Nádorové buňky vzájemně spolupracují  
Výzkumníci z Masarykovy univerzity odhalili a na unikátních záznamech zdokumentovali chování nádorových buněk, o kterém vědci doposud neměli ani tušení. Objasnili tak např. i to, proč se některým lidem onemocnění vrací. Během tzv. entózy, kterou sledovali, může spojením dvou buněk vzniknout nádorová buňka, která je schopna odolat všem dostupným možnostem léčby rakoviny.

 

Počátek experimentu. Nádorové buňky nevykazují žádné známky abnormalit.
Počátek experimentu. Nádorové buňky nevykazují žádné známky abnormalit.

Buňka se přibližuje k druhé buňce, lehce se vzájemně dotýkají, až jedna z nich vstoupí do druhé. Vzniká „buňka v buňce“, o které se dříve vědci domnívali, že je projevem kanibalismu – tedy že jedna buňka pohltí druhou, která umírá. Výzkumníkům z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity se však podařilo zjistit a na unikátních záznamech zdokumentovat, že v mnoha případech jde o opačný proces – nádorové buňky spolu spolupracují. Při tzv. entóze je aktivnější ta buňka, která do druhé buňky „vstupuje“ a činí tak vlastně dobrovolně. Vzniká tím nádorová buňka, která využívá vlastnosti a schopnosti obou svých částí a která je natolik zákeřná, že dokáže odolávat všem doposud známým možnostem léčby rakoviny.

 

 

Tým Masarik Cancer Research Lab z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Zleva: Jaromír Gumulec, Martina Raudenská, Michal Masařík a Jan Balvan.
Tým Masarik Cancer Research Lab z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Zleva: Jaromír Gumulec, Martina Raudenská, Michal Masařík a Jan Balvan.

 

Nezničitelné buňky

„Náš výzkum v podstatě přináší špatnou zprávu – zjistili jsme, že v těle nemocného mohou být nádorové buňky, které nezničí ani nejagresivnější forma léčby. Na druhou stranu věříme, že tento průlomový poznatek poslouží například právě k vývoji nových léčebných strategií v onkologii,“ uvedl Michal Masařík, vedoucí výzkumného týmu z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde výzkum téměř tři roky probíhal.

Na podivné případy buněk, které se nacházejí uvnitř jiných buněk, naráželi vědci už několik let. Doposud se ale nevědělo, jak a proč k tomu vůbec dochází. Výzkumníci se proto mylně domnívali, že jde o kanibalismus, při kterém jedna z buněk umírá. Chybně předpokládali, že takový proces je pro organismus nemocného člověka prospěšný, protože se jím nádorové buňky vzájemně redukují.

 

V průběhu prvních dvaceti hodin působení agresivní léčby dochází k postupné smrti buněk na okraji zorného pole, dvě buňky uprostřed spolu „komunikují“ prostřednictvím výběžků buněčné membrány.
V průběhu prvních dvaceti hodin působení agresivní léčby dochází k postupné smrti buněk na okraji zorného pole, dvě buňky uprostřed spolu „komunikují“ prostřednictvím výběžků buněčné membrány.

 

Unikátní holografický mikroskop

Že je tento proces naopak pro člověka velmi nebezpečný, zjistili vědci z Masarykovy univerzity díky nové technologii holografického mikroskopu Q-PHASE, který vznikl ve spolupráci Vysokého učení technického a brněnské firmy Tescan. Takových mikroskopů je po celém světě zatím jen pět.

 

V průběhu dvacáté hodiny začíná proces tzv. entózy, buněčného splývání. Nádorové buňky v okolí jsou již neživé.
V průběhu dvacáté hodiny začíná proces tzv. entózy, buněčného splývání. Nádorové buňky v okolí jsou již neživé.

 

„Udělali jsme několik desítek 48hodinových časosběrných experimentů. Současně jsme ve 2hodinových intervalech prováděli pokus standardními molekulárně biologickými a biochemickými metodami, kdy jsme zkoumali, jak se budou buňky chovat ve velmi stresovém prostředí v přítomnosti látky, která funguje podobně jako chemoterapie. Zjistili jsme, že mezi nádorovými buňkami je schopnost entózy poměrně rozšířená – je to asi 3procentní pravděpodobnost. Pokud pak spolu začnou buňky dobře spolupracovat, spojí svůj genetický materiál a mohou využívat vlastnosti obou buněk. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že buňka přežije velmi nepříznivé podmínky,“ vysvětlil člen výzkumného týmu Jan Balvan.

Potvrdily to i výsledky testů. Buňky spojené entózou vydržely v krajně nepříznivém prostředí pod mikroskopem žít o 8 hodin déle než ostatní buňky a stejně jako u buněk, které vědci drželi ve stresových podmínkách, docházelo k nárůstu vícejaderných buněk a obnově populace.

 

Proč se rakovina vrací

 

Splynutím svou buněk procesem entózy vzniká vícejaderná buňka. Ta dokáže přežít v nehostinném prostředí výrazně déle než okolní buňky.
Splynutím svou buněk procesem entózy vzniká vícejaderná buňka. Ta dokáže přežít v nehostinném prostředí výrazně déle než okolní buňky.

„Tyto buňky jsou navíc velmi adaptabilní. Mají velké množství chromozomů a mohou se tak dobře měnit podle toho, jaké stresové podmínky přicházejí,“ doplnila výzkumnice Martina Raudenská. Takovým způsobem odolávají buňky v těle i velmi agresivním léčbám a jsou často důvodem, proč se rakovina pacientům vrací. Mají schopnost metastazovat, tedy odpojit se od nádoru a přemístit se do jiné části těla, kde mohou nějaký čas hibernovat nebo se „schovat“ do další buňky a čekat, než pro ně budou podmínky v těle příhodnější. Právě v takových případech se rakovina pacientům vrací.

 

 

Existuje řešení? „Je to hudba vzdálené budoucnosti, ale cestou je určitě personalizovaná medicína. Každá nádorová buňka je specifickým živým organismem a nádor je v podstatě takovým ekosystémem, kde je nejprve nezbytné odhalit, jak funguje a co jej může narušit. V budoucnu snad bude možné zkoumat vzorky z biopsie pacienta, který je ještě před léčbou, a vyzkoušet na nich léčbu na nečisto. Zjistili bychom, jak buňky reagují a jestli pod stresem nevyužívají některé mechanismy rezistence – např. právě entózu. Podle toho by pak lékaři mohli zvolit doplňkovou terapii tak, aby se těmto situacím zamezilo,“ uvedl Jaromír Gumulec, další vědec z výzkumného týmu.

 

 



Jak dál?

Poznatky výzkumného týmu Masarykovy univerzity vydal na konci loňského roku prestižní vědecký časopis PLOS one. V nejbližší budoucnosti by na ně mohly vědecké instituce navázat vývojem nových léčiv nebo studiem molekulárních mechanismů, které by odhalily, proč a jak k procesu entózy vůbec dochází. Výzkumníci z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity teď mají v plánu zkoumat, jakým způsobem na sebe vzájemně reagují a zda jsou také schopny podobné „spolupráce“ nádorové buňky s buňkami imunitního systému.

 

Prameny
http://www.med.muni.cz/masariklab/
https://www.facebook.com/MasarikLab/

Autor: Redakce
Datum: 18.03.2016
Tisk článku

Pavučinka Pravopis - Bičíková Vladimíra
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 250 Kč
cena: 237 Kč
Pavučinka Pravopis
Bičíková Vladimíra

Diskuze:

a co takhle

Jarda Votruba,2016-03-21 13:03:12

využít toho, že se oslabené bunky spojují tím, že se jim předhodí jiné oslabené bunky, které jsou citlivé na nějakou látku. Nechat je spojit a pak pozabíjet tím jedem? Asi nepochcípaj všechny, ale většina asi jo. Pak pokračovat jinými bunkami , které jou citlivé zase na jiný jed. A nemusí to být přímo jed pro lidi, ale jen pro konkrétní bunku.

Odpovědět

Rakovinné kmenové buňky

František Luft,2016-03-19 11:47:08

To se ví dávno, že existují rakovinné buňky odolné proti chemo, takže objev, jakým mechanizmem vznikají mi nepřipadá jako špatná zpráva. Dotaz, ohledně tzv. rakovinných kmenových buněk - je možné že se jedná zrovna o tyto spojené buňky, nebo je jisté, že se jedná o jiné? Děkuji, jestli to někdo ví

Odpovědět

Nádorové buňky- ..

Vlastislav Výprachtický,2016-03-18 16:45:47

Možná,že spolupráce není ten správný pojem. Buňky v okolí nádoru jsou spíše oslabené, asi úbytkem ochranných enzymů. Proto metody vymrazení nádoru a nebo vypálení mohou být v tomto směru účinější, jelikož se zasahuje značně v šírší ploše.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni