Stephen Hawking a jeho klíčové objevy  
Zpráva o úmrtí legendárního teoretického fyzika Stephena Hawkinga vzbudila lavinu mediální pozornosti věnované jeho životu a dílu. V tomto článku se nechci věnovat biografii tohoto bezesporu významného vědce, ale rád bych čtenářům přiblížil význam jeho dvou nejvýznačnějších teoretických přínosů.

Stephen Hawking, NASA StarChild Learning Center.
Stephen Hawking, NASA StarChild Learning Center.

O Stephenu Hawkingovi bylo za poslední den napsáno opravdu hodně článků. Mnohé z nich zmiňovaly jeho vysokou inteligenci či dokonce genialitu, neuvěřitelnou vůli k životu a schopnost podávat špičkové vědecké výsledky navzdory jeho osudovému zdravotnímu handicapu. Některé se dokonce dotkly i témat, ve kterých si vybudoval své světové renomé. Přesto ale většina z nich nedokázala přemýšlivějším čtenářům zodpovědět klíčovou otázku – čím byl vlastně tento člověk v řadě tisíců jiných špičkových vědců tak výjimečný? A byl opravdu tak výjimečný, nebo je celá jeho popularita a známost postavená pouze a jen na šikovné mediální obratnosti jeho okolí, plus na okolnosti, že byl po desetiletí tak vážně zdravotně postižen? Cílem tohoto článku není projít kompletní celoživotní vědeckou tvorbou tohoto pozoruhodného člověka, ale pokusit se ukázat význam jeho dvou nejvýznačnějších příspěvků k vědeckému poznání.

 

Pokud bychom se pokusili nejprve heslovitě "zakolonkovat" práci Stephena Hawkinga, s překvapením zjistíme, že např. nemohl být nositelem Nobelovy ceny. Ano, Hawking byl oprávněným nositelem mnoha prestižních ocenění, ale Nobelovu cenu za fyziku nemohl získat z toho důvodu, že jeho teorie nikdy nebyly experimentálně potvrzeny. Má to snad znamenat, že veškerá jeho celoživotní práce byla jen fantazírováním a pouhými spekulacemi, něčím, co v blízké budoucnosti může vzít rychle za své a co zmizí v propadlišti lidského zapomnění spolu s mnoha dnes už s obtížemi vybavitelnými přežitými teoriemi? Ve srovnáním s ním jiní význační teoretičtí fyzici, jako byl Einstein, Schrodinger, Heisenberg, Pauli, Fermi, Feynman, Weinberg, Salam, Higgs a mnozí další vytvořili význačná teoretická díla, která nabídla možnosti experimentální verifikace, a jejichž předpovědi byly opravdu postupně potvrzeny. Práce Stephena Hawkinga ale nic takového neumožňovala nejen ve století, ve kterém jeho největší výsledky vznikaly, ale s největší pravděpodobností nic takového neumožní ani v tomto století. Jak je tedy možné, že se tomuto člověku za jeho života dostalo tolik pozornosti, když nic z jeho díla nemohlo být ať už laboratorně nebo observatorně změřeno, pozorováno, prozkoumáno?

Část z odpovědi na tuto otázku vězí už v tom, co Stephen Hawking chtěl opravdu původně studovat, a pro co měl také nejlepší talent – nebyla to fyzika, ale matematika. Na vysoké škole, na kterou se přihlásil, se ale matematika jakožto samostatný obor nevyučovala, a tak se zapsal na studium fyziky a chemie. Dnes už samozřejmě nemůžeme vědět, jestli by Hawking stejně dobře zazářil, pokud by se tehdy rozhodl přihlásit na nějakou jinou školu, na níž by se mohl věnovat výhradně studiu matematiky; to, co ale s jistotou víme, je, že pro pozdější vývoj teoretické fyziky to byla velice šťastná volba.

Jako mnoho jiných talentovaných studentů před ním i po něm ani Hawking nebyl příliš svědomitým ani pilným studentem. Zpočátku se na škole často nudil a věnoval se všemu možnému, jen ne zrovna studiu. Nakonec si přeci jen našel parketu, která ho oslovila, a rozhodl se plně zaměřit na teoretickou fyziku, ve které ho nejvíce zaujala kosmologie. S cílem ji studovat postoupil do doktorandského studia – a tam ho hned v prvním ročníku zasáhla nemilosrdná diagnóza amyotrofické laterální sklerózy (Lou Gehrigova choroba), podle níž mu měly zbývat maximálně dva až tři roky života.

Dnes je možné slýchat i názory, že ta diagnóza byla mylná, a že Hawking přežil tehdejšími doktory vyměřený čas o celé desítky let vlastně proto, že třeba netrpěl až tak těžkou formou této nemoci. Už v prvních letech se přitom jeho stav zhoršil natolik, že jen s obtížemi chodil a bylo mu velice špatně rozumět. Těžko říct, kolik jím skutečně odžitých let lze přisoudit méně progresivnějšímu vývoji nemoci, kolik jich Hawkingovi přidala obětavá péče jeho manželky a věrného okolí sestávajícího nejen z ošetřovatelů, ale také z jeho studentů a kolegů, kteří udělali mnohé proto, aby mu co nejvíce umožnili dále fungovat, a kolik let navíc získal díky jeho obrovské vůli žít a prát se s nepříznivým osudem. Každopádně, zdaleka ne všichni dokážou nalézt sílu bojovat tváří v tvář tak hrozivé diagnóze, a i Hawking měl namále, když zprvu propadl (nikterak nepochopitelně) těžkým depresím. Měl tehdy krátce před svatbou, a byla to právě neochvějná podpora jeho milující nastávající, která mu dala sílu se vzchopit a přepnout se z deprese do vzdoru, se kterým se rozhodl v předpovídaných několika zbývajících letech jeho života dokázat co nejvíce. Sám Stephen Hawking tehdy rozhodně nemohl tušit, že se tato etapa tak neuvěřitelně protáhne, k radosti všech, kteří s ním mohli vědecky spolupracovat.

 

Stephen Hawking od 1 roku do 75 let

Spolupráce s Rogerem Penrosem a singularita Velkého Třesku

Je nutné říct, že Stephen Hawking měl bezesporu štěstí na výborné spolupracovníky. Jedním z nich byl špičkový vědec, původně "ryzí" matematik a teprve později i teoretický fyzik, Roger Penrose. Penrose se zabýval problémy obecné teorie relativity (OTR) souvisejícími se singularitami v nitrech černých děr. Samotná Penrosova práce byla také průkopnická – zatímco do té doby probíhalo poznávání logických důsledků OTR pouze velice pomalu na základě pomalého získávání nových dílčích, lokálních a velice specifických řešení Einsteinových rovnic pole, Penrose se rozhodl jít na věc exaktními matematicko-analytickými metodami, které mu umožnily získat globálně platná tvrzení v matematickém stylu "Nechť prostoročas má takové a takové obecné charakteristiky, pak nevyhnutelně obsahuje (či naopak neobsahuje) singularitu". Penrosův přístup definitivně přepsal metodologii zkoumání vlastností prostoročasů, které jsou podle obecné teorie relativity přípustné, a díky jím odvozeným matematicky exaktním větám a metodám byly získány mnohé obecné výsledky platné nikoliv pro jedno či několik málo speciálních řešení Einsteinových rovnic, ale pro celé kategorie prostoročasů.

Hawkingovi Penrosův přístup velice imponoval, a už během doktorandského studia se mu podařilo přenést Penrosovy obecné metody analýzy prostoročasů z oblasti černých děr na problematiku počáteční singularity na počátku Velkého Třesku. Tyto metody promítnul také do jeho doktorandské práce s názvem "Singularity a geometrie prostoročasu". Jedním z výsledků jeho práce je teorém dokazující, že pokud jdeme v našem rozpínajícím se vesmíru v čase nazpět a pokud během celé této doby platí Einsteinovy rovnice (nekvantové) gravitace, pak za dosti obecných podmínek kladených na hmotu je naprosto nevyhnutelné, že vesmír někde v minulém čase nevyhnutelně musel obsahovat singularitu. To se nám na jednu stranu může zdát jako dosti banální tvrzení – vždyť co jiného říká Friedmanovo řešení popisující rozpínající se vesmír, které tutéž singularitu v nějakém počátečním čase obsahuje? Rozdíl je v tom, že Friedmanovo řešení popisuje pouze speciální řešení odpovídající vesmíru vyplněnému jistou modelovou matérií chovající se jako ideální tekutina. Mnoho teoretických fyziků se tedy mohlo do té doby oprávněně domnívat, že pouhá změna typu hmoty nebo typu pole počáteční singularitu odstraní. Právě Hawking ukázal, že to s tím odstraněním počáteční singularity Velkého Třesku tak triviální nebude.

