Aleš Uhlíř

Zatímco životní jubilea šedesátníků a sedmdesátníků bývají hojně zmiňována jejich vrstevníky, s dalšími roky žijících pamětníků ubývá a u člověka takřka stoletého již není takřka nikoho, kdo by jeho odchod příspěvkem zmínil. To se týká nedávno ve věku 97 let zesnulého geografa Vladimíra Kroutilíka. Když v roce 2015 odborný tisk vzpomenul jeho 90. životní jubileum byl Vladimír Kroutilík v jedné diskuzi vzletně nazván „český Indiana Jones“.

V glaciální oblasti České Republiky zasažené v pleistocénu kontinentálními zaledněními se nacházejí souvky severských hornin. Podle četnosti výskytu se rozlišují na hojné (např. baltské pazourky), středně hojné a vzácné. Některé jsou extrémně vzácné a jako severské horniny nejsou ze souvků v ČR běžně známy. Takovým unikátem je zde popisovaný nález stockholmského skvrnitého kvarcitu.

V oblasti Moravské brány jsou známy četné nálezy z doby germánského osídlení (první polovina prvního tisíciletí). Blíže se tím před válkou zabýval amatérský archeolog Gustav Stumpf. Nález germánské spony však Stumpf nezaznamenal. Na celém území České republiky by se podobné nálezy snad daly spočítat na prstech jedné ruky. Nedávný nález germánské spony z élektra je unikátní.

V západní části bývalého rakouského Slezska započal výzkum zalednění koncem 19. st. Bludné balvany zde zaznamenal Jüttner v roce 1912. Hranici zalednění v údolí Opavy jihozápadně od Krnova v r. 1925 zobrazil Drahný až k Novým Heřminovům. Tehdy byly v Branticích bludné balvany, které bychom dnes nenašli. Přesto tam byl nalezen bludný balvan, který je současně zapomenutým pomníkem J. W. Goetha.

Článek na Oslu Silicity ledovcových uloženin oderské části Moravské brány uveřejnil fotografie pazourkových artefaktů. Bylo zmíněno 28 paleolitických sídlišť objevených v okolí Fulneku a Bílovce, z nichž bylo získáno 2755 kamenných nástrojů. Namístě je otázka, jaký je osud takového množství nálezů? Jedná se „jen“ o kamenné artefakty, které nejsou atraktivní jako ty z doby bronzové nebo z vzácných kovů, takže by bez pozornosti širší veřejnosti mohly končit v muzejních depozitářích. Zřízení stálé výstavy je složité. Přesto se podařilo nalézt vhodný prostor v piaristickém klášteře v Příboře, který patří městu Příbor.

O rakouském lékaři Sigmundu Freudovi je nepřeberné množství literatury. Sigmund Freud vytvořil vlastní metodu a teorii lidské osobnosti – psychoanalýzu. Předpokládal, že existuje i nevědomá část mysli, o níž podávají zprávu noční sny. Freud měl značný vliv na umění. Hlásili se k němu představitelé surrealismu, zejména malíři. Přitom Freud měl o moderním malířství nevalné mínění a surrealismus „vzal na milost“ až krátce před svou smrtí v londýnském exilu, kde ho navštívil Salvador Dalí.

V uplynulých 500 000 letech zasáhl severní okraj České republiky dvakrát kontinentální ledovec. Velkou část Evropy pokrýval ledový krunýř o mocnosti přes 3km. Pod jeho tlakem se na skalním podloží vytvořil ledový proud. Tak se k nám dostal materiál z Dánska, severního Německa, Norska, Švédska, Finska, Lotyšska a Estonska. Některé horniny jsou známé pouze ze souvků, protože jejich výchozy jsou na dně Baltu. Nejstarší horniny mají 2 miliardy let, stáří nejmladších je několik milionu let. U nás nalézané severské souvky tak nabízejí velké geografické a stratigrafické spektrum.

Silicity jako sedimentární kryptokrystalické formy křemene vzniklé přeměnou organických látek v pevnou substanci se nacházejí v různých částech světa. V Evropě je původní výskyt těchto silicitů známých jako „pazourky“ spojován s křídovými útesy. Výchozy křídy a s ní pazourku se táhnou od křídových útesů jižní Anglie a normandských křídových útesů ve Francii přes Belgii, Holandsko, Německo, Dánsko až po německou Rujánu.

Pleistocenní zalednění moravskoslezské oblasti České republiky zasáhlo plochu přes 2700 kilometrů čtverečních. Naposled se k nám dostal kontinentální ledovec v průběhu sálského komplexu glaciálů. Podle stratigrafické tabulky pro Německo z roku 2016 jde o období mezi koncem holštýnského interglaciálu před 300 000 lety a začátkem eemského interglaciálu před 126 000 lety. V té době dosáhl ledovec v Evropě svého maximálního průniku na jih v oblasti Moravské brány a na krátkou dobu zde překročil hlavní evropské rozvodí. Zůstaly po něm ledovcové uloženiny (sedimenty).

Objevení nových a znovunalezení zapomenutých prací badatele, který byl činný před více než 100 lety, by se hodilo do nějakého vymyšleného příběhu. V případě pátera Josefa Slavíčka se však taková neuvěřitelná věc stala. Lze ji využít k připomenutí přírodovědce, který na počátku 20. století svými geologicko-paleontologickými výzkumy souvků získal prvenství v Rakousko-Uhersku.

Pleistocenní zalednění pokrývalo jen malou část dnešního území České republiky. V Čechách to je Šluknovský a Frýdlantský výběžek. Rozsahem jsou významná zalednění moravskoslezské oblasti, která zasáhla plochu cca 2700 km². V souvcích, které se k nám dostaly s ledovcem, se někdy nacházejí pozoruhodné fosilie.

Většina u nás nacházených bludných balvanů je z vyvřelých (magmatických) hornin severského původu. Sedimentární souvky nejsou nijak vzácné, avšak velké bludné balvany tvořené sedimentárními horninami se u nás nacházejí již méně. Většina těchto hornin není odolná a velké balvany nepřečkaly ledovcový transport. Výjimkou jsou některé odolnější horniny jako jsou zkřemenělé pískovce.

V roce 1861 v Gotě v Sasko-kobursko-gothajském vévodství u tehdy světoznámého geografického vydavatelství Justus Perthes vyšla první geologická mapa různých oblastí ve Slezsku, na Moravě a v Haliči. Pro nás je zajímavá jako první geologická mapa části Ostravska a Beskyd. Její celý název včetně označení autora je Geognostische Karte der Nord-Karpathen in Schlesien und den angrenzenden Theilen von Maehren und Galizien von Ludwig Hohenegger, Director der Erzherzoglichen Eisenwerke.

To, že se k nám v dobách pleistocenních zalednění ze severu dostávaly souvky (horninové částice – klasty, transportované činností ledovce) a také velké bludné balvany ze severských hornin, je známo. Méně či spíše vůbec nic se ale neví o tom, že pohyb úlomků hornin se v těch dobách uskutečňoval také v opačném směru, tedy z jihu na sever. Důkazem jsou valouny z hornin pocházející kupříkladu z Brd, které se vyskytují v pískovně Fresdorfer Heide u Postupimi, několik kilometrů jihozápadně od Berlína.

Území České republiky bylo naposled dotčeno čelem kontinentálního ledovce v předposlední velké době ledové (přibližně před 180 000 – 230 000 lety). Ledovcové sedimenty z tohoto zalednění vystupují místy na povrch. Sedimenty z předcházejícího zalednění (před 420 000 – 480 000 lety) jsou zpravidla uloženy hlouběji.

S pazourkovými nástroji se kromě muzeí můžeme setkat v archeoparcích, workshopech pořádaných pro studenty archeologie i laické zájemce. Většinou účastníci těchto setkání dostávají možnost si výrobu pazourkových nástrojů technikou štípané industrie také vyzkoušet. Při těchto akcích se ale výhradně používá velkých pazourkových hlíz dovážených většinou ze severního Německa a nebo Dánska.

aneb kámen všech kamenů