Jak to dělají kosmonauti  
Jak titulek (a stejnojmenná píseň bratří Ebenů) napovídá, podíváme se na to, jak se kosmonauti a astronauti potýkali a potýkají s hygienou v mikrogravitaci.


Během necelých šedesáti let kosmického výzkumu nám automatické sondy přinesly obrovskou záplavu poznatků a ještě větší záplavu dalších a dalších otázek. Nelze pochybovat o efektivitě automatů v mnoha oborech kosmonautiky, ale stejně tak existuje i mnoho případů, kdy je lidská přítomnost nenahraditelná. Od počátků pilotovaného programu, kdy bylo třeba zjistit, nakolik je člověk schopen mimo své přirozené prostředí fungovat, až po dnešní experimenty na palubě ISS, člověk dokazuje, že na některá pozorování, úkony a reakce nestačí ani ten nejlepší automat. Jenže, na rozdíl od strojů, člověk je nádobou křehkou a ke svému dobrému fungování potřebuje i relativně častou a důkladnou údržbu. Její úkony není možné obejít, přesunout nebo ignorovat. A o části této nutné údržby pojednává dnešní článek.

Čistota- půl zdraví!

Zvětšit obrázek
AstronautkA Tracy Caldwell

Pocit čistoty je jedním z nejpříjemnějších vjemů, které nám přinesla naše civilizace. Asi nikdo se necítí nepříjemně poté, co absolvoval dlouhou sprchu a použil příjemně parfémovaný mycí prostředek. Pocit čistoty ale není jediným důvodem pro mytí tělesné schránky. Stejně důležitá je i očista kůže od odumřelých kožních buněk, bakterií, které se na pokožce uchycují při každé vhodné příležitosti, a špíny, která neviděna víří všude kolem nás. Vlasy vyžadují stejnou péči, navíc během mytí se zbavujeme těch, které přirozeně vypadnou (bývá to přibližně 100 vlasů denně). V mikrogravitaci se právě ony kousíčky kůže, vypadané vlasy a podobné nechtěné „odpadky“ mohou dostat do dýchacích cest kosmonautů a astronautů a způsobit velký problém. Stejně tak bakterie na povrchu kůže by při nekontrolovaném množení a při absenci dobré cirkulace vzduchu mohly způsobit minimálně nepříjemné podráždění. A o psychologickém faktoru, tedy o onom „pocitu čistoty“, snad ani netřeba mluvit. Jak se s touto problematikou vlastně popasovali inženýři během začátků pilotovaných letů?


První pionýři dobývání vesmíru neměli v tomto smyslu příliš mnoho možností. V případě Vostoků mohli kosmonauti (a kosmonautka) nanejvýš skrze otevřené hledí přílby otřít obličej vlhčeným flanelovým hadříkem. Nic lepšího neměli pasažéři těchto legendárních strojů k dispozici. Valentina Těreškovová po letu do hlášení napsala, že si těmito vlhčenými ubrousky umyla i zuby. Ubrousky však byly podle ní příliš malé a málo vlhčené. Kosmonauti by uvítali i něco, čím by si mohli očistit i chrup- vlhčené ubrousky byly jen improvizací.

 

Zvětšit obrázek
Mýdlo, které s sebou vezl Shepard. Zdroj: airandspace.si.edu (Kredit: National Air and Space Museum, Smithsonian Institution)


V případě programu Mercury nebylo nutné se natolik zabývat hygienou- s výjimkou Cooperova letu MA-9 se jednalo o mise, trvající maximálně několik hodin. Přesto byli astronauti vybaveni základními potřebami, které ovšem nebyly nijak odlišné od těch, které fasovali vojáci amerických ozbrojených sil. Například Al Shepard při svém suborbitálním skoku vezl na palubě mýdlo značky Dial. Těžko říci, zda bylo na palubě legálně, nebo se jednalo o bizarní suvenýr, který některý z techniků umístil v kabině. Každopádně po návratu z mise bylo v kabině nalezeno a případný zájemce se může pohledem na něj pokochat v muzeu Smithsonian. Při letu MA-9 pak mohl Gordo Cooper během svých 34 hodin na orbitu oproti sovětským kosmonautům využít dobrodiní zubního kartáčku značky Py-co-pay (ovšem bez pasty), či si zažvýkat speciální dentální žvýkačku.
V Sovětském svazu po ukončení série letů Vostok Sověti navázali lety podobných kabin, upravených pro vícečlenné posádky. Program nesl název Voschod a v jeho rámci proběhly dvě mise. Voschod-1 nesl na orbit poprvé tři muže najednou a Voschod-2 a jeho dvoučlenná posádka měli za úkol provést první EVA v dějinách. Oba úkoly byly při misích splněny,  ovšem při trvání 24 hodin, respektive 26 hodin opět nebylo třeba nijak zvlášť řešit otázku hygieny- prověřené vlhčené klůcky z Vostoků stačily i tentokrát. Málo zmiňovanou zajímavostí ovšem je, že při plánování dalších misí Voschodů, ke kterým nakonec nedošlo, bylo už třeba hygienu brát v úvahu minimálně v jednom případě. Pro dvoutýdenní misi Voschodu-6 byl v předběžných plánech zmíněn jako součást dvoučlenné hlavní posádky kosmonaut Georgij Šonin. Plánovači ovšem uváděli, že Šonin má sklony k nadměrnému pocení a při vědomí toho, že posádka by měla strávit dva týdny ve skafandrech a navíc by měla proběhnout fyzicky náročná EVA, byla jeho pozice v posádce velmi nejistá. Let se však nakonec nikdy nedostal za fázi předběžných plánů, na cestě byl nový program Sojuz, který Voschodu „odsál“ téměř všechny lidské i ekonomické zdroje.

 

Lehké skafandry G5C . Zdroj: commons.wikimedia.org


Na druhé straně oceánu ovšem problém s hygienou bylo nutné řešit s veškerou vážností. Nejdelší mise programu Gemini v prosinci 1965 trvala dva týdny a během ní zažívala posádka lodě Gemini- VII Frank Borman a Jim Lovell značnou dávku nepohodlí. Naštěstí měli inženýři alespoň trochu soucitu, a proto oběma astronautům připravili speciální „lehké“ skafandry G5C, které mohli astronauti na orbitu svléknout. Původně se měli astronauti ve svlékání skafandrů střídat, během letu ale nakonec byli od sedmého dne oba bez skafandrů. Možná to nebylo tak úplně dobře, protože už druhý den letu se Borman zeptal Lovella, jestli má kolíček na prádlo. Když se překvapený Lovell zeptal, na co by jej měl mít, Borman odpověděl: „Na tvůj nos. Chystám se rozepnout svůj skafandr…“ Oba odvážlivci museli, stejně jako ostatní členové posádek Gemini, vzít zavděk vlhkými a suchými ručníky, kartáčkem a dentální žvýkačkou.
Rok 1967 přinesl dva nové programy- na sovětské straně Sojuz a na straně USA Apollo. Oba programy směřovaly k témuž cíli- dobytí Měsíce, a oba přinesly hned ve svém úvodu obrovské tragédie. Nehledě na fatální problémy při rozjezdu programů  bylo ovšem Apollo i Sojuz stroji zcela nové koncepce. Jednalo se už o kosmické lodě v pravém slova smyslu, se všemi možnostmi od úpravy parametrů dráhy, po možnosti práce posádky v prostorných kabinách. Ovšem přestože technologie pokročila, hygienické podmínky se příliš nelišily od těch, které měli k dispozici vesmírní cestovatelé na strojích předchozích generací. Osobní očistě stále vévodily mokré a suché ubrousky. Ovšem nyní mohly posádky uskutečnit očistu celého těla- prostor v Apollech a Sojuzech umožňoval úplné svléknutí a důkladné vydrhnutí celého těla. Apollo v tomto ohledu vynikalo nad Sojuzem díky tomu, že astronauti měli k dispozici teplou vodu, čehož náležitě využívali i při hygienických úkonech. Stejně tak i zubní hygiena zahrnovala krom žvýkaček a kartáčků i dentální nit a hlavně zubní pastu. Ta se ovšem nesměla vyplivovat, nýbrž polykat. Ovšem minimálně Al Bean z posádky Apolla-12 a Skylab-3 prohlašoval, že mu docela chutnala. Problém ale nastal, když se u některých misí posádka dělila o jedinou tubu. Třeba u Apolla-15 Scott a Irwin nechali pastu Alu Wordenovi ve velitelském modulu a byli tak na měsíčním povrchu odkázáni na suchý zubní kartáček.

 

Palubní holicí sada Mika Collinse. Zdroj: spaceflownartifacts.com (Kredit: National Air and Space Museum, Smithsonian Institution)


Američané také na rozdíl od sovětských kolegů vyzkoušeli i navýsost mužskou činnost- tedy holení. K dispozici byly mechanické strojky na natahování a klasické strojky s břitem. Klasické břitové strojky vyhrávaly soutěž popularity na celé čáře. Hlavním důvodem byly zbytky vousů, které měly tendenci buď ulpívat na kůži a dráždit ji nebo, ještě hůře, poletovat v kabině a hrozit vdechnutím. Strojky Gillette Techmatic s bezpečnostním břitem poprvé vyzkoušela posádka Apolla-10. Postupem času se ukázalo, že nanesením husté vrstvy krému na holení a pečlivým očištěním tváře vlhkým ubrouskem se dá zamezit poletování zbytků vousů. Proto mohli diváci u televizních obrazovek sledovat čistě oholené posádky, vstupující na paluby záchranných lodí. Výjimkou byla posádka Apolla-15, která se rozhodla nechat si narůst mužné strniště a také Mike Collins. Ten si během mise Apollo-11 pro změnu udržoval zajímavý knír, kterým se honosil i nějakou dobu po přistání. Holicí krémy pak byly různé provenience- od Gillette až po Old Spice.
Celkově ovšem úroveň hygieny na Sojuzech i Apollech nebyla zrovna valná (potápěči ze záchranných jednotek dosud vzpomínají na odér, linoucí se z otevřených průlezů Apoll…). To se ale mělo změnit v sedmdesátých letech s příchodem orbitálních stanic. Plány byly velké, stanice měly dokonce zahrnovat i jakési sprchové kouty. V reálu tuto možnost jako první nabídl americký Skylab.

 

Zvětšit obrázek
„Pete“ Conrad po koupeli na Skylabu. Zdroj: ep.yimg.com


Skládací sprcha byla umístěna ve spodním „patře“ stanice. Během nečinnosti byla složena u podlahy a v případě, že některý z astronautů zatoužil po sprše, její elastická stěna ve tvaru válce se vytáhla ke stropu, astronaut si nasadil na nos kolíček a mohl pomocí sprchové hadice nanést na své tělo přibližně tři litry vody. O ni se následně měl postarat speciálně upravený odsávací systém. Jenže, jak zjistila první posádka Skylabu, uvedení sprchy do provozu a zejména osušení pokožky bylo natolik zdlouhavé, že ve velké většině dávali astronauti na Skylabu přednost klasickým ubrouskům a sprchovali se jen velmi zřídka. Voda má totiž v beztíži tendenci ulpívat na povrchu těla i sprchovací budky a velmi těžko ji lze bezezbytku odsát.

 

Zvětšit obrázek
Sprcha na Miru. Zdroj: astronautix.com (Kredit: RKK Energia)


U Sovětů byla sprcha poprvé na Saljutu-3. Stejně jako na Skylabu měli Sověti k dispozici skládací sprchovou kabinku, k dispozici jim byl krom kolíčku na nos také šnorchl a plavecké brýle. Přestože měli kosmonauti vinou omezené zásoby vody v plánu přibližně jedno sprchování za měsíc, často jej vynechávali ze stejných důvodů jako jejich američtí protějšci. Stávalo se, že rozkládání sprchy, sprchování, osušení a skládání sprchy trvalo oproti plánu až o šest hodin déle. Mir byl pak poslední stanicí, kde byla k dispozici palubní sprcha. Nacházela se v modulu Kvant2 a stejně jako její předchůdkyně byla používána velmi zřídka.


Dnešní obyvatelé ISS už se zase mohou spolehnout pouze na ubrousky a bezoplachový šampon. Věřím, že zvláště dámy s dlouhými vlasy, jako třeba Karen Nyberg, mají pořádnou sprchu s koňskou dávkou normálního šamponu ve svém seznamu činností po přistání na jednom z předních míst.

Co se týče stříhání vlasů, které dokáží za půl roku trvání standardní mise na ISS pořádně „poskočit“, už od dob Saljutů je řešení stále stejné. Prvním krokem je návštěva kadeřníka těsně před letem. V průběhu mise pak přichází ke slovu elektrický strojek s odsáváním, díky kterému se do staniční atmosféry nedostanou žádné zbytky vlasů. Pro holení platí to samé. Naposledy své hlavy zbavili porostu v rámci sázky Reid Wiseman a Steve Swanson, kteří tak své lysé lbi přidali k té přirozeně blyštivé, kterou vlastní Alex Gerst.


Video:  Sázka se prostě musí dodržet. I ve vesmíru…

 

 


A abychom byli nestranní- když už jsme zmínili výsostně mužský úkon v podobě holení- i ženy mají své specifické problémy s hygienou. Překvapivě už před prvním letem něžného pohlaví měla ona žena- Valentina Těreškovová- nervy trochu na drátkách. Vostok neměl žádné zařízení, které by zohledňovalo pravidelné ženské fyziologické funkce. V případě, že by se start zpozdil o několik dní, první ženou ve vesmíru by byla Irina Solovjovová. Další ženy se na orbit dostaly až v první polovině osmdesátých let. V té době už byly k dispozici vložky i hygienické tampony. Právě k nim se váže zajímavá ukázka opatrnosti NASA.


Protože existovala reálná možnost, že by členka posádky mohla menstruovat během letu, bylo třeba nějakým způsobem odhadnout, kolik tamponů je třeba přibalit na palubu raketoplánu. Během inspekce zásob pak na orbitu astronautky za hurónského smíchu mužských kolegů jako kouzelníci z příslušné přihrádky vytahovaly něco, co se podobalo nábojovému pásu do kulometu. Hodně dlouhému pásu. Podle astronautky Rhey Seddon byl myšlenkový postup při pozemních přípravách zřejmě následující: zabalíme dvojnásobný počet tamponů, než by kdokoli mohl potřebovat. A protože NASA je velmi konzervativní ve svých odhadech, přidáme ještě 50 % navíc, pro všechny případy. Judith Resnik při misi STS-41D při p potřebovala ohledu na téměř nekonečný pás napůl znechuceně, napůl pobaveně ucedila: „Tohle nabeton balil nějaký chlap. Kdyby ženská tolik tamponů, zemřela by na vykrvácení…“

Ovšem jeden aspekt hygieny, který jsme nezmínili, zajímá snad úplně každého. Jak kosmonauti a astronauti chodí ve vesmíru na záchod?

 


Číslo jedna a číslo dvě
Asi první případ, kdy si odvážný dobyvatel kosmu potřeboval přímo v kabině kosmické lodi odskočit, se udál v květnu 1961 na rampě č. 5 kosmodromu Cape Canaveral. Al Shepard čekal během nekonečných odkladů už několik hodin ve své kabině v poloze na zádech s nohama nahoře. Ledviny se začaly hlásit a ozývaly se čím dál hlasitěji. Jak vše dopadlo, se můžete dočíst zde.

 

Zvětšit obrázek
Rezervoár, který letěl na Glennovu misi MA-6. Použit ovšem nebyl. Zdroj: toilet-guru.com (kredit: toilet-guru.com)


Následující mise už měly ve výbavě i speciální zařízení, sestávající z kondomu, napojeného na plastikový rezervoár, aby mohla procedura, zvaná „Number 1 (číslo 1)“ proběhnout důstojněji. Proti „Number 2 (číslo 2)“, jak Američané přezdívali defekaci, bojovali astronauti úspěšně stravou s nízkou tvorbou metabolického odpadu, na kterou přecházeli 7-10 dní před letem. Nebyla to ovšem nikterak špatná dieta- například na snídani před misí dostávali členové Mercury 7 (a vlastně všichni následovníci až po Shuttle) steak s vajíčky!
Sověti měli situaci opět o něco ztíženou vinou delšího trvání jejich misí. Před startem kosmonauti konzumovali nízkozbytkovou stravu, navíc ještě podstupovali klystýr. Asi prvním kosmonautem vůbec, který pocítil volání přírody, byl prý Jurij Gagarin, naštěstí se tak stalo ještě před nástupem do kabiny. Během cesty autobusem na rampu Gagarin prý nechal zastavit na kraji silnice a „označkoval“ zadní kolo.

 

Zvětšit obrázek
Zařízení pro sběr tělesného odpadu při misích Vostok. Vlevo mužská, vpravo ženská varianta. Zařízení fungovalo na pneumatickém principu- tekutý odpad je odsáván podtlakem, tuhý odpad míří do gumového kontejneru (na obrázku je vidět jako polokulovitá část na obou typech zařízení. Podtlak se postará také o zápach a zabraňuje potřísnění oblečení a pokožky kosmonauta/ kosmonautky. Uzavírání skafandrů typu Sokol bylo vzadu, bylo tedy možné kontejnery na tuhý odpad během letu vyměňovat. (Kredit: Powerhouse Museum Collection)


Zařízení určené ke sběru biologického odpadu ve Vostoku si však dokázalo poradit jak s tekutým, tak pevným odpadem. Rané sovětské skafandry měly vstupní zip dostatečně dlouhý, proto neměli kosmonauti problém dostat zařízení tam, kam bylo třeba. Tekutý odpad byl odsáván podtlakem do k tomu určeného vaku, tuhý odpad byl pak také podtlakem směrován do jednorázového gumového váčku, který bylo možné vyměnit. Prvním kosmonautem, který vyzkoušel, jak zařízení funguje stran tektutého odpadu, byl German Titov ve Vostoku-2, prvním odvážlivcem, který odzkoušel i kolektor pevných metabolických odpadů, byl Valerij Bykovskij ve Vostoku-5.


S přechodem na delší mise programu Gemini vyvstal před Američany obdobný problém ohledně vyměšování. Řešením byly plastové vaky, a to jak na moč, tak na fekálie. Obojího si dosyta užily posádky Gemini-V při osmidenním a Gemini-VII při dvoutýdenním letu. U amerických skafandrů byl vstupní zip situován na zádech a zasahoval až k rozkroku, takže opět nebyl problém dostat se k daným tělesným partiím. Pokud si astronaut potřeboval odskočit „na malou“, naroloval na příslušné místo kondom, spojený hadičkou s plastovým pytlíkem. Naplněný pytlík byl poté uschován v jedné z přihrádek za astronauty. K pramalé radosti posádky Gemini-VII Jimu Lovellovi hned ze začátku letu jeden pytlík praskl a po zbytek mise si posádka připadala jako na latríně.

 

Horší to bylo s „Number 2“. I tady konstruktéry nenapadla lepší alernativa, než plastový pytlík. Celá procedura byla ve stísněných podmínkách Gemini jednak zdlouhavá (cca 45 minut) a také nechutná pro oba astronauty, kteří vedle sebe seděli zhruba tak, jako posádka na předních sedadlech běžného auta. Zejména odér prý byl téměř nesnesitelný. To vedlo posádky k užívání léků pro potlačení peristaltiky.


Pro lety Apollo se situace zlepšila jen lehce. Pro odskočení si „na malou“ posádka využívala opět individuální nástavec, připojený k trubici. Astronaut měl možnost zvolit buď směřování moči do kontejneru, uchovávaného na palubě pro pozdější analýzu, nebo vypuštění moči do okolního vakua skrze redukční ventil. Tato procedura byla poměrně oblíbená, protože kapičky moči okamžitě po styku s vakuem zmrzly a rozprostřely se kolem Apolla jako krásný závoj. Wally Schirra tento jev příhodně nazval „souhvězdí Urion“.

 

Vak na „Number 2″ u misí Apollo. Zdroj: history.nasa.gov


A opět, jako ostatně v počátcích dobývání kosmu, bylo „Number 2“ pro astronauty velkým strašákem. Celá procedura obvykle začínala svléknutím do naha a zaplutím do prostoru pod sedadla kvůli většímu soukromí. Poté nešťastník na své pozadí pomocí adhezních proužků přilepil plastikový vak a doufal, že je přilepen dobře. Po vykonání potřeby pak mohl využít jakéhosi výstupku směrem dovnitř v horní části sáčku, do kterého měl vstrčit prst a oddělit produkt od svého konečníku (v beztíži bohužel nebylo možné spoléhat na odpadnutí produktu tak jako na Zemi). V reálu si astronauti na tento igelitový „prst“ stěžovali- prý spíše překážel během aktu samotného. Po odlepení sáčku a očištění pozadí pomocí papírových ubrousků pak astronaut vhodil dovnitř germicidní tabletu, sáček pokud možno neprodyšně uzavřel a hnětl v rukách tak dlouho, dokud se tableta nerozpustila. O veselé příhody samozřejmě nebyla nouze. Odpor, který celá zdlouhavá procedura vzbuzovala mezi posádkami snad netřeba popisovat. Své si užili zejména muži v Apollu-8, když velitel Frank Borman krátce po navedení na dráhu k Měsíci dostal přechodný záchvat zvracení a průjmu. Jeho kolega Bill Anders popisoval, že ještě dlouho poté se mu dělalo špatně v linkových letadlech, když letušky rozdávaly vlhčené ubrousky, které byly parfémované stejně jako ty v Apollu. Minimálně jeden člen měsíčních posádek se rozhodl pomocí palubní lékárničky zabránit jakýmkoli střevním pohybům. Podařilo se, ačkoli dotyčný prý získával ke konci letu do tváří „lehce nahnědlý odstín“.


Naproti tomu posádky Sojuzů měly (a dosud mají) k dispozici malou skládací toaletu v orbitálním modulu. Funguje na podobném principu, jako zařízení ve Vostocích a Voschodech, kosmonaut tedy musí dovnitř vložit vak na pevný odpad, a ventilátor pomáhá k tomu, aby se odpad dostal tam, kam má. Vak je posléze uzavřen a uložen do příslušného kontejneru. Moč je pak pomocí individuálního nástavce na krátké hadici ventilátorem odsávána do jiného vaku. Vzduch, použitý pro odsávání, je prohnán přes filtry a vrácen do kabiny. Vzhledem k relativnímu soukromí orbitálního modulu je celá záležitost nepoměrně civilizovanější, než u Apolla. Navíc posádky podstupují před startem klystýr a pro případ selhání toalety mají k dispozici nouzové vaky pro zachycování moči. Ovšem pro nakládání s pevným odpadem žádné záložní řešení neexistuje, což na vlastní kůži pocítila posádka Sojuzu TM-5, která při problémech během návratu v roce 1988 byla nucena použít plastikové obaly na spací pytel… Stejnou typ toalety jako v Sojuzu pak používaly stanice řady Saljut/ Almaz a Mir s tím rozdílem, že moč byla vypouštěna ven.


Video:  Ukázka fungování ruské toalety v orbitálním úseku Sojuzu

 


 

Zvětšit obrázek
Toaleta na Skylabu. Fakt, že je na stěně, nemá ve stavu beztíže velký význam…. Zdroj: toilet-guru.com (kredit: toilet-guru.com)

Skylab přinesl pro Američany konečně trochu civilizované řešení, zhruba srovnatelné se Sojuzem. Toaleta fungovala také na principu podtlaku. Pevný odpad byl shromážděn v příslušném vaku, zvážen a elektrickým ohřívačem byla odpařena voda. Poté byl vak uzavřen a uschován pro analýzu. Moč byla odsávána do jiného vaku, který byl poté uložen do odpadního prostoru pod podlahou do míst, kde původně bývala kyslíková nádrž (Skylab byl ve skutečnosti upraveným třetím stupněm rakety Saturn). Přibližně 120 ml moči bylo vždy odkloněno do vaku na vzorky, zamraženo a opět uschováno pro analýzu. Během EVA měli možnost použít podobné zařízení, jako piloti Mercury- tedy kondom a připojený vak.

Zajímavostí je, že Sověti používali a dodnes používají raději pleny.
Dalším strojem, kam bylo třeba instalovat toaletu, se stal americký Shuttle. Během startu používali muži klasické kondomy s připojenými vaky, ženy pak byly odkázány na pleny. Na oběžné dráze už to bylo trochu veselejší. Na zadní stěně střední paluby byl k vykonávání fyziologické potřeby uzpůsoben prostor hned vedle vstupního průlezu.

 

Zvětšit obrázek
Relativně civilizovaná toaleta na Shuttlu. Zdroj: commons.wikimedia.org (kredit: Svobodat)


Malý výklenek se zatahovací zástěnou obsahoval cosi, co vzdáleně připomíná naši běžnou toaletu. Astronaut se posadil na toaletu, zapnul vývěvu, která vysávala vzduch rychlostí 10 m³/min. a buď použil nástavec pro močení, nebo přesměroval tah vývěvy pod otvor k vykonání velké potřeby. Obojí zároveň nebylo možno vykonávat- ventilátor byl společný pro obě potřeby a nefungoval na obou vstupech zároveň, proto měli astronauti vždy radostný pocit, když se jim podařilo „Number 2″ bez jediného náznaku „Number 1″. První typ toalety na Shuttlu obsahoval „macerátor“. Ten byl založen na principu mixéru, kde lopatky , umístěné přibližně 15 centimetrů pod zadnicí astronauta/-tky (hrůzná představa!) rychlostí 1200 otáček/min vytvářely z odpadu jakousi pastu, která ulpívala na stěnách. Na vzniklý povlak se nechalo působit vakuum, které produkt vysušilo a zmrazilo. Jenže když další člen posádky zapnul při nejbližší příležitosti onen mixér znovu, z toalety se vyrojil oblak oné matérie a rozprostřel se na celé střední palubě. Proto byl poměrně záhy macerátor vypuštěn a nahradily jej prodyšné pytlíky, do kterých byly fekálie zachytávány. Vzduch, použitý při vytváření podtlaku, byl skrze filtry vypuštěn opět do kabiny. Stejně tak plyn, obsažený v moči- ten byl od kapalné váze oddělen v malé centrifuze, čistá moč putovala do zásobníku pro odpadní vodu, oddělený vzduch byl pročištěn a navrácen do kabiny.


Zajímavosti byl simulátor toalety ve výcvikovém středisku v Houstonu. Do malého otvoru o průměru 10 cm se nebylo lehké při „Number 2″ trefit a jakákoli nepřesnost znamenala poměrně značné znečištění toalety a dlouhé drhnutí a dezinfekci. Proto byla ve výcvikovém středisku instalována věrná kopie toalety s jedinou odlišností: v otvoru, kam bylo třeba se trefit, bylo instalováno světlo a kamera, jejíž obraz se promítal na obrazovku před „cvičícího“ astronauta. Obraz byl vybaven i záměrným křížem. Jeho střed se snažil dotyčný umístit tak, aby se překrýval s… oním místem. Pak se astronaut snažil zapamatovat si pozici, v jaké sedí, kde přesně jsou opory a madla a celkově svou polohu.


V případě, že toaleta přestala fungovat, měli pasažéři na Shuttlu k dispozici vaky, podobné těm v Apollech- ovšem bez rolovacích nástavců, přeci jen na palubě bývaly i ženy. Proto měly vaky měly jednu velkou nevýhodu. Chyběl v nich absorpční materiál a tím pádem se moč odrážela zpět a unikala do kabiny. Astronauti proto do vaků vkládali textilie, které pomohly udržet moč uvnitř. Oblíbené byly zejména ponožky…


I v případě zcela funkční toalety ovšem o vtipálky samozřejmě nebyla nouze, traduje se historka, kdy si nejmenovaný astronaut během letu schoval klobásku od snídaně. Pak zaplul na toaletu, vypustil klobásu ven a s křikem se po ní „jako“ vrhal s papírovými ubrousky v ruce. Klobáska byla k nerozeznání od skutečného „produktu“ a ostatní zhnuseně uhýbali. Nicméně následně se kolektivně skoro pozvraceli v momentě, kdy dotyčný astronaut vítězoslavně „produkt“ chytil a s chutí se do něj zakousl…

 

Zvětšit obrázek
Toaleta v modulu Zvezda. Zdroj: commons.wikimedia.org


Na dnešní stanici ISS jsou používány dvě toalety- jedna v modulu Zvezda a jedna v modulu Tranquility (původně byla umístěna v modulu Destiny). Toaleta je v principu následníkem toalety na Miru. Pevný odpad je nasáván do vaků, ty jsou vkládány do hliníkových kontejnerů, aby mohly být posléze naloženy do nákladních lodí Progress a shořet v atmosféře. Obyvatelé stanice mají k dispozici dokonce dva druhy toaletního papíru- drsnější ruský a měkký americký. Moč ovšem v případě ISS není vypouštěna ven, naopak, v případě toalety v ruském segmentu stanice je směrována do zařízení Elektron, kde je z ní pomocí elektroforézy získáván kyslík pro staniční atmosféru. Toaleta v americké části ISS zase od roku 2008 moč směruje do zařízení Water Recovery System. To z moči dokáže oddělit vodu. Získaná voda je téměř dokonale čistá a je určena i k přípravě stravy a nápojů. Je dokonce čistější, než běžná voda, jakou máme k dispozici v našich domovech a nemá žádnou nepříjemnou pachuť.

 


Video:  Suni Williamsová jako průvodkyně po ISS. Toaleta až od deváté minuty záznamu.

 

 


Od dob Mercury a Vostoků se hygiena ve vesmíru dostala na nesrovnatelně vyšší úroveň. Důraz je kladen především na recyklaci- až 93% veškeré vody, včetně potu, užitkové vody a moči na ISS je recyklováno a vráceno zpět do oběhu. Je to jediná možnost, jak přežít v uzavřeném ekosystému dobu natolik dlouhou, aby bylo možné vydat se k Marsu a dál.

Zvětšit obrázek
Členové Expedice 19 si připíjejí recyklovanou vodou. "Na zdraví!"
Zdroj: i.space.com (Kredit: NASA TV)


A pokud jsem vám zkazil chuť k jídlu, omlouvám se. Ale i hygiena a s ní spojené úkony jsou součástí života. V jeho průběhu koneckonců každý z nás stráví v průměru až tři roky tam, kam i císař chodí pěšky…


Zdroje informací:
R. D. Hall, D. J. Shayler: „The Rocket Men- Vostok and Voskhod, the First Soviet Manned Spaceflight“
R. D. Hall, D.J. Shayler: „Soyuz- The Universal Spacecraft“
W. D. Woods: „How Apollo Flew to the Moon“
D. Sivolella: „To Orbit and Back Again- How the Space Shuttle Flew in Space“
M. Roach: „Packing for Mars- The Curious Science of Life in the Void“
M. Mullane: „Riding Rockets- The Outrageous Tales of a Space Shuttle Astronaut“
wikipedia.org
astronautix.com
space.com
airandspace.si.edu
toilet-guru.com
jsc.nasa.gov
spaceflownartifacts.com
airandspace.si.edu
gizmodo.com
hightechscience.org
Zdroje obrázků:
http://vtspaceeducation.org/images/vsep/186856main_s118-tracyhair.jpg http://airandspace.si.edu/webimages/previews/5105p.jpg (kredit: National Air and Space Museum, Smithsonian Institution) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:G5C_spacesuit.jpg
http://www.spaceflownartifacts.com/images/razor_as11_mc.jpg (kredit: National Air and Space Museum, Smithsonian Institution)
http://ep.yimg.com/ca/I/spaceimages_2258_87113458
http://www.astronautix.com/graphics/m/mirshowr.jpg (kredit: RKK Energia)
http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2013/07/11/article-2360282-1AC2FEF0000005DC-855_634x459.jpg
http://www.toilet-guru.com/pictures/spacecraft-dscf0964-tn.jpg (kredit: toilet-guru.com)
http://images.powerhousemuseum.com/images/zoomify/TLF_mediums/162964.jpg (kredit: Powerhouse Museum Collection)
http://history.nasa.gov/SP-368/p480a.jpg
http://www.toilet-guru.com/pictures/skylab-dscf6440-tn.jpg (kredit: toilet-guru.com)
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Space_Shuttle_toilet_01.JPG (kredit: Svobodat)
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zvezda_toilet.jpg
http://i.space.com/images/i/000/004/267/original/090520-space-urine-02.jpg?1292268683 (kredit: NASA TV)
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz

Datum: 22.10.2014 19:30
Tisk článku

Kosmonaut - Lipsonová Katri
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 248 Kč
cena: 220 Kč
Kosmonaut
Lipsonová Katri
Související články:

Nakoukněte do interiéru nové ruské lodi     Autor: Dušan Majer (09.10.2013)
V kosmonautice neexistují nevýznamné drobnosti     Autor: Dušan Majer (30.09.2013)
i-Ball nechce shořet v atmosféře     Autor: Tomáš Kohout (02.08.2013)
Na ISS šlo o život     Autor: Dušan Majer (17.07.2013)
Kritické momenty kosmonautiky díly 21 a 22     Autor: Ondřej Šamárek (14.02.2013)



Diskuze:

Souhvězdí Urion

Jirka Niklík,2014-10-23 13:30:27

Ve filmu Apollo 13 říká Bill Paxton coby Fred Haise, když sleduje okénkem vypouštění moči do vesmíru:
"Here it comes...the constellation Urion!"

Ani v kině, ani na DVD, ani v TV, ani v dabingu jsem to neviděl přeložené správně. Největší hovadina byla "Konstelace moči" ...

Odpovědět


Re:

Vít Výmola,2014-10-23 17:33:07

Film jsem viděl dabovaný v televizi a skoro určitě tam říkali "... úplné souhvězdí Urionu" nebo podobně. Ale nejsem si jitý, jestli tam bylo "Urion" nebo "Orion".

Odpovědět


Souhvězdí

Ondi Vo,2014-10-23 19:28:21

Kouk jsem se do seznamu souhvězdí ... a našel souhvězdí Mečoun.
To pochopitelně není tak známé jako Orion, ale za to by se nechalo použít ve větě "ejhle, nové souhvězdí Močoun".

Odpovědět

Úroveň

Vít Výmola,2014-10-23 10:03:32

Říká se, že úroveň kultury národa nebo státu se pozná podle úrovně veřejných záchodků.
Už delší dobu si myslím, že podobné je to i u kosmonautiky. Že je už pár let v krizi, to je všeobecně známo. Nejenom kvůli tomu jsme se v technologiích pro pilotovanou kosmounautiku od Gagarina příliš neposunuli. Můžete namítnout, že se to nedá srovnávat, ale dá: přes veškeré nové materiály, výpočetní techniku a zvýšenou efektivitu jde pořád o totéž. Kosmounauti startují v plenách nebo to dělají do hadice v rohu obytného prostoru.

Odpovědět


Chybějící gravitace

Ondi Vo,2014-10-23 10:52:23

je asi centrální problém. No a ta se dá ve Vesmíru realizovat jen tíhovým urychlením, tedy i rotační odstředivou silou. Záchodem by měla být kabinka s protiváhou rotující kolem společného těžiště, propojená tunelem se zbylým komplexem.

Odpovědět


Re:

Vít Výmola,2014-10-23 11:39:52

Až tak daleko jsem snad ani zajít nechtěl, abych požadoval klasickou mísu s umělou gravitací. A určitě by nikdo neprojektoval centrifugu kvůli záchodu. :D
Ale budiž, i tu umělou gravitci nám vizionáři předkládali už v šedesátých letech. A realizovatelná by už dávno byla (pochopitelně ta centrifugová).

Odpovědět


Ondřej Šamárek,2014-10-23 11:51:46

Možná je to tím, že je to nejjednodušší, nejvíce "blbuvzdorné" a nejlehčí (tím myslím hmotnost) řešení...

Odpovědět


Prostor

Vojtěch Kocián,2014-10-23 13:12:31

Nezanedbatelnou roli hraje nedostatek prostoru. Zejména u kosmických lodí je to znát. Zkuste se nějak kulturně vyprázdnit třeba v dodávce s dalšími dvěma osobami uvnitř (to zhruba odpovídá velikosti Sojuzu) a větší lodě jako raketoplán se ukázaly jako neefektivní. Z tohoto pohledu mi ten nástavec s odsáváním nepřipadá tak hrozný. Na ISS už je místa více, takže by nějaké dva kubíky na kulturní uzavřenou toaletu věnovat mohli (a evidentně také věnovali). Jen je vidět, že to navrhoval čistý technik a ne designér. Mohlo to vypadat lépe. Třeba se nová krev v podobě soukromých firem předvede v lepším světle (i když na přepravních lodích to asi nebude). Na druhou stranu bude obtížné se úplně zbavit té hadice, protože otvor v míse nemůže být dost velký, aby se tam vešlo vše jako na zemi, kvůli efektivitě odsávání. Nemůžete tam prohánět desítky kubíků vzduchu za minutu už proto, že by astronaut měl problémy se udržet na míse, aby ho to nevcuclo. Navíc je výhodnější tekuté a pevné produkty oddělovat kvůli recyklaci. Do skafanfru vymyslet něco vhodnějšího než plíny případně kondomy také není úplně snadné. Pokrok oproti pytlíkům v Apollu mi přijde solidní a pokud jde o recyklaci, tak to zaslouží i uznání.

Odpovědět


Re:

Vít Výmola,2014-10-23 17:31:02

Je zřejmé, že taková řešení (a ty pleny) jsou zvolená proto, že jsou nejjednodušší, lehká, nenáročná na prostor. Ale to je právě to, na co jsem narážel: Pořád je dnešní kosmonautika omezená hmotností, objemem a cenou za vynášený náklad. A musí se dělat kompromisy a ústupky. Což je, bohužel, právě to, co se za padesát let příliš nezměnilo.

Odpovědět

Diky

Karel Marsalek,2014-10-23 09:24:01

Dekuji autorovi za velice souhrnny a poutavy clanek. Jen nedoporucuji ho cist pri snidani :-) Mel jsem za to, ze pri startu shuttle mely nejenom astronautky ale i astronauti-muzi pampersky. Mozna to bylo volitelne...

Odpovědět


Ondřej Šamárek,2014-10-23 11:50:23

Není zač! Astronauti měli ohledně plen sice možnost výběru, ovšem je třeba vzít v úvahu mužskou ješitnost.
I během zkoušek velikosti "kondomů" prý byly ony latexové pomůcky označeny jako "big", "huge", "immense", tedy velký, obrovský, kolosální, aby neutrpělo astronautí ego ;-)

Odpovědět

Dík

Ondi Vo,2014-10-23 02:15:09

Nad těmi lidskými procedůrami na orbitu jsem si vždycky lámal hlavu a myslel jsem si, že kosmounauti používají něco jako pamprsky XXXXL. Akorát jsem si říkal, že následná očista kontaktní plochy pokožky by se neobešla bez použití speciální špachtle (stěrky).

Před několika desetiletími představoval v TV jeden vynálezce zařízení na mytí pokožky pacientů upoutaných na lůžko, tedy v G1. To "srdce" zařízení vypadalo jako houba na mytí propojená dvěmi hadičkami s centrálou na podlaze. Z té "houby" po přiložení na pokožku unikaly drobnými póry kapičky vody a sousedními otvůrky byly nasávány zpět do stroje. Pochopitelně ne všude na těle jsou vhodné plochy potřebné velikosti a profilu.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace