíme, jak velké jsou části vesmíru příhodné pro život. I tady na oslu jsem četl článek, ve kterém se předpokládá, že v malých galaxiích nejsou vhodné podmínky pro vznik komplexního života z důvodu malé vzdálenosti od aktivního jádra galaxie. Bezpečná vzdálenost byla předpokládána asi 15000 světelných let. To by malé galaxie vylučovalo a ve středně velkých by připadal v úvahu jen okraj. Nakonec i my jsme na periferii Mléčné dráhy, která patří k těm větším. Možná náhoda, možná zákonitost. Naše hvězda patří mezi neobvykle klidné hvězdy, to je možná další faktor, který mnoho zdánlivě příhodných planetárních systémů eliminuje. Další faktor k zamyšlení je stáří vesmíru a od kdy je metalicita velkého počtu hvězd dostatečná ke vzniku planetárních systémů. Možná je vesmír mladý a my patříme k prvním ostrovům komplexního života. Život na Zemi existoval 3 miliardy let v podobě mikroorganismů. Jestli je to doba nutná k rozvoji komplexního života a potom ještě dalších 800 milionů let k inteligentním bytostem nevíme, ale je to pravděpodobné. Za tu dobu Země prošla mnoha krizemi kdy visel život na vlásku a nebo dlouho stagnoval. Jinde takovou kliku mít nemusel. Jsem si jist, že zde bude mnoho dalších faktorů o kterých ještě nevíme a komplexní život bude mnohem vzácnější. Potom by to ticho bylo logické.
...
Ežo Vlkolinský,2025-05-12 21:35:19
Až nájdeme planétu s podmienkami podobnými Zemi, strašne by som s čudoval, keby tam nebol život. Všelijaké špekulácie ako sa tam život dostal si môžeme pokojne odpustiť. Proste hmota je v takom "skupenstve", že vytvorí život.
Re: ...
Martin Chalupa,2025-05-14 23:11:19
Je zde ALE:
Na vývoj života je třeba čas. U nás výraznou většiny evoluce nezabrali mamuti, ani dinosauři, ani trilobiti. Zabrala ji cesta od koacervátů k první eukariontní buňce. A na planetě se musí udržet vhodné podmínky velmi, velmi dlouhou dobu, aby to bylo možné. To, že tu jsme, je výsledek násobení velkého množství různých pravděpodobností.
Ještě k té buňce: Nevím proč se chroničtí hlasatelé konspiračních teorií nevyřádí na tomhle. Když budou tvrdit, že všechny instituce školou počínaje jim lhaly, tak budou mít v podstatě pravdu. Ještě jsem nikdy nikde neviděl evoluci zobrazenou na lineární ose. Z toho pohledu by jednomu spadla brada.
Která ze dvou?
Martin Chalupa,2025-05-12 19:43:49
Po odfiltrování věcí o kterých už něco tušíme, z Drakeovy rovnice zbývají 2 velké otázky:
- Je život neopakovatelná náhoda, nebo za příznivých okolností prostě vzniká?
Tam je odpověď neznáme, i když lecos naznačuje to druhé. Cesta od neživé hmoty je neznámá a hranice mezi živým a neživým by asi zaměstnaly hodně filozofů.
- ... a ten poslední člen rovnice. Osobně bych na to "l" sázel spíš.
Před jakou dobou, že jsme to začali vysílat? A jak dlouho ještě budeme?
Každý živý organismus hraje za sebe, nebo minimálně za své geny. To je prostý fakt daný vývojem a těžko můžeme očekávat, že to někde proti vší logice bude jinak. Obdobně každá civilizace bude asi tvrdě kopat za vlastní druh. A co v biosféře bude dít, když tohle dělá někdo, kdo má neomezenou moc?
Libor Zak,2025-05-12 11:42:51
Nic proti autorovi studie, ale slyšel jsem v jednom dokumentu mluvit přímo výzkumníka ze SETI a ten se vyjadřoval v tom smyslu, že díky přirozenému šumu kosmického pozadí by byl televizní a rádiový signál o intenzitách v jakých byl vysílán dříve rozeznatelný maximálně na pár světelných let, maximálně na pár desítek světelných let. Aby šlo rozeznat, že se jedná o umělý signál, musel by ten být velmi silný, koncentrovaný a přímo zaměřený na náš hvězdný systém, pak bychom jej možná byli schopni zachytit, pokud bychom se dívali v danou dobu tím správným směrem. Tedy také směrovou anténou. To vyžaduje několik podmínek, tedy aby civilizace byla tak nemoudrá, že by vysílala záměrně signál k jiným systémům, které vyhodnotí jako potenciálně obyvatelné inteligentní civilizací schopnou signál zachytit. Ve vzdálenosti 100 světelných let je nějakých tři tisíce až tři a půl tisíce hvězd typu oranžový nebo žlutý trpaslík. To jsou hvězdy dostatečně velké, aby kolem nich obýhaly planety v obyvatelné zóně bez vázané rotace. Červených trpaslíků je mnohonásobně víc, ale planety v obyvatelné zóně mají vázanou rotaci a navíc jsou tyto hvězdy velmi aktivní. Systémy jsou s velkou pravděpodobností pro vyšší životní formy nevhodné. Samozřejmě lze vyhodnotit matalicitu hvězdy a zjistit, zda obsahuje dostatek kovů, které jsou pro vývoj civilizace také potřebné a vlastně možná i pro mnohé složitější matabolické procesy.
Takže fajn vytipujete třeba 100 systémů, kam signál vyšlete. Abyste měli větší jistotu, že bude zachycen, měli byste jej vysílat často a dlouho. Takto silný signál by ale byl extrémně energeticky náročný. My jsme schopni signál zachytit nějakých sto let a program SETI už vláda USA přestala platit a stala se z něj neziskovka. Prož by to u mimozemšťanů mělo být jinak? Proč by měli dlouhodobě plýtvat zdroji a ještě na sebe upozorňovat. Určitě mají svou vlastní teorii "Temného lesa". Jistě mohli mít období, kdy jim vládl někdo bez pudu sebezáchovy, možná i opakovaně, ale šance, že žijeme zrovna v té správné době je extrémně malá. Fermiho paradox je blbost už od samého začátku, na jeho základě se nedá dedukovat vůbec nic.
Re:
Libor Zak,2025-05-12 11:44:18
Ještě jedna věc. Současné a možná ani minulé pozemní radiové vysílání by nebyli schopni od šumu rozeznat ani na Proximě Centauri
Re: Re:
Zdeněk Sládek,2025-05-12 12:49:32
No, to je vcelku vážná patálie. Podle Mr.Douglase tam totiž máme nejbližší stavební úřad...
Re: Re: Re:
Libor Zak,2025-05-12 14:37:35
Stačí mít s sebou ručník napuštěný živinami a něco si stopnout.
Re:
Vojtěch Kocián,2025-05-12 12:36:31
Silný signál se v rámci SETI k potenciálně obyvatelným světům (tehdy jsme ještě exoplanety detekovat neuměli) minimálně jednou vysílal (https://www.seti.org/seti-institute/project/details/arecibo-message). Možná ho i někdo zachytí a dekóduje, ale vzhledem k tomu, byl směrovaný do 21 tisíc světelných let vzdálené hvězdokupy, tak to ještě hodně dlouho nemusíme řešit.
Re:
Ilil Akil,2025-05-13 09:25:46
Také úvahy majú problém, že prisudzujú potenciálnym mimozemšťanom súčasné pozemské technológie.
Ako sa za posledné roky zmenila len detekcia planét iných hviezd...
Mimozemštania môžu mať teoreticky oveľa lepšie technológie na rozlišovanie technologických civilizácií a úvahy, ako vraj vysielanie zaniká v šume, môžu byť falošné.
Re: Re:
Oldřich Vašíček st.,2025-05-13 12:51:03
My ale neřešíme detekci nás nějakou mimozemskou civilizací. To je již úplně na vodě. Otázka zní, proč jsme zatím my nic nedetekovali. A na námi jediném známém příkladu umělých vysílaných signálů (našich) extrapolujeme, jak by takový, signál šířený z jiné planety, byl u nás našimi technologiemi detekovatelný. A dle této extrapolace je zjevné, že kdyby se vysílal obdobný signál z našeho nejbližšího hvězdného souseda, tak bychom jej u nás nebyli schopni detekovat.
Navíc, "samovolné" vysílací okno, kdy jsme všemi směry vysílali náš modulovaný signál s relativně vysokým výkonem, je celkem malé. Právě modernizace snižuje nároky na sílu šířeného signálu a díky digitalizaci se více podobá šumu.
Takže, pokud nějaká mimozemská civilizace nespustí maják, který by byl velice silný, vysílal dostatečně dlouho a našim směrem, a my bychom měly vhodné technologie pro detekci, které bychom současně využívali, tak nic nenajdeme.
Např. pokud by takový maják byl v provozu po dobu 100 let, který by u nás odpovídaly 18.-19. století, tak je nám takový signál k ničemu. Muselo by se vysílat detekovatelný signál po dobu tisíce let, aby se, teoreticky, potkal s vhodným posluchačem. To už bude jednodušší detekovat anomální chování hvězdy, která by takový vysílač musela napájet. :)
Re: Re: Re:
Ilil Akil,2025-05-13 14:01:37
Akože "neriešime"?
Veď Libor Zak suverénne písal, že vraj je televízny a iný rádiový signál vraj nezistiteľný.
A vy to po ňom len opakujete, čo je vraj pre mimozemšťanov nemožné.
To je značne "odvážne" tvrdenie vyplývajúve len z toho, že sa potenciálnym mimozemšťanom nanucujú len súčasné pozemské technológie.
Okrem rádiového signálu je technická civilizácia zistiteľná aj mnohými inými spôsobmi.
Napríklad neutrína generovaná v atómových elektrárňach.
Zmeny v zložení atmosféry a povrchu Zeme nezodpovedajúce vplyvu biosféry bez ľudí.
To, že asi inteligentní mimozemšťania dostatočne blízko neexistujú, vyplýva z toho, že nevidno ich kolonizovanie galaxie.
N ≡NI ???
Florian Stanislav,2025-05-12 11:27:49
Trojitá čára neboli tribar, ≡, je symbol s několika, kontextově závislými významy, který označuje ekvivalenci dvou různých věcí.
Takže jsme se proti klasické Drakeově rovnici
https://cs.wikipedia.org/wiki/Drakeova_rovnice
nedozvěděli nic nového, jen se to AI trochu zamotalo, pardon zekvivalentělo.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce