ALE nad srdcem z krve  
Výsledky byly potěšující, srdce pacientů, kteří dostali dávku kmenových buněk, vykazovala mnohem lepší kondici…. ale…
  Dospělé kmenové buňky jsou často považovány za univerzální všelék, jehož používání bude vyřešeno do švestek. Ale jak už to v biologických oborech bývá, čím víc do něčeho koukáme, tím méně o tom víme a stále narůstá hromada nevyřešených otázek. Nejspíš jste slyšeli, jaká je brnkačka opravit srdce poničené infarktem kmenovými buňkami izolovanými pacientovi z jeho vlastní kostní dřeně. A vypadá to opravdu slibně, buňky z kostní dřeně jsou v současnosti jediné rozumně dosažitelné dospělé kmenové buňky, které umíme dlouhodobě pěstovat v laboratoři. Máme jich tudíž dost na experimenty všeho druhu, i na pokusy na lidech. Ale kdo ví, co všechno odběr kostní dřeně obnáší, musí se nad mými předchozími větami ušklíbnout. Samotný odběr probíhá pod narkózou, dobrovolník většinou vyfasuje na několik dní neschopenku, protože hojení rány není žádná rychlovka.

Proto se hledají lepší způsoby, jak si buňky obstarat. A přinejmenším jeden nadějný tu je. Stačí pacienta stimulovat podáním růstového faktoru pro granulocyty (G-CSF) a kostní dřeň uvolní tolik žádané buňky do oběhu. Korejský vědecký tým pod vedením Dr. Hyo-Soo Kima tyto buňky z periferní krve vychytal a injikoval do srdečního svalu pacientů po infarktu. Po šesti měsících proměřil fungování jejich srdce  několika testy a porovnal je se skupinou pacientů léčených standardně. Výsledky byly potěšující, srdce pacientů, kteří dostali dávku kmenových buněk, vykazovala mnohem lepší kondici.

A teď přichází prostor na happy end, jenomže já jsem vám slíbila ALE. Tady ho máte.
Důkladnější prohlídka srdcí ukázala, že v místech, kde byly koronární cévy vyztuženy implantáty, aby si udržely větší vnitřní průměr, vyrostly dobrovolníkům hrudky nové tkáně. Nevíme, odkud buňky této tkáně pocházejí, jestli jsou potomky injikovaných kmenových buněk. Nicméně právě ony představují zdvižený prst a hlasité ALE v debatách o světlých zítřcích s orgány vyrobenými na míru z dospělých kmenových buněk.

Datum: 31.03.2004
Tisk článku


Diskuze:

No jo, jsem to ale truhlík

Pavel Brož,2004-04-07 13:22:41

prohledal jsem předtím články v oslu asi dva roky nazpět, a nenašel ten, kde ta informace o tom vyplavení buněk z dřeně byla - vůbec mě přitom nenapadlo, že jsem ji vlastně četl právě v tomto Vašem článku. Inu, ta skleróza, sice nebolí, ale co se člověk marně nahledá :-)))

Odpovědět

vyplavení z dřeně

jana dvořáková,2004-04-07 07:45:42

Přesně tak byly získány buňky použité pro opravu srdce v tomto článku. Pacientovi se podává nejčastěji G-CSF (granulocyte colony stimulating factor), po několika dnech se v jeho krvi objeví zvýšené množství málo diferencovaných buněk vyplavených z dřeně. Počet pacientů s poruchami krvetvorby, který podstupuje tuto léčbu, se už téměř vyrovnává s počtem pacientů léčeným tradiční transplantací kostní dřeně. Háčků to má několik, především těch získaných buněk je méně, podávání G-CSF se nehodí pro všechny pacienty, léčba sedípředevším mladším a zdravějším lidem.

Odpovědět

Nedávno tady v nějakém článku byla uveřejněna

Pavel Brož,2004-04-06 17:20:24

nová metoda odběru dárcovských buněk kostní dřeně, kdy se pomocí nějaké látky tyto buňky vyplavily z kostní dřeně dárce do jeho krve, a daly se pak jednoduše odebrat s krevním vzorkem, čímž odpadlo ono klasické odebírání dutou jehlou přímo z kostní dřeně dárce. Znamená to tedy, že táž metoda by aspoň hypoteticky mohla posloužit k jakýmsi samoopravám těla, kdy by tyto z kostní dřeně vyplavené nediferencované buňky pomáhaly regenerovat poškozené tkáně v těle?

Odpovědět

uhnízdění

jana dvořáková,2004-04-06 16:57:49

Buňky na "nepatřičných" místech vypadají, že nezabloudily, ale že tam naopak pomáhají regenerovat poškozené tkáně. Také vypadají jako regulérní buňky cílové tkáně a jen díky genetické analýze poznáme, že pocházejí z dřeně dárce. U myší si můžeme transplantované buňky zviditelnit třeba profláknutým GFP (green fluorescent proteinem), abychom je lépe vystopovali. Zajímavé je sledovat cestování darovaných buněk v různých odstupech po transplantaci. Jelikož transplanataci většinou předchází poměrně drastický zákrok vedoucí ke zničení původní dřeně, nemůžeme se vyhnout tomu, že poničíme i další tkáně příjemce. V prvních měsících po transplantaci se darované buňky podílí i na opravách právě těchto tkání (plicní alveloly, epitely trávicího systému). Je možné, že dárcovské buňky na potřebná místa zamířily přímo, bez okliky přes dřeň. V játrech, kůži a srdci nalézáme buňky dárcovského původu později a předpokládáme, že tyto si postižené orgány přivolaly na pomoc někdy později, když se jim přihodil průšvih způsobený jakoukoli další příčinou. Našla jsem i příběh dítěte, kterému v 6 měsících transplantovali kostní dřeň kvůli SCID (X-linked severe combined immunodefiency syndrome). Když mu potom ve 13 letech přišli na Duchennovu svalovou dystrofii a odebrali mu vzorek svalové tkáně, zjistili, že některá jádra v mnohoojaderných svalových vláknech pocházejí z buněk darované dřeně, která se celých třináct let snažila napravit, co lékaři ještě ani netušili.

Odpovědět

Ach, opět ta má shoda podmětu s přísudkem :-)))

Pavel Brož,2004-04-06 14:10:40

Buňky se uhnízdily :-( Zrušte už někdo konečně to tvrdé y :-))) Zlatá slovenština!

Odpovědět

Děkuji za informaci

Pavel Brož,2004-04-06 14:08:55

To, že se buňky z dárcovské kostní dřeně umí samy od sebe uhnízdit v kostní dřeni příjemce vím - jsem už přes deset let v registru dárců kostní dřeně, a něco málo k tomuto tématu jsem si už tehdy načetl. Rozumím tomu ale dobře, že ty buňky v těch orgánech, které jste jmenovala, se tam uhnízdili špatně a nemají tam co dělat (i když pravděpodobně nebudou představovat žádnou zdravotní komplikaci)?

Odpovědět

doplnění

jana dvořáková,2004-04-06 13:48:34

Právě držím v ruce vědecký článek, který přehledně jmenuje orgány, ve kterých byly nalezeny buňky původem z dárcovské kostní dřeně. Přidávám tedy: epitel žaludku, jícnu, střeva, kůže a žlučovodu, plicní alveoly, výstelku cév a snad i mozeček.

Odpovědět

cestování buněk

jana dvořáková,2004-04-01 09:24:55

Vaše laická úvaha je zcela správná. Jenomže o tom, jak cestují buňky v organismu na delší vzdálenosti a co řídí jejich zahnízdění na různých místech, nevíme skoro nic. Buňky kostní dřeně nejspíš cestují docela intenzivně a zdá se, že i dobře trefí tam, kde je něco potřeba opravit. Transplantace krvetvorné tkáně se porvádí infuzí do cév a buňky dárce samy dorazí do dřeně příjemce. A když daroval ženě dřeň muž, je relativně snadné dohledat buňky s Y chromozomem v různých místech těla. Po několika letech pak zjišťujeme, že tyto buňky pomohly opravit tkáň jater, srdce, kostí. Z několika dobrých důvodů si myslíme, že to jsou buňky, které pochází z přímo z nově "zabydlené " dřeně a orgány, které potřebovaly pomoci s regenerací, si o ně prostě řekly. A tak se při experimentech zatím počítá s tím, že tělo ví jak na to.

Odpovědět

No, já teda nevím jak ostatní,

Pavel Brož,2004-03-31 19:50:46

ale sám jsem předpokládal, že ono mnohokrát avizované léčení pomocí náhradních buněk nezbytně bude muset jít ruku v ruce společně s poznáváním mechanismů, které určují, kde se ty nové buňky mají ve staré tkáni instalovat. Naopak mě čistě z technického pohledu děsila představa, že se např. při nějakém neurodegenerativním onemocnění vstříknou do nemocného mozku nějaké buňky, které se tam bez jakéhokoliv řízení nechají spontánně vytvářet nové nervové tkáně. To, že to v praxi v mnoha dílčích případech nakonec funguje (aspoň u zvířecích modelů) mě vždycky přišlo jako takové až náhodné ulehčení celkové úlohy, která (podle mě) má sestávat jednak z výroby nových použitelných buněk, a jednak z ovlivňování jejich chování, aby se uchytily na ta správná místa. Samozřejmě to jakožto laik můžu vidět silně zkresleně, nicméně mě překvapuje, pokud opravdu odborníci v tomto oboru od začátku počítali s tím, že ty nové buňky budou za všech okolností růst výhradně jen na těch správných místech samy od sebe. Něco malilinko jako laik vím třeba o mechanismu, jak se např. při říznutí regeneruje tkáň a že i tato banální věc je relativně komplikovaný proces, ve kterém hraje důležitou roli nemálo chemických prostředníků jakožto nosičů nezbytných informací a "vektorů", které ostatním buňkám určují kam mají jít a co tam mají dělat. Pokud se nemocná tkáň sama neregeneruje, takže je nutno ji opravit novými buňkami, tak bych očekával, že buďto se sama regenerovat přímo neumí nebo jsou její regenerační schopnosti relativně omezené (typicky nervová tkáň), a tím pádem zde možná přirozeně budou chybět ty směrové mechanismy umožňující adresnou opravu poškozené tkáně, nebo je to tkáň, která normálně regenerovat umí, akorát z nějakého důvodu zrovna v tom daném případě ten regenerační mechanismus selhal. V obou případech bych očekával, že terapie bude podmíněna současnou aplikací nějakých vektorů, které umožní novým buňkám najít ta místa, která mají kolonizovat. Je tato moje laická úvaha chybná?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace