Proč vyhrávají průměrní  
Často, až velmi často se setkáváme s tím, že se v nejrůznějších prostředích prosazují nikoli ti nejlepší, ale průměrní. Vidíme to v malém měřítku na pracovišti i ve velkém měřítku na politickém kolbišti. Je to náhoda, nebo je to dáno nějakými obecnými platnými zákonitostmi?ˇ<br />
Odpovědi můžeme nalézt v publikaci Doc. Radima Valenčíka, CSc. Teorie her a redistribuční systémy.

 

 

Radim Valenčík (1953) působí na Vysoké škole finanční a správní jako vedoucí katedry ekonomie a mezinárodních vztahů. Rediguje internetový časopis Marathon věnovaný společenskovědní problematice. Je rovněž členem Institutu pro sociální a ekonomické analýzy.

Kdy mohou průměrní vyhrávat a jak se rodí fenomén ambiciózního průměru? Jak dochází k tvorbě koalic průměrných a nejméně výkonných? Jak probíhá neformální vyjednávání v různých institucích, organizacích firmách a jak se ti, co jsou výkonní, mohou bránit? Na tyto a další otázky lze odpovědět popisem řady situací s využitím životních zkušeností. Existují však i obecné zákonitosti, které lze odhalit formou matematického modelu, a uvidět tak ještě lépe to, co se děje „pod pokličkou“ našeho běžného vnímání reality. Představu o tom, kam až lze dojít v „dešifrování“ reality s využitím užitečné abstrakce a použití přesného aparátu, dává tato publikace.

 

Knížka dokumentuje, že nemusíme vždy čekat, až někdo vymyslí něco původního, podnětného a přínosného v zahraniční. Tvoří styčnou oblast mezi teorií her, sociální psychologií, manažerským řízením, politologií, metodologií a řadou dalších disciplín. Klade značný důraz na využití teorie, ovšem tak, aby umožnila lépe zachytit to, co se ve firmách, institucích či obecně nejrůznějších organizacích odehrává.

Doporučením publikace je také to, že předmluvu napsal RNDr. Bohumír Štědroň, CSc. odborník na problematiku řízení a jeden z našich předních futurologů. Ten ji přirovnává ke známým publikacím, které ve světě i u nás zaznamenaly značný čtenářský úspěch, jako jsou „Víc než nic“ Roberta Wrighta či „V pavučině sítí“ Alberta-Lásló Barabásiho.

 

Publikace je psaná tak, aby nejen poučila, ale aby ji bylo možné využít i jako řečeno s trochou nadsázky – příručku "bojového umění". Čtenář se nejen seznamuje s něčím novým, ale současně si jejím studiem procvičuje svoji schopnost rozpoznávat různé standardní situace, schopnost orientovat se v nich,  schopnost zvolit správnou strategii, schopnost odhalit různé skryté vazby mezi hráči v různých organizacích či neformálních uskupeních, schopnost rozpoznat vyjednávání a jeho cíle v běžně vedených hovorech. Někomu se možná bude zdát, že se na realitu dívá poněkud cynicky. Je to tím, že se snaží vyhnout tomu, aby hovořila o tom, „jak by to mělo být“. Místo toho říká, jak to ve skutečnosti je a co dělat, resp. jak neprohrávat v životních situacích, řečeno terminologií teorie her “ve hrách“, které v oblasti profesního, společenského i rodinného prostředí chtě nechtě neustále hrajeme.

 

Základní myšlenka teorie redistribučních systémů vychází z celkem zřejmé skutečnosti. Totiž z toho, že čím více dokáže firma ocenit výkony svých zaměstnanců, tím je její výkon větší. Obecně to platí i pro další sociální systémy – instituce veřejné správy, organizace, které si konkurují v oblasti politické soutěže či veřejně prospěšné činnosti, při výkonu regionální samosprávy na nejrůznějších úrovních, v soukromém i veřejném sektoru apod. Výše uvedené má i opačnou stránku. Čím více je distribuce prostředků uvnitř sociálních systémů výše uvedeného typu v kolizi s oceněním výkonu těch, kteří tento systém vytvářejí, tím menší celkový výkon dosahuje. Souvislost mezi mírou redistribuce a výkonem příslušného systému lze modelovat a na základě toho popsat různé standardní situace, které zde vznikají. Z tohoto hlediska hrají důležitou roli různé koalice, které uvnitř redistribučních systémů vznikají a které mají na redistribuci prostředků rozhodující vliv.

 

 

 

Autorovi se podařilo vyvinout matematický aparát, který umožňuje vytvoření názorné představy o tom, co se v redistribučních systémech odehrává, pokud na ně působí nejrůznější vlivy – konkurence či naopak omezení konkurence, možnost meziorganizační migrace či naopak její omezení, změna výkonnosti hráčů, existence křížových koalic mezi různými redistribučními systémy apod. Po jejím přečtení se však může čtenáři zdát, že rodící se teorie redistribučních systémů zatím odhaluje jen onu pověstnou špičku ledovce, že realita je ještě mnohem složitější a bohatší. Z tohoto hlediska může být podnětem a inspirací i pro ty, kteří hledají perspektivní téma teoretického bádání.

 

Model ukazuje, že v každém redistribučním systému může vzniknout několik typů rovnováhy, mj. rovnostářská (označená červeně), výkonnostní (označená modře) a na základě vyjednávání s podbízením (označená fialově). Tyto rovnováhy mohou být buď diskriminační (podle některého z výše uvedených principů se rozdělí jen hráči, kteří vytvořili vítěznou  koalici) nebo společné (pokud by k diskriminaci hráčů nedošlo). Představu o nich v případě tří hráčů si můžeme udělat prostřednictvím následujícího obrázku:

 

 

Hráči A, B, C dostávají výplaty, jejichž všechny kombinace (za výše uvedené předpokladu snížení výkonu celého systému, pokud se tyto výplaty odchýlí od distribuce podle výkonnosti) leží na redistribuční ploše v příslušných trojrozměrných souřadnicích, vymezené silnými liniemi (které ukazují body, kde jeden z hráčů dostává nejnižší možnou výplatu). Na těchto liniích se nacházejí všechny diskriminační rovnováhy. Uvnitř redistribuční plochy pak leží společné rovnováhy. Jedním z důležitých výsledků této teorie je, že společná rovnováha vzniklá vyjednáváním formou podbízení je rovnováhou Nashova typu. Šipky (zeleně) naznačují, kterým směrem se mohou posouvat jednotlivé typy rovnováhy v případě, že na redistribuční systém působí různé vnější vlivy.

 

Z modelu mj. vyplývá,  že všechny rovnováhy v redistribučním systému jsou nestabilní a že záleží na tom, jaký vnější vliv bude na systém působit, resp. převáží. Velmi důležitým závěrem pak je, že každé omezení procesu vyjednávání se vzájemným podbízením se hráčů, tj. každá „nedokonalost“ v dané oblasti má za následek vznik koalice, v níž se prosadí průměrní hráči ve spojení s nevýkonnými, zatímco nejvýkonnější hráči jsou diskriminováni.

 

Problematikou redistribučních systémů se zabývá tým odborníků na Vysoké škole finanční a správní. Jeho průběžné výsledky jsou uveřejňovány mj. na stránkách VSFS , kde lze najít informace o pravidelných teoretických seminářích včetně podkladových materiálů. Bude zajímavé sledovat, kam až lze dojít v dešifrování toho, čemu podléhá lidské rozhodování a chování, a co nám sdělí „nastavené zrcadlo“ v podobě teorie, která se nebojí vstoupit tam, kam podle některých nemá mít teorie přístup.

 

Za nespornou přednost publikace, která ji činí přístupnou širší veřejnosti, lze považovat to, že se autor vyhýbá složitým matematickým abstrakcím a omezuje matematiku jen na nezbytné minimum. Publikace je tak poutavým čtením na cestě porozumění světu, který nás nejen obklopuje, ale jehož jsme i součástí.

To, co udělal doktor Jiří Grygar pro astronomii, to dnes také činí docent Radim Valenčík pro ekonomii – je trpělivým učitelem ochotným naslouchat, a schopným popularizátorem. Ale především disponuje další vzácnou vlastností. Dokáže totiž studentům i čtenářům otevírat nové obzory. Nuže, milí čtenáři, zde je příležitost vydat se na stezku dobrodružství poznání!ˇ


 


  

Valenčík, R. 2008. Teorie her a redistribuční systémy. 1. vydání. Praha, VŠFS – Eupress, ISBN 978-80-7408-002-9. Monografie vyšla na přelomu srpna a září 2008. Podrobnější informace o ní lze nalézt na stránkách VSFS , kde si ji lze rovněž objednat. Zakoupit ji lze v prodejnách VŠFS (Praha 5, Vltavská 12; Praha 10, Estonská 500; Most, Pionýrů 2806; Kladno, Floriánské nám. 103), příp. dalších knihkupectvích (např. prodejnách Kanzelsberger a.s. po celé ČR).

Datum: 23.10.2008 09:49
Tisk článku

Související články:

Klasika od Gregoryho Paula     Autor: Vladimír Socha (10.05.2017)
Knihy roku: O Konstantinopoli, skle i čokoládě     Autor: Pavel Houser (22.11.2016)
Největší show Richarda Dawkinse     Autor: Stanislav Mihulka (16.02.2012)
Příručka pro dobyvatele vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (18.09.2011)
Kyselým jablkem ke globálnímu osvěžení     Autor: Stanislav Mihulka (31.03.2009)



Diskuze:

Proč vyhrávají průměrní? Protože je jich nejvíc!

Duke,2008-10-23 19:56:12

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace