K tematice dávných objevů dinosauřích (a jiných) fosilií ve staré Číně i možného vztahu zkamenělin a vzniku představ o mytických dracích jsem se zde dostal již vícekrát. Můžeme ale stanovit, která taková interakce byla tou vůbec nejstarší, zejména pak z kategorie těch, o nichž se nám dochoval nějaký nezpochybnitelný historický záznam? Jisté je, že náhodné objevy fosilií dinosaurů patří na území Číny k těm nejranějším, ačkoliv nemusí být nutně ty úplně nejstarší (jak ukazují předhistorické příklady z Mongolska nebo Brazílie staré v řádu až mnoha tisíciletí).[1] Jaké písemné doklady se nám tedy k této problematice nabízejí ve starověké Číně? Bestiář pocházející možná až ze 4. století před naším letopočtem, známý jako „Klasika Hor a moří“ (Šan-chaj-ťing) obsahuje množství odkazů na různé druhy draků, přičemž vzezření některých z nich mohlo být přímo inspirováno objevy nápadných druhohorních fosilií, včetně těch dinosauřích.[2] Tak například v textu o „Draku-Rybě“ se uvádí, že tento vzácný tvor „žije v kopcích severně od úrodných plání a podobá se kaprům“, podle jiných zdrojů je však podobný spíše „korýšům“.[3] Samozřejmě je obtížné rozluštit, co si pod takovým popisem autor skutečně představoval a jakou měl k této představě hmotnou předlohu. Podrobnější popis fosilií pak můžeme nalézt v obsáhlé všeobecné encyklopedii známé jako Tchaj-pching Jü-lan, sepsané během období říše Sung (960–1279 n. l.) a vycházející ze staršího díla s názvem Sü-chan-šu Ťün-kuo-č‘ („Pojednání o komendách a státech“), jejímž autorem byl historik a aristokrat S‘-ma Piao (Sima Biao). Toto dílo sepsané kolem roku 306 n. l. popisuje horu nedaleko řeky Siang-ťiang, u níž je prý možné nalézt černé ploché kameny (či kamenné desky) podobající se obří kamenné knize, přičemž v každém jejím plátu se „nachází ryba“.
Je jasné, že se jednalo o fosilie pravěkých ryb, jejichž kostru staří Číňané nepochybně dobře poznávali.[4] Pozoruhodným faktem je, že v jistém mineralogickém katalogu rovněž pocházejícím z doby říše Sung spekuluje učenec jménem Tu Wan, že tyto objekty by mohly ve skutečnosti představovat výsledek procesu petrifikace (zkamenění).[5] Autor už se dokonce domnívá, že „tato místa, kde nacházíme rybí kameny, jsou prastarými jezery“, jejichž „bahno se proměnilo v kámen“. To je skutečně pozoruhodně prozíravá myšlenka a překvapivě dobré pochopení reálného původu fosilií v době předcházející o mnoho století vzniku geologických věd.
Co se týká dinosauřích zkamenělin konkrétně, pravděpodobnější je spíše údaj z pojednání Kroniky Chua-jangu (Chua-jang Kuo Č‘; Huayang Guo Zhi), sepsané v oblasti povodí řeky Jang-c’-ťiang kolem roku 350 n. l. V tomto díle učenec jménem Čchang Čchü popisuje vykopávky „dračích kostí“ z oblasti Čchen-tu na území dnešní provincie S‘-čchuan, ceněných pro jejich domnělé léčivé účinky.[6] Pověst prý praví, že z místní hory zvané „Hora dřímajícího válečníka“ se pokusili draci vzlétnout do nebe, ale jeho bránu nalezli zavřenou a spadli pak mrtví zpět na zemi. Jejich kosti zde postupně klesly do země a je možné je tu stále nacházet a vykopávat.[7] Jak potvrdil i slavný čínský vertebrátní paleontolog a odborník na dinosaury Tung Č’-ming (Dong Zhiming), druhohorní horniny obsahující dinosauří fosilie jsou v této oblasti provincie S‘-čchuan velmi rozšířené, mohlo se tedy jednat o první historicky potvrzené pozorování dinosauřích fosilií.[8] Je ale také možné, že se jednalo o fosilie jiných obratlovců, zejména mnohem mladších pleistocenních savců. Pozoruhodné je, že autor tyto domnělé „kosti draků“ kdysi popisoval jako Lung Ku (Long Gu), přičemž slovo „Long“ označuje dnes v hovorové čínštině právě i dinosaury. Samozřejmě v polovině 4. století našeho letopočtu zbývalo do stanovení vědeckého jména Dinosauria ještě takřka přesně 1,5 tisíciletí (až v roce 1842 toto formální označení zvolil britský přírodovědec Sir Richard Owen).[9]
Ani Owen však ještě neměl zcela jasnou představu o tom, jakými živočichy druhohorní dinosauři ve skutečnosti byli. Dobře si ale již uvědomoval, že se jednalo o pravěké organismy z jiného geologického období, a také věděl to, že nešlo o žádná „magická“ stvoření. V klasické čínské literatuře jsou každopádně draci často spojováni s císařskou mocí a hned dva panovníci – mytický císař Jao z předhistorického období a císař Kao-cu z dynastie Chan tvrdili, že přímo svým původem pocházejí z draků.[10] Draci byli tehdy také úzce spojováni s vodou a byli považováni za původce bouří. Mnoho klasických textů je popisuje jako božstva mračen a deště, jejichž dech se mění v oblaka a jejichž vůle se samovolně projevuje v podobě těžkých dešťů. Tyto kouzelné bytosti byly proto považovány také za požehnání, protože dokázaly poskytnout toužebně očekávaný déšť a zajišťovaly životně důležitou úrodu. Není tedy divu, že vzhledem k jejich moci a schopnosti poskytovat plodnost a vitalitu byly jejich kosti a zuby nesmírně ceněny v tradičním čínském lékařství.[11]
Podle jednoho příběhu byly jejich kosti objeveny kolem roku 120 př. n. l. během stavby říčního kanálu, který dostal později jméno Lóngtóu qú („Kanál dračí hlavy“).[12] V díle Materia medica z 16. století n. l. píše učenec Li Š‘-čen, že draci jsou ve skutečnosti smrtelnými tvory, kteří pravidelně svlékají svoji kůži a obměňují i své zuby a kosti (které je potom možné nalézt ve skalách). Cituje také jiného učence jménem Lej Siao, podle něhož patří „štíhlé kosti s výraznými povrchovými znaky samicím, zatímco robustní kosti s jemnějšími znaky dračím samcům“. Nejlepší pro své lékařské účinky mají být vícebarevné kosti, zatímco bílé a žluté mají jen průměrnou kvalitu a černé jsou kvalitní nejméně. Následuje i výčet různých způsobů výroby a využití léků – obvykle měla jejich příprava podobu rozdrcení kosti na prášek a jeho smíchání s povařenými bylinami nebo jinými přírodními složkami. Protože se skutečně věřilo, že tyto přípravky mohou pomoci s trávením, ledvinovými kameny, neplodností a dalšími neduhy, začaly být „dračí kosti“ – mezi nimi nepochybně i skutečné fosilie dinosaurů – vykopávány takřka v průmyslovém měřítku.[13]
##seznam_reklama##
Na konci 19. století tak bylo zdokumentováno, že každý rok je z této země vyváženo na 350 bikoru (zhruba 21 000 kg) těchto domnělých léčiv![14] Množství zajímavých fosilních exemplářů dinosaurů i pravěkých savců pak bylo západními vědci objeveno při návštěvách čínských apoték. Tak to udělal například i německý lékař Karl Albert Haberer, který v roce 1899 v Šanghaji obrážel lékárny a nechával si v nich sesypávat do pytlů nejlepší „dračí kosti“, které byly k dispozici. Fosilie pak zasílal do Mnichova zoologovi Maximilianu Schlosserovi, který na jejich základě identifikoval kolem 90 druhů vyhynulých kvartérních savců (včetně medvědů, hyen, slonů, koní, hrochů, velbloudů i šavlozubých koček).[15] V té době už se nicméně začínala formovat první stabilní komunita čínských geologů a paleontologů, která mimo jiné postupně prosadila zákaz vývozu fosilního bohatství ze země. „Dračí kosti“, které byly ve skutečnosti kostmi různých pravěkých obratlovců, však byly prodávány nadále, a to prokazatelně ještě na začátku tohoto století.[16] S vysokou mírou pravděpodobnosti k jejich sběru a znehodnocování za tímto účelem bohužel dochází i dnes. Už tedy můžeme jen doufat, že kvůli falešné naději na jejich údajné léčivé účinky již nebyly v minulosti zničeny ty nejhodnotnější kosterní exempláře pradávných obyvatel Číny, včetně těch dinosauřích.
Short Summary in English:
Paleontology has a much longer history in China than anywhere else in the world. Chinese dragons are believed to have been inspired by the observation of fossils (coming from Pleistocene mammals but also perhaps Mesozoic dinosaurs). Some of these observations took place already during the 4th Century BCE and so represent some of the earliest known historic interactions between a man and fossils.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_dragon
https://talesoftimesforgotten.com/2020/05/28/were-mythical-creatures-inspired-by-fossils/
https://markwitton-com.blogspot.com/2021/03/dinosaur-fossils-and-chinese-dragons.html
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/chinas-dinosaur-folklore-15081139/
[1] Troiano, L. P.; et al. (2024). A remarkable assemblage of petroglyphs and dinosaur footprints in Northeast Brazil. Scientific Reports. 14 (6528).
[2] Xing, L.; et al. (2011). The Folklore of Dinosaur Trackways in China: Impact on Paleontology. Ichnos-an International Journal for Plant and Animal Traces – ICHNOS. 18 (4): 213–220.
[3] Strassberg, R. E. (2002). A Chinese Bestiary: Strange creatures from the guideways through mountains and seas. Berkeley: University of California Press. (str. 173).
[4] Yap, J. P. (2019). The Western Regions, Xiongnu and Han: From the Shiji, Hanshu and Hou Hanshu (PDF). Publikováno nezávisle.
[5] Schafer, E. H. (1961). Tu Wan’s “Stone Catalogue of Cloudy Forest”: A Commentary and Synopsis. California University Press; Cambridge University Press.
[6] Viz odkaz https://www.chinaknowledge.de/Literature/Historiography/huayangguozhi.html
[7] Ren, N. (1987). Hua yang guo zhi jiaobu tuzhu. Shanghai: Shanghai guji chubanshe. (str. 166).
[8] Dong, Z. (1992). Dinosaurian Faunas of China (English ed.). Beijing; Berlin; New York: China Ocean Press; Springer-Verlag. ISBN 978-3-540-52084-9.
[9] Owen, R. (1842). Report on British fossil reptiles, part II. Report of the British Association for the Advancement of Science. 11: 32–37.
[10] Visser, M. W. de (1913). The Dragon in China and Japan. Verhandelingen Der Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen, Afd. Letterkunde Nieuwe Reeks, d. 13, no. 2 Amsterdam: J. Müller. (str. 123.)
[11] Legge, J. (1970). Shoo king. The Chinese Classics, Vol. 3, Part 2. London: Trübner a Co. (str. 80–81)
[12] Ban, G. a Ban, Z. (1964). Han Shu. 111. 12 vols. Beijing: Zhonghua Book Company.
[13] Nappi, C. (2009). The Monkey and the Inkpot: Natural History and its transformation in early modern China. Cambridge, MA: Harvard University Perss. (str. 50–68)
[14] Manias, C. (2016). „From Terra Incognita to Garden of Eden: Unveiling the prehistoric life of China and Central Asia, 1900-30”, in Bickers R. and Jackson, I. (eds) Treaty ports in modern China. London: Taylor and Francis. (str. 201–219)
[15] Schlosser, M. (1903). Die fossilen Säugethiere Chinas. München: Die k. Akademie der Wissenschaften.
[16] Viz odkaz https://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/6276948.stm