Popularizace české vědy na přelomu tisíciletí  
Recenze na knihu Astrofyzika na přelomu tisíciletí. Knížka přináší velice horké novinky z oblasti astronomie, astrofyziky, ale také fyziky materiálů a částicové a kvantové fyziky.
Rád bych se s vámi, milí a laskaví čtenáři, podělil o mé dojmy z jedné velice zajímavé knížky. Tento článek je ve skutečnosti recenzí, kterou jsem v dobrém rozmaru slíbil napsat svým přátelům Vojtovi Hálovi a Pavlu Houserovi, jenže nakonec, po přečtení oné knížky, jsem se rozhodl, že tuto recenzi pojednám maličko netradičně. Důvod, který mě k tomu vede, je ten, že onu knížku považuji jednak za opravdu - a to rozhodně nemyslím v laciné nadsázce - velice unikátní, a jednak za docela pěkně napsanou. Proto nejprve začnu poněkud zeširoka, abych vás pokud možno přesvědčil o tom, že ta knížka opravdu unikátní je, což učiním v naději, že tolerantní čtenář účelnost takovéto odbočky v závěru textu uzná (no a pokud snad neuzná, tak s tím taky nějak budu muset umět žít). V druhé polovině tohoto textu se dostanu k vlastní recenzi, kde se pokusím zhostit úkolu, jak recenzovanou knihu dílem pochválit a dílem pohanit tak, aby tento text nevypadal jako předem objednaná oslavná óda, a aby tak zvýšil důvěru čtenáře, že peníz vložený v koupi této knihy jej později nebude mrzet. Pročež netrpělivější čtenáře odkáži rovnou na tu vlastní recenzi, a těm zvědavějším se nyní pokusím vyjevit slíbenou unikátnost této knihy.

Možná jste nedávno v jednom pořadu České Televize zaznamenali krátkou diskuzi na téma financování (spíše podfinancování) české vědy. V pořadu zaznělo, že ze současných 25 zemí Evropské Unie dává ze svého rozpočtu na vědu Česká Republika druhou nejmenší částku (měřeno v procentech HDP). Jako úplně poslední se v tomto srovnání ocitlo Řecko, které si ovšem na rozdíl od ČR takový přístup může dovolit vzhledem k tomu, že díky mnohým dochovaným antickým památkám na svém území může i v budoucnu počítat s tím, že bude profitovat z masového turistického ruchu. Česká Republika takové štěstí nemá, a tvorba jejího HDP bývala již za první republiky opřena naopak o vysokou přidanou hodnotu při výrobě kvalitních průmyslových výrobků, které naší zemi už tehdy udělaly velice zvučné jméno všude ve světě. V zemích, které se stejně jako ČR spoléhají na tento způsob tvorby národního bohatství, je samozřejmé, že základnou konkurenceschopného průmyslu je moderní aplikovaný, a jeho základnou zase moderní základní výzkum, jinými slovy, pro budoucnost ekonomiky českého typu je nezbytné adekvátně investovat do rozvoje vědy.

V České Republice se oproti tomu do vědy investuje velice málo, což evidentně není moc prozíravá politika, aspoň ne tedy za předpokladu, že nemáme v úmyslu podporovat masový turistický ruch tím, že z vědeckých ústavů, v nichž nezřídka chybí celkem základní přístrojové vybavení, uděláme novodobá technická muzea. Na druhé straně je velice zajímavé to, že potřeba větších než současných investic do vědy je v české populaci sdílena celkem široce, a naskýtá se tak otázka, v čem se vlastně nachází ten problém, že na vědu nedáváme více. Tento problém je ve skutečnosti mnohovrstevnatý, já se ale nicméně pokusím nyní nastínit jednu stránku problému, která podle mého názoru v něm také figuruje, a která mezi běžně vyjmenovávanými potížemi české vědy nebyla zmiňována.

Proveďme si nyní takový malý myšlenkový pokus: vybereme reprezentativní skupinu lidí, postavíme si před ně malou tribunu, vylezeme na ni, a začneme kázat, že český stát vědu životně potřebuje. Odevšad slyšíme souhlasné mručení, a prakticky všichni pochvalně přikyvují. Přidáme pár apelů na to, že věda je vlastně budoucnost našich dětí. Opět, souhlasné přikyvování a mručení. Nyní tiše dodejme: 'A protože k dispozici jiné kapsy než vaše nejsou, tak to milí občané musíte zatáhnout vy.' Co to, ve skupině našich lidí je náhle pozorovatelná nepřehlédnutelná změna - jen malá část z nich nadále souhlasně bručí a přikyvuje, zato většině z nich se nyní výrazně rozšířily oči a prodloužily obličeje. A už se ozývají první projevy nesouhlasu a padají první alternativní návrhy - podle jedněch mají vědu platit bohatí, podle jiných se dají peníze na ni nalézt jinde (bohužel se ale poněkud nedostává konkrétních návrhů kde), podle dalších si vědci na sebe mají více vydělat spoluprací s komerční sférou, a vůbec nejvíce mrzoutů je rozladěno tím, že se celý problém nenechal typicky po česku vyhnít, vždyť přece v tomto přístupu k řešení problémů máme již mnohaletou tradici. Výsledek je každopádně ten, že váš návrh coby řečníka na tribuně je označen za nespravedlivý, špatný, nekoncepční, a vůbec od samého základu nesmyslný.

Potíže české vědy mají opravdu hodně dimenzí, tak např. interakce mezi vědou a soukromým sektorem je v Čechách opravdu na úrovni doby prvobytně pospolné. Nicméně pravdou je také to, že ač je v jiných 'starých' zemích EU (kromě Řecka) spolupráce mezi vědou a komercí na mnohem větší úrovni, tak přesto je do vědy investováno i ze státních peněz, a to mnohem větším procentuálním dílem HDP, než u nás.

Sám nevím, jaké konkrétní příčiny vynesly naši zemi až na ono nepříliš slavné předposlední místo v podílu HDP investovaného do vědy, nicméně je mi jasné, že současný stav vytváří jakési politické perpetuum mobile - na jednu stranu je totiž potřeba podpory vědy široce rozšířena, a proto zdobí volební programy prakticky všech politických stran v naší zemi. Na druhou stranu je vědců příliš málo na to, než aby jako voliči mohli představovat nějakou hrozbu, a proto se takové volební programy bez jakéhokoliv rizika nemusí plnit. Podpora vědy je totiž velice snadná oběť, když je potřeba uchlácholit nějakým bakšišem početně mohutnější žadatele, a tak není ani moc divu, že peníze, které dle volebních programů měly skončit ve výzkumu, se jednoduše projí.

Může se věda vůbec nějak bránit? Inu chabě, stávky vědeckých pracovníků u nás moc nehrozí, a stejně by si z nich nikdo nic nedělal, a tak protože vědci jsou většinou lidé vzdělaní a nadaní, nezřídka vyřeší v osobní rovině tento problém svým odchodem do komerční sféry nebo do zahraničí. Kromě těchto řešení zde zbývá ještě jedno maličké, slaboučké, zato s dlouhodobým účinkem. Ano, je jím popularizace vědy jakožto nástroj komunikace mezi vědci a těmi, kteří na vědu mají dávat své peníze, ať už ve formě daní, nebo ve formě snížených sociálních požitků, které by si jinak mohli krátkodobě dopřávat, kdyby výdajů na vědu nebylo. Kvalitně a dlouhodobě vedená popularizace vědy má ten vedlejší účinek, že potřebu vědy chápe i ten, kdo tu vědu nikdy dělat nebude, ale bude pak ochotnější si odepřít okamžitých požitků s vědomím toho, že tato investice se vrátí jeho dětem - a někdy se dokonce podaří, že potřebu vědy pochopí i takový jedinec, jehož klikaté cestičky osudu zavějí do poslaneckých lavic, nebo dokonce do ministerského křesla.

Nyní se konečně dostávám k tomu, jak si tedy popularizace české vědy na tom stojí. Laskaví čtenáři, bude lépe, když nyní sejmeme růžové brýle - stojí si na tom nepříliš valně. Kéž bychom se kdy stali takovou velmocí v popularizaci vědy, jakými jsou např. Velká Británie a USA. Důvodů (jiným úhlem pohledu pak alibi) pro takovýto stav lze také nalézt dost (např. ten, že jsme moc malá země), nicméně žádný z nich nevysvětlí to, že i u nás existují oblasti a obory, v nichž se popularizace provádí na velice vysoké úrovni, a naproti tomu existují obory, kde je naprosto mrtvo. Mezi první z nich patří u nás již tradičně astronomie - osobně nepochybuji o tom, že je to celoživotní zásluha neúnavného a nedostižného popularizátora Jiřího Grygara, který zkrátka v tomto oboru nasadil velice vysokou laťku. Mezi ty horší (i když zdaleka ne nejhorší), patří (a to mě jako vystudovaného teoretického fyzika velice bolí) např. fyzika mimo astronomii.

Při návštěvě knihkupectví s odbornou a populární literaturou se na první pohled zdá, že se v tomto hodnocení velice mýlím, vždyť přece v češtině vychází spousta fyzikálně populárních knížek kolikrát s velice zajímavou tematikou. Jenže má to jednu vadu - v drtivé většině případů jde pouze o překlady, ač bezesporu skvělých, tak přece jen děl jiných, zahraničních autorů, byť renomovaných jmen. Překládání zahraniční popularizační literatury obnáší pro odborného překladatele mnohé nezanedbatelné výhody. Především nemusí sám vymýšlet téma, a také není to on, kdo nese díky svým názorům svou vlastní kůži na trh - to dělá zahraniční autor, jehož je překladatel koneckonců jen prostým tlumočníkem. Nikterak tím nechci snížit kolikrát mimořádně vysokou kvalitu odborného překladu, nicméně nemění to nic na tom, že pro většinu laických čtenářů (pokud jméno překladatele v knize vůbec zaregistrují), bude onen překladatel bez ohledu na jeho velice vysokou odbornost pouze - inu pouze překladatelem.

Původních českých knížek popularizujících neastronomickou fyziku u nás od roku 1989 až tak moc nevyšlo. Rozhodně lze vyzvednout např. naprosto skvělou knížku zesnulého Milana Odehnala Supravodivost a jiné kvantové jevy, krásnou knížku Jana Fischera Průhledy do mikrokosmu, čtivé dílo Miroslava Raaba Materiály a člověk, a dobrodružný Svět očima fyziky od Ivana Štolla, které v uplynulých patnácti letech tvoří významné majáky fyzikální popularizační literatury. K mé veliké radosti k nim dnes přibývá svěží dílko další, které se jmenuje Astrofyzika na přelomu tisíciletí (kterýžto název jsem si upravený dovolil vypůjčit pro název této recenze), a napsal ho kolektiv sedmnácti mladých autorů.

Knížka Astrofyzika na přelomu tisíciletí je výjimečná tím, že přináší velice horké novinky z oblasti astronomie, astrofyziky, ale také fyziky materiálů a částicové a kvantové fyziky. Souslovím horké novinky myslím opravdu objevy udělané ve fyzice třeba zrovna v minulém roce. Překvapivé je také složení kolektivu autorů - jsou zde jak mladí vědci, tak studenti, kteří pod vedením Petra Kulhánka iniciativně psali své příspěvky na webový server www.aldebaran.cz, a z jejichž článků po jejich aktualizaci byla knížka vytvořena. Jedná se o mladé nadšence, kteří mají svůj obor natolik rádi, že se už před lety sdružili do skupiny, která svou činorodou aktivitou nikoho nenechává na pochybách, že to s popularizací fyziky myslí opravdu vážně. Už toto samo by ospravedlnilo výjimečnost této knihy, těch primů má ale více, ale to už se dostávám k oné dříve avizované vlastní recenzi této knížky.

Knížka je jednak přímo nabitá mimořádně kvalitním obrazovým materiálem (což se na druhou stranu určitě promítne do její ceny, kterou v okamžiku psaní této recenze bohužel neznám), a jednak je uspořádána jako jakási galerie nejmodernějších a nejzajímavějších fyzikálních objevů, které byly v posledních několika málo letech udělány. Text je členěný do 51 článků, z nichž každý podrobně pojednává o nějakém okruhu jevů spojených s tím kterým objevem. Součástí každého článku je malý terminologický slovníček, který má čtenáři usnadnit orientaci v textu - osobně si myslím, že jde o velice šikovný nápad a že mnoho čtenářů jej ocení. Články jsou seskupeny do pěti kapitol, jejichž názvy byly vybrány adekvátně k tématům v nich probíraných - jmenují se v pořadí Blízký vesmír, Vzdálený vesmír, Přístroje, sondy, Nové technologie, a Kvantová teorie. Každá kapitola začíná nenásilným filosofujícím úvodem, a na konci každé je přidán jako bonus jeden článek, který popisuje cesty mladých vědců za poznáním - na konci první kapitoly je to expedice skupiny Aldebaran za pozorováním polárních září v severských zemí v roce 2002, na konci druhé kapitoly dobrodružný popis expedice za pozorováním zatmění Slunce v Zambii v roce 2001, třetí kapitolu uzavírá povídání o výpravě do proslulé Evropské Jižní Observatoře v poušti Atacama v Chile, čtvrtou kapitolu pak vyprávění o návštěvě univerzity a planetária v hlavním městě Paraguay Asunciónu a návštěvě vodopádů Iguacu. V těchto bonusech naleznete mj. vlastní autorské fotografie, dokumentující jak prováděná měření, tak krásnou přírodu, ve které byla prováděna. Poslední kapitola naproti tomu končí přehledem udělených Nobelových cen za fyziku za rok 2003 spolu se stručnou historií oborů, v nichž byly udělovány.

Musím říct, že mě samotného asi nejvíce uchvátil především samotný obrazový materiál. Sebelepší text nenahradí ten pocit nasycené zvědavosti, který čtenář zažije, když se prostřednictvím kvalitních fotografií podívá do útrob urychlovače elementárních částic, na letecký snímek tříkilometrového právě dokončeného detektoru gravitačních vln, nebo fascinující pohled na aerogel, což je supralehká látka ani ne desetkrát těžší než vzduch vypadající jako průhledný mlhavý přízrak, který na sobě unese kilovou cihlu, nebo dokáže účinně izolovat od přímého plamene plynového hořáku (přiznám se, že právě na tuto fotografii jsem naprosto nevěřícně zíral, protože nebýt toho, že mi ji předkládají důvěryhodní autoři, bych ji považoval nejspíše za fotomontáž).

Co se týče čtivosti, tady musím chtě nechtě vznést dílčí výhrady - články různých autorů se čtou různě těžce. Asi nejvybroušenější mi přišly články Petra Kulhánka, nestora celého projektu, což ale může být způsobeno buď tím, že Petr Kulhánek má za ta léta nejvypsanější styl, anebo čistě jenom tím, že mu nevědomky coby nejstaršímu ze skupiny dávám čistě subjektivně přednost před těmi mladšími - je zkrátka na čtenáři, aby si utvořil svůj vlastní názor sám a nenechal se tímto ovlivňovat. Zmiňuji to zde pouze z toho důvodu, že by byla škoda, kdyby čtenář při svém listování natrefil shodou okolností na míň srozumitelný článek a knížku zavrhnul. Některé články také na můj vkus obsahují trochu zbytečně moc čísel, a opět vzpomínám na skvělého Jiřího Grygara, který v takových situacích uměl nalézt pro své čtenáře či posluchače srozumitelnější srovnání. Uznávám ale, že existuje sorta čtenářů, kteří naopak množství konkrétních číselných údajů ocení. Vzpomínám, že ještě coby studentovi mě samotnému mnohdy přišlo vhod, když jsem např. Vesmír od Jiřího Grygara a kol. dávno poté, co jsem jej již měl několikrát přečtený, mohl mnohokrát použít jako jakési ilustrované astrofyzikální tabulky, a nepochybuji o tom, že některým studentům bude stejně tak zase tato knížka časem sloužit jako zdroj konkrétních údajů, pokud se jim během studia stane, že by je zrovna mohli potřebovat (budou-li studovat fyziku, stane se jim to zcela určitě mnohokrát).

Méně tolerantní už ale musím být k použité terminologii, která ovlivnila obecnou srozumitelnost té knihy. Mám pár velice dobrých přátel mediků, a za ta léta, co se známe, jsme si už mnohokrát na různých akcích vyprávěli já jim o fyzice, a oni mě o medicíně. Jak já, tak oni jsme velice záhy zjistili, že jsme našimi rozdílnými školami naučeni vyjadřovat se vlastně dost rozdílnými jazyky. Kolikrát mě překvapilo, když jsem byl požádán, abych blíže vysvětlil něco, co jsem považoval za naprosto samozřejmé, a stejně tak já jsem mnohými svými banálními dotazy vzbudil údiv svých přátel. Časem jsme se navzájem naučili odhadovat u toho druhého jakousi lexikální úroveň, na kterou je nutné při vzájemném výkladu přistoupit. Tady musím bohužel říci, že takováto mimooborová zkušenost autorům bohužel zjevně chybí, ten text je zkrátka bez problémů pochopitelný pro odborníky z jiných oborů, pokud jsou to - obory fyzikální, nebo aspoň technické. Pochybuji, nakolik třeba lékařům budou srozumitelné termíny jako integrabilní faktor, totální diferenciál, nebo spin, a takových prohřešků by se dalo nalézt více. Nepovažuji to sice za tak velkou vadu, která by znemožnila pochopení textu, každopádně ale díky ní jsou některá místa pro nefyziky holt poněkud obtížněji srozumitelná. Opět nemohu nevzpomenout na Jiřím Grygarem mimořádně vysoko nasazenou laťku - nicméně věřím, že třeba právě z kruhu těchto autorů může časem vzejít jeho důstojný pokračovatel.

Kniha je velice pěkně ilustrována vydařenými kresbičkami Aleny Pokorné, které ve mě osobně evokují vzpomínku na taktéž graficky zdařilý seriál Okna vesmíru dokořán. Současně s tím se nabízí otázka, proč Česká Televize nebo nakonec i jiná česká televizní stanice neudělá nějaký podobný seriál k tomuto, jehož divácká úspěšnost byla mimořádná (vzpomínám, když jsem se ještě jako gymnazista vracel večer domů, a na sídlišti byla skoro ze všech oken slyšet znělka toho Grygarova pořadu). Že by dnes už byl zájem jenom o akční filmy, brazilské telenovely a 'duchaplné' kreace televizních bavičů? Těžko říct, materiálu je každopádně dost nejméně na deset takových pořadů, a ročně přibývá další, jak ukazuje mj. tato recenzovaná kniha.

Závěrem tedy mohu tuto knížku doporučit každému čtenáři, který se zajímá o ty nejmodernější objevy ve fyzice, a věřím, že pokud se pro tuto knihu rozhodne, tak se k ní určitě bude časem vracet jako ke zdroji velice aktuálních vědeckých informací. Kolektivu autorů pak přeji mnoho sil do další obětavé popularizace, která je pro naši vědu tak potřebná, a pevně věřím, že se s mnohými z nich budou naši čtenáři setkávat i nadále. Moje radost je o to větší, že mezi nimi figuruje má bývalá spolužačka z MFF UK Lenka Soumarová - Lenko, díky, a držím prsty do budoucna!

Autor: Pavel Brož
Datum: 11.05.2004
Tisk článku

Lov dinosaurů Posviť si -
 
 
cena původní: 189 Kč
cena: 164 Kč
Lov dinosaurů Posviť si

Související články:

Klasika od Gregoryho Paula     Autor: Vladimír Socha (10.05.2017)
Knihy roku: O Konstantinopoli, skle i čokoládě     Autor: Pavel Houser (22.11.2016)
Největší show Richarda Dawkinse     Autor: Stanislav Mihulka (16.02.2012)
Příručka pro dobyvatele vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (18.09.2011)
Kyselým jablkem ke globálnímu osvěžení     Autor: Stanislav Mihulka (31.03.2009)



Diskuze:

nová kniha věnovaná kosmologii

katka,2004-11-24 11:16:53

..vyjde na jaře v nakladatelství Baronet, autor: Rudolf Kippenhahn, název Kosmologie do kapsy u vesty. Bohužel je to knížečka velmi outlá, ale přesto dokáže rozšířit znalosti o vesmíru průměrného čtenáře. ..když například zabrousí k témětu baryonské a nebaryonské hmoty apod.

Odpovědět

2x proč

Jiri Gutman,2004-10-31 14:01:38

Dobrý den,
nejak mi uniklo, proč je horší, že si mohu koupit překlad dobré zahraniční knihy (o něčem, co mne zajímá). A v návaznosti na to - proč mám číst v takovéto knize o výpravě k vodopádům. Dekuji recencentovi, že mi koupi rozmluvil.
Mimochodem - nikdo nečeká, že budou naši vědci vyhrožovat stávkou. Kdo ale /kromě Grygara/ ma odvahu, postavit se přívalu "kozmodisků" a další pavědy v TV?

Odpovědět

Zloduch jeden :-)

Pavel Brož,2004-05-14 16:53:21

A já tady tak pečlivě tajím jeho identitu! Mohl bych Vás prosím poprosit, abyste mu za to naopak honoráře exemplárně snížila, aby si to příště rozmyslel?

Odpovědět

omyl

Petra Soukupová,2004-05-14 16:50:26

Diskuze tu sice sleduju, nicmene tentokrat vas prasknul Ervin, asi ocekava zvysene honorare :-)

Odpovědět

Děkuji za briskní reakci :-)))

Pavel Brož,2004-05-14 16:40:46

Panečku, to byla rychlost! Netušil jsem, že i redakce VTM čte tyto diskuse, asi si budu muset dávat více pozor na pusu :-))) Díky za to info o autorech těch malých článečků, teď vím, kde to mám hledat!
Ještě kdyby se tak někdo ozval z té redakce 21. století, to by pak nemělo chybu :-))) Ale i tak je to prima.

Odpovědět

VTM

Petra Soukupová,2004-05-14 15:38:04

K tem nepodepsanym stekum na zacatku casopisu: Kdyz budete chvili hledat, tak jmena autoru najdete :-). Sice ne u kazdeho zvlast, ale jsou tam vsichni na kazde dvoustrance uvedeni. Absence podpisu kazdeho clanecku neni zpusobena nasi neochotou vyzvanit, kdo to splodil, ale prostym nedostatkem mista.
Ad absence jmen u velkych clanku - to byl ustrelek jeste stare redakce :-) navic se obavam ze vicemene nechteny...
Ad chyby - svycarska hranice se nam povedla :-), ale zdaleka nebyla nejhorsi - Ervin by moh neco vypravet o sachovnici. Bohuzel, ve chvili, kdy jsme na cely casopis byli dva jsme meli na vyber - bud o pulnoci pred uzaverkou pustit nektere clanky s minimalni kontrolou, nebo udelat z mesicniku dvoumesicnik....

Odpovědět

Ještě ad Ervín Chrt :-)))

Pavel Brož,2004-05-14 13:00:30

No toho člověka samozřejmě oba velice dobře známe :-))) Píše dobře, mě se jeho styl líbí. A píše toho samozřejmě mnohem více, než jen pod tím pseudonymem.

Odpovědět

K těm chybějícím podpisům pod články

Pavel Brož,2004-05-14 12:54:43

Já osobně jsem velice rád, že se čtenáři popuzeně ozvali do redakce VTM, sám se chystám popuzeně ozvat do redakce 21. století (a umím být velice nepříjemný). Ty podpisy mě chybí i u těch malých článků. Nejde jen o obsah, jde také o to, že to jméno mi může dát jistou garanci, jak asi autor pracoval se zdroji, a o to kolikrát jde. Tak např. když jsem ještě ve starším VTM narazil na článek podepsaný Jiřím Radou, tak jsem věděl, že ho číst nemusím vůbec, protože pan Rada už mnohokráte předtím úspěšně prokázal, že problematice speciální i obecné relativity, o níž o to raději psal, nerozumí ani za mák, a že čtení jeho článků bylo pro mě nezřídka málem infarktózní záležitostí. Pár článků podobné úrovně jsem už také našel v minulých číslech 21. století, což zatím omlouvám s tím, že ta redakce se stále ještě rozjíždí a redakční psavci zatím stále ještě ladí způsob svého psaní. V okamžiku, kdy tam nebudou uváděny podpisy, tak to číst přestanu čistě jen z toho pragmatického důvodu, že nemám až tolik volného času, abych si mohl dovolit číst každý nesmysl, který někde někdo otiskne - jakmile v tom časopise narazím na pár evidentně diletantských článků (což se časem nevyhnutelně stane každému časopisu) a zároveň nebudu mít možnost ty články filtrovat podle jejich autora, tak ten časopis u mě v ten okamžik skončí.

Odpovědět

k té nedůvěře

Pavel Brož,2004-05-14 12:40:13

No, samozřejmě jsem i já potkal více těch, o kterých píšete Vy, než těch špičkových odborníků :-))) Vzpomínám na jednoho profesora, kterého raději nebudu jmenovat, a který byl (možná) dobrý praktik, ale zároveň byl vyhlášený svými, ehm, citelnými mezerami v teorii. Měli jsme ho na jadernou fyziku, a byla to hrůza, protože právě na teoretiky měl spadeno, ti u něj neměli šanci projít zkouškou (u našeho vedoucího katedry jsme si nakonec vymohli změnu zkoušejícího, jinak by to byla naše konečná). Vyprávělo se o něm mnoho příhod, vzpomínám na jednu, která mi nepřijde moc pravděpodobná, nejspíše si ji na něj někdo vymyslel, nicméně naprosto trefně popisuje problémy teoretiků u něj na zkoušce. Podle této příhody dělal takhle jeden teoretik u něj zkoušku, a dostal se až k jedné veličině, kterou správně označil jako vektor. Onen profesor prý popuzeně řekl: "Počkejte, jaký vektor, co tím myslíte, vektor?" Načež se student nadechl a plynně vyjmenoval matematické axiomy vektorového prostoru, s tím, že vektor je prvkem nějakého takového vektorového prostoru. Profesor na to: "Počkejte, počkejte, vektor je přece to, co má velikost a směr!" Načež se prý onen student rozesmál, a řekl: "Ale pane profesore, velikost a směr má i směrová tabule na Prčice a vektor to přesto není!" :-)))
Tak tato historka patrně nebude pravdivá, protože by si tím ten student podepsal ortel, ale v matfyzáckém folkloru dlouho kolovala :-)))
S oním nechvalně známým profesorem se ale srovnatelní kousci vyskytovali tehdy v mnohem větší míře ve fyzikálním praktiku. Tam se nacházeli snad až na výjimky zamindrákovaní jedinci, kteří si své komplexy léčili na studentech. V prváku jsem byl z toho stejně jako mí spolužáci naprosto zoufalý. Nad zpracováním jediného měření, aby všechno bylo naprosto tip ťop, jsem trávil i deset a více hodin, snažil jsem se sepsat co nejpečlivěji elaborát a na nic tam nezapomenout, vyjmenovat pečlivě všechny podmínky v laboratoři, referovat podrobně o vybrané metodě zpracování dat a proč byla vybrána, uvést detailně vzorce na výpočet korelací a statistických chyb, atd. atd.. Moje elaboráty měly dvacet, třicet, nakonec i čtyřicet stránek, a nikdy jsem za ně nedostal lépe než za tři, hrozilo mi propadnutí z toho předmětu (a nejen mě). Když už jsem nevěděl, kudy kam, postěžoval jsem si jednomu čtvrťákovi, byl to Slovák, takový zkušený mazák. Ten se podivil: "Čtyricať stran? Nikdy som něspísal viac, ako dve strany!" a vysvětlil mi, že teprve až když se na to úplně vykašlu, tak přestanu mít s praktikama problémy, a popsal mi, jak takový úspěšný elaborát má vypadat. "No a výsledky meraní ti dají starší studenti, opíšeš ich dopredu na papier, ktorý si na konci necháš orazítkovat, že si to ako nameril ty." Namítl jsem, že to je přece podvod, že ty výsledky by se měli skutečně naměřit. Hlasitě se rozesmál: "Čo na tých starých krámoch chceš meriť, trulo, na tých nameríš akurát tak ..." (neřekl hovno, oni Slováci jsou takoví jadrnější ...)
Tak jsem se taky zařídil. Odevzdával jsem elaborát na jediném listu, zepředu byl popis úlohy, a na druhé straně bylo napsáno - Podmínky v laboratoři: standardní. Metoda zpracování dat: grafická a numerická. Výsledky měření: uvedeny na listině výsledků měření (to byl ten orazítkovaný papír). Málokdy jsem pak dostal jinou známku, než jedničku, a "zpracování" elaborátu jsem měl hotovo za slabou čtvrt hodinku. Později jsem se dozvěděl, že to drtivá většina studentů přesně tímto způsobem dělá už léta - myslím, že to i těm učitelům v praktiku přesně tak vyhovovalo, prostě se tím udržovala jejich místa a navenek zdání užitečnosti toho jinak (v jejich podání a s daným přístrojovým vybavením) nesmyslného předmětu. Výsledky měření se z nějakého zvláštního důvodu skladovaly v archivu, kde stáří uložených elaborátů bylo prý možno odhadovat podle výšky plísně, kam od země sahala.
Tak "odborníky" tohoto ražení jsem zrovna na mysli neměl :-)))

Odpovědět

neduvera

kecup,2004-05-13 20:33:39

Moje neduvera prameni ze skutecnosti ze jsem se behem svych VS studii (MU Brno) s mnoha odborniky nesetkal. Docela me stvalo ze v prirucce pro studenty (podle ktere jsem vybiral obor) nebylo napsano ze v predmetu Embryologie je prednasen katechizmus a v predmetu Bunecne a tkanove kultury se jen a pouze barvi krevni roztery hematoxylinem.

Souhlasim s Vami obema uplne ze u nas mame mnoho spickovych vedcu a genialnich popularizatoru. Bohuzel jeste vic ne tak uplne spickovych vedcu. Navrhuji nebudovat jiz zadne nove instituce a propustit vsechny pod jejichz jmenem Web of Science nevyplivne alespon jednu publikaci za 5let:)))

Zdravim kecup

Odpovědět

proto ne

jarda petr,2004-05-13 20:26:03

Díky za poklonu, teď vypadám, že jsem si o to koledoval. Ale to nebyl můj úmysl. Ozývám se hlavně kvůli jménům autorů pod články. VTM s nástupem nové redakce v jednom čísle neuváděla dokonce ani autory velkých článků. Ale na to reagovali čtenáři popuděně. Jenže asi málokterý autor píše proto, aby viděl své jméno pod článkem. A pod kraťasem zvlášť. Tam jde o to, aby čtenář dostal informaci - rychle, stručně, přesně. Proč by tam mělo být vytroubeno, který trouba to vytroubil. Řada dobrých autorů také píše pod pseudonymem. Vždycky se to nepozná, ale třeba u Ervína Chrta ve VTM bych si troufl ukázat prstem.
Osobně mi mnohem více než absence jmen vadí zbytečné chyby. Je pravda - kdo se jich nedopustí? Jen ten, kdo nepíše. Ale třeba ve VTM se objevila informace o rakousko-švýcarské hranici, což mi přišlo docela legrační.

Odpovědět

Malý podotek

Pavel Brož,2004-05-13 14:17:56

Jenom bych pro ostatní čtenáře rád dodal, že pan Petr je neméně vynikající popularizátor, jako pánové Grygar a Koukolík - kdo z vás čte časopis VTM-Science, nemohlo vám to uniknout, v každém čísle jsou někdy až čtyři i několikastránkové články Jaroslava Petra a mnohdy i několik malých vepředu časopisu. Za ta léta by to vydalo na velice slušnou knihu, která by si opravdu nezadala třeba s takovými myšlenkami pozdě v noci od Lewise Thomase (to když už tady pan kečup nakousl, jak naprosto nedostižné musí být zahraniční popularizační knížky).
Jinak musím souhlasit s panem Petrem (a také s autorem té recenze, tedy sám se sebou :-))) že ani to, že autor nějaké zahraniční popularizační knížky je třeba ve světě hodně znám, ani to, že je třeba jeho kniha bestsellerem, naprosto neznamená to, že by u nás nebyli odborníci, kteří by nedokázali tu popularizaci udělat na neméně dobré, nebo i mnohem lepší úrovni. Třeba já sám jsem se na vysoké škole setkal s mnohými svými vynikajícími učiteli, kteří měli jak špičkové odborné znalosti, tak špičkový pedagogický i vypravěčský talent (vlastně, když se nad tím zamyslím, tak jsou to především právě od nich získané vědomosti, kterými se dnes můžu vytahovat, když občas páchám třeba na scienceworld.cz nějaký sáhodlouhý komentář k nějakému fyzikálnímu tématu). Naprosto nepochybuji o tom, že tito mí skvělí učitelé, jako byli třeba prof. J. Bičák, prof. J. Langer nebo prof. J. Formánek (shodou okolností se všichni jmenují Jiří :-))) by dokázali napsat neméně čtivou, pochopitelnou i odborně podloženou popularizaci, jako píší S. Hawking, R. Penrose a mnozí další, před kterými si mnozí naši čtenáři automaticky sedají na zadek. Tím samozřejmě neříkám, že by Hawking a spol. nebyli špičkoví vědci, jenom tvrdím, že třeba co se týče např. problematiky gravitačních vln, tak hádejte, kdo je větší světová třída, Hawking nebo Bičák? Bohužel téměř nikdo z českých čtenářů si takovou kacířskou otázku vůbec neodváží položit, protože je přece nemyslitelné, že bychom snad měli mít někoho, kdo by v něčem mohl být snad lepší, než je sám veliký S. Hawking a druzí. Jak se říká, doma zkrátka není nikdo prorokem; nevím, jak toto přísloví funguje v zahraničí, ale u nás stoprocentně.
Když už jsem zakopl o ty články ve VTM-Science, tak jsem si vzpomněl - pane Petr, proč už se dnes neuvádějí u těch malých článečků jména autorů, jako tomu bylo dříve? Sice pak i přesto kolikrát poznám třeba zrovna Vás jako jejich autora, nejčastěji podle toho, že třeba prakticky stejný článek jste uveřejnil i tady, nicméně tato nová móda redakce toho časopisu mi silně vadí - nevíte, jaký má vydavatel důvod pro tuto odsouzeníhodnou praxi? A to už vůbec nemluvím o časopisu 21. století, jehož letní extračíslo věnované vesmíru neobsahuje jeden jediný podpis pod žádným z hromady kolikrát velmi dobrých článků tam uvedených. To by mě teda zajímalo, jestli ty články sestavil až sazeč v tiskárně, nebo proč tam ti autoři uvedení nejsou. Musím říct, že mě osobně to velice znechutilo, a bude-li redakce 21. století v tomto duchu pokračovat, nepochybně ten časopis přestanu brzo číst.

Odpovědět

česká pop-science

jarda petr,2004-05-13 10:26:18

Dvolil bych si poznamenat, že stejně jako má svou špičku a dno česká pop-science, má ji i pop-science zahraniční. Není to tak, že by české populartizacio vědy chyběly špičky a že by vše, co vyjde za hranicemi bylo zase tak skvělé. Náš problém je v tom, že z české pop-science je nám dostupné skoro vše, ze zahraniční se v překladech většinou setkáváme s tím lepším. Ale oni ani nakladatelé nejsou dvakrát osvícení a často nechtějí vydat skvělou zahraniční věc a místo ní sáhnou po tom, čemu se nestydím říkat "sračák". Klasická ukázka- Sykes a jeho Sedm dcer Eviných, které jsou momentálně v ČR díky překladu na vrcholu popularity, ale je to paskvil. Bulvár v popularizaci vědy. Ať už je Sykes muž s věhlasem přímo mezinárodním, českým popularizátorům vědy jako je Grygar nebo Koukolík nesahá ani po kotníky.

Odpovědět

Preklad versus original

kecup,2004-05-13 10:14:15

Tu knizku bych si rad precetl prestoze z Vasi "recenze" je docela tezke vyextrahovat nejakou informaci:(

Myslim ze preklad plni svoji ulohu asi lepe nez cesky original. Predevsim proto ze jde vetsinou o kvalitniho autora. V pripade nekterych ceskych originalu by bylo lepe kdyby autor odhodil pero a shnil na smetisti dejin. Jestli jsou na vine poslanci kteri (nedostatecne informovani) nedostatecne financuji ceskou vedu to nevim. Sazim spis na cesky model vzdelanosti naroda jejiz jedinym meritkem je mnozstvi instituci, nikoliv jejich kvalita.

Zdravim kecup

Odpovědět

Naprostý souhlas...

Reeve,2004-05-12 16:25:06

S vyzněním článku nezbývá než souhlasit. Kam vedly dosavadní metody "přesvědčování" vidíme. Ještě zbývá dodat, že obrovský potenciál popularizace se skrývá i v publikacích, které každý "budoucí volič" musí povinně dostat do rukou - v učebnicích pro základní a střední školy. To by ovšem tyto učebnice nesměly být podrobeny stejně nemilosrdnému "trhu" jako kterékoliv jiné tiskoviny. Za současné situace se nelze divit, že nakladatel snižuje náklady na minimum, a přesto žije "z ruky do huby", permanentně na pokraji krachu. Rozumná státní dotace (odhaduji, že ročně by šlo v celém školství řádově o miliony , nejvýše desítky milionů) by umožnila vytvářet skutečně reprezentativní učebnice, které by obstály nejen v konkurenci se zahraničními trháky, ale také by mohly obsahovat onu "přidanou hodnotu" v podobě popularice naší vědy (a lidského poznání vůbec).

Odpovědět

Hned na začátek omluva čtenářům

Pavel Brož,2004-05-11 17:31:07

Musím se hned na začátku omluvit, vydání knížky má maličké zpoždění, kniha dnes ještě není v prodeji. Bylo mi řečeno, že vyjde v pondělí 10. května, tedy včera, a odeslal jsem tedy slíbenou recenzi na osla.cz a scienceworld.cz. Než se ke mě dostala zpráva o tom zpoždění, tak už ta recenze byla uvedena na scienceworldu, a proto následně i tady. Bližší informace o knížce naleznete na:
http://www.aldebaran.cz/bulletin/form.html
kde si ji můžete také s výraznou slevou objednat. Ještě jednou se vám čtenářům za toto fópa omlouvám.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace