Tyrannosaurus rex – představuje se král  
…aneb Informační karta jednoho povědomého teropoda

 

Zvětšit obrázek
Moderní rekonstrukce tyranosaura s tělesným opeřením. Zda byl ale opravdu takto pokryt proto-peřím, je zatím pouhou spekulací. Ilustrace je založena na exempláři AMNH 5027 z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku. Ten představuje druhého objeveného tyranosaura, jehož fosílie nalezl v Montaně roku 1908 Barnum Brown. Kredit: Matt Martyniuk, Wikipedia.org

Silvestr již minul a před námi je ještě téměř celý rok 2015. Opět bychom mohli uvést mnoho jubilejí v rámci tematiky paleontologie a neptačích dinosaurů, spojených právě s letoškem – přesně před sto lety byl například popsán obří teropod Spinosaurus a objevila se také Wegenerova teorie kontinentálního driftu, před 190 lety pak svět poznal prvního ornitopoda iguanodona atd. Mezi kulatá výročí rozhodně patří také podzimní 110-leté jmeniny jednoho z nejslavnějších dinosaurů vůbec. Asi už tušíte, o kterého dinosaura jde. Je to samozřejmě sám tyranský královský ještěr, o jehož objevu se můžete dočíst podstatně více například i v této knize. Podstatné je, že jsem si jako autor blogu uvědomil, že ačkoliv jsem se zde věnoval již četným aspektům biologie (rychlost, inteligence, síla skusu  ad.) i vývoje tyranosaura,  stále tu po bezmála deseti letech od založení blogu chybí jakýsi základní článek, popisující obecně tohoto úžasného predátora z období nejpozdnější křídy. A tak tento dluh splácím právě nyní. Aby to ale nebylo jakési rozvleklé vyprávění, zaměřím se jen na některé podstatné charakteristiky tohoto dinosaura, podané v jakémsi tabulkovém provedení (podobně jako u informačních karet ?“českých dinosaurů“ ). Vážení čtenáři, představuje se vám jeho veličenstvo Tyrannosaurus rex.

 

 

Zvětšit obrázek
Nejslavnější exemplář tyranosaura, zvaný „Sue“ (FMNH PR2081). Tento jedinec byl zaživa přes 12 metrů dlouhý, kolem 4 metrů vysoký a vážil asi 6 až 9 metrických tun. Lebka měří téměř 1,5 metru. Kostra byla objevena roku 1990 v Jižní Dakotě paleontoložkou Susan Hendricsonovou. Kredit: J. Nguyen, Wikipedia.org

Základní charakteristika: Obří severoamerický teropod z konce křídového období, poslední a největší zástupce vývojové linie tyranosaur(o)idů. Dominantní predátor svých ekosystémů, jeden z nejpopulárnějších dinosaurů vůbec. Držitel několika „rekordů“ – největší známý severoamerický teropod, teropod s nejdelšími zuby, teropod disponující nejsilnějším čelistním stiskem, jeden z posledních neptačích dinosaurů (existoval nepochybně ještě před 66,0 Ma). Jediný dinosaurus, jehož prakticky všichni titulují rodovým i druhovým jménem zároveň. V pořadí třetí dinosaurus, jehož fosílie byla člověkem transportována do vesmíru. Objeven: První (formálně nepopsané) zkameněliny zubů objeveny již roku 1874 v Coloradu, následně objevy také v 90. letech 19. století („Manospondylus gigas“); holotyp objeven roku 1902 paleontologem Barnumem Brownem (dnešní Hell Creek State Park, východ Montany)
Popsán: 30. 10. 1905 Henrym F. Osbornem, ředitelem AMNH („Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs“. Bulletin of the AMNH (New York City: American Museum of Natural History) 21 (14): 259–265.
Významné exempláře: CM9380 (holotyp, 1902); AMNH 5027 (1908); BHI 3033 („Stan“, 1987); MOR 555 („Wankel Rex“, 1988); FMNH PR2081 („Sue“, 1990); BMRP 2002.4.1 („Jane“, 2001); MOR 1125 („B-rex“, 2003) a další. Celkem je dnes známo již přes 50 jedinců tyranosaura.
Geologické stáří: Pozdní maastricht (nejpozdnější křída), asi před 68? až 66,0 miliony let
Geografický výskyt: Západ Severní Ameriky (Laramidie), dnes státy Montana, Wyoming, Severní Dakota, Jižní Dakota, Colorado, Texas, Nové Mexiko; v Kanadě nejspíš Alberta a Saskatchewan. Zejména geologická souvrství Hell Creek a Lance.
Tělesné rozměry:  Největší jedinci přes 12 metrů délky (rekordní míra asi 12,3 – 12,8 m), kolem 4 m výšky v kyčlích a hmotnost v rozmezí 5400 – 9000 kg. Délka lebky až 150 cm (MOR 008), stehenní kost asi 136 cm. Zuby i s kořenem měřily na délku asi 26 – 33 cm, což je zřejmě absolutní rekord mezi suchozemskými živočichy.
Rychlost pohybu: Nejistá, zřejmě limitována hmotností a nebezpečím pádu, nejspíš kolem 20 – 30 km/h. (délka stopy kolem 80 cm, krok o délce 370 – 560? cm). Rychlost nad 40 km/h, kterou uvádějí někteří autoři, není u dospělých  tyranosaurů příliš pravděpodobná. Mláďata a nedospělí jedinci se nicméně pohybovali podstatně rychleji.
Kvalita zraku a čichu:  Zřejmě velmi vysoká, ostrost vidění možná lepší než u člověka (oko velikosti pomeranče), skvělý čich na úrovni mysliveckých psů (dokladem odlitky mozkovny s velkými čichovými laloky). Dle některých studií mohl tyranosaurus zahlédnout kořist až ve vzdálenosti 6 kilometrů, čímž dalece překonával schopnosti člověka (asi 1,6 km).
Síla čelistního stisku: Dle věrohodných odhadů přibližně 35 000 – 60 000 newtonů na ploškách zadních zubů, nejvyšší odhad pak až 235 000 newtonů (Meers, 2003). Nižší hodnoty odpovídají zhruba 15ti násobku síly stisku lva, 3,5násobku síly krokodýla mořského a 77-mi násobku síly čelistního stisku dospělého člověka. Tyranosauři tak nepochybně disponovali jedním z nejmocnějších čelistních stisků v dějinách života na Zemi.
Rychlost růstu: Vysoká, v období maximálního růstu až kolem 600 kg ročně,   ukončení rapidní fáze kolem 20. roku života. Délka života maximálně kolem 30 let (FMNH PR2081 pravděpodobně zahynul ve 28 letech věku). Nejmenší známý jedinec dosahoval hmotnosti kolem 30 kg (LACM 28471, „Jordan theropod“).
Otázka pohlaví: Není jisté, zda lze na základě kosterního materiálu rozlišit obě pohlaví tyranosaura (existují nicméně údajné dva morfotypy, robustnější a subtilnější). Exemplář MOR 1125 („B-rex“) vykazuje ve své kostní struktuře tzv. medulární kost, typickou pro samice ptáků v době přípravy tvorby vajíček – možný doklad příslušnosti k samičímu pohlaví.
Přední končetiny: Typicky redukované, v poměru k velikosti těla malé, „zakrnělé“. Rozhodně však nejde o nevyužitelné pahýly. Při celkové délce kolem jednoho metru (přibližně délka paže dospělého muže) byly tyto končetiny asi 3,5krát silnější než lidská paže. Byly schopny uzvednout těleso o hmotnosti kolem 200 kilogramů.
Kůže a povrch těla:  Dosud nebyl objeven žádný prokazatelný fosilní otisk kůže nebo pernatého pokryvu těla tyranosaura. Opeřením však disponovali jeho starší příbuzní z období rané křídy, tyranosauroidi(?) Dilong paradoxus a zejména pak podstatně větší Yutyrannus huali  . O tělním pokryvu tyranosaura zatím nevíme nic jistého, mohl být ale na některých částech těla opeřený.
Měkké tkáně:  Již v 90. letech a následně od roku 2005 publikuje vědecké studie o údajných stopách původních proteinů, červených krvinek a dalších „měkkých tkáních“https://dinosaurusblog.wordpress.com/2012/11/05/dalsi-podpora-pro-dinosauri-proteiny/  ve fosíliích tyranosaurů (zejména exempláře „B-rex“ a některých jiných druhů dinosaurů) Mary Higby Schweitzerová. Závěry jejího dlouholetého výzkumu však nejsou celou vědeckou komunitou uznávány.
Metabolismus: Obecně se předpokládá, že teropodní dinosauři nebyli v pravém smyslu slova studenokrevní (jako většina dnešních plazů). Není ovšem jisté, nakolik byl metabolismus tyranosaura podobný metabolismu dnešních savců. Vědecká studie z roku 1994 analyzující izotopové složení kyslíku ve fosíliích tyranosaura naznačuje, že rozdíl v tělesné teplotě trupu a nohy nepřesahoval 4-5°C, což by naznačovalo metabolismus na pomezí dnešních „studenokrevných“ a „teplokrevných“ obratlovců. Roli mohla hrát také gigantotermie, kdy malý poměr povrchu těla vůči jeho objemu dostačuje k tomu, aby velký ektotermní živočich příliš rychle „nevychladl“.
Potravní strategie: Tyranosauři byli nepochybně aktivními lovci svědčí o tom stále početnější objevy fosilních kostí triceratopsů a edmontosaurů s vyhojenými zraněními, způsobenými zuby tyranosaurů  ), kteří si nejspíš přilepšovali také příležitostným pojídáním zdechlin. Ty dokázali snadno odhalit pomocí svého skvělého čichu. Vzhledem ke své dospělé velikosti a hmotnosti je pravděpodobné, že tyranosauři lovili spíše ze zálohy, možná útočili z úkrytů v podobě pásma vegetace. Je možné, že alespoň v některých obdobích života lovili v malých smečkách (jejich starší příbuzní albertosauři, gorgosauři a daspletosauři nejspíš žili i lovili ve skupinách).
Kosterní patologie: Většina zkamenělin tyranosaurů nejeví žádné známky patologických změn nebo zranění, přesto však byly popsány četné fraktury a poškození, související s agresivním životním stylem těchto predátorů. Některá opakovaná zranění naznačují, že byla způsobena bojem se silnou kořistí, bránící se například svými rohy (ceratopsidi) nebo údery ocasu (ornitopodi). Nejslavnějším exemplářem, vykazujícím četné kosterní patologie, je „Sue“ z Chicagského muzea. Tento robustní exemplář také vykazuje možné léze na dolní čelisti, údajně způsobené parazitickým prvokem. Juvenilní jedinec „Jane“ vykazuje zranění na horní čelisti, zřejmě způsobené jiným mladým tyranosaurem (doklad vnitrodruhového zápolení, velmi běžné u dalších tyranosauridů).
Paleoekologie: Tyranosauři byli rozšíření  v relativně úzkém pásu, táhnoucím se od Kanady na severu po Texas a Nové Mexiko na jihu. Obývali zřejmě široké spektrum ekosystémů, od mořského pobřeží přes močály až po lesnaté pahorkatiny. Dalšími dinosaury, se kterými tyranosauři koexistovali, byli ceratopsidé rodů Triceratops a Torosaurus, ornitopodi Edmontosaurus a Thescelosaurus, tyreofoři Ankylosaurus a (možná) Glyptodontopelta, pachycefalosauři Pachycephalosaurus, Stygimoloch a neptačí teropodi Anzu, Acheroraptor, Struthiomimus, Ornithomimus a další. V jižních areálech rozšíření se možná setkával také s obřím titanosaurním sauropodem druhu Alamosaurus sanjuanensis.

 


Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Hell_Creek_Formation
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz https://dinosaurusblog.wordpress.com/2015/01/08/tyrannosaurus-rex-predstavuje-se-kral/

Autor: Vladimír Socha
Datum: 08.01.2015 13:23
Tisk článku

Břicháč Tom a Lucie - Kosačík Tomáš, Strachotová Lucie
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 239 Kč
Břicháč Tom a Lucie
Kosačík Tomáš, Strachotová Lucie

Diskuze:

Nizsia gravitacia

Michal Lichvar,2015-01-13 14:43:33

Da sa nejak na kostiach zistit, ci rastli v nizsej gravitacii?
Potom by aj maximalna rychlost bola ina.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace