Albertosaurus sarcophagus je dobře známý druh albertosaurinního tyranosaurida, žijícího v době před 73 až 67 miliony let na území současné kanadské provincie Alberty. Právě tato provincie, která byla ustanovena ve stejný rok, kdy byl dinosaurus formálně popsán (1905) mu propůjčila i své jméno. „Ještěr z Alberty“, jak lze rodové jméno tyranosaurida přeložit, byl navíc popsán ve stejné odborné práci, ve které její autor Henry Fairfield Osborn (1857–1935) popsal i mnohem slavnější druh Tyrannosaurus rex.[1] Jeho o trochu menší, o trochu geologicky starší a o poznání méně populární vývojový příbuzný Albertosaurus od té doby tak trochu stále přebývá v obřím stínu této dinosauří ikony. I albertosaura ale veřejnost relativně dobře zná, a to se netýká zdaleka jen velkých nadšenců do problematiky dinosauří paleontologie.
První fosilie albertosaura byly objeveny již v roce 1884 v sedimentech geologického souvrství Horseshoe Canyon a od té doby přibylo několik desítek dalších fosilních exemplářů tohoto rodu. Albertosaurus, v dospělosti dosahující délky asi 8 až 9 metrů a odhadované hmotnosti mezi 1,7 a 3 tunami, tak dnes představuje poměrně dobře prozkoumaného zástupce tyranosauridů.[2] Víme například, že tito vrcholoví predátoři svých ekosystémů možná žili alespoň dočasně ve větších skupinách s jedinci různého stáří (jak ukázal objev v lokalitě Dry Island), časté u nich byly krvavé vnitrodruhové souboje, zanechávající patologické stopy na kostrách, podařilo se také objevit stopy po možných infekcích a nově také dobře zachované mikroskopické struktury (až ve velikostním měřítku nanometrů) ve fibrolamelární kostní tkáni lýtkové kosti zhruba 71 milionů let starého albertosauřího mláděte.[3] Ještě novější je ale objev, který nám nyní významně rozšiřuje naše povědomí o komplexnosti trofických sítí v ekosystémech obývaných právě tímto velkým tyranosauridem. Objevy nedospělých exemplářů albertosaura byly dosud vzácné a obecně měly podobu spíše jen fragmentárních nálezů. To samé se pak dá říci o dokladech trofických interakcí na fosiliích tohoto rodu, zejména pak, pokud se jednalo o stopy po zubech jiných dravých dinosaurů. To se však právě nyní změnilo.
Nově publikovaný nález však kombinuje obojí – jedná se totiž o fosilii odrostlého mláděte albertosaura, jehož mrtvé tělo bylo pojídáno jinými dravými dinosaury ještě předtím, než bylo překryto jemnozrnným sedimentem a mohlo tak alespoň zčásti zkamenět a dochovat se do současnosti. Exemplář nese označení TMP 2022.007.0040 a má podobu pouze nekompletně dochované lebky a deformované fragmentární části kosti zadní končetiny (pravděpodobně holenní kosti). Fosilie byla objevena roku 2022 amatérským sběratelem fosilií Peterem Hodgkinsem v lokalitě Knee Hills Creek (nedaleko oblasti Morrin Bridge) v povodí řeky Red Deer v sedimentech souvrství Horseshoe Canyon (geologická skupina Edmonton). Zkameněliny byly vyzvednuty mezi lety 2022 až 2025 týmem z Albertské univerzity (vedeným doktorandem paleontologie Joshuou Doyonem, který se zároveň stal vedoucím autorem popisné práce publikované oficiálně 7. října v periodiku Journal of Paleontology).[4] Autoři vědecké studie odhadli celkovou délku tohoto subadultního exempláře albertosaura na 6 až 6,3 metru a jeho hmotnost na zhruba 533 až 596 kilogramů (na základě dvou různých metod výpočtu). Jeho lebka byla v kompletním stavu dlouhá asi 63 až 64 cm a stehenní kost podle odhadů měřila 65 nebo 66 cm.
Věk tyranosaurida v době jeho smrti potom činil podle jednoho odhadu 8 let, podle jiného spíše 10 až 11 let. Na dvou lebečních kostech byly objeveny rýhy po zubech, patřících malým teropodům, kteří na těle tohoto albertosaura hodovali. Jejich bližší identifikace je však obtížná a v současnosti stále není jasné, zda mrtvolu ohlodávali spíše menší až středně velcí „srpodrápí“ dromeosauridi nebo dokonce jiné mládě albertosaura, což by představovalo další příklad kanibalismu u tyranosauridů.[5] Ze sedimentů souvrství Horseshoe Canyon dnes známe jediného bezpečně identifikovaného dromeosaurida, kterým je druh Atrociraptor marshalli.[6] Porovnání mezer mezi rýhami po zubních vroubcích na kostech albertosaura však přesně neodpovídá vzorci zubů u jediného zatím objeveného jedince atrociraptora s dostatečně kvalitně dochovanou denticí. Přesto jej autoři odborné práce jako možného původce rýh zcela nevylučují. Teoreticky tu před 71 miliony let mohla smečka atrociraptorů o velikosti krocana hodovat na mrtvém těle mnohem většího odrostlého mláděte albertosaura.
Dalšími podezřelými jsou pak taxon Richardoestesia, známý však pouze na základě fosilií zubů, a pak také velmi mladý juvenilní exemplář samotného rodu Albertosaurus. Není známo, zda k okusu kostí při pojídání zdechliny došlo najednou nebo se jednalo o více po sobě jdoucích „hodování“, jisté však je, že žádná z ran se již nezačala hojit a jednalo se tak nepochybně o ohlodávání albertosauří zdechliny. Pokud by hodujícím zvířetem byl jiný albertosaurus, muselo by se na základě velikosti a vzdálenosti rýh jednat o relativně malé mládě nepřekračující věk 2 let a dosahující délky jen kolem 2,9 metru. Podobný případ mimochodem letos zaznamenal jiný tým paleontologů u tyranosauridů v souvrství Judith River – zde mládě o délce kolem 5,8 metru hodovalo na noze mnohem většího mrtvého tyranosaurida, který měřil na délku asi 10 až 12 metrů.[7] Stále pravděpodobnější se tedy stává možnost, že kanibalismus byl mezi tyranosauridy značně rozšířeným jevem, a to již od jejich velmi nízkého věku. Na kosti dolní čelisti surangulare se nachází mělký vryp o délce 8,2 mm obsahující 28 pravidelně oddělených drobných rýh po vroubkování zubu, jejichž pomyslný dromeosauridní původce by podle autorů výzkumu vážil asi 16 až 18 kg (zhruba třicetkrát méně než kolik vážil pojídaný teropod). Délka takového „srpodrápého“ dinosaura by pak činila asi 1,9 až 2,9 metru.
##seznam_reklama##
Pokud na zdechlině albertosaura ve skutečnosti hodovali zástupci dromeosauridů, pak se jedná o důkaz, že tito menší opeření dravci byli oportunističtí a živili se velmi pestrou skladbou masité potravy z různých zdrojů.[8] To nám výmluvně ukazují fosilní doklady pojídání pterosaurů (Cryodracon), rohatých dinosaurů (Protoceratops), ornitopodních dinosaurů (Tenontosaurus) a dalších druhohorních obratlovců.[9] Fosilie je uložena v prestižní paleontologické instituci Royal Tyrrell Museum of Palaeontology a je k dispozici pro další výzkumy. Snad se tedy v budoucnu dočkáme i jistější identifikace původce „okusových“ rýh a budeme vědět s větší pravděpodobností, kdo si na velkém tyranosauridovi nedaleko současného Drumhelleru v období pozdní křídy vlastně pochutnával.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English:
A Late Cretaceous cold case near Drumheller (Alberta, Canada) reveals either a dromeosaurid theropod scavenged on an apex predator, or a small juvenile of Albertosaurus engaged in a 71 million years old act of cannibalism. These are two possible explanations for what happened to a subadult (6 meters long) Albertosaurus after its death and partial burial in the Horseshoe Canyon Formation.
Odkazy:
https://phys.org/news/2026-10-fossil-evidence-small-raptor-apex.html
https://www.ualberta.ca/en/folio/2026/10/a-jaw-dropping-discovery-on-the-badlands.html
https://www.sci.news/paleontology/atrociraptor-albertosaurus-scavenging-15129.html
https://www.earth.com/science/raptor-bite-marks-albertosaurus/
https://en.wikipedia.org/wiki/Albertosaurus
[1] Osborn, H. F. (1905). Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs. Bulletin of the American Museum of Natural History. 21: 259–265.
[2] Campione, N. E.; et al. (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913−923.
[3] Williams, A.; et al. (2026). Electron and focused ion beam microscopy of fossilized Albertosaurus sarcophagus (Dinosauria: Theropoda) bone reveals nano to microscale features. Scientific Reports. 16 (8521).
[4] Doyon, J. A.; et al. (2026). Evidence for dromaeosaurid scavenging on Albertosaurus (Dinosauria: Tyrannosauridae). Journal of Paleontology. 1–21.
[5] Longrich, N. R.; et al. (2010). Cannibalism in Tyrannosaurus rex. PLOS ONE. 5 (10): e13419.
[6] Currie, P. J.; Varricchio, D. J. (2004). A new dromaeosaurid from the Horseshoe Canyon Formation (Upper Cretaceous) of Alberta, Canada. In Currie, P. J.; et al. (eds.). Feathered Dragons. Indianapolis: Indiana University Press, pp. 112–132.
[7] Nielsen, J.; et al. (2026). Investigating size-asymmetric feeding among tyrannosaurids using tooth marks on a metatarsal from the Judith River Formation, Montana, USA. Evolving Earth. 4: e100107.
[8] Powers, M. J.; et al. (2021). A new hypothesis of eudromaeosaurian evolution: CT scans assist in testing and constructing morphological characters. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (5).
[9] Tse, Y. T.; Miller, C. V.; Pittman, M. (2024). Morphological disparity and structural performance of the dromaeosaurid skull informs ecology and evolutionary history. BMC Ecology and Evolution. 24 (1): 39.
Připojujeme autorův pokec o dinosaurech: