O tomto exempláři druhu Tyrannosaurus rex, objeveném v roce 2002 v souvrství Hell Creek, a nyní umístěném v expozici Přírodovědeckého muzea v Houstonu, už jsem na těchto stránkách nejednou psal. Zmiňován byl zejména v souvislosti se skutečností, že jako první exemplář tohoto slavného teropodního dinosaura poskytl paleontologům také otisky kůže a umožnil nám tak vůbec poprvé učinit si alespoň přibližnou představu o její textuře a dalších vlastnostech.[1] Mimo jiné tak ukázal, že tyranosauři určitě nebyli opeření na celém povrchu svého těla, jak si někteří nadšenci rovněž představovali. „Wyrex“ (který nese katalogové označení BHIGR-6230 či nověji HMNS 2006.1743.01) je ale zajímavý až unikátní exemplář ještě z jednoho důvodu – utrpěl totiž devastující zranění, kterému nejspíš po nějaké době podlehl, ačkoliv jsou zde přítomny známky počátků hojení.
Vzhledem k rozsahu zranění je téměř neuvěřitelné, že nezahynul takřka okamžitě (řekněme do několika hodin), a jeho obdivuhodně silný a odolný organismus dokázal se zraněním a následnou masivní infekcí bojovat dlouhé dny nebo snad i týdny. Zranění mělo totiž podobu prakticky zcela ukousnuté zadní části ocasu, po které zbyl prakticky pouze pahýl poloviční délky! Ztráta ohromného množství krve, extrémní šok a bolest, spojené s masivním zraněním jsou jednou věcí – která by pravděpodobně znamenala smrt pro většinu obratlovců, přinejmenším savců.[2] Dalším průvodním jevem je pak masivní infekce a v neposlední řadě i těžký zásah do motoriky a schopnosti udržení rovnováhy při pohybu i stání. Dlouhý ocas tyranosaura, jak je dobře známo, vyvažoval jeho extrémně těžkou přední část těla zakončeného mohutnou a těžkou hlavou. Je velmi obtížné si představit, jak se s takovým zraněním mohl Wyrex, byť jen na několik dnů, udržet při životě – což nepochybně vyžadovalo i pohyb a schopnost stát. Od silných zadních nohou se k bázi ocasu upínaly mohutné svaly, které měly nezastupitelnou roli při pohybu a při tomto zranění mohly být silně zasaženy a jejich funkčnost mohla být výrazně snížena nebo přímo znemožněna.[3]
Přesto pravděpodobně dokázal tento těžce poraněný jedinec tyranosaura sehnat potravu a alespoň v řádu dní přežít – dokládá to přítomnost tzv. reaktivní kostní tkáně, která se zakládá pouze při procesu hojení. Wyrex tedy přinejmenším dočasně odolal masivnímu arteriálnímu (tepennému) krvácení, nedokrvení přední části těla a nepochybně i silné infekci. Jedná se o nezvratný důkaz toho, jak odolnými a silnými tvory tyranosauridní teropodi byli. Bohužel však dosud nebyla publikována odborná práce, která by popsala toto unikátní zranění detailně, což je nepochybně škoda. Wyrex je pomyslným předmětem zájmu jiné odborné práce, publikované v roce 2017, která popisuje otisky jeho kůže. Zmíněn je také v práci z roku 2023, kde je však pouze stručně uvedeno, že u něho došlo vinou závažného zranění k významné ztrátě kaudálních obratlů a k významnému kostnímu růstu.[4] O tomto zranění je stručně pojednáno také ve videu samotného Houstonského muzea, kde je řečeno jen tolik, že tento jedinec tyranosaura nežil příliš dlouho po utržení onoho děsivého zranění. Nezbývá tedy než si počkat, až bude vydána popisná práce právě k tomuto nesmírně zajímavému exempláři druhu Tyrannosaurus rex – i k jeho stejně zajímavému hrozivému zranění. U čeledi Tyrannosauridae již neobvykle vysoké množství patologií na kostech naznačuje, že se nepochybně jednalo o agresivní a nebezpečným stylem života žijící teropody, jejichž život velmi často provázela řada zranění a nemocí.[5] Oba druhy náležející do podčeledi Albertosaurinae – tedy Albertosaurus sarcophagus a Gorgosaurus libratus – vykazují v případě mnoha exemplářů různé kosterní patologie, například rýhy a otvory po zubech jiných tyranosauridů, ale také fraktury, exostózy (nezhoubné výrůstky na povrchu kosti), pseudoartrózu (pakloub – porucha hojení zlomeniny), infekce a související kostní nárůsty či patologické srůsty, napůl vytržené nebo zlomené zuby v čelistech apod. U jednoho exempláře gorgosaura byl dokonce identifikován i možný lebeční tumor.[6] Zástupci podčeledi Tyrannosaurinae vykazují rovněž množství patologií, svědčících zejména o vnitrodruhových soubojích a dokonce i občasném kanibalismu (například u rodu Daspletosaurus).[7]
Samotný druh Tyrannosaurus rex vykazuje pozoruhodné množství patologií, jejichž výčet by nepochybně vydal na samostatnou knihu. Například slavný exemplář AMNH 5027 z expozice Amerického přírodovědného muzea v New Yorku vykazuje stopy po chorobném srůstu obratlů, možná se přitom jedná o spondylosis deformans (spondylóza, degenerativní onemocnění páteře).[8] Mnohé exempláře druhu T. rex vykazují avulzní zlomeniny (odtržení fragmentu kostní hmoty šlachou nebo vazem následkem těžkého úrazu) a otvory po zubech jiných tyranosaurů. Slavný jedinec „Stan“ (BHI 3033), vydražený v roce 2020 za 31,8 milionu dolarů pro údajnou muzejní expozici v hlavním městě Spojených arabských emirátů Abú Zabí, vykazuje nejenom fraktury žeber, ale také ankylozující spondylitidu (zánětlivé onemocnění kloubů). Zdaleka nejvíc patologií však bylo objeveno u ještě slavnějšího exempláře „Sue“ (FMNH PR2081), což je pravděpodobně do určité míry dáno i nejvyšším množstvím uskutečněných výzkumů tohoto jedince. Jedná se například o výraznou avulzní zlomeninu a související chorobný novotvar na pravé pažní kosti, související nejspíše s deltovým a velkým oblým svalem tohoto tyranosaura. Na záprstních kůstkách Sue zase někteří badatelé objevili stopy dny (pakostnice). Další patologie byly zjištěny na lebce, jednom abnormálně se jevícím zubu, na dvojici ocasních obratlů a na zlomené a vyhojené lýtkové kosti s abnormálním srůstem.[9] Ačkoliv velké množství dokladů o zraněních a nemocích známe i od jiných skupin dinosaurů (včetně například náznaku infekce dýchacích cest u diplodokidního sauropoda, chybějících prstních článků na nohách různých teropodů a ornitopodů, jiné délky kostí končetin vlivem zranění a mnoho dalších)[10], právě u tyranosauridů jsou výrazná zranění na kostech podstatně četnější i závažnější. Je tedy prakticky jisté, že „tyranští ještěři“, jak zní v překladu jejich jméno (ovšem nesprávné, jelikož se samozřejmě nejednalo o ještěry), skutečně žili velmi drsným a nebezpečným způsobem. A to dokonce i na druhohorní poměry.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English: „Wyrex” is a specimen of Tyrannosaurus rex that suffered a severe, perhaps fatal injury to its tail, likely from being bitten by another T. rex. Evidence of healing, such as bone growth around the injury site and signs of a secondary bone infection (osteomyelitis), indicates that “Wyrex” survived the initial trauma but eventually succumbed to complications, such as a bacterial infection a few days or weeks later.
Video: T. Rex a jeho zuby
Odkazy:
https://luisvrey.blog/2018/08/31/welcome-to-dinosaur-goredom/
https://www.bbc.com/news/science-environment-40172587
https://artsandculture.google.com/asset/wyrex-tyrannosaurus-rex/igFiR5vz3vR0Nw
https://www.youtube.com/watch?v=Jk1_LuRWkAE
[1] Bell, P. R.; et al. (2017). Tyrannosauroid integument reveals conflicting patterns of gigantism and feather evolution. Biology Letters. 13 (6): 20170092.
[2] Siddiqui, R.; et al. (2021). Longevity, cellular senescence and the gut microbiome: lessons to be learned from crocodiles. Heliyon. 7 (12): e08594.
[3] Cotton, J. R.; et al. (2019). Lower rotational inertia and larger leg muscles indicate more rapid turns in tyrannosaurids than in other large theropods. PeerJ. 7: e6432.
[4] Anné, J.; et al. (2023). Unusual lesions seen in the caudals of the hadrosaur, Edmontosaurus annectens. The Anatomical Record. 306 (3): 594–606.
[5] Peterson, J. E.; et al. (2009). Face Biting On A Juvenile Tyrannosaurid And Behavioral Implications. PALAIOS. 24 (11): 780–784.
[6] Brown, C. M.; Currie, P. J.; Therrien, F. (2022). Intraspecific facial bite marks in tyrannosaurids provide insight into sexual maturity and evolution of bird-like intersexual display. Paleobiology. 48 (1): 12–43.
[7] Hone, D. W. E.; Tanke, D. H. (2015). Pre- and postmortem tyrannosaurid bite marks on the remains of Daspletosaurus (Tyrannosaurinae: Theropoda) from Dinosaur Provincial Park, Alberta, Canada. PeerJ. 3: e885.
[8] Molnar, R. E. (2001). Theropod paleopathology: a literature survey. In: Mesozoic Vertebrate Life, edited by Tanke, D. H., and Carpenter, K., Indiana University Press, p. 344.
Diskuze:
