Kde se vzali (hypotetičtí) superchytří dinosauři?  
…aneb Stručná historie dinosauroidů


Již kolem poloviny 19. století si někteří tehdejší přírodovědci (Richard Owen, Thomas H. Huxley) povšimli, že druhohorní dinosauři mohli být poměrně aktivními, rychle se pohybujícími tvory, kteří rozhodně neodpovídají představě současných lenivých ještěrů v teráriích. Owen tento fakt vyvozoval ze vzpřímeného postoje jejich končetin, Huxley například ze srovnání jednotlivých kosterních elementů dinosaurů s tehdy nově popsaným bavorským „praptákem“ archeopteryxem. Následně se však na celé století tento myšlenkový pokrok zarazil a převládl spíše zpátečnický, konzervativní pohled na dinosaury, vnímající je jako velké, tupé a nepříliš aktivní tvory. Teprve na konci 60. let minulého století s objevem dromeosaurida deinonycha (Deinonychus antirrhopus) Johnem H. Ostromem (1928 – 2005) a následným působením neortodoxního paleontologa Roberta T. Bakkera (*1945) začala éra tzv. Dinosauří renesance, která změnila pohled na tuto pravěkou skupinu obratlovců definitivně a zcela nezvratně. Následovaly první teorie o teplokrevnosti dinosaurů,  předpoklady a od roku 1996 i přímé objevy opeřených dinosaurů,   série filmových Jurských parků* a celosvětový boom v popularitě této skupiny.

Zvětšit obrázek
Porovnání siluety člověka a troodona. Právě Troodon formosus je menší teropod, který posloužil jako „modelový druh“ pro hypotetické úvahy o vývoji inteligentních dinosauroidů. Ve skutečnosti se však svojí inteligencí vyrovnal spíše jen některým současným ptákům. Kredit: Matt Martyniuk, Wikipedie

Jedním z vedlejších produktů dinosauří renesance pak byly také první vážně míněné úvahy o tom, co by se stalo, kdyby neptačí dinosauři na konci křídy nevyhynuli   . Na konci 70. let už bylo jasné, že v jejich případě o žádné „evoluční omyly“ nešlo, ba naopak – představovali dominantní, na své prostředí velmi dobře adaptované formy obratlovců  a vládli souším naší planety po fantasticky dlouhou dobu 135 milionů let (v průběhu jury a křídy, v triasu ještě dominantní skupinou nebyli). Jejich vyhynutí pak bylo mnohem spíše dílem katastrofální shody náhod, než projevem jakési vnitřní slabosti, nedokonalosti či neschopnosti obstát v dramaticky se proměňujícím světě. Otázka se tedy nabízela sama – kdyby dinosauři nevyhynuli při události K-T před 66 – 65 miliony let, mohli by přežít až do současnosti? A co by to znamenalo například pro další vývoj savců? Nebo jinak – nemohli dinosauři za další miliony let vytvořit nějakou inteligentní formu života, která by dnes ovládala svět místo nás? Odpovědí byl vznik mnoha víceméně učených teorií a zcela zákonitě také …příchod dinosauroidů

 


Pro pořádek uvádím raději hned v úvodu – koncept dinosauroida je zcela hypotetický a (alespoň na tomto blogu) nemá absolutně nic společného s interpretacemi kryptozoologickými, ufologickými nebo jakýmikoliv jinými, které se dovolávají tajných spiknutí, neoficiálních či alternativních myšlenkových proudů a učení apod. Pojem dinosauroid zde chápeme zcela ve smyslu myšlenkové formy inteligentního tvora – nositele civilizace a kultury v užším smyslu – vzniklého z některé formy (teropodního) dinosaura. Samozřejmě opět na úvod dodávám, že taková bytost ani stopy po její činnosti či samotné existenci nebyly nikdy ve fosilním záznamu nalezeny. To ovšem neznamená, že by teoreticky nemohla vzniknout. V průběhu 70. let paleontologové zjistili, že jedna skupina teropodních dinosaurů, známých jako troodontidi (čeleď Troodontidae, tehdy spíše Saurornithidae ), vykazovala zajímavý anatomický trend – tendenci ke zvětšování mozkovny. Svrchnokřídové druhy, jako byl sám Troodon formosus, pak vykazovaly na poměry dinosaurů velmi vysoké EQ (encefalizační kvocient) a mohli v tomto ohledu překonávat dokonce i některé současné savce a ptáky. To vedlo k jistému zjednodušenému pohledu na tuto skupinu a přineslo první vlnu fascinace těmito „vysoce inteligentními“ dinosaury. Z tohoto přístupu už vedla přímá cesta k tvrzení, že tito dinosauři dosahovali „inteligence primitivních lidí“ a možná překonávali i současné primáty (viz například také Crichtonovi velociraptoři v Jurském parku). Hypotézy o zvětšujícím se mozku troodontidů se pevně chytil také proslulý americký astronom Carl Sagan (1934 – 1996), který ve své knize Draci z ráje  (1977) spekuluje o tom, kam by se mohl ubírat vývoj neptačích dinosaurů, kdyby na konci druhohor nevyhynuli. Jeho zajímavé pojetí této problematiky zajistilo celé myšlence jistou popularitu, jejímž výsledkem byly mimo jiné také četné vědecko-fantastické povídky a příběhy, které se na přelomu 70. a 80. let objevovaly doslova jako houby po dešti. Ve stejném roce jako Sagan publikoval svůj fiktivní román o inteligentních dinosaurech pod názvem Kako no kageri (Stín minulosti) také japonský spisovatel sci-fi Aritsune Toyota (ten se inspiroval již popisem „teplokrevného“ Ostromova deinonycha). Ještě v roce 1978 svou troškou do mlýna přispěl také americký psycholog Harry Jerisson, který o problematice dinosauroida referoval při mítinku Asociace amerických psychologů. Ve své přednášce s názvem „Chytří dinosauři a srovnávací psychologie“ vyslovil názor, že dinosauři jako byl Dromiceiomimus (kurzoriální ornitomimid) se mohli potenciálně vyvinout ve vysoce inteligentní formu, podobnou člověku.

 

Zvětšit obrázek
Russellův „dinosauroid“ je fascinující a zneklidňující zároveň. Má v sobě něco lidského i zvířecího, čímž vyvolává nepříjemné pocity prakticky u každého návštěvníka příslušné expozice. Dnes je tento Russellův model již pop-kulturním evergreenem. Kredit: Russell a Séguin, Canadian Museum of Nature



Dosud nejvýznamnější příspěvek k problematice dinosauroidů poskytl kanadský paleontolog Dale Russell (*1937), který se otázkou inteligence dinosaurů zabývá od 70. let. V roce 1982 tento kurátor sbírek fosilních obratlovců Národního kanadského muzea v Ottawě (tehdy Národního muzea přírodních věd) spojil své síly s výtvarníkem a taxidermistou Ronem Séguinem za účelem vytvoření působivého hypotetického modelu dinosauroida. Ten je dnes obecně známý a v mnoha modifikacích a napodobeninách jej můžeme vídat i v zoologických zahradách, dinoparcích nebo muzeích. Russellův dinosauroid je dvounohý a má vzpřímenou postavu, je vysoký asi 1,3 metru, objem jeho mozkovny činí 1100 cm3 a tříprsté ruce mají částečně protistojné prsty. Russell publikoval vědecký článek, kde svůj model podrobně popisuje a vysvětluje jednotlivé jeho anatomické rysy. Vychází přitom z vlastního objevu první poměrně kompletní lebky troodona, která ukázala, že tito vyspělí teropodi disponovali mozkem asi šestkrát větším, než jakým se v průměru honosili ostatní neptačí dinosauři. Pokud by tedy před 66 miliony let nevyhynuli, mohli se dle autora proměnit v něco velmi podobného dinosauroidovi a stanout na samém prahu civilizace. Russelův a Séguinův model vzbudil velký ohlas, který je ostatně na některých internetových fórech živý dodnes. Názory jsou přitom smíšené. V roce 1985 se například pozitivně vyjádřil anglický paleontolog David Norman, který dinosauroida uvítal jako „odvážnou a příjemně provokativní myšlenku“. V roce 2004 se tomuto hypotetickému tvorovi obdivuje také italský paleontolog Cristiano Dal Sasso ve své knize Dinosaurs of Italy. Naopak negativní postoj a kritiku si Russel vysloužil kupříkladu u Gregoryho Paula, který v roce 1988 ve své knize Predatory Dinosaurus of the World modelu dinosauroida vytýká „přílišnou podobu lidské bytosti“, podobně jako další Američan Thomas R. Holtz a většina dalších. Dnes dobře víme, že troodontidi se podobali spíše (většinou) nelétavým, pozemním běhavým ptákům s pernatým pokryvem těla a nevykazovali příliš „plazí“ vzhled. Ačkoliv Russell zamýšlel svůj model prezentovat jako hypotetickou možnost s vědeckým pozadím, jeho výsledku se chopili četní autoři literatury různě valné kvality. Největším průšvihem spojeným s dinosauroidem se pak nejspíš stala kniha Dinosaur Mysteries (O´Neill, 1989) – autor tohoto nepříliš fundovaného titulu na straně 24 píše cosi ve smyslu, že „…lidé žasli nad tím, jak pokročilý tento dinosaurus byl (na poměry své geologické doby)…“. Jinými slovy, O´Neill skutečně věřil, že Russellův dinosauroid byl existujícím a již objeveným druhem dinosaura. Taková příhoda je ale spíše výjimkou.

 

Zvětšit obrázek
Hypotetická lebka dinosauroida. Preorbitální část je silně zkrácená, mozkovna je výrazně zvětšená. Objev podobné fosílie by byl nejspíš nálezem tisíciletí – dojde k němu někdy? Kredit: Russell a Séguin, 1982 (převzato z blogu TetZoo)


Dinosauroid i celý koncept inteligentních dinosaurů tedy počátkem 80. let definitivně vstoupil do dějin vědy i pop-kultury a po nějakou dobu ustrnul ve stadiu jakéhosi kulturního „evolučního zmrazení“. Teprve v roce 2006 se na některých webech vědecké blogosféry začínají objevovat nová zpracování a další úvahy a spekulace na toto téma. Jedním z nejznámějších pokusů o vytvoření moderního dinosauroida je Avisapiens saurotheos, jehož ztvárnil turecký umělec Cevdet Kosemen (pod uměleckou přezdívkou Nemo Ramjet). Tento opeřený inteligentní dinosauroid s horizontálním držením těla a celkově podstatně přirozenějším „dinosauřím“ vzezřením představuje odpověď na nejčastější námitky vznášené vůči modelu Russella a Séguina. Podle Kosemena (a jeho rádce i přítele, paleontologa Darenna Naishe) by inteligentní post-mezozoický dinosaurus vypadal velmi podobně jako jeho předkové, pouze snad mohl mít o trochu větší mozkovnu a lišily by se některé drobné anatomické detaily například ve stavbě předních končetin. Mnohé další změny a „vylepšení“ by se pak odehrávaly spíše v rovině neviditelných etologických adaptací (například lepší kooperace při lovu, zdokonalená spolupráce a složitější námluvní rituály ve smečce apod.). Konzervativnější přístup ovšem nezabránil Kosemenovi a některým dalším autorům, aby nezašli ještě o pár kroků dál a nevytvořili hypotetický svět dinosaurů i s jejich zbraněmi (oštěpy vrhané ocasem!), rituály nebo třeba jeskynními malbami, tolik podobnými těm (lidským) paleolitickým. Mnozí začínající umělci se nechávají strhnout dobrým příkladem, a tak například webové stránky typu DeviantArt dnes doslova překypují dinosauroidy všech možných tvarů, barev a velikostí. Dale Russell se nejspíš nestačí divit, jakou „dinosauroidí“ mánii svým zcela vážně míněným a vědecky podloženým, byť hypotetickým výzkumem uvedl do chodu. Základní fakta však zůstavají i po téměř čtyřech desetiletích stejná – troodontidi a jejich maniraptoří příbuzní skutečně představovali skupinu velice agilních dinosaurů s relativně velkým mozkem. Jejich přední končetiny měly částečně protistojné prsty a snad mohli být schopni uchopit do přední končetiny například kořist v podobě malého plaza či savce. Velikost mozku se v průběhu geologického času u této skupiny mírně zvětšovala, rozhodně ale ne tak rychle, jak by si příznivci myšlenky inteligentního dinosaura přáli. Absolutně žádné důkazy dnes nenasvědčují tomu, že nějaká skutečně vysoce inteligentní forma života na konci křídového období existovala (ačkoliv nelze tuto myšlenku z podstaty věci ani vyvrátit). A kdyby dinosauři přežili – co by bylo pak? Jediná poctivá odpověď je, že nemáme tušení. Snad by se dnes proháněli po mezích tvorové podobní obřím papouškům a s inteligencí vyšších primátů. Možná by tu stále vládli tvorové chytří pouze jako krokodýl. Nebo by snad super-civilizace inteligentních dinosauroidů s náskokem desítek milionů let vývoje již navštěvovala světy v okolí vzdálených hvězd? Nevíme, netušíme, nemáme ponětí…. Jen jedno je nejspíš jisté: my sami bychom tu dnes (zatím ještě?) nebyli.

 

* Další, v pořadí již čtvrtý film z této série – Jurský svět – uvedou kina již během příštího června (světová premiéra se koná 12. 6. 2015)



Odkazy:
http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/int_dino.pdf
http://blogs.scientificamerican.com/tetrapod-zoology/2012/10/27/dinosauroids-revisited-revisited/
http://scienceblogs.com/laelaps/2007/10/23/troodon-sapiens-thoughts-on-th/
http://www.daviddarling.info/encyclopedia/D/dinosaurintell.html
https://eversmarterworld.wordpress.com/tag/dinosauroid-hypothesis/
http://history.nasa.gov/CP-2156/ch4.3.htm
http://palaeoblog.blogspot.cz/2005/12/return-of-dinosauroid-man.html
http://cosmosmagazine.com/features/smartasaurus/
http://dino.wikia.com/wiki/Dinosauroid
http://nemo-ramjet.deviantart.com/art/Dinosauroid-Surprise-103551577
http://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur_intelligence#Sapient_dinosaurs
Russell, D. A.; Séguin, R. (1982). „Reconstruction of the small Cretaceous theropod Stenonychosaurus inequalis and a hypothetical dinosauroid“. Syllogeus 37: 1–43.
Psáno pro DinosaurusBlog a osel.cz

 

Datum: 24.10.2014 09:11
Tisk článku

Pravopis prídavných mien a zámien - Križáková Dana, Drobný Libor
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 106 Kč
cena: 92 Kč
Pravopis prídavných mien a zámien
Križáková Dana, Drobný Libor

Diskuze:

zajimalo by mne

Mojmir Kosco,2014-10-25 11:38:54

Jake zaznamy by se dali ocekavat po nasi civilizaci za dalsich 65mil zejmena kdyby jsme vyhynuli podobne jako dinosauri toje globalni karastrofou a nuklearni zimou zejmena kdyz bych uvazoval ze i dynosauri civilizace by existovala cca 10000let a inteligentni dinosaurus cca 500000let

Odpovědět


dinosauri

Mojmir Kosco,2014-10-25 11:40:14

Odpovědět


kdybychom měli štěstí

Pavel Brož,2014-10-25 17:16:15

tak by po nás mohla zbýt např. nějaká technika utopená v asfaltu. Dokonce ani zamrznutí v antarktickém ledu by nemuselo být zárukou zachování, kdo ví totiž, co s antarktickým ledem za pár miliónů let bude. Umělé družice Země na nízké oběžné dráze shoří spolehlivě v atmosféře za cca několik set let, ty na vyšších oběžných drahých, např. na geostacioární dráze, by naopak nemělo nic moc ohrozit, měly by se dochovat. Ideální značkou by mohlo být vytvoření geoglyfů na Měsíci, podobných, jako jsou ty v Peru. Ty by tam zůstaly málo dotčeny ojedinělými dopady meteoritů i za těch 65 miliónů let. Samozřejmě udělat je tak, aby byly v ideálním případě viditelné prostým okem ze Země, no tak to už by chtělo opravdu velké úsilí :-)

Odpovědět


Vojtěch Kocián,2014-10-25 18:18:38

Slitky zlata a platiny, broušené diamanty či rubíny. Těžko ve stoprocentním stavu, ale u některých kousků by mělo jít poznat, že nejsou přírodního původu. Už kvůli nadměrné kumulaci na několika málo místech. Některé doly by se teoreticky mohly zachovat zanesené usazeninami, ale opět by mohlo jít poznat, že je někdo vykopal. V podstatě by to byla taková gigantická zkamenělina. Asi by toho bylo víc. Pokud Vás to zajímá, nedávno běžel seriál a film "Život bez lidí". Sice bych k němu měl dost výhrad, ale úplně nejhorší nebyl.

Odpovědět


myslíte vše to co

Mojmir Kosco,2014-10-26 08:40:03

se označuje jako pavědecké maximálně jako zvláštní úkaz přírody, geoglyfy na Marsu ,sloučeniny na Sibiři a podobné vylomeniny. Chtěl bych připomenou že čím je naše civilizace blíž naší době tím víc se snaží recyklovat. Já tyto nálezy neobhajuji sám jsem je neviděl .Jediné nálezy které jsem chvilku viděl se nacházejí v káhirském egyptském muzeu v sekci před dynastická a archaická doba jeden byl dokonale vymodelovaný dinosaurus označovaný jako kachna - kultovní předmět cca 7-10000bc a druhý nejstarší vyobrazení boha bes cca 4000 bc

Odpovědět


Geoglyfy na Marsu?

Vojtěch Kocián,2014-10-26 09:40:33

Myslíte tohle?
http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2001/ast24may_1/

Odpovědět


dinosauři a satelitní televize

Pavel Brož,2014-10-26 18:11:04

Co se týče těch geoglyfů, měl jsem na mysli ty na planině Nazca:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Obrazce_na_planin%C4%9B_Nazca

Na těch není vůbec nic pavědeckého. Jejich vytvoření je nenáročné, stačí na to dostatečně hodně lidí vybavených košťaty. Pouhým smetením povrchového štěrku změníte albedo dostatečně, aby dlouhé rovné linie byly z velké výšky velice dobře patrné.

Nicméně tu otázku, zda dinosauři mohli či nemohli mít technickou civilizaci, bych nijak zvlášť neprožíval. Zcela určitě víme, že neměli satelitní televizi, protože by se po nich dochovaly astronomickou technikou nepřehlédnutelné geostacionární družice, a ty tam nejsou - přesněji, jsou tam jenom ty zkonstruované lidmi. A technická civilizace bez satelitní televize je, jak sám zajisté uznáte, natolik primitivní, že jejím vypuštěním ze seznamu technických civilizací moc velkou chybu neuděláme :-)

Odpovědět

Antropocentrizmus.

Sepp Winkler,2014-10-24 15:40:51

Opäť sú mnohé názory najmä odporcov týchto hypotetických bytostí príliš antropocentrické a evolúciu k inteligencii upierajú akejkoľvek inej forme života. Napríklad tvrdenie, že dinosauroid Russella je príliš "ľudský" a že by sa tak nemohol vyvíjať nie je podľa mňa správne. Horizontálne držanie tela nie je veľmi praktické pri narábaní s nástrojmi a neskôr pri práci. Je teda pravdepodobné, že pri vývoji by sa tento tvor postupne vztyčoval. Rovnako aj primitívni primáti, naši vzdialení predkovia, držali telo horizontálne a pohybovali sa dokonca po štyroch. Taktiež je dosť pravdepodobné, že by dinosauroidi počas svojho vývoja strácali operenie, napríklad vplyvom oblečenia a pod. Zrejme aj skracovanie tvárovej časti by bolo praktické. V prípade hypotetického vývoja dinosauroida by asi prevládla funkčná konvergencia nad podobou so svojimi vzdialenými predkami.

V otázke realističnosti takéhoto vývoja v prípade, že by nezasiahla katastrofa K-T som však skôr skeptik, nakoľko dinosaury nevyužili na takúto evolúciu obdobie 135 mil. rokov, ktoré mali k dispozícii. Za zvyšných 65 mil. rokov by ale možno mohla nastať situácia, ktorá by ich evolúciu urýchlila.

Odpovědět


Ona ta funkční konvergence je zrádná

Pavel Brož,2014-10-24 20:58:00

tak nějak předpokládáme, že evoluce míří tam, kam jsme zamířili my, např. k využívání nástrojů. Nicméně kolik že to živočišných druhů opravdu podstatným způsobem využívá nástroje ke svému přežití? Pokud nepočítáme primáty, tak takové známé druhy možná spočteme na prstech jedné ruky, a dokonce i když započteme primáty, tak se počet těch druhů nijak radikálně nezvětší. Kde že potom zůstala ta úžasná výhodnost užívání nástrojů, když z celkového počtu cca 64 tisíc druhů obratlovců využívá nástroje ani ne tisícina? Není to náhodou tak, že nástroje se velmi vzácnou shodou náhod ukázaly být výhodné pouze pro velice úzkou skupinku živočichů, u které nebyly podstatnější jiné, evolučně nesrovnatelně snadněji dosažitelné faktory, jako jsou delší nohy, ostřejší drápy, bystřejší smysly?

Funkční konvergence nám mnohé věci nepomůže rozhodnout. Např. proč savčí predátoři vyvinuvší se po vyhynutí dinosaurů se nezměnili v dravce běhající po zadních a nezakrněly jim přední končetiny? Vždyť přece právě toto řešení se ukázalo být naprosto geniálním během 130 miliónů let před KT? A pokud by bylo naopak lepší ponechat si pro predaci čtyři funkční běhající končetiny, proč naopak toto řešení nebylo objeveno dinosaury, měli na to přece 130 miliónů let? Co nám k problému co nejefektivnější predace řekne funkční konvergence? Nechá nás na holičkách, tento problém nevyřeší. Pokud by tehdejší dinosauři byli dostatečně inteligentní, mohli by tehdy debatovat, že nebýt vymírání trias-jura, funkční konvergence by tehdy vyhynulé archosaury nakonec stejně doplácala do podoby dinosaurů. Jenže tak to být vůbec nemuselo.

V jednom popularizačním pořadu jsem např. slyšel úvahu o tom, že úspěšná evoluce primátů a následně i člověka byla podmíněna tím, že během určitého období vzniklo bohaté stromové patro, které primátům jednak skýtalo ochranu před predátory, a jednak podnítilo vznik chápavých končetin. Proč ne. Nicméně stejně pak bylo zapotřebí dalšího kataklyzmatu, aby část těch primátů to stromové patro zase opustila, a vydala se na nejistou pouť do savany, čímž si v dalším evolučním kroku uvolnila horní končetiny pro nástroje. Je to ale důvod pro to očekávat, že vzpřímený postoj je nějak evolučně favorizovaný, něco jako další level v počítačové hře? Dost možná ne, protože onu savanovou adventure ta skupina primátů nemusela vůbec přežít, primáti mohli nadále vegetovat po milióny let uprostřed džunglí, a třeba by časem vyhynuli en bloc, podobně, jako kdysi obří lenochodi. A za dalších pár desítek miliónů let by se nějaký dostatečně velký asteroid, kterých na kolizní dráze se Zemí určitě obíhá stále ještě dost, postaral o další evoluční reset.

Vznik inteligentního života schopného budovat civilizace může být právě vzhledem k těmto byť náhodným, ale nevyhnutelně se opakujícím evolučním resetům, možná tak velkou náhodou, jako když napoprvé vyhrajeme sportku s čísly vzatými z data svého narození. Mohlo by nás to pak svádět k úvahám, že pokud datum svého narození vsadí další, tak taky vyhrají. Jenže už nikdo další takto vyhrát nemusí.

Odpovědět


Vojtěch Kocián,2014-10-24 21:30:30

Osobně si myslím, že Russellův dinosauroid je příliš lidský. Vidím v něm dost znaků populárních "šedivců" (šedých mimozemšťanů jako třeba Asgardi z Hvězdné brány). Možná si to Russel nemusel ani uvědomit, ale nejspíš byl popkulturou ovlivněn (Hvězdnou bránou ještě ne, ale šedivci jsou starší).

Dinosauří postoj s vodorovnou páteří by mohl v principu fungovat i s nástroji. Vzhledem k tomu, jak daleko měli (na rozdíl od savců) ke vzpřímenému postoji, ho nevidím pravděpodobně. Stejně jako panem Brožem zmiňovaní savčí predátoři nezačali chodit po dvou (nebo ti dinosauří po čtyřech). Evoluční propast mezi těmito liniemi vývoje je prostě moc hluboká, aby mohla být překlenuta a musí být obejita jinudy (třeba opětovným vývojem z jednodušších forem).

Souhlasím s tím, že funkční konvergence je zrádná. Může dobře fungovat v jednoduchých případech, jak to můžeme pozorovat u námi vyrobených nástrojů, ale s tak komplexním problémem jako je "přežít a rozmnožit se", už je to podstatně horší. Jak vidíme v přírodě, evolučních strategií je obrovské množství a že by se stejného výsledku dosáhlo z několika různých větví vývoje, to není až tak časté. Příkladem může být komorové oko, ale i když se vyvinulo evidentně dvakrát, obě verze jsou značně odlišné a ani jedna už nemůže konvergovat ke druhé.

Odpovědět

Mě přijde,

Jan Kment,2014-10-24 12:30:32

Odpovědět


Mě přijde,

Jan Kment,2014-10-24 12:42:20

že na ten vývoj k inteligenci (jak ji my chápeme) měli dinosauři daleko více času a že by se možná inteligentní život ani nevyvinul, kdyby nevymřeli. Na druhou stranu, proč si myslet, že inteligentní život je tím jediným oprávněným cílem evoluce. My sami se tak vidíme, to je pochopitelné, ale přírodě je to nejspíš jedno. prostě skládá a kombinuje jak to zrovna jde, ale jestli někdo jednou napíše Vojnu a mír ji nezajímá.

Odpovědět

Fantasy literatura

Jan Šimůnek,2014-10-24 10:10:33

byla, pochopitelně, napřed: Hrdinové R. E. Howarda (1906-1936) Kull a Conan se střetli s "hadím lidem", ovšem jeho popisy docela "sedí" na toho Russellova inteligentního dinosaura, coby vymírajícím plemenem bytostí, které byly na Zemi už před člověkem. Thulsa Doom (hraný Jamesem Earlem Jonesem) se ve filmu "Conan the Barbarian" sice změní v obrovského hada, ale v Howardových textech to jsou jednoznačně lidem podobné bytosti se čtyřmi končetinami, akorát neměly peří, ale šupiny (nicméně to mohli Kull a Conan v zápalu boje zaměnit :-) ).
Tím chci jenom naznačit, že "doba byla těhotná" touto myšlenkou už několik desetiletí před tím, než ta vyzrála do podoby ryze vědecké hypotézy.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace