Dne 12. srpna byly učiněny hned dva velmi významné objevy týkající se nejpopulárnějšího dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex. Onoho dne roku 1902 byl ve Východní Montaně objeven typový exemplář tohoto druhu (dnes nese označení CM 9380) a na den přesně o 88 let později byl v Jižní Dakotě objeven jeden z největších a zároveň nejkompletnější známý jedinec „Sue“ (FMNH PR2081). O obou objevech jsem již dříve na blogu pojednával, pojďme si ale v rámci dnešního 123. výročí připomenout takřka magickou atmosféru objevu typového exempláře tohoto ikonického teropoda. Koncem června roku 1902 se paleontolog Barnum Brown nacházel v Montaně a jeho tým objevil poměrně dobře zachovanou lebku obřího ceratopsida rodu Triceratops. Ačkoliv se dochovala bez rohů, lebka byla v dobrém stavu a Brown věděl, že při troše úsilí z ní bude v Americkém přírodovědeckém muzeu v New Yorku (pro které tehdy pracoval) pěkný exponát. A ten mu měl bohatě zaplatit přinejmenším další rok vykopávek v terénu amerických badlands.
Ale Brown chtěl vždy mnohem víc, jeho neustálá touha po ještě zajímavějších a významnějších objevech ho provázela celý profesní život a právě díky ní se stal jedním z nejúspěšnějších objevitelů dinosauřích koster v dějinách.
Další jeho silnou vlastností byla neuvěřitelná píle a neochvějný optimismus, když si předsevzal nějaký úkol. Pokud získal ráno po opuštění svého terénního stanu pocit, že ten den objeví něco zásadního, téměř nikdy se nemýlil. A skutečně mu přálo i štěstí, i když ne úplně pokaždé. Stejný pocit získal, když začátkem srpna začal kopat ve východní Montaně nedaleko městečka Jordan. V oblasti, kterou sám nazýval Sheba Mountain, nejprve úmorně pracoval za pomoci jednoduchých nástrojů – dláta, kladiva, krumpáče a lopaty. Dobře přitom věděl, že toto místo by mohlo skýtat velmi zajímavé nálezy fosilií – jednalo se o velmi tvrdý pískovcový pahorek, nacházející se navíc v blízkosti pobřeží dávného Velkého vnitrozemského moře. Tvrdost horniny však byla natolik velká, že Brown i přes své neúnavné nasazení postupoval jen velmi pomalu a neefektivně.
Nebyl ale ochoten se vzdát, a tak udělal věc, nad kterou dnešním paleontologům vstávají hrůzou vlasy na hlavě – poslal jednoho ze svých pomocníků do Miles City pro dynamit, kterým chtěl odpálit svrchní část kopce, pod níž se dle jeho názoru mohla nacházet vrstva s fosilními kostmi. V té době se skutečně dynamit k odpálení částí horninových sledů někdy používal, nešlo ale o obecně rozšířenou praxi. Ostatně ani Brown to nedělal rád a uchyloval se k této nanejvýš nešetrné a hrubé formě „vykopávek“ spíše výjimečně. V tomto případě se ale rozhodl bez váhání – věděl, že by do konce sezóny nestihl tuto lokalitu prozkoumat a měl nejspíš tušení, že uvnitř tvrdého kamene je ukrytý skutečný paleontologický poklad. A ani tentokrát ho jeho šestý smysl nezklamal. Brown s týmem položili nálože, nastavili čas exploze a vyčkávali. Výbuch pak rezonoval mezi úzkými stěnami okolních kopců plných dinosauřích fosilií a brzy zmizel jako vzdálené dunění hromu. Z místa exploze se vyvalil tmavý oblak z částeček písku a kamene, takže i nedaleko se nacházející Brown a jeho tým za chvíli pocítili křídový prach ve svých pórech i na jazyku. Jakmile se hustý oblak trochu rozptýlil, Brown vyběhl na okraj jámy, kterou exploze na jedné straně kopce vytvořila. Okamžitě věděl, že všechno vynaložené úsilí stálo za to.
Na dně jámy se jasně rýsovaly zkamenělé kosti obřího zvířete, představující němý pozdrav napříč věky. Právě se mu podařilo přemostit další mezeru mezi současností a světem dinosaurů, představující 66 milionů let geologického času. Právě tehdy si Barnum Brown vzpomněl na svoje dětská léta, kdy si ze všeho nejvíc přál „objevit skutečného netvora“. V dopise svému zaměstnavateli Henrymu Fairfieldu Osbornovi pak napsal: „Lom č. 1 zahrnuje kost stehenní, kosti stydké, část kosti pažní, tři obratle a dvě nerozeznané kosti velkého Masožravého Dinosaura nepopsaného Marshem. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl.“ Narážel zde na skutečnost, že ani proslulý profesor Othniel Charles Marsh a jeho rival Edward Drinker Cope (známí svými „válkami o kosti“ na konci 19. století) fosilie tyranosaura formálně nepopsali.
Přinejmenším Cope se s nimi sice setkal a dokonce jim v roce 1892 dal i jméno Manospondylus gigas, tyto dva zvětralé krční obratle však považoval za fosilní pozůstatky jakéhosi obřího rohatého dinosaura, nikoliv teropoda. Aniž to pod horkým srpnovým nebem v roce 1902 Brown tušil, právě narazil na zkameněliny typového exempláře nejen nejslavnějšího dravého dinosaura, ale dinosaura celkově a možná dokonce nejpopulárnějšího pravěkého tvora vůbec. V tu chvíli pro něho také začal závod s časem, protože počasí v Montaně je nepředvídatelné a již v září mohou přijít kruté mrazy a sněhové vánice. Brownův tým pracoval bez oddechu celý zbytek srpna a po celé září, postupně vyprošťovali jednu kost za druhou z neuvěřitelně tvrdých konkrecí pískovce namodralé barvy. Panovala obava z ponechání zbytku vykopávek na další rok, protože nesmírně cenný a v té době také jediný známý exemplář tohoto obřího dravého dinosaura by mohl být přes zimu zničen nebo těžce poškozen živly či snad i okolními usedlíky, kteří se mohli pokusit vypátrat místo objevu a rozprodat části kostry. Nakonec musel být znovu použit i dynamit, ale v říjnu roku 1902 byla poslední část kostry přece jen přemístěna z lokality koňským povozem a přidána k ostatním – celkem 19 velkých beden bylo potom odváženo na východ do tisíce kilometrů vzdáleného Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku.
Brown se spolu s nimi na východní pobřeží tehdy nevrátil, přesně v duchu své povahy chtěl ještě zůstat v Montaně a pátrat po dalších fascinujících dinosaurech. Na rozdíl od něho Henry F. Osborn v té době význam budoucího typového exempláře tyranosaura ještě nerozeznal, byl ostatně zaneprázdněn. Pracoval totiž právě na kostře obřího diplodoka a dalších pozdně jurských dinosaurech v Carnegieho muzeu a složitá změť horninových bloků z Montany na něho nejdříve velký dojem neudělala. Trvalo pak celé dva roky, než preparátoři muzea v New Yorku očistili a sestavili dochovanou část kostry prvního vědecky rozeznaného zástupce druhu Tyrannosaurus rex. A pak už bylo samozřejmě všechno jinak… Tak tedy hezké druhé (vykopávkové) narozeniny oběma „králům tyranských ještěrů“!
Short Summary in English: Barnum Brown, assistant curator of the American Museum of Natural History, found the first partial skeleton of T. rex in eastern Wyoming in 1900. Brown found another partial skeleton in the Hell Creek Formation in Montana in 1902, comprising approximately 34 fossilized bones. Brown even wrote: „Quarry No. 1 contains the femur, pubes, humerus, three vertebrae and two undetermined bones of a large Carnivorous Dinosaur not described by Marsh. … I have never seen anything like it from the Cretaceous.“ Henry Fairfield Osborn, president of the American Museum of Natural History, formally named the second skeleton T. rex in 1905.
Napsáno pro DinosaurusBlog a OSEL.
Video: Tyrannosaurus FAQ
Odkazy:
https://lithub.com/on-discovering-the-first-fossil-of-a-t-rex/
https://www.benjamin-burger.org/a-historical-account-of-the-discovery-of-tyrannosaurs-rex/
https://www.fossilguy.com/gallery/vert/dinosaur/tyrannosaurus/trex-discovery.htm
https://www.strangescience.net/brown.htm
https://www.lindahall.org/experience/digital-exhibitions/paper-dinosaurs/33-tyrannosaurus-rex/
———
Odborná literatura:
Osborn, H. F. (1905). Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs. Bulletin of the AMNH. 21 (14): 259–265.
Osborn, H. F.; Brown, B. (1906). Tyrannosaurus, Upper Cretaceous carnivorous dinosaur. Bulletin of the AMNH. 22 (16): 281–296.
Osborn, H. F. (1917). Skeletal adaptations of Ornitholestes, Struthiomimus, Tyrannosaurus. Bulletin of the American Museum of Natural History. 35 (43): 733–771.
Breithaupt, B. H.; Southwell, E. H.; Matthews, N. A. (2005). In Celebration of 100 years of Tyrannosaurus rex: Manospondylus gigas, Ornithomimus grandis, and Dynamosaurus imperiosus, the Earliest Discoveries of Tyrannosaurus rex in the West. Abstracts with Programs; 2005 Salt Lake City Annual Meeting. 37 (7).
Breithaupt, B. H.; Southwell, E. H.; Matthews, N. A. (2006). Lucas, S. G.; Sullivan, R. M. (eds.). Dynamosaurus imperiosus and the earliest discoveries of Tyrannosaurus rex in Wyoming and the West. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 35: 258.
Larson, N. L. (2008). One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55.
Diskuze:
Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