Paradoxní je, že v pozdějších letech své vědecké kariéry se Hawking usilovně věnoval problému, zda je přece jen možné počáteční singularitu Velkého Třesku odstranit. A opravdu se mu také mnohem později podařilo dokázat mnohé netriviální věty, podle kterých to možné je, ovšem s využitím kvantových efektů. Proto by byl omyl jeho počáteční a pozdní výsledky smíchávat do jednoho pytle s nekorektním závěrem, že nejprve Hawking dokázal, že na počátku Velkého Třesku singularita je, aby po letech udělal názorový kotrmelec a sám sebe popřel řka, že tam vlastně žádná singularita není. Kdepak – Hawkingův první výsledek se týkal čistě jen nekvantové teorie, tedy čistých důsledků samotných Einsteinových rovnic gravitačního pole, kdy se nebraly v potaz kvantové efekty. Samotný Hawking si už v té době samozřejmě uvědomoval, že zahrnutí kvantových efektů může celý výsledek radikálně změnit, a rozhodně nebyl sám, kdo si to uvědomoval - mezi teoretickými fyziky té doby panovalo stejné přesvědčení. Problém byl ale v tom, že tehdy naprosto nikdo včetně Penrose a Hawkinga netušil, jakým byť jen přibližným způsobem tyto předpokládané kvantově-gravitační jevy započítat. Vyžadovalo to metody, které v té době ještě nebyly vyvinuty, a byl to právě Stephen Hawking a jeho pozdější následovníci, kdo je pomohl později vynalézt. A to už se pomalu začínáme blížit k jeho dalšímu ze dvou nejvýznamnějších vědeckých výsledků.

 

Hawkingův přínos k obecným metodám analýzy prostoročasů se neomezil jenom na výše zmíněný výsledek týkající se podmínek existence či neexistence počáteční vesmírné singularity. Jeho spolupráce s Penrosem byla velice plodná a dlouhodobá, a zúročila se v mnoha dalších vědeckých výsledcích. Ty byly vysoce uznávané nejenom uvnitř vysoce specializované komunity odborníků na obecnou teorii relativity – práce Penrose a Hawkinga se vyznačovaly exaktním analytickým myšlením, přesnou definicí jádra problému, a mnohdy překvapivou aplikací do té doby ještě nepoužitých nových matematických metod. Díky tomu si Penrosovy a Hawkingovy práce rychle našly své čtenáře i u teoretických fyziků mimo obecnou teorii relativity. Jména obou autorů se stala v krátké době renomovanými, a jejich přítomnost v tiráži článku byla garancí vysoké kvality a příslibem, že se i návštěvník z jiného oboru může inspirovat nově použitými přístupy.

 

Poslední rozhovor

 

Globální analýza dynamiky černých děr a jejich vypařování

Během své spolupráce s Penrosem Hawking pokračoval v odkrývání obecných charakteristik prostoročasů obsahujících singularity, zabýval se tedy i obecnými vlastnostmi černých děr. Jeho výsledky signalizovaly, že při jakýchkoliv obecných procesech obsahujících na vstupu různé množství černých děr se nikdy nemůže stát, že by se součet ploch jejich horizontů zmenšil. Pro dvě nerotující černé díry už v té době bylo dávno známo, že při jejich sloučení vznikne černá díra s horizontem o větší ploše, než byl součet ploch horizontů původních černých děr. Hawking různé dílčí výsledky zobecnil do postulátu, že to platí obecně (což mj. např. vylučuje existenci procesu, kdy by se teoreticky při srážce dvou černých děr v obrovských rychlostech tyto rozprskly na tři černé díry). Přitom ale Einsteinovy rovnice obecné teorie relativity jsou striktně vzato časově vratné rovnice, proto se na první pohled může zdát, že pokud existuje proces slití dvou černých děr do jedné, tak musí existovat i proces rozdělení jedné černé díry do dvou. Při bližším pohledu se ale ukáže, že časová vratnost Einsteinových rovnic garantuje pouze to, že pokud existuje proces slití dvou černých děr do jedné, pak musí existovat i proces rozdělení jedné BÍLÉ díry do dvou bílých děr. Což je ale proces, který nikoho nezajímá, protože zatímco černá díra může vzniknout např. kolapsem hmoty v závěrečném stadium exploze supernovy, tak bílou díru žádným gravitačním kolapsem vyrobit nelze, tu bychom museli dostat do vínku už v počátku vzniku vesmíru na začátku Velkého Třesku.

Tato situace je analogická té, kterou známe už v klasické fyzice a v termodynamice. Zatímco rovnice klasické fyziky jsou na mikroskopické úrovni časově vratné, tak jakmile pracujeme s bilióny či více částic, vratnost dějů začíná být iluzorní, a ke slovu se hlásí druhý termodynamický zákon, který tvrdí, že entropie neboli součet míry neuspořádanosti systému nikdy nemůže klesnout. Podobně podle Hawkinga nikdy nemůže klesnout součet ploch horizontů černých děr v systému. Souvislosti mezi entropií systému a plochou horizontů černých děr nekončí u této jednoduché podobnosti, ale dají se vystopovat i v procesech pádu běžné hmoty do černých děr, přičemž se dá ukázat, že entropie padající hmoty pádem pod horizont černé díry přispěje k zvětšení horizontu černé díry. Tyto úvahy nakonec vedly Hawkinga k závěru, že entropie se dá definovat i pro černou díru, a svůj postulát o nezmenšování součtu horizontů černých děr formuloval pod názvem "druhý termodynamický zákon dynamiky černých děr".

Jeho následovníci rychle pochopili Hawkingem nově objevené souvislosti mezi termodynamikou a dynamikou černých děr, a podařilo se jim dokázat, že analogicky ke druhé větě termodynamické se dají pro černé díry formulovat také protějšky dalších termodynamických vět – v termodynamice viz zde, v dynamice černých děr viz zde. Ve skutečnosti ale všichni chápali tyto věty spíše jenom jako analogie než jako doslovně stejné fyzikální veličiny – v jejich pojetí tedy entropie hmoty padající do černé díry se přetvořila v něco chovajícího se JAKO entropie, ale vztažené už nově k horizontu černé díry. K Hawkingově nelibosti jeden talentovaný student, Jacob Bekenstein (byl studentem Johna Wheelera, dalšího uznávaného odborníka na problematiku černých děr), aplikoval tuto analogii naprosto doslovně. Podle Bekensteina entropie černé díry nebyla jen analogií klasické entropie, ona prostě byla toutéž entropií.

 

Hawkingovi se Bekensteinovo pojetí ani trochu nezamlouvalo, a pokoušel se dokázat, že neplatí. To, co se v počátku jevilo jako snadné cvičení, se ale ukázalo být těžkým oříškem, který se Hawking opakovaně a pokaždé neúspěšně pokoušel rozlousknout po několik let. Nakonec dokázal pravý opak, tedy že Bekenstein měl pravdu, plus přidal k tomu svůj největší životní objev, kterým je bezesporu kvantové vypařování černých děr. Nebylo to ovšem tak přímočaré, mezitím se totiž seznámil s ruskými vědci Jakovem Borisovičem Zeldovičem a Alexejem Starobinským, také velice uznávanými experty na problematiku černých děr. Dílčí výsledky Zeldoviče a Starobinského naznačovaly, že u rotujících černých děr by v důsledku kvantových jevů mohlo docházet ke spontánnímu vzniku částic na úkor energie černé díry, jejíž horizont by se tím pádem mohl zmenšit. To by bylo samozřejmě v protikladu ke druhému termodynamickému zákonu dynamiky černých děr, nicméně stejně jako dříve je nutné připomenout, že jeden výsledek byl formulován za předpokladu, že kvantové jevy nejsou přítomny, zatímco druhý už s nimi počítá. Pokud u černých děr neuvažujeme kvantové efekty, součet horizontů černých děr se zmenšit nemůže. Pokud kvantové efekty ale uvažujeme, horizont černých děr se v jejich důsledku postupně zmenšovat může – černá díra se může postupně vypařovat.

Hawkingovo odvození a adekvátní popis kvantových procesů působících vypařování černých děr rozhodně nejde popsat podobnými metodami, jaké používáme v obyčejné termodynamice. Hawkingovi se podařilo na základě relativně obecných předpokladů odvodit formule pro teplotu záření emitovaného černou dírou. Výsledné odvození se dá finálně zkomprimovat na pár stránek a není nijak obtížné, nicméně jako prerekvizity je nutné vzít znalost Unruhova efektu, principu ekvivalence, metriky černé díry, lokální termodynamickou rovnováhu plus pár dalších drobností, a pak už to samozřejmě „jenom“ chytře zkombinovat. Žádný z uvedených předpokladů (zmíněných prerekvizit) přitom nepředstavuje nic specifického, zpochybnění kteréhokoliv z nich by bylo hodně problematické, protože by se musely zpochybňovat i jiné oblasti – tak např. Unruhův efekt vůbec není vázaný na černé díry a předpokládá se, že platí obecně. Proto má Hawkingův výsledek takovou sílu a proto je tak široce akceptován.

Hawking 5. května 2006, tisková konference v Bibliothèque nationale de France při otevření astronomické a částicové laboratoře v Paříži a uvedení francouzské verze své práce Bůh stvořil celá čísla.  Kredit: Wikipedia, volné dílo.
Hawking 5. května 2006, tisková konference v Bibliothèque nationale de France při otevření astronomické a částicové laboratoře v Paříži a uvedení francouzské verze své práce Bůh stvořil celá čísla. Kredit: Wikipedia, volné dílo.

Mimochodem, kolem Hawkingova vypařování černých děr koluje hodně mýtů a zdánlivých vysvětlení celého jevu, většinou postavených na žonglování s virtuálními částicemi. Tak třeba jeden takový příběh vypráví, že černé díry se vypařují tak, že nad horizontem vznikne z vakua virtuální pár částice-antičástice, přičemž mohou nastat tři možnosti – v první pár následně opět anihiluje nad horizontem, ve druhé pod ním, a ve třetí možnosti jedna část páru (je přitom jedno jestli částice či antičástice) spadne pod horizont, zatímco druhá uteče do nekonečna. Ta, co uteče do nekonečna se musí zrealizovat jako obyčejná nově už reálná, nikoliv virtuální částice. Protože ale celý pár vznikl z vakua, tedy měl před vznikem nulový součet energie (a podle vztahu E=mc^2 tedy i nulovou celkovou hmotnost), tak kvůli zákona zachování energie musí mít částice spadlá pod horizont finálně zápornou energii a hmotnost, protože ta uniklá má kladnou. A právě tato záporná energie a hmotnost údajně umenšuje hmotnost černé díry, zatímco ta uniklá částice představuje právě to Hawkingovo záření.

 

Ne, že by na právě popsaném příběhu bylo špatně úplně všechno. Ve skutečnosti je to ale jenom taková pomocná myšlenková berlička, s jejíž pomocí si můžeme to kvantové vypařování představovat. Neexistuje žádný způsob, jak pomocí právě popsaného procesu odvodit jakoukoliv kvantitativní veličinu, jako je teplota Hawkingova záření, rychlost vypařování černé díry nebo třeba procentuální zastoupení různě těžkých částic v emitovaném záření. Na druhou stranu tento proces dobře koresponduje s tím, že Hawkingovo záření opravdu má co do činění s kvantovými efekty (spontánní vznik a zánik virtuálních párů částice-antičástice bezpochyby je kvantovým efektem, který se projevuje i v jiných dějích, jako je např. Casimirův efekt anebo polarizace vakua), plus navíc celkem správně sugeruje, že černé díry se spíše než únikem částic zpod horizontu ven vypařují jiným procesem, a to tak, že místo aby z nich unikala kladná hmota, dopadá na ně záporná hmota. Nicméně přes tyto dílčí shody se dá opravdu říct, že výše popsaný “virtuálně-částicový“ proces kvantového vypařování je spíše takovou útěšnou myšlenkovou berličkou potřebnou pouze k tomu, abychom byli přístupnější celý fenomén kvantového vypařování akceptovat, kvantitativní veličiny se samozřejmě počítají zcela jinak, a v těchto abstraktních výpočtech žádné trajektorie virtuálních částic nefigurují.

 

Také zde je zapotřebí zdůraznit, že tato etapa Hawkingova vědeckého života nevyústila pouze do jedné finální práce, v níž byly odvozeny vztahy pro vypařování černých děr a pro teplotu a spektrum vyzařovaného záření (odbornou komunitou záhy pojmenovaného jako Hawkingovo záření). Výstupem byla spousta vysoce rigorózních prací jak jeho samotného, tak spousty jeho následovníků, ve kterých se objevovaly nové a nové přístupy umožňující získávat dříve nemyslitelné informace o obecné dynamice černých děr. Je také dobré zmínit nepřehlédnutelnou roli špičkových ruských vědců Zeldoviče a Starobinského, se kterými Hawking dlouze spolupracoval, a kteří ho seznámili se svými vysoce pozoruhodnými dílčími výsledky týkajícími se rotujících černých děr. Bez ohledu na to všechno je ale neoddiskutovatelné, že to byl právě Hawking a jeho schopnost hlubokého analytického prozkoumávání problémů ze všech možných stran, co mu umožnilo finálně po několika letech dotáhnout celou problematiku do úspěšného závěru. Zatímco Zeldovič se Starobinským pracovali s hypotézami postavenými na základě Heisenbergova principu neurčitosti, a vůči jejich vývodům bylo možno vznášet připomínky ohledně platnosti či neplatnosti těch kterých předpokladů, tak Hawking finální důkaz postavil na předpokladech, které se dost špatně zpochybňovaly – právě díky tomu byl jeho výsledek tak široce akceptován v teoretické komunitě. Hawkingův důkaz měl navíc mnohem obecnější podobu, ukazoval například, že vypařování černých děr ve skutečnosti vůbec není podmíněno jejich rotací, ale že vzniká v důsledku úplně jiných efektů probíhajících v blízkosti horizontu černých děr. Bez diskuze je ale možné říci, že spolupráce Hawkinga se Zeldovičem a Starobinským vědecky prospěla všem zúčastněným stranám. Hawking by bez Zeldoviče a Starobinského dost možná nezískal dostačující impuls k dokončení výsledku, a naopak Zeldovič se Starobinským se díky Hawkingovi etablovali v západním vědeckém světě jako vědci par excellence, jejichž pracím se vyplatí věnovat tu největší pozornost.

 

Je také užitečné si objasnit, proč je právě tento Hawkingův výsledek tak vysoce ceněný. Laický názor je ten, že Hawking ukázal, že se černé díry nemusí jenom zvětšovat požíráním objektů ze svého okolí, ale že se mohou také vypařovat. Ve skutečnosti je ale samotný fakt vypařování černé díry jen nedůležitým důsledkem Hawkingova objevu. Hawkingův výsledek totiž není ničím větším ani menším, než že jde o vůbec první důvěryhodný výsledek extrahovaný z oblasti kvantové gravitace. Po dlouhá desetiletí se teoretici snažili o syntézu dvou nejklíčovějších teorií, obecné teorie relativity (coby relativistické teorie gravitace) a kvantové teorie, a po dlouhá desetiletí se jim to nedařilo. V dnešní době už sice máme dostatek teorií kloubících obě zmíněné oblasti (tak např. nepřeberně hodně variant strunových teorií, dále teorii smyčkové gravitace, ale i mnohé jiné jako je např. Hořavova teorie gravitace), nicméně neumíme rozhodnout, která z nich je ta pravá – ba dokonce ještě ani nevíme, jestli vůbec některá z nich pravá je. Hawkingovi se podařilo získat výsledek z tajemného pomezí mezi oběma světy, toho obecně-relativistického a toho kvantového, a tento výsledek získal s pomocí natolik obecných předpokladů, vůči kterým ani jeden z těchto světů nemůže vznést výraznější námitky.

Proto se Hawkingův objev stal dokonce jakýmsi neoficiálním etalonem, kterým se dalo poměřovat nové teorie kvantové gravitace, ve smyslu "Máte novou teorii kvantové gravitace? A co předpovídá o vypařování černých děr?". Skutečně, tak třeba strunové teorie naprosto nezávislým způsobem odvodily identický výsledek pro entropii a teplotu černé díry (po pravdě řečeno je to ale také jeden z velmi mála jejich výsledků, které dávají konkrétní předpovědi nezávislé na detailní parametrizaci těchto teorií, především pak na výběru konkrétní kompaktifikace nadbytečných šesti dimenzí, kdy množství těchto možností dosahuje až absurdně velkého čísla 10^500).

Hawkingovy práce také podnítily mnohé další v prozkoumávání právě tohoto zvláštního demilitarizovaného území mezi obecnou relativitou a kvantovou teorií, díky čemuž se podařilo získat spoustu pozoruhodných výsledků. Samozřejmě ne všechny tyto výsledky jsou tak široce akceptovány jako Hawkingova práce. Samotný Hawking se pak pracím kombinujícím obecnou teorii relativity a kvantovou teorii věnoval celý svůj zbývající život, přičemž se obloukem vrátil opět ke svému oblíbenému tématu – Velkému Třesku a otázce singularity v jeho začátku.

 

Pozdější Hawkingova tvorba

V úvodu tohoto článku jsem zmínil, že se zaměřím na dva nejvýznamnější Hawkingovy výsledky, takže v tomto okamžiku bych měl správně skončit. Nerad bych ale, aby to vyznělo, že Hawking ničím jiným do teoretické fyziky ani jinde nepřispěl. Naopak, Hawking napsal i mnohé další práce, ve kterých se věnoval i jiným tématům, než právě zmíněným. Z jeho pera vyšla např. dodnes diskutovaná hypotéza chronologické ochrany, kdy se zabýval kauzálními problémy potenciálně vznikajícími z existence řešení obecné teorie relativity, která formálně umožňovala cestování v čase (při cestování v Godelově vesmíru, anebo s využitím červích děr). Velký ohlas měly jeho práce týkající se tzv. počátku vesmíru "bez hranice", kdy opět s využitím kvantových efektů ukazoval, že počáteční singularita Velkého Třesku, kdy jdeme v čase zpět až do bodu, ze kterého nelze pokračovat dále, se může změnit v něco, jako je severní či jižní pól, na kterých také nelze jít ještě dále na sever či na jih, ale přesto na nich nic singulárního není.

Největší pozornost si ale zcela určitě získala jeho (dle jeho vlastních slov údajně prohraná) sázka ohledně tzv. informačního paradoxu černých děr, kdy šlo o problém, jestli se informace v černých děrách po pádu pod horizont ničí, nebo jestli zůstane zachována dokonce i po vypaření černé díry, a kdy pouze bude rozptýleně zakódována do vlastností výsledného Hawkingova záření. Tuto sázku Hawking uzavřel spolu s Kipem Thornem proti Johnu Preskillovi. Hawking s Thornem tvrdili, že informace se po pádu do černé díry nezachovává, zatímco Preskill tvrdil opak. Jak jsme si naznačili výše, model vypařování černé díry koresponduje spíše s tím, že z černé díry neuniká kladná hmota, ale že je postupně zmenšována dopadající záporně-hmotnou částí virtuálních párů, kdy jejich kladně-hmotné části unikají do nekonečna a tvoří právě ono Hawkingovo záření. Na druhou stranu jsme ale také zmínili, že je to jenom pomocná představa, která rozhodně nemůže nahradit konkrétní matematické, mnohem abstraktnější kalkulace.

Hawking po nějaké době překvapivě odvodil, že by se informace přesto měla zachovávat, přičemž své výsledky opřel o dalekosáhlé extrapolace o kvantovém chování černých a červích děr a přes Feynmanovy sumace přes všechny možné kvantové historie vesmíru. Byla to extrémně abstraktní práce, a rozhodně nelze mít Kipu Thornovi za zlé, že takový výsledek odmítl uznat jako důkaz jejich prohry. Ba dokonce ani protistrana sázky, John Preskill, nepochopil, proč by ji měl vyhrát. Někteří dokonce měli za to, že Hawking prostě chtěl udělat Preskillovi radost, a že jeho hlavním cílem bylo pomocí sázky přitáhnout pozornost ostatních teoretiků k tomuto problému. A tím se maličko dostáváme k dalšímu přínosu Hawkinga, tentokrát přínosu nejen pro vědeckou obec.

 

Stephen Hawking jako popularizátor i jako ikona teoretické fyziky.

V dnešní době pokládáme za samozřejmé, že pokud zajdeme do libovolného většího knihkupectví, najdeme tam sekci věnovanou popularizaci fyziky. Ne, že by snad takovéto knížky neexistovaly ještě před Hawkingem, bylo jich ale bezesporu mnohem méně, většinou porůznu porozstrkaných tu mezi beletrií či science fiction, tu mezi odbornou literaturou, kde si je nacházeli jen ti nejzapálenější fyzikální fandové. I díky Hawkingovi se podařilo celý tento obor posunout do úplně jiné ligy. Jeho Stručná historie času, která zpřístupňovala složité otázky nejen z oblasti kosmologie a černých děr široké čtenářské obci, bylo za třicet let od jejího prvního vydání v roce 1988 prodáno více než deset miliónů výtisků, a stala se tak bezkonkurenčně nejprodávanější nejen populárně-fyzikální knihou, ale populárně-vědeckou knihou vůbec.

V dnešní době už je situace s populárně-vědeckými tituly úplně jiná, nicméně i dnes zůstává toto Hawkingovo dílo nadčasové. Zatímco jiné popularizační tituly se objevují a zase mizí a po nějaké době si už na ně málokdo vzpomene, Stručná historie času zůstává evergreenem. Možná je to i zásluhou Hawkingova vypravěčského stylu, kdy se nenechává strhnout lacinými bombastickými příměry, které tak často využívají mnozí současní popularizátoři, ale umí najít optimální kompromis mezi vědeckou přesností a širokou pochopitelností. Každopádně nepochybuji o tom, že ještě i za deset let bude možné na tuto knihu v knihkupectvích narazit.

 

CNN: Stephen Hawking zemřel



 

Co bychom mohli o Stephenu Hawkingovi shrnout na závěr?

Byl to teoretický fyzik s duší matematika, kterou chtěl původně studovat, což se z pohledu teoretické fyziky naštěstí nestalo. Svůj matematický talent ale promítl do prakticky všech svých fyzikálních prací, a ukázalo se, že to byla voda života pro příslušné fyzikální obory, mezi kterými objevil mnohé do té doby netušené souvislosti.

 

Byl to skvělý popularizátor, díky němuž se o kosmologii, obecné teorii relativity, černých děrách a mnoha dalších tématech dozvěděla obrovská spousta čtenářů a diváků, pro které byly tyto oblasti dříve zapovězeny jakožto tajemná komnata, za jejímiž dveřmi něco nepochopitelného kuchtí podivní vědátoři, kteří se spolu dorozumívají neznámým jazykem.

 

Získal si široké sympatie i díky tomu, že podával špičkové výsledky navzdory svému těžkému postižení. Na tom mělo samozřejmě zásluhu i jeho nejbližší okolí, na které starosti s tím spojené těžce dopadaly. Jeho první žena ho po rozvodu označila za tyrana – a asi každému, kdo dlouhodobě pečoval o nevyléčitelně nemocného blízkého člověka, taková slova zní více než uvěřitelně. Na druhou stranu se ale oběma dvěma po dalších letech podařilo se opět sblížit; ačkoliv stará láska ne vždycky nerezaví, někdy tomu tak je.

 

Stephen Hawking byl ale bezesporu ikonickou postavou teoretické fyziky. Dokonce i dnešní mladí, když se řekne sousloví teoretický fyzik, tak si představí nejspíše doktora Sheldona Lee Coopera ze seriálu Velký Třesk, ale určitě také postavu Stephena Hawkinga. Ten druhý z nich byl přitom skutečný.
Psáno pro osel.cz

Autor: Pavel Brož
Datum: 16.03.2018
Tisk článku

Stephen Hawking - Fergusonová Kitty
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 319 Kč
Stephen Hawking
Fergusonová Kitty
Související články:

Temná hmota vesmíru     Autor: Pavel Brož (07.04.2004)
Kdy budou potřeba kapitáni slunečních plachetnic?     Autor: Vladimír Wagner (11.07.2016)
Budeme létat skrz červí díry nebo s warpovým pohonem?     Autor: Vladimír Wagner (29.09.2017)



Diskuze:

objevy....

Vaclav Prochazka,2018-03-25 23:55:49

Skutečnost je taková, že Hawking nic neobjevil. "Jeho" popularizační tvorbu je možné zařadit spíše do oblasti vědecké beletrie, i když velmi kvalitní a čtivé. Je to lepší čtení než Weinbergovy První tři minuty:-) Pochopitelně je možná na místě si klást otázku, zda vše co pod jeho jménem vyšlo, bylo jím samotným napsáno. Nepochybně se však již za dobu svého života stal pro řadu lidí ikonou vědy či chcete-li falešnou modlou ... Vymýšlení teorií, které nejsou experimentálně ověřitelné je výhodné, neboť vám těžko někdo prokáže omyl....

Odpovědět


Re: objevy....

Pavel Brož,2018-03-26 22:58:57

Stephen Hawking byl založením matematik, pro matematiku měl nepopiratelný talent. Mimochodem, matematici také nevymýšlejí experimentálně ověřitelné teorie, a přesto jsou jejich práce - zejména těch špičkových matematiků - velice důležité nejen pro matematiku, ale i pro všechny obory, kde se vyšší matematika uplatní. Nejenom ve fyzice jsou matematické oblasti jako diferenciální a integrální počet, funkcionální analýza, diferenciální geometrie, Fourierova transformace, topologie, reálná i komplexní analýza, teorie grup a jejich reprezentací, lineární algebra, teorie distribucí, kombinatorika, pravděpodobnostní počet a statistika - a tak by se dalo pokračovat velice dlouho - opravdu nedocenitelné.

Co se týče teoretických fyziků, tak hlavním smyslem jejich práce není, aby si každý z nich během svého života vymyslel svou vlastní teorii, a ideálně se ještě během svého života dočkal jejího testování. Možná, že si to část laické veřejnosti dokonce i myslí, ale je to naprostý nesmysl. Pouze zanedbatelný zlomek teoretických fyziků vymyslí během svého života jednu nebo více nových teorií. Většina z nich nevymyslí žádnou, a přesto to můžou být špičkoví odborníci ve svém oboru. Co teda dělají? Drtivá většina z nich počítá podle stávajících teorií to, co ještě nikdo před nimi nespočítal. To se může zdát z pohledu laiků málo, počítat něco podle stávajících teorií, vždyť to přece může dělat každý? Jenže právě tady je skryto to čertovo kopýtko - zkoušet to může každý, ale uspějí jenom ti nejchytřejší, protože to, co se dalo snadno spočítat, bylo už spočítáno v prvních několika málo letech po objevu dnes standardních teorií. To co zbylo, jsou opravdu extrémně těžké věci, na jejichž rozlousknutí je zapotřebí vynaložit opravdu hodně umu a uplatnit hodně matematických znalostí. A teprve poté, co jsou tyto problémy dostatečně precizně propočítány - což kolikrát obnáší nutnost vymyslet zcela nové metody umožňující ty výsledky získat - tak teprve potom je možné porovnávat předpovědi stávajících teorií pro spoustu netriviálních jevů s experimentem.

Jinými slovy, to, že máme už třeba sto či více let spolehlivé a ověřené teorie jako nejen kvantová mechanika, ale i aerodynamika a hydrodynamika, teorie elektromagnetického pole a mnoho dalších, ještě vůbec neznamená, že každý jimi předpovídaný jev umíme spočítat. Ani náhodou. A když ten který jev neumíme spočítat, tak ani neumíme předpovědět jeho výsledek, ani nedokážeme odpovědět na otázku, jestli v jeho případě teorie souhlasí či nesouhlasí s experimentem, prostě proto, že s tím experimentem nemáme co porovnávat. Tak na toto jsou tady teoretičtí fyzici, nikoliv primárně na vymýšlení nových převratných teorií. I díky této zdánlivě nezáživné "počtářské" práci lidstvo zažilo tak enormní technologický pokrok za posledního půl století, protože spousta dnes využívaných technologií je postavena na jevech, které byly na základě stávajících teorií nejprve pracně spočteny a předpovězeny, poté neméně pracně experimentálně potvrzeny, a nakonec po další dlouhé a obtížné laboratorní práci uvedeny do běžného života (např. spousta jevů dnes využívaných ve výpočetní technice, v nových materiálech, v měřicí technice, atd.). Samozřejmě se vyskytly i situace opačné, kdy experiment předběhl odvození či spočtení příslušného jevu, takže potom teoretici naopak srovnávali tento dluh (např. u vysokoteplotní supravodivosti).

Stephen Hawking za svůj život přinesl spoustu výsledků nikoliv ve smyslu vymýšlení nových teorií (to byly opravdu jenom třešničky na dortu jeho práce), ale tím, že umožnil spočítat a odvodit ve stávajících teoriích spoustu věcí, co nikdo před ním nedovedl. Drtivá většina jeho výsledků se tak či onak týká obecné teorie relativity, další velká část z jeho výsledků se týká kvantové teorie, a opravdu jen zanedbatelně málo z jeho výsledků vybočovalo z těchto dvou teorií, které známe už více než sto let. Hawkingův vklad jak do obecné teorie relativity, tak do kvantové teorie je obrovský, je opravdu srovnatelný s tím, jako když matematik vymyslí úplně novou oblast matematiky, která nalezne uplatnění i jinde.

Nad Vaším komentářem jsem se každopádně velice pobavil, nic ve zlém :-)))

Odpovědět


Re: Re: objevy....

Milan Krnic,2018-03-27 18:49:41

Když píšete o Stephenovi Hawkingovi, jsou zavádějící, argumentačně klamné ty zmínky o jiných vědcích a projevu jejich práce v našem denním životě (ta výpočetní technika, atp.). To nemá se Stephenem co dočinění. Dále obecně zavádějící je každé zobecnění, a pěkně iluzorní to přiřknutí zásluh osobnostem (v našem kauzálním světě). Každopádně děkuji za rozsáhlý komentář, také pobavil, a také nic ve zlém :-)

Odpovědět


Re: Re: objevy....

Vaclav Prochazka,2018-04-13 13:47:51

No je fajn, že se bavíte...
Nicméně, první 3 odstavce, které jste vyplodil jsou argumentačně zcela mimo. To, že někdo jiný něco vymyslel v 18/19 st., co mělo a má ohromné praktické uplatnění viz. třeba Furier, naprosto neznamená, že to samé udělal jiný člověk a sice Hawking.
Je od Vás řekněme značně nekorektní, když přínosy experimentální fyziky viz. aerodynamika či hydrodynamika přisuzujete teoretickým fyzikům. A opět i v této problematice jsme o století jinde, v době kdy byla produktivita vědců řádově vyšší než je dnes. V dnešní době je množství "pěšáků" vědy větší než množství manuálně pracujících lidí v montérkách na stavbách:-)

Technologický pokrok lidstvo nezažívá díky práci teoretických fyziků ani fyziků experimentálních, ale především díky inženýrům a technikům. V moderní době se totiž značná část (většina?) zásadních objevů učinila spíše náhodou, než systematickou vědeckou prací. Následovaly roky méně či více úspěšných pokusů k dovedení myšlenky k praktickému užitku. Záměrně používám stejný typ argumentace jako Vy, tj. tvrzení bez předložení důkazů.

Dnes nejsme schopni vyhodnotit, zda se Hawking a řada dalších, ve svých výpočtech trefila či nikoliv. Takže je předčasné je za tuto práci velebit. Co si ovšem zaslouží uznání již nyní, je právě Hawkingova beletristická práce.

Odpovědět

No já nevím

Marek Vejša,2018-03-22 10:26:55

Todleto Hawkingovo záření je taková typická oslovina z prvního apríla

Odpovědět


Re: No já nevím

Kuba Dočekal,2018-04-26 15:58:08

To že něčemu nerozumíš hned neznamená že to má být něco špatného,prostě byl chytřejší.
Tak ho kvůli tomu hned nemusíš shazovat

Odpovědět

Cerne diry jsou klic

Petr Špak,2018-03-19 23:01:24

z nich se jen precerpava hmota z jednoho z vesmiru multiversa do druheho.

Odpovědět

Také mám názor a před lety jsem to na Oslu,

Karel Rabl,2018-03-19 03:26:52

psal že v černých dírách informace nemizí jinak by neexistovalo "po velké expanzi(myslím si že je to přesně naopak, ale je to vlastně jedno, jde jen o znaménko času z C )" nic, ani čas, ani prostor a v něm různá baryonová i jiná hmota a různá energie.To samozřejmě píši s vědomím laika.
A možná se informace čím dál víc při dalších průchodech černou dírou uspořádává a zesiluje při následné expanzi podobně jako zvukové vlny ve starém gramofonu.

Odpovědět

RIP

Petr Špak,2018-03-17 23:19:18

a taky to byl peknej kanec, tri deti a pak osetrovatelka, respekt! :)

Odpovědět

Ďakujem za SUPER ČLÁNOK

Tomilee Trník_,2018-03-17 11:36:44

zdielam na fb!

Odpovědět

Poděkování

Vladimír Wagner,2018-03-17 09:09:49

Moc díky Pavle za velice pěkný článek o osobnosti, která je absolutně nedocenitelná a ve všech směrech hluboce inspirativní. Je to krásna vzpomínka a poděkování Stephenu Hawkingovi.

Odpovědět

Přirostl mi k srdci,

Karel Rabl,2018-03-17 00:56:35

ačkoliv jsem jen kolemjdoucí a "bezprizorný" co se vědy týče a nyní se na nás dívá z druhé strany a tato strana čeká nás všechny, bez vyjímky. Čest jeho památce.

Odpovědět

Ondřej D,2018-03-17 00:00:45

Jestli se nepletu, tak nebýt Hawkinga, tak by nebylo ani LHC, protože když se politikové vědců ptali, co když stvoří malou černou díru, tak vědci pochybnosti rozptýlili právě poukazem na Hawkingovo záření, díky kterému se vypaří.

Odpovědět


Re:

Pavel Brož,2018-03-17 00:21:31

No to určitě ne, že by bez Hawkinga nebylo LHC, to je opravdu nesmysl. Hlavním argumentem bylo to, že Měsíc existuje vedle Země už miliardy let, a za celou tu dobu na něj dopadá kosmické záření všeho druhu, a s energiemi, jejichž horní hranice až stomiliónkrát převyšuje energie, které můžeme získat v LHC. Pokud by opravdu existovala možnost stvořit v LHC mikroskopickou černou díru (zcela vyloučit to samozřejmě nelze), tak taková černá díra nutně nemůže způsobit zánik Země, protože stejné černé díry by musely být produkovány ve srážkách kosmického záření s Měsícem, a Měsíc by tu tudíž už dávno nebyl - a nejen Měsíc, ale taky Země, Slunce, všechny planety a hvězdy, atd., prostě vesmír by se už dávno skládal jenom z černých děr a maximálně nějakého záření a rozptýleného plynu.

Pokud teda černé díry už při energiích dosažitelných LHC mohou vzniknout, musí být nutně inertní anebo se rychle rozpadnout. Mezi jejich případným rozpadem či Hawkingovským vypařením bude jen terminologický rozdíl - připomínám, že typický vysokoenergetický kosmický foton nebo proton vygeneruje při srážce s atomy atmosféry až desetitisíce i více dceřinných částic, v závislosti na jeho energii, zatímco při rozpadu mikroskopické černé díry, kterou bychom hypoteticky mohli vygenerovat v LHC, by se tato mohla rozpadnout na řádově mnohem méně částic.

Odpovědět


Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 00:29:24

Měl jsem takovou představu, že Hawkingovo záření právě nepřímo koreluje s velikostí, a při těchto velikostech jsou vlastně všechny černé díry na kurzu směrem k postupné degradaci, pod horizontem stability, či jak to zmenšování pojmenovat.

Odpovědět


Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-17 00:59:53

U klasických černých děr od těch největších hmotností až po hmotnosti aspoň 10^15 kg (řádově hmotnost asteroidu o průměru 10 km) se předpokládá platnost Hawkingova vztahu pro vypařování černých děr, podle nějž se černá díra vypaří za zhruba 8,7*10^-18*M^3 sekund, kde M je hmotnost černé díry v kilogramech. Pro tu spodní hranici oněch 10^15 kg by se tedy ta černá díra vypařila za dobu řádově deset miliardkrát delší, než je stáří vesmíru. Pro tisíckrát lehčí černé díry (tedy o hmotnosti asteroidu o průměru kilometr) se předpokládá lehce modifikovaný vzorec oproti standardnímu, kde místo koeficientu 8,7 je zhruba poloviční číslo - černá díra o hmotnosti 10^12 kg by se ale stále vypařovala několikrát delší dobu, než je stáří vesmíru.

Pro ještě lehčí černé díry než je oněch 10^15 kg už je obtížné odvodit věrohodný vzorec, nicméně pokud by se extrapoloval standardní vzorec, tak by se černá díra o Planckově hmotnosti (cca 2*10^-8 kg) měla vypařit za cca 15000 krát Planckův čas (výsledně za cca 10^-39 s). Pokud by v LHC mohly vznikat černé díry, měly by (kvůli maximální energii, na kterou umíme v LHC urychlovat částice) hmotnost řádově maximálně 10^-23 kg, tedy patnáct řádů pod Planckovou hmotností.

Vzhledem k tomu, že neznáme, jaká je správná kvantová teorie gravitace, tak vůbec nevíme ani to, jestli miniaturní černé díry mohou vznikat, a už vůbec nic nevíme o jejich vlastnostech, včetně toho, jestli a jak se rozpadají a za jaký čas. A bohužel to ještě dlouhá desetiletí vědět nebudeme, možná dokonce ještě déle.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 01:32:24

Asi tam bude hrát roli poloměr černé díry, a poměr jeho zakřivení k Planckově konstantě, či nějaké obdobné kvantové veličině.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-17 02:07:29

Poloměr černé díry je jednoznačně určen její hmotností, je jí úměrný. Poloměr černé díry je určující pro velikost křivosti trojrozměrného prostoru na horizontu, čím menší poloměr, tím větší křivost prostoru. Tato křivost prostoru je ale něčím úplně jiným než běžná dvourozměrná křivost kulové sféry - libovolně malou kulovou sféru s neomezenou křivostí lze mít v plochém Euklidovském prostoru. O intenzitě kvantových jevů na horizontu černé díry rozhoduje právě ta křivost trojrozměrného prostoru, tedy to, že ten trojrozměrný prostor není Euklidovský.

Obecně se má za to, že nejmenší černou dírou, u které se má ještě smysl bavit o nějakých vlastnostech principiálně podobných se standardními černými děrami, je černá díra o Planckovské hmotnosti (cca 2*10^-8 kg), a že všechno pod touto hmotností už nemůže existovat jako černá díra (protože by se to např. muselo vypařit za menší než Planckovský čas, mělo by to poloměr menší než Planckovská délka, atd.). Analogicky se uvažuje, že naopak elementární částice mají Planckovskou hmotnost jako svůj vrchní hmotnostní limit - tedy že všechno těžší už nemůže existovat jako jediná elementární částice, ale může existovat jako jedna černá díra, a naopak. Jsou to všechno ale jenom spekulace vyplývající z dílčích náznaků plynoucích z různých kvantových teorií gravitace - a dodnes nevíme, která z nich je ta správná, či zda vůbec některá z nich.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 02:12:50

S tím bych souhlasil. Planckova délka je pro částice karát. Černou díru ve stejném smyslu považuji za částici, která, jak píšete, se dostává nad standardní hmotnostní limit.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 01:49:13

Mimochodem, a to je úplný off-topic, podle mě se všechna hmota černé díry musí vtěstnat do prostoru o planckově délce, a to z ní dělá takovou záhadu, protože když se tolik hmoty vtěstná na tak malé místo, tak začínají selhávat i kalkulačky s více než 8mi místy. Naštěstí prostor je elastický a poradí si s tím.

Odpovědět


Re:

Vladimír Wagner,2018-03-17 08:31:58

Jak už správně poznamenal Pavel Brož, jsou hlavním důkazem toho, že LHC neohrožuje lidstvo experimentální pozorování. Tedy fakt, že ve vesmíru probíhají srážky s ještě vyšší energií, než je dosažitelná na LHC, a zároveň žádné katastrofální jevy jimi způsobené nepozorujeme. Teorie můž být totiž chybná a navíc existují ještě další hypotetické ohrožující jevy, které při srážce vznikají. Podrobně je to rozebráno v článku, který byl napsán ještě před spuštěním LHC: http://www.osel.cz/3703-ohrozuje-spusteni-lhc-nasi-existenci.html
A provoz LHC předpoklady o neexistenci rizika potvrdil :-)

Odpovědět


Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 12:46:34

Děkuji za odkaz na článek. Našel jsem v něm otázku "Co se stane, když taková mikroskopická černá díra na urychlovači LHC vznikne? Její hmotnost je velmi malá. Měla by se tedy velmi rychle vypařit v podobě Hawkingova záření." Vlastně v tomto smyslu dávám Hawkingovi zásluhu na existenci urychlovače, protože zásluhou Hawkinga černé díry přestaly být jednosměrným jevem, který neznal mechanismus disipace, a mohli jsme se tudíž v souladu s poznatky obávat, že jakkoliv velká černá díra by přinejmenším zůstávala stejná, a museli bychom ji po zbytek existence lidstva udržovat v magnetické pasti, protože v opačném případě by nás slupla. Takže Hawking vlastně umožnil zodpovědnou stavbu něčeho, o čem jsme na 100% nevěděli, jestli může ohrozit naši existenci.

Ještě by Vás, pane Wagnere, požádal o zhodnocení mé teorie o chladné skvrně Eridanu, jestli Vás zajímá a nevadí, že je roztroušena v diskuzi k článku o mytologii. Kdyby českou kosmologickou obec zaujala, mohlo by se pozorování Eridanu navrhnout pro teleskop Jamese Webba oficiální cestou.

Odpovědět


Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-17 15:46:00

Hypotézy zůstávají hypotézami, a Hawkingovo záření zatím pozorováno nebylo, takže jeho existwence opravdu nebyla rozhodující pro vyloučení rizika z LHC. Ještě bych dodal, že v článku je také vysvětleno, že případné mikroskopické černé díry by byly neutrální, takže by se do žádné magnetické pasti chytit nedaly. Zároveň by by měly s velmi vysokou pravděpodobností rychlost větší než únikovou rychlost světla, takže by po vzniku rychle zmizely ve vesmíru. Dále je také vysvětleno, proč i v případě, kdy mají rychlost nižší a začnou obíhat okolo hmotného středu Země, je jejich interakce (je pouze gravitační) tak slabá, že jejich zvětšení na makroskopické hmotnosti by trvalo čas o mnoho řádů větší než současná doba existence vesmíru.
O té Vaší předpovědi chladné skvrny v Eridanu jste nic neřekl o její velikosti a rozdílu teploty oproti klasické u reliktního záření. Takže lze těžko posoudit, proč ji neviděl WMAP a Planck a měl by ji vidět Webb.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 15:50:41

Nejsem si jistý, jestli si rozumíme v základu, tj. v samé existenci chladné skvrny. Měl jsem zato, že je to ověřené pozorování, viz např. https://en.wikipedia.org/wiki/CMB_cold_spot

Možná, že proklouzla pod Vaším radarem.

http://www.osel.cz/8206-tajemstvi-chladne-skvrny-a-nejvetsi-prazdnota-ve-vesmiru.html

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-17 17:12:08

Takže se asi moc nechápeme. To, co se pozorovalo, je místo, které má maximálně o 140 mikrokelvínů nižší teplotu. A také je to oblast, kde je menší počet kup galaxií ve velkém prostoru. To, co bych chtěl od Vás, je předpověď toho, co nebylo vidět předchozími sondami (jak v pozorování reliktního záření, tak ve viditelném oboru v pozorování galaxií) a co by měl vidět Web či jiné sondy, aby potvrdil Vaši hypotézu. Z těch Vašich textů a obrázků jsem to nepochopil.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 17:25:02

To pozorování je zatím jen takový první pohled s prakticky zanedbatelným rozlišením. Ta skvrna může být indikátor větších rozdílů v teplotě i dalších vlastností této oblasti. Podle mých představ je ta skvrna uprostřed absolutně chladná, v nějakém zlomkovém úhlu "září černým světlem". Použil jsem snímek Hubblova hlubokého pole a upravil do podoby, o které si myslím, že bude mít oblast chladné skvrny.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-17 19:43:47

Jestli tomu dobře rozumím, tak podle Vás by měla být fluktuace s velmi malým úhlovým rozměrem (menším, než je rozlišní sondy Planck), o velikosti 2,7 K. V tomto případě ovšem takovou fluktuaci můžete předpokládat úplně všude. Celkem moc nevidím důvod, proč by zrovna oblast, kde je teplota nižší o 70 až 140 mikrokelvínů, měla být tou správnou. Pokud se také podíváte na pozorování vzdálených galaxií tímto směrem, tak oblast se sníženou hustotou v Eridanu je spíše ve větší blízkosti (případně se rudý posuv zvětšuje u těch ne tak vzdálených) - okolo 3 miliardy světelných let.
Ještě bych dodal, že představy o tom, že reliktní záření ukazuje "hranici" našeho vesmíru je podle mého názoru scestná. Náš vesmír je mnohem větší a rozpínání není expanze někam.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 19:53:59

Abyste rozuměl, chladnou skvrnu na reliktním záření jsem hledal původně ve velkém atraktoru, až později jsem se dozvěděl, že ji našli v Eridanu. Hledal jsem ji z toho důvodu, že byla přirozeným jevem v modelu vesmíru, který se vedle rozpínání ještě jako celek pohybuje. Dnes se pozorovaný vesmír považuje za relativně statický, s výjimkou všesměrného rozpínání. Dejte celému pozorovatelnému vesmíru vektor pohybu a dostanete osu, která směřuje do bodu, který se od nás vzdaluje vyšší rychlostí než je prosté rozpínání.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-17 20:47:15

A v čem se náš Vesmír podle Vás pohybuje? A proč se to projevuje (třeba na rozdíl od pohybu Slunce vůči reliktnímu záření) je v tak extrémně malém úhlovém rozměru?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 20:51:58

Ve svém širším rámci. https://imgur.com/a/qW8bV Optický efekt chladné skvrny vzniká postupným vzdalováním té části, která se od nás vzdaluje od počátku vesmíru.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-17 21:37:33

Prosím Vás, ale rozpíná se prostor, tedy není to tak, že by se hmota našeho vesmíru po nějaké explozi rozpínala, jak to vypadá na tom Vašem obrázku. Možná jsem však jen nepochopil, co máte na mysli.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-17 23:22:39

Pane Ondřeji, přesně, jak už Vám odpověděl Vladimír - vesmír se nerozpíná tak, že by se hmota rozpínala v prostoru podobně jako třeba při výbuchu. Samotný prostor se rozpíná. Rozpíná se způsobem, že nemá žádný střed svého rozpínání, ze všech bodů v něm vypadá jeho rozpínání úplně stejně (až na statistické fluktuace které vidíme na mapě reliktního záření, detailní tvar těchto skvrnek se samozřejmě bude lišit, ale neurčují žádný význačný střed). Podle standardního kosmologického model byl vesmír prostorově nekonečný už v samém počátku, a rozpínal se v každém bodu svého nekonečného objemu, bez toho, aby měl nějaký význačný bod.

Z tohoto pohledu je naprosto nepochopitelné, proč takový vesmír nazýváte statickým - rozpíná se všude, v každém bodě, takže např. na každém tom flíčku co vidíme na mapě mikrovlnného pozadí - každý z nich je dnes mimochodem 45 miliard světelných let daleko, právě kvůli rozpínání vesmíru - tak z pohledu každého takového flíčku vesmír vypadá stejně, jako z našeho pohledu. Tedy hypotetičtí tamní obyvatelé by naměřili velice podobnou mapu reliktního záření jako my, a my bychom na té mapě byli uvnitř nějakého z mnoha flíčků.

Původ chladné skvrny (ve skutečnosti jde o drobnou odchylku jen o maličko větší hodnotě, než je průměrná hodnota) ve skutečnosti lze vysvětlit různými způsoby, jeden z nich je např. zmíněn o v tom článku na oslu, na který odkazujete - tedy že jde o důsledek toho, že mezi námi a tou skvrnou byla oblast s podprůměrnou hustotou hmoty, tzv. void. Tento void je navíc dnes pozorovatelný.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-17 23:49:19

Rozumím všem těm argumentům, a umím si představit, že máte pravdu, ale umím si také představit, že při detailním pozorování uvidíme v této oblasti takto překvapivý pohled. https://imgur.com/a/Xg6uc

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-18 00:17:24

Nic proti představivosti, představit si lze úplně cokoliv. Věda ale nestojí jenom na představách, stojí taky na znalostech, a podle mnoha Vašich příspěvků, nejenom u tohoto článku - a to se prosím neuražte, opravdu to nemyslím nijak zle - v tomto směru máte prokazatelně značné rezervy. Proč si myslíte, že by se špičkové vědecké instituce provozující špičková a drahá měření měly zaobývat hypotézami navrhovanými naprostými laiky, kteří si nedali práci se dostat aspoň na nějaký základní znalostní background představovaný odpovídajícím vysokoškolským vzděláním? Představte si analogickou situaci, někdo by přišel za renomovaným výrobcem letadel, a řekl by, že má nápady, jak ta letadla udělat rychlejší, úspornější a tišší, jenže by se při prvním pohovoru zjistilo, že ten člověk nerozumí aerodynamice, akustice ani leteckým motorům. A pak by se cítil zklamaný, že mu nikdo na jeho návrhy neodpovídá. Proč si myslíte, že by na Vaše nápady ty instituce provádějící kosmický výzkum reagovat měly?

Znovu zdůrazňuji, nemyslím to nijak zle, ale myslím si, že jeden z nejdůležitějších předpokladů pro případný úspěch je nic nenalhávat sám sobě, a hodně na sobě pracovat. V tom Vám přeji hodně úspěchů.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-18 12:57:21

Není pravda, že nereagují, Vy a pan Wagner jste toho důkazem. Kdo říká, že očekávám nějakou vstřícnost?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-18 14:50:27

21:37:33

Ještě pro pana Wagnera. Ten pohyb po pomyslné ose může být součástí rozpínání, které nemá jen odstředný, ale také směrový vektor, z našeho pohledu samozřejmě. Z pohledu našeho "chunku" vesmíru, vím, že umíte anglicky.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-18 15:50:37

Relativistickou optikou prostor získává tvar vodní kapky, a pohled do zužujícího se cípu, je pohled do Eridanu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-18 17:26:15

Co se týče úhlové velikosti, je to pohled do času, kdy vesmír byl mnohem menší, a náš vesmír se po celou dobu rozpíná, takže viditelný vesmír zabírá stále větší podíl oblohy, a tento čas (schválně nepíši prostor) zabírá stále menší oblast. Krom toho, pravděpodobně tam bude hrát roli fáze rapidní expanze, kterou se tento průhled do vzdáleného času ještě zůžil. Tím bych rád ukončil své příspěvky na toto téma. Děkuji za všechny reakce a bude-li zájem, budu se těšit na další diskuze u článků tématicky bližších této otázce.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-03-18 17:47:48

Pane Broži, to od Vás není korektní srovnání. Co, to tvrdí kosmologie, např. o černých dírách, neověříme. Zatímco nový návrh letadla ověříme velice snadno.
A dále pak to s tím vzděláním - záleží, jak se na to podíváme. Protože ve škole Vás naučí současnému paradigmatu, a to je vztaženo i k dostupnosti prostředků. Tedy tak jednoduché to není.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-18 19:04:04

Pane Krniči, Vy a Vaše paradigmata ... Ne, že by paradigma ve vědeckém poznání hrála úplně nulovou roli, to určitě ne. Nicméně filosofové se tváří, jako kdyby nic jiného než paradigmata neexistovalo. Stačí se podle nich správně zamyslet, utvořit si nové paradigma, za chvíli si vytvořit paradigma jiné, event. každý může mít vlastní odlišné paradigma, prostě hotový filosofický post-modernistický Eden, podle kterého nic objektivního neexistuje.

V tomto úžasném paradigmatickém esoterismu akorát tak nějak chybí data. Tím myslím reálně změřené údaje, změřené v reálném světě kolem nás. Třeba ty změřené sondami WMAP a Planck, nebo Hubbleovým dalekohledem, nebo spoustou pozemních optických či rádiových teleskopů, družicemi měřícími rentgenové a gama záření, atd. atd.. Prostě z filosofického pohledu jsou data něco ošklivého, protože ohledně paradigmat lze i bez znalostí vykládat jednou to, podruhé ono, zatímco data se prostě špatně okecávají.

Když si vezmu různé výroky třeba pana Ondřeje, tyto velice často kolidují s daty. Tak třeba věta "Relativistickou optikou prostor získává tvar vodní kapky". Ne, opravdu nezískává, relativistické transformace opravdu fungují jinak. Nebo: "Krom toho, pravděpodobně tam bude hrát roli fáze rapidní expanze, kterou se tento průhled do vzdáleného času ještě zůžil." Ne, nejen podle teorií, ale i podle dat ze sond WMAP a Planck v době, ve které vznikalo reliktní záření (a z níž máme ony mapy jeho fluktuací) rapidní expanze vesmíru rozhodně nemohla probíhat. A tak bych mohl pokračovat velice dlouho.

Nicméně chápu, že z Vašeho pohledu je to nepodstatné, když něco koliduje s daty, vždyť vlastně data jsou k ničemu, k pochopení světa jsou zapotřebí pouze paradigmata, která se dost možná obměňují jenom kvůli módě, aby filosofové při svých diskuzích mohli být stále in.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-03-19 16:56:28

Data se okecávají velmi dobře. Ta z pozorování kosmu jsou zatížena neurčitelnou chybou, v mnoha úrovních (materiál, resp. jeho fyzikální vlastnosti (od čoček po CPU)/zpracování dat/vyhodnocení na základě určitých předpokladů).
Těžko se data okecávají u těch uchopitelných věcí, jako je např. vámi zmiňované letadlo.
Kolik sond nám obíhá nějakou supernovu? Nebo zkoumá černou díru?
Tedy mě nechápete. Poznatky o Slunci nerozporuji.
In je filosofovat v klidu a teple nad prozatím neuchopitelným Vesmírem.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Karel Rabl,2018-03-19 18:11:38

Pane profesore připomněl jste mi jeden vtip, kdy se ptali studenta a učně kolik je jedna a jedna, učeň bez rozmýšlení řekl 2, student vzal do ruky logaritmické pravítko chvíli na něm počítal a řekl 1.9999999.
Je to jen tak pro odlehčení a nic ve zlém vážím si lidí kteří mají vědu nejen jako zaměstnání ale i jako koníčka a snaží se nám obyčejným lidem aspoň trochu přiblížit a popularizovat výsledky.Stejně si vážím Pana Vágnera, Mihulku a dalších, kteří nám chudým lidem bezplatně nebo za symbolickou cenu zprostředkují nové informace nejen z vědy. A nezbývá mi než všem těmto lidem i slušně diskutujícím poděkovat.
Karel

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Karel Rabl,2018-03-21 12:37:50

Omlouvám se pane docente Broži za toho pana profesora netušil jsem to a vycházel jsem z předchozích příspěvků i když pro mě a nejen Vy jste takový vzor jako by jste jím byl.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-21 22:24:16

:-) Děkuji moc pane Rabl za velice hezká slova, ale nejsem ani docent, ani doktor, nýbrž jenom prachobyčejný magistr. Na Akademii věd jsem po vysoké škole pobyl čtvrt roku, a po těžké srážce s nadřízeným (nikoliv blbcem, ale gaunerem, nebudu rozvádět) jsem tam prásknul dveřma. Další léta byla dost hektická, vyzkoušel jsem si i prodávání na stáncích (nejčastěji knížky), a pak jsem se různými kotrmelci dostal až k programování. Dnes pracuji pro velkou nadnárodní společnost, jsem členem expertních týmů zahrnujících Američany, Rusy, Indy, Australany, Japonce a mnoho jiných národností, práce je to kolikrát vyčerpávající, ale baví mě. S teoretickou fyzikou to kupodivu má společný přístup - řešení problémů, jejich analýza, nepřestávající proces učení se, ale i kreativita. Fyzika už je bohužel jenom moje hobby, i když by mi bez ní v životě něco chybělo.

Snad jsem Vás moc nezklamal :-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-18 19:04:18

Pane Krniči, tak tady jste úplně mimo. Naopak srovnání pana Brože je přesné. Stejně jako pro návrh letadel, musíte mít alespoň základní znalosti matematické a fyzikální (zmíněná aerodynamika, akustika, materiálová fyzika ...), pro návrh kosmologických modelů musíte mít alespoň základní znalosti matematického a fyzikálního aparátu. Zjištění relevance kosmologických představ pana Ondřeje je stejně snadné, jako by bylo ověření představ o novém typu letadla vyhotoveném na stejné úrovni znalostí dané problematiky. Pan Brož nemluví o studiu na vysoké škole, zda má daný člověk za sebou nějakou a jakou školu. Podstatné je, zda má nastudovanou danou problematiku a má potřebné matematícké a fyzikální znalosti.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-19 04:37:05

Slibuji, že kdybych se nemýlil, učiním vše pro to, aby do této oblasti byla vyslána vědecká nepilotovaná korková zátka.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-19 06:17:17

A krom toho, když té teorii dám šanci dvě promile na úspěch, tak si budu věřit. Tudíž není důvod se znepokojovat, ani hádat nebo něco podobného. Navíc, James Webb startuje až za rok, a to je dost dlouhá doba třeba i na to, abych se přemýšlením o jednom malém flíčku dostal do péče psychiatrů.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-19 11:23:48

Pane Ondřeji, nikdo Vás nepodezírá z toho, že byste se kvůli přemýšlení o těchto věcech dostal do péče psychiatrů. Jenom mi to přijde jako škoda marnit léta života podobnými pokusy - pokud svůj zájem myslíte vážně, tak za stejnou dobu můžete tuto problematiku vystudovat a třeba opravdu někdy dostat i reálnou možnost předkládat návrhy podobných pozorování. Opravdu to možné je, znám osobu, která také začínala podobnými laickými návrhy, ale nechala si ode mě poradit, vystudovala jadernou fyziku na matfyzu a dnes pracuje v CERNu.

Bohužel ale také znám jiné případy. Už přes pětadvacet let se snažím příležitostně popularizovat fyziku, jednak protože mě to baví a jednak proto, že považuji za potřebné, aby širší veřejnost dostávala nějaký feedback o tom, proč a zač se vlastně ta věda z veřejných peněz financuje. Věřím tomu, že většina lidí to právě takto chápe, že výsledky vědy by neměly zůstávat uzavřeny v úzkém okruhu vědců, ale že by se měly stávat součástí znalostí širší veřejnosti. Bohužel malá část čtenářů si popularizaci vysvětluje tak, že to, co je tou laikům přístupnou formou předkládáno, tak že je to celá věda, že tedy stačí se pídit po těchto popularizačních textech, a za chvíli je z člověka odborník, jehož představy mohou plnohodnotně konkurovat renomovaným teoriím, které jsou prověřovány a zpřesňovány tisícovkami profesionálů.

Inu, není tomu tak, ale za ta léta už jsem potkal více než deset lidí, kteří tomu zarputile věřili. Všichni z nich tímto snažením ztratili mnohem více času, než jaký by potřebovali k vystudování fyziky na vysoké škole. Jeden z nich dokonce ve svých šedesáti letech jako vedlejší efekt svého výzkumu "znovuobjevil" pravidlo, že při násobením mocnin o stejném základu se exponenty sčítají, a byl na to náležitě pyšný. Další z nich upadal střídavě do depresí z toho, že mu odborná veřejnost neodpovídá na jeho emailové bombardování. A takových případů tam bylo více.

Neberte to prosím ode mě jako něco zlého, berte to opravdu jenom jako radu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-03-19 17:03:13

Vážený pane profesore, představ Ondřeje se můj komentář netýkal. V letadlech se můžete přinejhorším proletět. Do kolika černých děr jste padal?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-03-19 17:34:19

Kdybych to měl vztáhnou na Ondřeje, tak Ondřeji, Vaše představy hodnotím stejně, jako kterékoli jiné. Jsou mi fuk v poměru k tomu, jak se mě, resp. společnosti dotýkají, tj. v poměru ke zdrojům, které pro ně spotřebujete. Tyto zdroje jsou zanedbatelné, tedy co mi je po tom. Je to Vaše věc.
"James Webb startuje až za rok" ... no, věřit tomu můžeme :)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Pavel Brož,2018-03-19 18:59:30

Jenom, aby někteří čtenáři nebyli uvedeni v omyl, předpokládám, že oslovení pane profesore bylo směrováno na Vladimíra, já profesor nejsem.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2018-03-19 20:06:26

Jen pro jistotu, já sice na VŠ přednáším, ale nejsem profesorem :-) Takže na mě to také nebylo :-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Ondřej D,2018-03-19 20:17:03

Na mě to také nebylo. Když se to nelíbí profesionálům, nechci se tím dál zabývat. A na studium už jsem poněkud v letech. Díky i tak za povzbudivá slova.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-03-19 20:44:40

To jsem tedy osel! -metoda gůgl - vyšší bere- Omluvám se, neméně vážený pane doktore Wagnere! :)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-03-20 16:37:00

Jen pro jistotu, (to) oslovení "pane profesore" použil Karel, jehož text na něm nezávisí, ovšem nejméně jeho druhý odstavec (nejen) na Vás, vážený pane doktore Wagnere, nepochybně byl. :)

Odpovědět

Méně více?

Miroslav Sláma,2018-03-16 23:21:50

Proboha! Opravte si laskavě zejména zde na Oslu dosti šíleně se vyjímající nesmyslné "méně progresivnějšímu" …

Odpovědět


Re: Méně více?

Miroslav Sláma,2018-03-16 23:41:57

"Tyto metody promítnul také do jeho doktorandské práce s názvem …" - snad "… také do své doktorandské práce …"?

Odpovědět


Re: Re: Méně více?

Pavel Brož,2018-03-16 23:50:53

Zcela s Vámi souhlasím, nicméně všechny tyto zločiny ponecháme v původním znění jakožto odstrašující příklad. Udržujte prosím toto vlákno pro přidávání dalších otřesných deliktů, které objevíte. Děkuji!

Odpovědět

Pozoruhodné

Lucie Peringlová,2018-03-16 22:12:21

Děkuji za tak podrobnou informaci. Byl dobrej:)

Odpovědět

Milan Krnic,2018-03-16 19:57:07

Good speed you kinky bastard!
(in theory, of course)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace