Legenda jménem Věstonická Venuše  
…aneb Trocha archeologie nikoho nezabije

Soška, která vstoupila do dějin archeologie. Po téměř třech desítkách tisíciletí došla slávy, o které si její dávný tvůrce z paleolitické jižní Moravy mohl nechat jen zdát. Kredit: Petr Novák, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)
Soška, která vstoupila do dějin archeologie. Po téměř třech desítkách tisíciletí došla slávy, o které si její dávný tvůrce z paleolitické jižní Moravy mohl nechat jen zdát. Kredit: Petr Novák, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Mezi nejznámější památky paleolitické kultury patří malá soška z pálené hlíny, zobrazující nahou ženu. Podle místa svého nálezu dostala název Věstonická Venuše a rozhodně se nejedná o výtvor z nedávné doby – podle odhadů je stará 25 až 29 tisíciletí. Právě v době pozdního paleolitu nastupuje zcela nová kvalita umělecké tvorby, projevující se také vznikem nádherných jeskynních maleb a plastik. Věstonická Venuše patří k nejstarším a nejcennějším dokladům tohoto vzniku umění v užším slova smyslu. V posledních letech byl sice učiněn významný pokrok v objevování nejstarších dokladů umění u našich dávných předků – nejstarší ozdoby z Jižní Afriky mají stáří téměř 100 tisíc let – žádné tyto dávné projevy tvůrčího zaujetí se však nemohou vyrovnat umu, který předvedl dávný umělec na území dnešní jižní Moravy. Jeho úsilí o co nejdokonalejší ztvárnění nahé ženy s atributy plodnosti zachytil nezapomenutelným způsobem akademický malíř Zdeněk Burian (1905-1981). Literárním protějškem mistra Buriana byl v tomto ohledu stejně legendární spisovatel a archeolog Eduard Štorch (1878-1956), který zase Venuši „propašoval“ do svých Lovců mamutů. Venuše z Dolních Věstonic patří k nejznámějším na světě, není však samozřejmě jediná. Za její stejně slavnou „konkurentkou“ bychom nemuseli daleko. Je jí totiž rakouská Willensdorfská Venuše, dnes umístěná ve vídeňském Naturhistorisches Museum. Uměleckou kvalitou se moravské Venuši vyrovná, za dvojčata je však můžeme považovat jen stěží. Zatímco naše Venuše je tmavá a relativně štíhlá (i když hodně „buclatá“), její rakouský protějšek má světlou barvu a je podstatně podsaditější. Atributy ženské plodnosti – velká ňadra a široké boky – však nacházíme u obou. Svoji Venuši má dále také ráj paleolitických jeskynních nálezů – Francie. Venuše z Lespuque však byla vyrobena jiným způsobem – před mnoha tisíciletími ji neznámý umělec vyřezal z mamutího klu. Dodejme ještě, že sošky představující Venuše jsou známé také z paleolitických nalezišť v Německu, Itálii, na Ukrajině nebo v Rusku. Svoji vlastní Venuši má také sousední Slovensko.

 

 

 

Věstonická Venuše není jedinou podobnou soškou, známou z našeho území. O několik tisíc let mladší je tzv. Petřkovická (či Landecká) Venuše, objevená roku 1953 v Ostravě. Kredit: Kozuch, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Věstonická Venuše není jedinou podobnou soškou, známou z našeho území. O několik tisíc let mladší je tzv. Petřkovická (či Landecká) Venuše, objevená roku 1953 v Ostravě. Kredit: Kozuch, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Věstonická Venuše však není jedinou známou Venuší u nás. V roce 1953 byla totiž objevena podobná soška také na ostravském vrchu Landek. Dostala proto jméno Landecká (či Petřkovská) Venuše a je velmi pozoruhodným dokladem „módních trendů“ v paleolitické tvorbě. Necelých pět centimetrů vysoké torzo bez hlavy bylo kdysi dávno vytvořeno z krevele. Soška má velmi netypické štíhlé proporce, které jsou tolik odlišné od „prostorově výrazných“ postav klasických Venuší. Petřkovská Venuše se dostala dokonce i do hledáčku fantastů, kteří v ní spatřují nefalšovanou pravěkou záhadu. Tvrdí totiž, že soška je v podstatě prvním kubistickým uměleckým dílem světa. Ale pojďme si konečně představit samotnou Věstonickou Venuši. O jejím původu a okolnostech vzniku samozřejmě nic nevíme. V období paleolitu nebylo zvykem doplňovat uměleckou tvorbu vlastním jménem, a tak pro nás její tvůrce (nebo více tvůrců?) zůstane navždy jen anonymní postavou. Moderní historie Venuše je už známa podstatně lépe. Sošku objevil dne 13. července 1925 tým archeologů, vedený slavným badatelem Karlem Absolonem. Na lokalitě,nacházející se mezi obcemi Dolní Věstonice a Pavlov, tehdy nebyl Absolon přítomen, přesto bývá označován za jejího objevitele. Keramická soška z pálené hlíny rozhodně nezaujala archeology na první pohled. Ležela ve změti úlomků dávného ohniště a navíc ani nebyla v jednom celku. Byla totiž rozlomená na dva kousky, které by ani při nejlepší fantazii nikdo nespojoval k sobě. Teprve po následném očištění byly oba kusy spojeny a odhalily svoji senzační podstatu. Šlo o pradávné zobrazení ženské postavy z doby lovců mamutů!

 

 

Je jistě pravda, že uměleckou kvalitou Venuše nepředčí například Michelangelovy sochy – stačí si ale představit prostředky, s jakými musel pravěký umělec pracovat. Ostatně i srovnání stáří paleolitického a renesančního tvůrce mluví samo za sebe. Venuše je zhruba padesátkrát starší! Věstonická Venuše byla zřejmě vytvarována ze směsi obyčejné hlíny a vápence, což je netradiční kombinace (většina těchto sošek byla vytvarována z mamutoviny, kostí nebo kamene), načež byla vypálena do své definitivní podoby. V roce 2004 byl však proveden moderní výzkum za pomoci počítačové tomografie i laboratorních rozborů. Bylo tak například zjištěno, že soška je skutečně tvořena jemnou hlínou, která byla smíchána s vodou a doplněna drobným vápenitým materiálem, snad kousky kostí. Velmi zajímavou skutečností byl také objev otisku prstu na hýždích sošky. Zdá se, že patřil asi desetiletému dítěti. Byla snad Venuše dávnou dětskou hračkou? Nebo bylo dítě posledním z tlupy lovců mamutů, kdo se jí dotkl, než byla vyhozena na ohniště?To jsou otázky, na které už nikdy nenalezneme jistou odpověď. Jisté jsou alespoň rozměry Venuše – je vysoká 11,5 a v bocích široká 4,3 centimetru. V obličeji nenalezneme žádné rysy, pouze oči jsou naznačeny dvěma šikmými rýhami. Hlava nasedá přímo na trup, krk je nezřetelný. Prsa jsou zřejmě naddimenzovaná, povislá a levé je trochu větší. Dávný umělec se snažil být ve své tvorbě realistický – na zadní straně sošky jsou dokonce rýhami naznačeny tukové záhyby (dnes bychom řekli „faldíky“). Venuše však zřejmě nebyla ztvárněním reálné osoby. Její nadměrně vyvinuté tvary byly pro tento typ umění běžné. Měly nejspíš zobrazit ideální představu silné a dobře živené ženy, schopné přivádět na svět zdravé děti – budoucí lovce a významnou posilu kmene. V současnosti je Venuše nesmírně cennou součástí sbírek Moravského zemského muzea v Brně, konkrétně jeho ústavu Anthropos. Jen občas bývá zapůjčena pro potřeby velkých výstav, například Národnímu muzeu v Praze. Přestože její hodnota bývá považována za nevyčíslitelnou, v roce 2004 se o její stanovení pokusili američtí znalci umění. Stanovili hodnotu 40 milionů dolarů, tedy zhruba 750 milionů korun. Pro českou archeologii i naši širokou veřejnost má však hodnotu mnohem vyšší, která se skutečně nedá vyčíslit. Věstonická Venuše je zkrátka pojmem a legendou v každém smyslu.

 

Odkazy:

http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bstonick%C3%A1_venu%C5%A1e

http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/1106114

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10484229199-tajemstvi-vestonickych-venusi/

Psáno pro Dinosaurusblog a osel .cz

Autor: Vladimír Socha
Datum: 22.12.2015
Tisk článku

Agricola: Č-pack -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 64 Kč
cena: 57 Kč
Agricola: Č-pack

Související články:

Nejstarší z venuší     Autor: Dagmar Gregorová (14.05.2009)
Nová metoda datování uměleckých děl a pokladů minulosti     Autor: Josef Pazdera (25.03.2010)
Venuše z Renancourt – objev století pravěkého umění     Autor: Josef Pazdera (30.11.2014)



Diskuze:

Z Z,2015-12-23 15:56:17

http://www.rozhlas.cz/leonardo/scifi/_zprava/pavel-cervenka-umelec--907729

Odpovědět

Proč vznikla

Vít Výmola,2015-12-23 12:32:23

Nevím, jestli vždy je nejlepší vešekeré pravěké umění a konání přisuzovat jenom nějakým kultům, rituálům a podobně. Prakticky všechny nálezy, Venuši nevyjímaje, jsou takto a podobně vykládány.
Jako by ti pravěcí lovci nebyli lidi. Jenomže oni byli a mnohdy překvapivě podobní nám.
Nijak nepopírám, že kultorvní význam umění je přirozený výklad a třeba právě pro (všechny obecně) venuše bude nejpravděpodobnější.
Na druhou stranu si dovedu představit, že mnohé "kultovní" předměty a díla vznikla prostě jenom pro radost, pro zábavu. Nebo z čistého smyslu pro estetiku.
Tak třeba ta Venuše: Lovec-šaman Karel si odpoledne uplácal neobyčejně povedenou figurku té macaté ženské Máni z vedlejší chýše. Pak se sošce při večerním posezení chlapi vesele smáli, a až je omrzela, prostě ji hodili do ohně. Ostatně taky proto, aby se to Máňa nedozvěděla.
Dnes by se ti chlapi pobavili napodruhé, když by viděli, jaké výklady jsou jejich zábavě přisuzovány.
(poznámka: Tento popis neodpovídá nálezové situaci u Dolních Věstonic, tak to berte jenom jako ilustraci.)

Odpovědět

Marek Polák,2015-12-23 09:13:30

zopár fotiek/panorám: http://vestonicka-venusa.edico.sk/panoramas.html (možno to niekoho zaujme)

Odpovědět

pochyby o pravosti

Aleš Uhlíř,2015-12-23 08:11:56

6. dubna 2015, jak jsem si teď ověřil, běžel na ČT2 pořad Tajemství věstonických venuší. Brněnský archeolog se na závěr pořadu svěřil s tím, co mu kdysi řekl spisovatel Jaromír Tomeček. Tomeček mu prý řekl, že byl u smrtelného lože Emanuela Danie a ten se mu přiznal, že vyrobil Vestonickou Venuši. K tomu archeolog uvedl, že je to nemožné, že měl jistě na mysli jiný nález, sošku ženského torza z mamutoviny, která byla ve Věstonicích nalezena v roce 1927. Emanuel Dania byl pracovníkem Moravského muzea a v roce 1925 Věstonickou Venuši - za přítomnosti jednoho dělníka - osobně nalezl. Dolní Věstonice byly objeveny v roce 1923 po nálezu keramické sošky mamuta. Emanuel Dania byl konzervátorem muzea. Vystudoval sochařství. Je fakt, že měl ideální podmínky něco takového udělat, protože měl dost vhodného materiálu z naleziště a mohl s keramickými figurkami experimentovat, vyrobit i ty "nepodařené", které se našly a slouží dnes jako jeden z důkazů pravosti Věstonické Venuše. Pokud jde o tu druhou VV z mamutoviny objevenou v roce 1927, Absolon ji zavrhl jako falzum, Skutil ji měl za pravou, rovněž francouzský archeolog Henri Breuil ji uznal a - což je překvapivé - doc. Karel Valoch, dotázán co si o ní myslí, zcela jednoznačně na kameru řekl, že tu sošku ženy z mamutoviny (zmizela za války) považuje za pravou. Tolik z dokumentu ČT. Relata refero. Stojí za to se na ten pořad, který je v archivu ČT, podívat.

Odpovědět


Re: pochyby o pravosti

Milan Krnic,2015-12-23 10:16:54

Je důležité, o něco bojovat. Jinak bychom se unudili.
Co bychom si počali, kdyby byla pravá?!
Co bychom si počali, kdyby to byl švindl?!
Žabomyší války.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni