Nejedli boby? Byli vegetariáni nebo stačilo nejíst maso bílého kohouta? Drželi celibát? Nosili šperky? Kterou botu si obouvat nejprve? Rizika silnic, lázní a chrámů. Alegorické výklady. Mistrovo obřadné vystupování a zlaté stehno. Objev systematické pastorace.

Asi před 3 600 lety vybuchl ostrov Théra extrémní erupcí. Celé Středomoří zasypal popel, který je dodnes patrný na mnoha místech. Všechna pobřeží široko daleko zdevastovaly ohromné vlny tsunami, ale jejich stopy jsou mnohem vzácnější a méně zřetelné. Až teprve teď byla objevena první oběť těchto dávných vln, která tehdy uvízla za opěrnou zdí.

Kolem roku 1345 sepsal milánský mnich Galvaneus Flamma jeden ze svých posledních textů „Cronica universalis“. Podle nové analýzy italského literárního historika Chiesy v něm uvádí, že janovští námořníci té doby věděli o existenci Ameriky, přinejmenším části atlantického pobřeží, díky kontaktům se severní Evropou.

Někdy kolem roku 1600 před naším letopočtem, ve střední době bronzové, zřejmě přilétl meteor, který s děsivou silou explodoval 4 kilometry nad tehdejší metropolí Beth Haram, v dnešním Jordánsku. Z 8 tisíc obyvatel města toho nejspíš mnoho nezbylo. Otázkou je, kdy k něčemu podobnému dojde příště.

Fresky patří mezi typické výtvarné žánry mykénské kultury, tedy kultury achájských Řeků pozdní doby bronzové, a to zdaleka nejen přímo v Mykénách. Většinou zobrazují náboženské rituály. Zjevná je návaznost na umění minojské Kréty.

Díky knihám prý může mít dvacetiletý mladík zkušenost sedmdesátiletého starce, a přitom život před sebou. Opravdu? V čem ano a v čem ne? Místo nářku nad úpadkem sečtělosti to bude o renesančním optimismu Marsilia Ficina a problémech literární orientace vzdělanosti.

„To je dobré znamení! Vidím tě docela rád! Vítej, krásná tanečnice, družko při hostině! Přicházíš mi právě vhod. Vezmu si tě domů, budeš mi užitečná! Doma je líp, venku je nebezpečno. Zaživa jsi ochranou proti zlomocným kouzlům, což teprve až zemřeš, jak krásně budeš zpívat!“

Na křižovatkách se prý děje nejvíc nehod i nejvíc setkání. Na světě je mnoho křižovatek – a tomu, co se děje za nimi, většinou rozumíme až z pohledu z míst za tou či onou křižovatkou.

…aneb „Vojenský diplodokus“ z 1. světové války

Tomuhle se říká ironie dějin: Nejvíc se u nás pije na svátek člověka, který se pokusil bujaré oslavy konce roku vymýtit. Podobných ironických zvratů je se sv. Silvestrem spojeno vícero, za některé z nich ani nemůže. Pak to bude o úlitbách vůči moci. Nakonec o Saturnovi pro útěchu.

Několik poznámek o starších tradicích dětských her a taky o ochraně před nespravedlivými rozsudky.

Bude řeč o ochraně spíše zdobné, symbolické až magické, přesto hlavně o ochraně penisu, byť funerální. Dýka bude reálná, i když zatím z meteoritického železa. V každém případě jde o kuriozity v muzejních sbírkách, tentokrát ve Varně a v Ankaře.

Nejstarší kulturní nerost aneb Kámen všech kamenů. (celou knihu je možné si stáhnout)

…aneb Nejslavnější případ „biblického“ sauropoda

Epidemiologickou záhadu smrtících epidemií z 16. století v Mexiku nejspíš vyřešila DNA 500 let starých bakterií. Viníkem mohly být salmonely z Evropy.

Dávní obyvatelé Amazonie si dali práci se stovkami velkých kružnic, čtverců a linií, na tisícovkách kilometrů čtverečních. Ale proč?

Podle Matoušova evangelia, kap. 2 verš 2, se mudrci od východu v Jeruzalémě ptali krále Heroda: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Poté, podle verše 7, Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Mudrcům nařídil, aby se vydali do Betléma, našli dítě a vrátili se zpět Herodovi podat zprávu. Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí.„

Papež v reklamě. Pane Bože! Papež v reklamě na drogy! Výplod choré mysli. Papež v reklamě na tvrdé drogy, propagující jejich míchání s alkoholem. Science fiction? Nikoli. Realita. Sice dávná, historická, snad by se dalo říct, že i bájná, ale přece jen realita. Potvrzená četnými hmotnými důkazy i jejich otiskem v elektronické podobě.

…aneb Přehlídka skutečně velkých jamek

…aneb Jak si představit dálavy hlubokého času potřetí

Území České republiky bylo naposled dotčeno čelem kontinentálního ledovce v předposlední velké době ledové (přibližně před 180 000 – 230 000 lety). Ledovcové sedimenty z tohoto zalednění vystupují místy na povrch. Sedimenty z předcházejícího zalednění (před 420 000 – 480 000 lety) jsou zpravidla uloženy hlouběji.

…aneb Odhady věku Země od Písma svatého po radiometrické datování