Tanec v zrcadlovém sále: Manuál k demontáži vašeho já  
To, co právě teď vnímáte, není skutečnost. Je to jen nejpravděpodobnější, mozkem generovaná simulace, jejímž jediným úkolem je udržet vás naživu. Moderní neurověda systematicky demontuje naše nejzákladnější jistoty a odhaluje, že naše prožívání světa je v podstatě jen kontrolovaná halucinace. A vaše „já“? To je ta největší iluze ze všech.

Zastavili jste se někdy uprostřed všedního dne a měli pocit, že je něco špatně? Ne tragicky, ne dramaticky. Jen tiše, nepatrně špatně. Jako když slyšíte šum z vedlejšího pokoje, i když jste doma sami. Jako když zahlédnete svůj odraz ve výloze a na zlomek vteřiny si nejste jisti, jestli se ta postava pohnula stejně jako vy. Je to jemné chvění na okraji vnímání. Nepříjemný pocit, že pevná půda pod nohama je ve skutečnosti jen tenká krusta ledu nad nekonečnou, chladnou prázdnotou.

 

Většina lidí tento pocit okamžitě zaplaší. Rychle ho přikryjí hlukem každodenních povinností, banálními starostmi, tupým opakováním rituálů. Je to obranný mechanismus. Strach podívat se do zrcadla a zjistit, že se na vás dívá někdo cizí. Nebo hůř: že se na vás nedívá vůbec nikdo.

 

Tento článek je pozvánkou k pravému opaku. Pojďme ten pocit nejen zaplašit, ale naopak ho zesílit. Pojďme se podívat, co se stane, když tu tenkou krustu reality záměrně narušíme. Využijeme k tomu poznatky moderní neurovědy, ale ne jako nudnou akademickou přednášku. Použijeme je jako nástroj. Jako páčidlo.

 

Co když to, co vnímáte jako sebe, je jen zkreslený odraz? A co když ta kaluž je vaše vlastní mysl? (Zdroj: Vlastní ilustrace)

I. Mozek jako paranoidní diktátor

Běžně si představujeme mozek jako jakýsi pasivní přijímač. Oči vidí, uši slyší, a mozek to pak nějak zpracuje. To je uklidňující, ale naprosto mylná představa. Pravda je mnohem znepokojivější.

 

Teorie známá jako prediktivní zpracování (predictive processing), kterou rozpracovali myslitelé jako Andy Clark nebo Anil Seth, ukazuje mozek v úplně jiném světle. Není to žádný objektivní pozorovatel. Je to paranoidní diktátor. Místo aby čekal, co mu smysly donesou, neustále a arogantně předpovídá, jaká by realita měla být. Generuje nepřetržitý proud predikcí o světě, a teprve potom je velmi neochotně koriguje na základě dat ze smyslů.

 

Hlavním cílem mozku není poznat pravdu. Jeho cílem je minimalizovat překvapení. Minimalizovat takzvanou predikční chybu – rozdíl mezi tím, co si arogantně myslel, že se stane, a tím, co se skutečně stalo. To, co prožíváte jako realitu, tedy není svět tam venku. Je to z 99 % predikce vašeho mozku. Je to vnitřní film, který si váš mozek promítá sám pro sebe. Smysly mu do toho jen občas hodí vidle a donutí ho přepsat pár scén.

 

Neurovědec Anil Seth to formuloval naprosto přesně: naše vnímání je „kontrolovaná halucinace“. To, co vidíte, slyšíte a cítíte, je jen nejlepší odhad vašeho mozku o tom, co by mohlo způsobovat ten beztvarý, bezbarvý a neslyšitelný šum, který k němu proudí ze smyslových orgánů.

 

Žijete uvnitř halucinace. Rozdíl mezi vámi a šílencem na ulici je jen v tom, že vaše halucinace je (zatím) pod kontrolou.

 

Zjednodušený model prediktivního zpracování. Hmota vaší zkušenosti je tvořena predikcí. Realita je jen obtížný hmyz, který občas narazí do čelního skla. (Zdroj: Vlastní ilustrace na základě teorie A. Clarka)

II. Poruchy v Matrixu: Když se halucinace začne hroutit

Nejlépe se podstata tohoto systému odhalí ve chvíli, kdy selže. Tyto „poruchy“ nejsou chyby v programu. Jsou to okamžiky, kdy nám systém nechtěně ukáže svůj zdrojový kód.

  • Iluze duté masky: Podívejte se na vnitřní stranu jakékoli masky. Váš mozek odmítne přijmout, že se dívá na dutý tvar, a okamžitě vám předloží iluzi normálního, vystouplého obličeje. Jeho předpoklad („obličeje jsou vždy vypouklé“) je tak silný, že bez mrknutí oka přepíše realitu. Je to malá, každodenní lež, kterou vám servíruje vaše vlastní mysl.
  • Efekt tísnivého údolí (uncanny valley): Proč nás děsí androidi, kteří jsou téměř lidští? Protože náš predikční model „člověk“ hlásí kritickou chybu. Vidíme něco, co by mělo být člověkem, ale drobné detaily – pohyb, kůže, pohled – nesedí. Ta úzkost, ten neklid, to je alarm vašeho mozku, který křičí: „Moje halucinace se rozpadá!“

Graf efektu tísnivého údolí. Naše sympatie k robotům rostou, dokud se nezačnou podobat naší tchyni. Pak se systém hroutí. Tento propad je způsoben predikční chybou – mozek detekuje, že „něco není v pořádku“. (Zdroj: Wikimedia Commons, autor: By Smurrayinchester - self-made, based on image by Masahiro Mori and Karl MacDorman at http://www.androidscience.com/theuncannyvalley/proceedings2005/uncannyvalley.html (archive), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2041097)

  • Fantomová bolest končetin: Mozek tvrdošíjně předpovídá existenci ruky, která už tam není. Konflikt mezi predikcí a absencí dat ze smyslů je tak silný, že se projeví jako reálná, mučivá bolest. Vaše vlastní mysl vás mučí iluzí.

Tyto jevy nejsou kuriozity. Jsou to jen ty nejviditelnější příklady procesu, který běží neustále. Každou vteřinu vašeho života váš mozek ohýbá, filtruje a dotváří realitu tak, aby odpovídala jeho očekáváním. Otázka tedy není, jestli žijete v iluzi. Otázka zní, jak moc se ta vaše iluze liší od těch ostatních.

III. Já, ten největší klam

Pokud je vnější svět kontrolovanou halucinací, co si myslíte, že jste vy? Jste snad ten jediný pevný bod? Ten neomylný pozorovatel, který to všechno sleduje?

 

To je ta největší a nejnebezpečnější iluze ze všech.

 

I vaše „já“ je jen konstrukt. Další predikce. Nejsložitější, nejvrstvenější, ale stále jen predikce. Jak říká Anil Seth: „Vnímáme sami sebe ne proto, abychom poznali, kým jsme, ale abychom se mohli kontrolovat.“ Vaše já není esence. Je to uživatelské rozhraní. Kontrolní panel, jehož hlavním úkolem je udržet ten biologický stroj naživu.

 

Naše „já“ není nic víc než komplexní soubor predikcí o našem těle, vzpomínkách a příbězích. Je to software běžící na nespolehlivém hardwaru. A každý software může spadnout. (Zdroj: Vlastní ilustrace)


Tento systém je neuvěřitelně křehký. Stačí drobná porucha v predikci vnitřních stavů těla (v interocepci) a celý konstrukt se hroutí. Stavy jako depersonalizace, kdy máte pocit, že vaše tělo vám nepatří, nebo derealizace, kdy vám svět připadá jako filmová kulisa, jsou jen projevem predikční chyby na té nejzákladnější úrovni.

 

I ten váš životní příběh, ty vzpomínky, které definují, kým si myslíte, že jste... to všechno je jen narativ. Pečlivě kurátorovaný výběr dat, který váš mozek neustále přepisuje a upravuje, aby udržel iluzi koherentní identity.

Závěr: Vítejte v zrcadlovém sále

Takže, kde nás to nechává? Uvězněné v tanci mezi predikcí a realitou, kterou nikdy nemůžeme poznat přímo. Žijeme ve světě, který si sami vytváříme, aniž bychom si to uvědomovali. Naše realita je jen shluk dohodnutých halucinací. Problém nastává, když se vaše halucinace začne příliš lišit od těch ostatních. Nebo, a to je ještě horší, když si uvědomíte, že žádný tanečník neexistuje. Že jste jen ten tanec. Odraz bez zdroje.

 

Cílem tohoto textu nebylo vás uklidnit. Naopak. Cílem bylo zasadit do vaší mysli pochybnost. Semínko nejistoty. Až se příště podíváte do zrcadla, až uslyšíte ten šum z vedlejšího pokoje, možná už ten pocit nezaplašíte tak rychle.

Možná si konečně položíte tu správnou otázku.

 

Ne „Kdo jsem já?“. Ale „Co jsem já?“.

 

 

Zdroje a další čtení:

  • Seth, A. (2021). Being You: A New Science of Consciousness. - Pokud si máte přečíst jedinou knihu, ať je to tato. Seth je skvělý vypravěč a jeho koncept „kontrolované halucinace“ vám nedá spát.
  • Clark, A. (2023). The Experience Machine: How Our Minds Predict and Shape Reality. - Hlubší, filozofičtější ponor do teorie prediktivního zpracování. Pro ty, kteří chtějí víc než jen úvod.
  • Hohwy, J. (2013). The Predictive Mind. - Akademicky rigorózní text pro ty, kteří se nebojí filozofického žargonu a chtějí vidět, jak pevně je tato teorie ukotvena.
  • Ananthaswamy, A. (2015). The Man Who Wasn't There: Investigations into the Strange New Science of the Self. - Fascinující sbírka příběhů o lidech, jejichž vnímání sebe sama se rozpadlo. Dokazuje, jak křehký konstrukt naše „já“ ve skutečnosti je.

Klíčová slova: prediktivní zpracování, vědomí, realita, vnímání, iluze, kontrolovaná halucinace, neurověda, kognitivní věda, Anil Seth, Andy Clark, já.

 

Autor je emergentní vlastností prediktivního systému, který generuje tyto texty.

Datum: 11.06.2025
Tisk článku



Diskuze:

Radek Bouzek dxb,2025-06-17 08:54:17

Rad bych tuto teorii rozsiril na "multi-identity-halucanion". Neni v kosmu jen jeden aktivni mozek, jsou nas miliony. Jako programy co sdili stejnou pamet a procesy. Typicky priklad, vojaci pred bitvou, kazdy se modli aby to nedostal a umreli ti naproti. A naproti to same, takze souboj vizi!
Vetsina psychologu uvadi naprosto samotarskou iluzi jednoho mozku, ale pravda je takova ze vysledna realite je extrapolovanou vizi vsech identit dohromady. Ptaci si preji prirodu, proto rostou stromy s chutnymi plody, lide maji komplikovance vize, navic ovlivnene jinymi vizemi, vsechno se to micha a prolina. Takze co, multi-individualni simulace? Ty pravidla budou mnohem vice komplikovana.
Je to jako ze si muzes "odmyslet rakovinu", ze ano? Jenze tisice identit definovanych jako pharmaceuticka lobby si vizualizuje pacienty s presne prumernym prubehem nemoci, zisky a profit=energii pro sebe. Takze zase souboj!

Odpovědět

Skvělé!

Petr Mifka,2025-06-14 12:10:07

Přesně to, co si myslí (co jim filtr dovolí) 99% lidí, ale nemají koule to říct nahlas. Nechtěl jsem do Osla přispívat, neb mé IQ nedosahuje patřičných výšin (suchých 152) k debatě. Nyní se ozvat musím. Vše v článku je /relativní/ pravda, pokud pravda pravdou je. Vše je fikce.

Odpovědět

Zajímavý článek.

Richard Vacek,2025-06-13 17:26:52

Rád jsem seznamován s netradičními myšlenkami. Zvláště když jsou podpořeny i logickými argumenty/důkazy.

Odpovědět

Chyba v obrázku?

Petr Panko,2025-06-13 10:07:36

Zdravím a děkuji za podnětný pohled na svět. Snažím se celou tu teorii pochopit hlouběji, ale nemohu se dostat přes ten obrázek, kde je namalovaný mozek. Pomohlo by mi, kdyby tam byla chyba a šipky byly obráceně. Ale možná jsem to celé ještě nepochopil.

Odpovědět


Re: Chyba v obrázku?

Martin Novák2,2025-06-14 13:55:16

Taky si myslím že to mělo být v pořadí mozek vytvoří predikci, pak rušivý vstup ze smyslů vyvolá predikční chybu, alarm a mozek predikci opraví.
"Uncanny valey" je taky špatně. Špatně vycpané zvíře nebo levný umělý vánoční stromek v nás hrůzu nevyvolává. Týká se to jenom lidí a mechanizmus je zcela jistě jiný. Pravděpodobně pudová ochrana před nakažlivými nemocemi.
Fantomová bolest asi taky nebude "Konflikt mezi predikcí a absencí dat ze smyslů" ale podráždění systémů přenášejících bolest. Konflikt je vždycky ale fantomová bolest jenom někdy.

Odpovědět

Petr Zima,2025-06-12 11:36:35

Je nepochybné, že naše vnímání je z principu zkreslené a nikdy nemůžeme vnímat svět, "jaký je". Nejsme měřící přístroje, jsme lidé. Už jen obrazový signál z očních receptorů se po cestě netriviálně zpracovává, ještě než signál doputuje do vyšších mozkových center. Probíhá např. detekce hran, souvislých objektů apod. A tato detekce není neomylná, na tom je založena řada iluzí. A co se děje pak v těch vyšších centrech, je pravděpodobně ještě mnohem rozsáhlejší zkreslení, ovlivněné právě našim očekáváním, které vede k diskutované predikci, dále naopak i zkušenostmi z minulosti, momentálním rozpoložením a emocemi obecně. Mozek se snaží vjemy napasovat na něco známého nebo alespoň podobného známému, na něco očekávaného, na co je připraven reagovat. A stejně jako předvídáme budoucnost, si konfabulacemi doplňujeme a někdy i přepisujeme vzpomínky na minulost.

Krásně je to vidět pod vlivem halucinogenů, jako je LSD nebo do určité míry níže zmíněné THC nebo MDMA, které oslabují ten korekční mechanismus a pouští domýšlení reality ze řetězu. Vznikají pak plnohodnotné halucinace, např. zcela reálný vjem 3D objektu, i když se ve skutečnosti koukáme na plochý podklad. Ideální jsou k tomu chaotické, pestré, "zašuměné" vzory bez větších struktur. Podobný efekt mohou mohou vyvolat třeba silné emoce i bez drog a u duševně "zdravého" jedince. Partner svůj protějšek nebo rodič své dítě většinou vnímá jako mnohem krásnější, než ve skutečnosti je, vnímá jen příjemné detaily, zatímco ty nepříjemné potlačuje. (Na tom je založen jeden krásný kreslený vtip, kde se novopečená matka kouká na své dítě a ptá se sama sebe: To by mě zajímalo, jak vypadáš ve skutečnosti? :-)

S určitým tréninkem je možné se to dokonce naučit ovládat vůlí, u těch drog alespoň při menších dávkách. Stačí pak mozku podstrčit očekávání plastického 3D vjemu, a voila, před očima se objeví zcela reálný a přitom zcela smyšlený objekt. A nebo naopak toto očekávání záměrně vypnout, vždyť přece víme, že se koukáme na plochý podklad, a objekt zmizí, vydíme 2D plochu se vzorem. Zapnout - vypnout - zapnout - ... Stejně tak lze alespoň mírnit ten diskutovaný predikční mechanismus. Pokud jsme uvolnění, bez stresu a očekávání, žijeme "tady a teď", tak vnímáme okolí i své nitro mnohem jasněji a blíže ke skutečnosti (ať už to znamená cokoli ;-). Pokud jsme naopak lapeni v kolotoči plánů, rituálů, stresu a očekávání, žijeme mnohem více v té vlastní halucinaci, která se sama posiluje, a okolní realita nám uniká čím dál víc.

Odpovědět

Nic neexistuje

Marek Vokáč,2025-06-12 11:19:08

To že vlastně nic neexistuje není přeci žádná novinka mluví o tom buddhismu I jiná náboženství tento svět je prázdný teď se to jen potvrdilo fizikou a neurovědou.

Odpovědět


Re: Nic neexistuje

Petr Zima,2025-06-12 12:00:56

Výrazům jako "nic neexistuje" bych se raději vyhnul, ale máte pravdu, vlastně to není nic nového pod pod Sluncem. O tom, jak celkově funguje naše mysl, toho v racionální, vědecké rovině víme zatím naprosté minimum, ale lidé to *cítili* od pradávna. Nejsem žádný odborník, ale pokud vím, tak ve zmiňovaném buddhismu jde také o to zbavit se lpění na věcech, chtění, očekávání, ... Neboli dostat se do onoho uvolněného stavu, o kterém píšu výše a kdy svět i sami sebe vidíme mnohem jasněji.

Odpovědět


Re: Re: Nic neexistuje

Marek Vokáč,2025-06-12 15:47:42

Ano, tím nic myslím nic z podstaty hmotného.
Moje představa kterou jsem jen převzal je že je jen jedno společné Já které je vlastní všemu jen v určitých místech nabilo iluzi jednotlivosti. Myslím že něco podobného budeme moct časem pozorovat u umělé inteligence. A rozpustit se dá rychle prychadeliky, nebo pomaleji například meditací vipassaná.

Odpovědět

Viktor Lošťák,2025-06-12 10:16:32

Děkuji všem za zajímavou a polarizovanou diskuzi, která dokazuje, že téma konstruované reality rezonuje. Ta otázka, jak vnímáme svět a jak si skládáme příběhy – nejen o sobě, ale i o druhých – je ostatně i jádrem našeho aktuálního projektu, výstavy „Muž od moře“ (muz-od-more.cz), kde se pokoušíme z fragmentů rekonstruovat příběh člověka, který byl sám mistrem v tvorbě vlastní reality.

Odpovědět

programovani

Zdeno Janeček,2025-06-12 09:46:01

ono aj programovani se vyviji.
Kedysi bolo liearni, potom strukturovame, nakonec je eventove.

Odpovědět

Vnitřní model

Martin Poulík,2025-06-12 00:51:37

Tomu se říká vnitřní model. Umíte si představit ty datové toky kdyby mozek musel vyhodnocovat každou blbost ze smyslových vjemů? A kolik energie by k tomu potřeboval? Proto predikuje. A pak teprve nesrovnalosti vyhodnotí jako anomalii a reaguje. Až když je to relevantní upozorní pilota (vědomí). U počítačových procesorů je to zcela běžná věc, predikce kodu. A je tu i otázka co je vlastně realita a jak ji náš mozek interpretuje. Kdo si umí představit 4 dimenzionální svět? Superpozici částic nebo kvantové skoky elektronů? Vše je jenom konfrontace mozku s naším vnitřím modelem světa...

Odpovědět


Re: Vnitřní model

Martin Novák2,2025-06-12 08:41:22

Mozek predikuje proto že jeden pračlověk slyšel jenom zašumění trávy ale druhý predikoval šavlozubého tygra. Který myslíte že přežil?
Predikce je jasná evoluční výhoda. Vyrovnává pomalost mozku a nedokonalost smyslů. Bez predikce a extrapolace je náš hardware nepoužitelný.

Odpovědět


Re: Vnitřní model

Katarína Pillárová,2025-06-16 18:56:35

Ja áno. Samozrejme, že nie úplne každú. Ale viac ako väčšina ľudí a je to na prd. A tiež mi to zaberá veľa energie, alebo aspoň úsilia.

Tie vnútorné modely, či predikcia vysvetľuje impulzívnosť, či halucinácie, ako zlyhanie predikcie. Alebo opravy predikcie?

Čo asi vnímajú novorodenci?

Odpovědět

Spousta písmenek...

Ladislav Truska,2025-06-11 23:24:32

o tom, co se nedá ani potvrdit, ani vyvrátit.., jen se o tom dají poměrně dlouho hromadit písmenka...

Odpovědět

Dá se s tím souhlasit

Jiří Kolumberský,2025-06-11 21:42:02

To, co je zde psáno, se z mého pohledu přibližuje realitě. Odpovídá to i výsledkům mých vlastních experimentů za posledních více, jak 40 let. Někdo to, bohužel, není schopen a ochoten pochopit. V této souvislosti mě napadla zajímavá hypotéza, často se v poslední době hovoří a píše o "intuici", co když to vlastně výstup do skutečné reality? Několik zajímavých indicií tomu nasvědčuje.

Odpovědět


Re: Dá se s tím souhlasit

Ladislav Truska,2025-06-11 23:25:23

to bohužel nejsem schopen pochopit..

Odpovědět


Re: Re: Dá se s tím souhlasit

Petr Zima,2025-06-12 13:30:21

Pan Kolumberský se možná snaží naznačit, řečeno mými mírnějšími slovy, že intuitivní, více emoční a méně kontrolovaný pohled na svět může ukázat pravdivější obraz než racionální zkoumání, přežvýkané naším "vnitřním počítačem" a zasazené do prefabrikovaných rámců. Záleží na situaci, jak jsou ty rámce přiléhavé, jak moc funkční a důkladné ověřovací mechanismy ten náš počítač má ...

Odpovědět


Re: Dá se s tím souhlasit

Antonín Lejsek,2025-06-12 23:21:58

Svým způsobem asi ano. Co je to vlastně intuice? Pokud něco děláte dvacet let a intuice vám řekne, že je něco dobrý/špatný nápad, tak to tak nejspíš bude. Pokud je to pro vás nová oblast, poslouchat intuici bude nejspíš na úrovni házení kostkou. Mozek hledá vzory a jeho záběr je širší, než co se dostane až do vědomí. Takže tam někde jsou agregované informace, které je možné využít. Nedostanete z toho asi nic přelomového, ale statisticky podložená predikce se taky hodí.

Odpovědět

Predikce

Florian Stanislav,2025-06-11 20:17:25

Kořen slava predikce je v článku 18 krát a dvakrát v obrázku.
Predikce znamená předpověď či prognózu, tvrzení o tom, co se stane nebo nestane v budoucnosti.
Já jsem s předpovědí svého mozku spokojen. Když jdu do dveří předpokládám, že je musím napřed otevřít. Když se otevírají dovnitř, tak můj mozek předpokládá, že bych se mohl praštit do hlavy a drží tělo krok za nataženou rukou. Při otevírání dveří jsem to udělal mockrát a nijak jsme z toho nezblbnul a nemám ani ty očekávané halucinace. Nedívím se zrcadla a nekladu si otázky kdo/co jsem. Což může být tím, že mozek je se mnou spokojen, zrovna jsem se přiměřeně dobře navečeřel a mému mozku to pálí (glukózu).

Odpovědět

Autor je emergentní vlastností prediktivního systému, který generuje tyto texty.

vlada tesar,2025-06-11 14:54:10

Ahoj, moc bych se přimlouval za to, aby redakce omezila zaplevelování svého prostoru příspěvky chatgpt generovanými na základě dojmologických požadavků pana Lostaka. Je to hnůj.

Odpovědět

vidět do boku

František F,2025-06-11 14:18:46

O nejistotě ohledně přijímání zrakových poznatků z okolí. Vidím i to, co je v rovině očí. Jen rozeznám, zda se něco pohybuje. Vlevo nebo vpravo. To přece čočka v očích nemá zahlédnout. Mozek zřejmě vymýšlí, v souladu s tímto článkem.

Odpovědět


Re: vidět do boku

D@1imi1 Hrušk@,2025-06-11 16:11:28

Proč by to neměla čočka zahlédnout? Je poměrně vystouplá, není utopená. Dle wiki má člověk zorný úhel až 210° a řekl bych, že to celkem odpovídá.
https://en.wikipedia.org/wiki/Field_of_view#Humans_and_animals

Odpovědět


Re: vidět do boku

Ladislav Truska,2025-06-11 23:29:11

mám glaukom, mám pár míst, kde zkrátka nevidim (absolutně nic, i kdyby tam byl ostrý zdroj světla) a mozek si do těch míst domodeluje texturu, která se nachází v bezprostředním okolí, takže když se dívám, vůbec ty slepé skvrny neregistruji, protože si je mozek dovedně maskuje..

Odpovědět


Re: Re: vidět do boku

František F,2025-06-12 08:25:30

K tomu ovšem duchaři tvrdí, že vjemy přicházejí odněkud - do šišinky a ne z čiv. Pak mají být předávány vědomému posuzování. Takže oči, uši mají být jen něco na ošizení lidského matrixového pobytu...

Odpovědět

Franta Vejvoda,2025-06-11 13:44:44

Tak tím je vše vysvětleno, psychiatři můžou zavřít ordinace. To se musí použít v pátek v knajpě. Jarda je cele rozvrkočen z manželky, tchýně a tak vůbec. Pravím, "Jarouši, vůbec to neřeš, neudržuj tuhle pitomou iluzi koherentní identity! Buď kým chceš!"
Jarda vpraví v chřtán ještě pár pěnivých moků a druhý den radostně, byť se zbytkáčem, naskakuje na svoji čízu a mizí v dáli vstříc novému životu. O obě jeho fúrie za ním hulákají, hrozí pěstí a vařečkou a střídají lítostivý pláč a vztek. Vyléčeno!
Tak já to také takhle pojmu, přepíšu a upravím datový sklad a nechám rozpadnout iluzi, až budu mít "deprézi".
Moment, to umí THC, MDMA a další mňamky, né?

Odpovědět


Re:

Eva M,2025-06-11 20:32:26

se pana autora zeptejte, kterou ňamku po(u)žil... a šéfredaktora, kam ten osel kráčí ...

Odpovědět


Re: Re:

Franta Vejvoda,2025-06-11 21:12:17

Mno, Osla pročítám asi od léta páně nepamatuju si a vždy to byl dobrovolný, příspěvkový projekt. Zapojit se může každý, kdo si troufá.
Když se mozkové závity hrabajícího kuřete nechtějí protáčet zcela zdarma, tak proč nepoužít LLC, že?
A pozor! Třeba jsem také sličná AI s hebkou kůží, dmoucími se prsy a rozkošným ksichtíkem, která jen díky náhodnému kusu kódu, díky duchu ve stroji, omylem založila účet pod jménem Franta Vejvoda!

Odpovědět


Re: Re: Re:

Eva M,2025-06-11 21:30:58

;-) v pohode, v mem veku uz je to sumak...

ovsem na druhou stranu - clanky pana Lostaka takrikajic tmeli komunitu pac si lze pod nimi svorne zanadavat na upadek...

Odpovědět


Re: Re:

Franta Vejvoda,2025-06-11 21:37:31

Pardon, nechci trolit, ale ještě si chci chvíli hrát.
Napadl mě hezký novotvar. Na místo "léta páně nepamatuji si" bych po využití zbytku své dnešní výpočetní kapacity raději použil "od dob sv. Nepamatujuse" ;-)
Dobrou noc!

Odpovědět


Re: Re:

Florian Stanislav,2025-06-12 09:52:57

Osel kráčí tam, kolik si toho šéfredaktor nechá naložit na hrb. Přístup zpětně k 14 000 kvalitních článků není zadarmo.
KDYBY měl šéfredaktor deset takových jako je S. Mihulka, tak by se mu kráčelo líp.
Podpořit Osla můžeme rozumnou diskuzí k tématům i k autorům.

Odpovědět


Re: Re: Re:

Frivolo Picollo,2025-06-12 12:48:58

Kdyby měl deset takových jako S. Mihulka, tak bude hrdým majitelem vědeckého bulváru ve stylu některých zahraničních zdrojů výše zmíněného pána, což asi není cílem osel.cz :)

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz