Jak rychle se vrátil život po dopadu  
…aneb Kdy bylo znovu osídleno místo totální zkázy

Dírkonošci (Foraminifera) jsou ve fosilním záznamu velmi hojní. Na konci křídy došlo k jejich hromadnému vymírání, ale jak se nyní ukazuje, byli přesto jedněmi z prvných kolonizátorů zdevastované oblasti kráteru Chicxulub. Osídlit tuto „zemi nikoho“ dokázali za méně než 30 tisíciletí. Kredit: Wilson44691, Wikipedie (volné dílo).
Dírkonošci (Foraminifera) jsou ve fosilním záznamu velmi hojní. Na konci křídy došlo k jejich hromadnému vymírání, ale jak se nyní ukazuje, byli přesto jedněmi z prvných kolonizátorů zdevastované oblasti kráteru Chicxulub. Osídlit tuto „zemi nikoho“ dokázali za méně než 30 tisíciletí. Kredit: Wilson44691, Wikipedie (volné dílo).

Vloni na jaře odebral mezinárodní vědecký tým hluboké vrtné vzorky z pode dnem Mexického zálivu ležícího impaktního kráteru Chicxulub, který je prakticky s jistotou považován za jizvu po dopadu asteroidu na konci křídové periody před 66 miliony let.[1] Nový výzkum se již od léta minulého roku zaměřuje na další aspekty této drastické pradávné události, která zřejmě znamenala zásadní změnu v průběhu vývoje vyspělého života na Zemi. První výsledky výzkumu již byly publikovány a vyplývají z nich nové skutečnosti, které upřesňují náš pohled na průběh vzniku a formování obřích impaktních kráterů na Zemi i jiných tělesech sluneční soustavy.[2] Ostatně není divu, vždyť impaktový petrolog David Kring, který platí za jednoho z největších odborníků na impakty, považuje Chicxulub za nejlépe zachovaný kráter na Zemi. Nedávno bylo na odborné konferenci v Texasu oznámeno, že analýza vzorků přinesla nová zjištění týkající se obnovy jednoduchého života přímo v místě impaktu, které bylo při dopadu zdevastováno nepředstavitelným způsobem. I ty nejodolnější mikroorganismy ve vzdálenosti několika stovek kilometrů od epicentra dopadu byly okamžitě zahubeny a život v této oblasti byl doslova vyhlazen. Jen se dosud netušilo, na jak dlouho. V případě organismů, které již dokážeme rozeznat ve fosilním záznamu, to muselo trvat nesmírně dlouho, vždyť i jinde na zeměkouli – mnoho tisíc kilometrů od místa dopadu – se život vzpamatovával po celé desítky nebo i stovky tisíciletí, větší živočichové dokonce možná i po miliony let.[3] Ve vrtných vzorcích však nyní vědci objevili stopy života v podobě mikrofosilií nanoplanktonu, který se vrátil na toto „ground zero“ až překvapivě rychle.

 


Jak už bylo uvedeno, na mnoha místech světa se ekosystémy po sežehnutí velké části rostlinné biomasy a dalších katastrofických efektech vymírání K-Pg vzpamatovávaly celé desítky nebo dokonce stovky tisíciletí.[4] Dříve se někteří vědci domnívali, že například v blízkosti místa dopadu se bujný tropický prales znovu objevil až za víc než milion let! Ať už to tak bylo nebo ne, je jisté, že obnova trvala na poměry délky lidského života nebo i celé naší civilizace nesmírně dlouho. Nové údaje však ukazují, že dokonce i samotnou oblast impaktu v blízkosti pobřeží Yucatánu osídlily planktonní organismy již zhruba do 30 000 let od dopadu, což je z geologického hlediska vlastně jen malý okamžik. Tuto informaci oznámil letos 21. března na konferenci Lunar and Planetary Sciences („Věd o Měsíci a planetách“) v Houstonu badatel Christopher Lowery z Texaské univerzity v Austinu. Lowery prováděl výzkum 800 metrů „hlubokých“ vzorků a pátral po dvou typech mikrofosilií – dírkonožcích (foraminiferách) a vápnitém nanoplanktonu, schopném fotosyntézy. Zatímco fotosynteticky aktivní nanoplankton se na místě objevuje znovu až po celých 5 milionech let, foraminifery jsou přímo v sedimentech nad kráterem zmapovatelné již nejpozději asi 30 tisíciletí po dopadu. Velkou otázkou nyní je, odkud se tyto „katastrofické druhy“ foraminifer vzaly. Existují v podstatě dvě možnosti: buďto sem byly připlaveny z jiných částí oceánu nebo existovaly již dříve v nově zformovaných hydrotermálních průduších, které se v rozžhaveném dně kráteru po jeho opětovném zaplavení postupně formovaly. Více informací by měl v příštích měsících a letech přinést další výzkum Loweryho týmu.

———

 

Počítačová animace přírodního prostředí na území dnešního Colorada přibližně pět století po dopadu asteroidu Chicxulub. Ještě po půl tisíciletí byla krajina porostlá pouze menšími rostlinami druhu Paranymphaea crassifolia a kapradinami, vzácně bychom mohli spatřit menšího krokodýla, ptáka nebo savce. Obnova původní druhové rozmanitosti života zde trvala řádově desítky nebo dokonce stovky tisíc let.

---------

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 

Short English Summary: New research of the Chicxulub crater revealed that it took only about 30 000 years for a certain resilient microorganisms (foraminiferans) to re-colonize the impact location.

---------

Odkazy:

http://www.space.com/36239-dinosaur-killing-asteroid-strike-chicxulub-life-return.html

http://www.scientificamerican.com/article/life-bounced-back-fast-after-dino-killing-impact/

http://www.bbc.com/news/science-environment-39361007

 


 

[1] Schulte, P.; Alegret, L.; Arenillas, I.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary“. Science.327 (5970): 1214–1218. doi:10.1126/science.1177265

[2] de Régules, Sergio (September 2015). „Revisiting the crater of doom“. Physics World Magazine. 28 (9): 33. doi:10.1088/2058-7058/28/9/35

[3] MacLeod N.; Rawson P. F.; Forey P. L.; Banner F. T.; Boudagher-Fadel M. K.; Bown P. R.; Burnett J. A.; Chambers P.; Culver S.; Evans S. E.; Jeffery C.; Kaminski M. A.; Lord A. R.; Milner A. C.; Milner A. R.; Morris N.; Owen E.; Rosen B. R.; Smith A. B.; Taylor P. D.; Urquhart E.; Young J. R. (1997). „The Cretaceous–Tertiary biotic transition“. Journal of the Geological Society. 154 (2): 265–292. doi:10.1144/gsjgs.154.2.0265

[4] Brugger Julia, Feulner Georg, Petri Stefan (2016). „Baby, it’s cold outside: Climate model simulations of the effects of the asteroid impact at the end of the Cretaceous“. Geophysical Research Letters. doi:10.1002/2016GL072241

Autor: Vladimír Socha
Datum: 06.04.2017
Tisk článku

Rychlovky a chuťovky Břicháče Toma - Kosačík Tomáš
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 239 Kč
Rychlovky a chuťovky Břicháče Toma
Kosačík Tomáš
Související články:

Mohla dinosaury zahubit temná hmota?     Autor: Stanislav Mihulka (08.03.2014)
Meteorit na konci křídy zasáhl Zemi uprostřed intenzivního soptění     Autor: Stanislav Mihulka (15.12.2014)
Dopad meteoritu na konci křídy nespálil planetu     Autor: Stanislav Mihulka (27.01.2015)
Rozbouřil meteorit na konci křídy divoké soptění?     Autor: Stanislav Mihulka (06.10.2015)
Žádné cykly smrti? Asteroidy bombardují Zemi asi zcela náhodně     Autor: Stanislav Mihulka (08.03.2017)



Diskuze:

Milan Plsek,2017-04-13 14:19:40

Díky za velmi zajímavý článek. Škoda, že v citaci p. Loweryho schází údaj jakými foraminiferami se ve výzkumu zabýval. Jednalo se druhy bentické, nebo planktonní a měly kostru vápnitou, nebo jinou ? To by mohlo vést k hypotézám, proč se zde nanoplankton objevil až s takovým zpožděním. Neměl vápnitý nanoplankton v daném období s diverzitou ne pouze místní, ale celosvětové problémy ? Říkám si, že tehdejší extenzivní tektonika (alpinská orogeneze) a vulkanismus (dekkánské trapy) a s nimi spojené změny v prostředí (např. chemismus) + důsledky impaktu jako další změna chemismu,několikaletá nukleární zima, apod. musely tyto fotosyntetizující a celkem stenovalentní (teplomilné, na PH závislé) organismy tvořící CA nanoplankton vystavit značnému existenčnímu tlaku.

Odpovědět

Pája Vašků,2017-04-06 20:02:16

Nechce se mi věřit, že ta celá oblast vydržela 30 000 let úplně sterilní. Co tu oblast tak dlouho sterilizovalo? Za jak dlouho se tam vrátilo moře a dno se zchladilo na přijatelnou úroveň?

Odpovědět

30000 let je dlouhá doba

Pavel Brož,2017-04-06 15:22:58

Je pravda, že 30 tisíc let je z geologického hlediska okamžik, ale z biologického hlediska jde o více než dostatečně dlouhou dobu pro rozšíření tak niterných organismů, jako jsou dírkonošci. Extrémně silné hurikány, takové, které nastávají cca jednou za deset let, tedy stále velice často, dokáží na obrovké vzdálenosti přemisťovat i ryby, natož dírkonošce. Ti dírkonošci i po tom impaktu někde museli stále přežívat, nebyli impaktem vyhlazeni, proto jejich přesídlení do místa impaktu např. i působením silných hurikánů není žádnou záhadou ani za dobu mnohem kratší, než je těch 30 tisíc let. Samozřejmě, pokud byli hurikánem přemístěni do vody ještě bublající v důsledku ochlazování vzniklé lávy, tak tam nepřežili. Jakmile ale teplota klesla na úroveň umožňující jejich přežití, bylo jejich rozšíření do impaktových vod otázkou několika desetiletí.

Stejně tak co se týče toho rozšíření tropických lesů. Velkou roli zde hrají mj. ptáci. I ti museli někde přežít, a jakmile to klima dovolilo, logicky začali kolonizovat uprázdněné niky, a svým rozšiřováním napomáhali postupu vegetace, jejíž semena pomáhali šířit.

Nevíme přesně, jak dlouho trvalo globální ochlazení způsobené impaktem. Zcela určitě šlo o dobu mnohem delší, než je délka života jedince kteréhokoliv živočišného druhu, určitě šlo o dobu mnoha generací. Během celé této doby musely umět přežít všechny druhy, jejichž potomci přežili do dneška. Tyto druhy se musely umět celkem rychle zadaptovat na radikálně proměněné klimatické podmínky. A ruku v ruce s touto jejich adaptací začaly prakticky okamžitě kolonizovat uprázdněná území. Opravdu není důvod si myslet, že život na této planetě hibernoval po milión let po impaktu, než opětně začal kolonizovat impaktem vyhlazené oblasti. Samozřejmě, něco jiného je otázka, za jak dlouho došlo k opětovné evoluci a rozšíření větších druhů, impakt jak známo měly šanci přežít jen ty menší. To opravdu mohlo trvat dlouho. A stejně tak se na několik desítek tisíc let mohl změnit charakter rozsáhlých ploch v blízkosti impaktu, např. z pralesů na stepi, než došlo k opětovné rekolonizaci stromů. Není důvod si ale myslet, že v těch impaktových oblastech život už po relativně krátké době nebyl.

Odpovědět


Re: 30000 let je dlouhá doba

Milan Krnic,2017-04-06 18:12:50

Souhlasím. Lidově řečeno, některých potvor se zbavit nejde.
Pokud by tu někdo zkoumal vývoj minulý za sto tisíc let odteď, jistě mu ta uplynulá doba také přijde divoká, a to Zemi ani nemusí/nemusel trefit nějaký obdobný šutr.

Odpovědět


Re: 30000 let je dlouhá doba

Milan Závodný,2017-04-17 09:55:15

Tiež si myslím, že návrat života musel byť oveľa kratší, tie údaje z článku sa mi zdajú celkom nezmyselné. Organizmy až do veľkosti mačky museli niekde prežívať, a prežívať v "teplúčku a smrádečku", lebo neviem si predstaviť, že by sa tisíce, nedajbože milióny rokov krčili kdesi na hrane vyhynutia. A podľa teórie zamrznutej evolúcie (J.Flégr) sa organizmy prudko zmeneným podmienkam prispôsobujú zvlášť neradi. Takže žili niekde vo vatičke a nie je žiadny dôvod, prečo by sa už po 100 či 1000 rokoch nevrátili na miesto impaktu (schladené vodou). Veď aj po dobe ľadovej sa flóra a fauna rozširovali s ustupujúcim ľadovcom a teraz, cca 13tis. rokov po zaľadnení sa borovica, breza, vŕba... bežne vyskytujú v miestach, kde vtedy na tisíce kilometrov dominoval ľadovec.

Odpovědět

Disaster species

Tomáš Novák,2017-04-06 14:38:36

Četl jsem, že v kráteru byly objeveny i tzv. disaster species, jacísi vysoce odolní extrémofilové. Nějak podobně mohly vypadat podmínky v hlubokém prekambriu, proto je ten výzkum ještě víc zajímavý.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni