Aleš Uhlíř

Přibližně 1,5 km směrem na sever od Klokočova, místní části města Příbora, je kopec Hončova hůrka. Nadmořskou výškou 336 m se nevymyká jiným kopcům Příborské pahorkatiny, která je geomorfologickým podcelkem Podbeskydské pahorkatiny. Nejen výskytem mnoha minerálů, ale především pozoruhodnou geologickou minulostí je Hončova hůrka významnou geologickou lokalitou.

V tomto roce tomu bude 160 let od úmrtí Ludwiga Hoheneggera, který zemřel 25. 8. 1864 v Těšíně. Tehdy byl Těšín městem v rakouském Slezsku. Dnes hraniční řeka Olše rozděluje starý Těšín na Český Těšín a Cieszyn v Polsku. Hohenegger se narodil uprostřed napoleonských válek a byl aktivním účastníkem změn spojených s rozvojem průmyslu. Pokud se dnes o něm hovoří, většinou jako o úspěšném řediteli železáren a zapomíná se, že byl také významným vědcem.

Krátce před první světovou válkou našel v Německu v obci Sewekow (dnes část města Wittstock/Dosse v zemském okrese Ostprignitz-Ruppin na severovýchodě Braniborska) rolník Fritz Knuth kus zkřemenělého pískovce. V kameni, který ležel ve stružce u zahrady, byla později určena unikátní fosilie. Existuje ještě jeden nález z roku 1978. Fosilií se zabývala řada paleontologů, ale stále ji lze považovat za „incertae sedis“, taxon, jehož širší příbuzenské vztahy nejsou přesně známy.

Od 19. století do 30. let 20. století se v dnešním ostravském obvodě Slezská Ostrava v místech, kde se nachází fotbalový stadión Baníku Ostrava, těžil písek a čedič. Do vybudování stadionu v letech 1958-1959 zde krajina s nerovnostmi a kaňony posetými čedičovými balvany připomínala filmové scenérie z westernů. Pro geology a sběratele fosilií to byl ráj. Původ čedičových valounů představoval dlouho geologickou záhadu.

Nejstarším pracím, které se detailně zabývaly určením maximální hranice skandinávského zalednění, je více než sto let. I když již na počátku druhé  poloviny 19. století bylo známo, že nejdál na jih postoupil ledovec v Moravské bráně, přesněji byla hranice maximálního zalednění vymezena až na počátku 20. století. Pokud jde o to, zda a kde zalednění v Moravské bráně překročilo hlavní evropské rozvodí, názory se různily a tuto věc nelze ani dnes pokládat za konečně uzavřenou.

V jižní části Ostravy je tabulová plošina o rozloze 97 hektarů známá jako Halda Hrabůvka. Vznikla ukládáním odpadu z výroby Vítkovických železáren. Při pohledech zvenčí je vidět pouze pruh zeleně na svazích haldy, z haldy není skrz vegetaci takřka nic vidět. Jednou zde mají být byty, stadión Baníku, lanovka, krytý lyžařský areál. Zdá se zvláštní hovořit v souvislosti s průmyslovým odpadem o přírodě, ale na haldě je vidět, že příroda si bere zpět to, co jí člověk kdysi vzal.

V tomto roce uplynulo 70 let od nálezu torza sošky mladé ženy na kopci Landek u Ostravy. Systematický archeologický výzkum sídliště lovců mamutů zde s přestávkami trvá takřka 100 let. Přesto je možné, že Landek většinu svých tajemství z doby svého paleolitického osídlení stále skrývá.

V roce 1929 byl na zemědělské škole v Opavě založen dendrologický park. Tehdejší ředitel školy František Drahný vytvořil v parku spolu se studenty geologickou sbírku, jejíž součástí bylo 7 bludných balvanů z okolí Opavy. V roce 1939 byla škola zrušena a po jejím obnovení v roce 1945 se většina exponátů sbírky ztratila. V roce 2008 byla geologická sbírka obnovena s použitím původních bludných balvanů Drahného sbírky.

Zatímco životní jubilea šedesátníků a sedmdesátníků bývají hojně zmiňována jejich vrstevníky, s dalšími roky žijících pamětníků ubývá a u člověka takřka stoletého již není takřka nikoho, kdo by jeho odchod příspěvkem zmínil. To se týká nedávno ve věku 97 let zesnulého geografa Vladimíra Kroutilíka. Když v roce 2015 odborný tisk vzpomenul jeho 90. životní jubileum byl Vladimír Kroutilík v jedné diskuzi vzletně nazván „český Indiana Jones“.

V glaciální oblasti České Republiky zasažené v pleistocénu kontinentálními zaledněními se nacházejí souvky severských hornin. Podle četnosti výskytu se rozlišují na hojné (např. baltské pazourky), středně hojné a vzácné. Některé jsou extrémně vzácné a jako severské horniny nejsou ze souvků v ČR běžně známy. Takovým unikátem je zde popisovaný nález stockholmského skvrnitého kvarcitu.

V oblasti Moravské brány jsou známy četné nálezy z doby germánského osídlení (první polovina prvního tisíciletí). Blíže se tím před válkou zabýval amatérský archeolog Gustav Stumpf. Nález germánské spony však Stumpf nezaznamenal. Na celém území České republiky by se podobné nálezy snad daly spočítat na prstech jedné ruky. Nedávný nález germánské spony z élektra je unikátní.

V západní části bývalého rakouského Slezska započal výzkum zalednění koncem 19. st. Bludné balvany zde zaznamenal Jüttner v roce 1912. Hranici zalednění v údolí Opavy jihozápadně od Krnova v r. 1925 zobrazil Drahný až k Novým Heřminovům. Tehdy byly v Branticích bludné balvany, které bychom dnes nenašli. Přesto tam byl nalezen bludný balvan, který je současně zapomenutým pomníkem J. W. Goetha.

Článek na Oslu Silicity ledovcových uloženin oderské části Moravské brány uveřejnil fotografie pazourkových artefaktů. Bylo zmíněno 28 paleolitických sídlišť objevených v okolí Fulneku a Bílovce, z nichž bylo získáno 2755 kamenných nástrojů. Namístě je otázka, jaký je osud takového množství nálezů? Jedná se „jen“ o kamenné artefakty, které nejsou atraktivní jako ty z doby bronzové nebo z vzácných kovů, takže by bez pozornosti širší veřejnosti mohly končit v muzejních depozitářích. Zřízení stálé výstavy je složité. Přesto se podařilo nalézt vhodný prostor v piaristickém klášteře v Příboře, který patří městu Příbor.

O rakouském lékaři Sigmundu Freudovi je nepřeberné množství literatury. Sigmund Freud vytvořil vlastní metodu a teorii lidské osobnosti – psychoanalýzu. Předpokládal, že existuje i nevědomá část mysli, o níž podávají zprávu noční sny. Freud měl značný vliv na umění. Hlásili se k němu představitelé surrealismu, zejména malíři. Přitom Freud měl o moderním malířství nevalné mínění a surrealismus „vzal na milost“ až krátce před svou smrtí v londýnském exilu, kde ho navštívil Salvador Dalí.

V uplynulých 500 000 letech zasáhl severní okraj České republiky dvakrát kontinentální ledovec. Velkou část Evropy pokrýval ledový krunýř o mocnosti přes 3km. Pod jeho tlakem se na skalním podloží vytvořil ledový proud. Tak se k nám dostal materiál z Dánska, severního Německa, Norska, Švédska, Finska, Lotyšska a Estonska. Některé horniny jsou známé pouze ze souvků, protože jejich výchozy jsou na dně Baltu. Nejstarší horniny mají 2 miliardy let, stáří nejmladších je několik milionu let. U nás nalézané severské souvky tak nabízejí velké geografické a stratigrafické spektrum.

Silicity jako sedimentární kryptokrystalické formy křemene vzniklé přeměnou organických látek v pevnou substanci se nacházejí v různých částech světa. V Evropě je původní výskyt těchto silicitů známých jako „pazourky“ spojován s křídovými útesy. Výchozy křídy a s ní pazourku se táhnou od křídových útesů jižní Anglie a normandských křídových útesů ve Francii přes Belgii, Holandsko, Německo, Dánsko až po německou Rujánu.

Pleistocenní zalednění moravskoslezské oblasti České republiky zasáhlo plochu přes 2700 kilometrů čtverečních. Naposled se k nám dostal kontinentální ledovec v průběhu sálského komplexu glaciálů. Podle stratigrafické tabulky pro Německo z roku 2016 jde o období mezi koncem holštýnského interglaciálu před 300 000 lety a začátkem eemského interglaciálu před 126 000 lety. V té době dosáhl ledovec v Evropě svého maximálního průniku na jih v oblasti Moravské brány a na krátkou dobu zde překročil hlavní evropské rozvodí. Zůstaly po něm ledovcové uloženiny (sedimenty).

Objevení nových a znovunalezení zapomenutých prací badatele, který byl činný před více než 100 lety, by se hodilo do nějakého vymyšleného příběhu. V případě pátera Josefa Slavíčka se však taková neuvěřitelná věc stala. Lze ji využít k připomenutí přírodovědce, který na počátku 20. století svými geologicko-paleontologickými výzkumy souvků získal prvenství v Rakousko-Uhersku.

Pleistocenní zalednění pokrývalo jen malou část dnešního území České republiky. V Čechách to je Šluknovský a Frýdlantský výběžek. Rozsahem jsou významná zalednění moravskoslezské oblasti, která zasáhla plochu cca 2700 km². V souvcích, které se k nám dostaly s ledovcem, se někdy nacházejí pozoruhodné fosilie.

Většina u nás nacházených bludných balvanů je z vyvřelých (magmatických) hornin severského původu. Sedimentární souvky nejsou nijak vzácné, avšak velké bludné balvany tvořené sedimentárními horninami se u nás nacházejí již méně. Většina těchto hornin není odolná a velké balvany nepřečkaly ledovcový transport. Výjimkou jsou některé odolnější horniny jako jsou zkřemenělé pískovce.

V roce 1861 v Gotě v Sasko-kobursko-gothajském vévodství u tehdy světoznámého geografického vydavatelství Justus Perthes vyšla první geologická mapa různých oblastí ve Slezsku, na Moravě a v Haliči. Pro nás je zajímavá jako první geologická mapa části Ostravska a Beskyd. Její celý název včetně označení autora je Geognostische Karte der Nord-Karpathen in Schlesien und den angrenzenden Theilen von Maehren und Galizien von Ludwig Hohenegger, Director der Erzherzoglichen Eisenwerke.

To, že se k nám v dobách pleistocenních zalednění ze severu dostávaly souvky (horninové částice – klasty, transportované činností ledovce) a také velké bludné balvany ze severských hornin, je známo. Méně či spíše vůbec nic se ale neví o tom, že pohyb úlomků hornin se v těch dobách uskutečňoval také v opačném směru, tedy z jihu na sever. Důkazem jsou valouny z hornin pocházející kupříkladu z Brd, které se vyskytují v pískovně Fresdorfer Heide u Postupimi, několik kilometrů jihozápadně od Berlína.

Území České republiky bylo naposled dotčeno čelem kontinentálního ledovce v předposlední velké době ledové (přibližně před 180 000 – 230 000 lety). Ledovcové sedimenty z tohoto zalednění vystupují místy na povrch. Sedimenty z předcházejícího zalednění (před 420 000 – 480 000 lety) jsou zpravidla uloženy hlouběji.

S pazourkovými nástroji se kromě muzeí můžeme setkat v archeoparcích, workshopech pořádaných pro studenty archeologie i laické zájemce. Většinou účastníci těchto setkání dostávají možnost si výrobu pazourkových nástrojů technikou štípané industrie také vyzkoušet. Při těchto akcích se ale výhradně používá velkých pazourkových hlíz dovážených většinou ze severního Německa a nebo Dánska.

aneb kámen všech kamenů