Unikátní nálezy ledovcových souvků z Ostravska  
V uplynulých 500 000 letech zasáhl severní okraj České republiky dvakrát kontinentální ledovec. Velkou část Evropy pokrýval ledový krunýř o mocnosti přes 3km. Pod jeho tlakem se na skalním podloží vytvořil ledový proud. Tak se k nám dostal materiál z Dánska, severního Německa, Norska, Švédska, Finska, Lotyšska a Estonska. Některé horniny jsou známé pouze ze souvků, protože jejich výchozy jsou na dně Baltu. Nejstarší horniny mají 2 miliardy let, stáří nejmladších je několik milionu let. U nás nalézané severské souvky tak nabízejí velké geografické a stratigrafické spektrum.

Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby

V roce 2017 našla sběratelka souvků paní Tereza Gloserová v Ostravě-Porubě ve výkopu stavby "Prodloužená Rudná" malý kousek baltského jantaru (4,1 x 2,9 x 2 cm, váha 11,86 gramů, hustota 1,05). Baltský jantar je jako ledovcový souvek v moravskoslezské oblasti znám, jeho nálezy jsou ale vzácné.

Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Souvek baltského jantaru z Ostravy-Poruby. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Detail jantaru. Zvětšení 40x. Foto: A. Uhlíř, 2019.
Detail jantaru. Zvětšení 40x. Foto: A. Uhlíř, 2019.
Detail jantaru. Zvětšení 40x. Foto: A. Uhlíř, 2019.
Detail jantaru. Zvětšení 40x. Foto: A. Uhlíř, 2019.
Detail jantaru. Zvětšení 40x. Foto: A. Uhlíř, 2019.
Detail jantaru. Zvětšení 40x. Foto: A. Uhlíř, 2019.

O původu a stáří baltského jantaru se vedly dlouho diskuse. V eocénu rostly ve Skandinávii borovicové lesy borovice Pinus succinifera, která se vyznačovala bohatými výrony pryskyřice. Pryskyřice procházela chemickými změnami, vytvrzovala se a byla ukládána do sedimentů. Tak vznikl jantar, který se při pleistocenních zaledněních s postupem ledovců dostal až k nám.

 

Výskytem baltského jantaru ve Slezsku se v polovině 19. století zabýval Heinrich Goeppert. Nejbližší místo od Ostravy-Poruby, ve kterém byl podle něj nalezen jantar, je Hlučín. Ve výčtu nalezišť jantaru jsou také Frýdek a Těšín. Tehdejší slezská obec Poruba (dnes městský obvod Ostravy) jako naleziště jantaru Goeppertem uvedena není. Nálezy baltského jantaru jsou známé z dalších míst: Horní Lhota (okr. Opava), Vidnava, Zlaté Hory. Největší jantar o váze 257 g pochází z Karviné a nachází se v Přírodně-historickém muzeu ve Vídni. Některé nálezy se nedochovaly, jako např. jantar s uzavřeninou hmyzu z Petřvaldu, uváděný v literatuře z roku 1876. Vždy se jedná o ojedinělé nálezy, většinou drobné úlomky jantaru. V Ostravě, kde v nedávné minulosti bylo v provozu mnoho pískoven a v nich dobré podmínky pro sběr a výzkum souvků, dosud nebyl souvek jantaru popsán. Stručnou zprávu o nálezu baltského jantaru v Ostravě a jeho fotografii uveřejnil německý časopis Geschiebekunde aktuell ve svém květnovém čísle z roku 2017. Nález zmínily Souvky Plus zvláštní vydání červen 2019, e-zpravodaj určený pro kruh zájemců o souvkovou tematiku v moravskoslezské oblasti.

 

Silicitový souvek se žraločím zubem

V roce 2022 našel sběratel souvků pan Ferdinand Scholz na poli u Brumovic (okr. Opava) souvek se zubem žraloka. Souvek má rozměry 4 x 4 x 2,3 cm. Délka zubu je cca 2 cm. Do úvahy přichází severní původ horniny nebo její blízký původ v Polsku. Přesně to však nelze určit, takže jde o silicit neznámého původu. Jeho stáří se pohybuje od křídy po paleocén. Zub je velmi špatně zachovalý a při prohlížení povrchu souvku může být přehlédnut. Mohl by náležet rodu Cretolamna (?).

Silicitový souvek neznámého původu se žraločím zubem (Cretolamna?). Křída – paleocén. Místo nálezu: pole u Brumovic, okr. Opava.  Foto: F. Scholz, 2022.
Silicitový souvek neznámého původu se žraločím zubem (Cretolamna?). Křída – paleocén. Místo nálezu: pole u Brumovic, okr. Opava. Foto: F. Scholz, 2022.
Detail části povrchu souvku se žraločím zubem. Foto: F. Scholz, 2022.
Detail části povrchu souvku se žraločím zubem. Foto: F. Scholz, 2022.

 

Nordický pískovcový souvek s pozůstatky trilobitů Paradoxides paradoxissimus

Pískovcový souvek s pozůstatky trilobitů Paradoxides paradoxissimus z agrární haldy cca 7 km jižně od Krnova. Místo původu: Švédsko – ostrov Öland, východní část kraje Skåne. Foto: A. Uhlíř, 2017.
Pískovcový souvek s pozůstatky trilobitů Paradoxides paradoxissimus z agrární haldy cca 7 km jižně od Krnova. Místo původu: Švédsko – ostrov Öland, východní část kraje Skåne. Foto: A. Uhlíř, 2017.

V oblastech dotčených pleistocenními zaledněními se v minulosti vysbírávaly na polích kameny, z nichž vznikaly různé antropogenní tvary známé jako agrární haldy a valy. Při hledání souvků se vyplatí prohlížet kameny na agrárních haldách. Na jedné z nich cca 7 km jižně od Krnova našel sběratel souvků pan Ferdinand Scholz souvek s trilobity Paradoxides paradoxissimus (Wahlenberg 1821). Dosud byl u nás znám pouze jeden nález z Bohušova na Osoblažsku, z něhož byly pořízeny vzorky do sbírek muzea v Šumperku. Nález této sedimentární horniny, jejíž výchozy jsou v jižním Švédsku, je u nás velmi vzácný. Hornina má nízkou odolnost a její uchování při dlouhém ledovcovém transportu je zcela výjimečné.

 

 

Na pískovcové desce o rozměrech 25 x 17 x 5,5 cm jsou při bližším pozorování vidět lehce ohnuté, kónické otisky velkých lícních trnů trilobitů ve střední části desky a zbytky pleur trilobitů vlevo nahoře. Poměrně úzce vymezené místo původu tohoto souvku ve Skandinávii (Švédsko – ostrov Öland, východní část kraje Skåne) dokládá vzdálenost jeho transportu v ledovci na místo nálezu (800 km vzdušnou čarou). Zprávu o tomto nálezu uveřejnil v květnovém čísle německý časopis Geschiebekunde aktuell. Z pohledu sběratele zkamenělin nejsou trilobiti po ledovcovém transportu tak „pěkní“, aby mohli být chloubou sbírky, avšak vědecká hodnota takového nálezu je značná. Ze známého místa původu souvku a místa jeho nálezu lze činit různé závěry, např. o postupu zalednění.

 

Literatura

GÁBA, Z. – PEK I. (1999): Ledovcové souvky moravskoslezské oblasti. Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, Šumperk.

GOEPPERT, H. (1854): Zusammenstellung sämtlicher bis jetzt bekannter Fundorte des Bernsteins in Schlesien - Übersicht über die Arbeiten und Veränderungen der Schlesischen Gesellschaft für Vaterländische Kultur im Jahre 1844, Breslau, s. 228-230.

MOSER, L. K. (1876): Ein Beitrag zur mineralogischen Kenntniss des Teschner Kreises. 3. Programm der k. k. Staatsrealschule in Teschen 1875-1876, Těšín, s. 15-42.

RUDOLPH, F. et al. (2019): Fossilien an deutschen Küsten – Finden und Bestimmen. Quelle & Meyer Verlag Wiebelsheim.

UHLÍŘ, A. (2017): Bericht vom 4. Geschiebesammlertreffen in Bolatice (Tschechische Republik). Geschiebekunde aktuell 2/2017, Gesellschaft für Geschiebekunde e. V., Hamburg, s. 57-58.

UHLÍŘ, A. (2019): Nález baltského jantaru v Ostravě Porubě. Souvky Plus zvláštní vydání červen 2019, s. 13-19, dostupné na:

https://web.archive.org/web/20190520145745/http://www.bolatice.cz/e_download.php?file=data/editor/292cs_40.pdf&original=souvky_2019_06_zvlastni_vydani.pdf

Datum: 26.05.2022
Tisk článku

Související články:

Pradávný mikrosvět zalitý v jantaru     Autor: Dagmar Gregorová (07.04.2010)
Sbírka dinosauřího peří z jantaru     Autor: Stanislav Mihulka (24.09.2011)
Objeven opeřený dinosauří ocas v jantaru     Autor: Vladimír Socha (23.12.2016)
Živočišné stopy ze spodního kambria v souvku nalezeném v Příboře     Autor: Aleš Uhlíř (17.05.2021)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace