Co bychom měli vědět o giganotosaurovi  
…aneb Seznamte se s největším „klasickým“ teropodem.

 

Zvětšit obrázek
Rekonstrukce přibližného vzezření giganotosaura. Tento obří dravec představoval dominantního predátora svých raně svrchnokřídových ekosystémů na území dnešní argentinské Patagonie. Kredit: ДиБгд (Wikipedia.org)

Je neuvěřitelné, že po téměř deseti letech existence tohoto blogu nebyl ještě ani jeden příspěvek věnován podrobnějšímu popisu giganotosaura. Tento obří karcharodontosaurid je přitom nepochybně jedním z nejvíce fascinujících teropodů. V podstatě jej také můžeme považovat za největšího známého „standardního“ teropoda, protože celkově větší Spinosaurus aegyptiacus  představoval jakousi zvláštní čtvernohou formu a ekologickou obdobu současných „obojživelných“ krokodýlů (to samé pak nejspíš platilo i o dalším možná větším teropodovi rodu Oxalaia, který byl spinosaurovi blízce příbuzný). Historie objevu giganotosaura sahá do roku 1993, kdy byly jeho fosílie objeveny jistým automechanikem a zároveň amatérským sběratelem fosílií v odlehlých pustinách argentinské Patagonie. Psal se právě 25. červenec onoho roku a zmíněný Rubén Dario Carolini tehdy narazil na částečně zachovanou kostru obrovského teropoda v sedimentech souvrství Candeleros. Ihned pochopil, že má před sebou velmi neobvyklý objev – nejen, že nově objevené fosílie byly obrovské, ale kostra byla do značné míry kompletní. Když paleontologové Rodolfo Coria a Leonardo Salgado oznámili v průběhu dalšího roku objev v médiích, věděli už, že mají k dispozici asi 70 % původní kostry. Dinosaurus byl pak vědecky popsán v periodiku Nature v září 1995. Jeho vědecké jméno Giganotosaurus carolinii (doslova „Velký Caroliniho jižní ještěr“) se stalo novým pojmem nejen pro paleontologické nadšence a vědeckou komunitu. Druhý exemplář sestává pouze z fragmentu spodní čelisti, ale je údajně ještě asi o 8 % větší než holotyp.

 

 

Zvětšit obrázek
Obří lebka giganotosaura dosahovala délky přes 160 centimetrů. Ačkoliv byl tento teropod celkově větší než o 30 milionů let mladší Tyrannosaurus rex, disponoval podstatně slabším čelistním stiskem. Kredit: Kabacchi (Wikipedia.org)

Giganotosauři jsou zástupci čeledi karcharodontosauridů, středně velkých až obrovských teropodů, mezi které patří hned několik obřích dravců s délkou přes dvanáct metrů a hmotností v řádu několika tun (Carcharodontosaurus,   Mapusaurus, Tyrannotitan, Acrocanthosaurus  ). Giganotosauři obývali území současné Argentiny v období cenomanu, asi před 100 – 97 miliony let. Maximální délka tohoto dinosaura je odhadována na 13 – 14 metrů (největší jedinec dosahuje délky kolem 13,2 m) a hmotnost přibližně na 6 až 8 metrických tun (objevují se odhady až na úrovni 14 tun, ty jsou ale nejspíš přehnané). Svými rozměry giganotosauři lehce překonávají i největší jedince druhu Tyrannosaurus rex nebo Carcharodontosaurus saharicus, zaostávají pak mírně pouze za spinosaurem. Také stehenní kost giganotosaura je delší než u tyranosaura (konkrétně u „Sue“), a to v poměru 143 cm proti (přibližně) 133 cm. Maximální délka lebky giganotosaura byla původně odhadována až na fantastických 195 cm (u již zmíněného druhého objeveného exempláře MUCPv-95), dnes je však po revizi snížena asi na 1,6 metru. Lebka je nápadná velkými okny, špičatými a dozadu zahnutými zuby i relativně dlouhou mozkovnou  o celkovém objemu 275 cc (podle výlitku mozkovny). Když započítáme výrazné čichové laloky mozku, pak jeho celková délka o 19 % přesahuje délku mozku u příbuzného druhu C. saharicus. Čelisti giganotosaura byly dlouhé, ale relativně úzké a podle propočtů asi třikrát slabší, než u severoamerického tyranosaura. Giganotosauři tak svoji kořist nejspíš pouze trhali, nedokázali například drtit kosti.

 

 

Zvětšit obrázek
Přibližné srovnání velikosti největších známých teropodních dinosaurů. Giganotosaurus je vyobrazen oranžově, velikostí překonává tyranosaura (zeleně), ale zaostává za spinosaurem (červeně) a dosahuje zhruba stejné velikosti jako jeho příbuzný karcharodontosaurus (fialově). Kredit: Matt Martyniuk (Wikipedia.org)

Pravděpodobnou kořistí giganotosaurů mohl být titanosaurní sauropod Andesaurus, rebachisauridi Limaysaurus a Nopcsaspondylus i někteří větší iguanodontní ornitopodi. Stejné ekosystémy pak obývali také další ptakopánví dinosauři a teropodi Ekrixinatosaurus (velký abelisaurid o délce až 11 metrů, který mohl představovat jeho potravního konkurenta), dále dromeosaurid Buitreraptor, alvarezsaurid Alnashetri a bazální célurosaur Bicentenaria. Tito menší dravci se snad mohli přiživovat na opuštěné kořisti dominantních predátorů, kterým kraloval nepochybně právě giganotosaurus. Kromě dinosaurů byly v sedimentech daného souvrství objeveny také fosílie raných hadů, želv, žab, ryb a primitivních savců. Potvrzený byl také výskyt ptakoještěrů. Giganotosauři se možná příležitostně sdružovali do smeček, podobně jako jejich příbuzní z rodu Mapusaurus. V tom případě si nejspíš mohli dovolit zaútočit i na největší sauropody, vyskytující se v jejich ekosystémech. Kromě toho se zřejmě dokázali rychle pohybovat. Několik let po popisu dinosaura byla publikována studie (Blanco a Mazzetta, 2001), která přisuzuje těmto obřím teropodům schopnost běhat rychlostí až kolem 50 km/h (tedy 14 m/s – má jít o horní limit, který ještě zajišťuje schopnost udržet při běhu rovnováhu). V tom případě by giganotosaurus představoval skutečného démona počátku svrchní křídy – gigantický teropod o hmotnosti dvou slonů a schopný běžet rychleji než dnešní sprinteři, který se navíc mohl často sdružovat do relativně početných smeček. Nezbývá než s trochou nadsázky souhlasit s bodrým komentářem jakéhosi návštěvníka muzejní expozice*: „Můžeme být rádi, že tyhle potvory už dávno vyhynuly!“

 

___________________________________________________________________
* V letech 2007 a 2009 se konala výstava koster argentinských dinosaurů z Muzea Egidia Feruglia také v Praze.  Zlatým hřebem byl právě obří exponát G. carolinii.

 

Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Giganotosaurus
 Blanco, R. Ernesto; Mazzetta, Gerardo V. (2001). „A new approach to evaluate the cursorial ability of the giant theropod Giganotosaurus carolinii„. Acta Palaeontologica Polonica 46 (2): 193–202.
 Calvo, J.O. and Coria, R.A. (1998) „New specimen of Giganotosaurus carolinii (Coria & Salgado, 1995), supports it as the largest theropod ever found.“ Gaia, 15: 117–122. pdf link
 Coria, R.A. & Salgado, L. (1995). A new giant carnivorous dinosaur from the Cretaceous of Patagonia. Nature 377: 225-226.
Psáno pro Dinosarusblog a osel.cz

Datum: 08.12.2014 14:28
Tisk článku

Gigantosaurus - Duddle Jonny
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 179 Kč
cena: 143 Kč
Gigantosaurus
Duddle Jonny

Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace