Deset let ďábelské rohaté tváře  
…aneb Představuje se Diabloceratops eatoni

Rekonstruovaná lebka druhu Diabloceratops eatoni, centrosaurinního ceratopsida, obývajícího současné území amerického Utahu v době před zhruba 80 miliony let. Své rodové jméno si vysloužil díky podivně zahnutým rohům na lebečním límci, které mu propůjčovaly poněkud „ďábelské“ vzezření. Kredit: Perry Quan; Wikipedie (CC BY-SA 2.0)
Rekonstruovaná lebka druhu Diabloceratops eatoni, centrosaurinního ceratopsida, obývajícího současné území amerického Utahu v době před zhruba 80 miliony let. Své rodové jméno si vysloužil díky podivně zahnutým rohům na lebečním límci, které mu propůjčovaly poněkud „ďábelské“ vzezření. Kredit: Perry Quan; Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Právě před deseti lety, tedy v roce 2010, bylo formálně popsáno vůbec nejvíc druhů neptačích druhohorních dinosaurů v historii. Jedním z těchto zhruba šedesáti nových přírůstků byl také pozoruhodný ceratopsid druhu Diabloceratops eatoni, obývající oblast dnešního amerického Utahu v době před zhruba 80 miliony let.[1] Celé vědecké jméno tohoto dinosaura znamená v doslovném překladu „Eatonova ďábelská tvář“, což je vzhledem k vzezření lebky tohoto ptakopánvého dinosaura vcelku trefné. Druhové jméno je poctou Jeffrymu Eatonovi, paleontologovi z Weber State University a blízkému příteli Jima Kirklanda, jednoho z autorů popisu diabloceratopse. První ze dvou známých fosilních exemplářů tohoto ceratopsida byl objeven v roce 1998 Joshuou A. Smithem v sedimentech souvrství Wahweap, k rodu Diabloceratops byl ale zařazen až v rámci formálního popisu. Druhý exemplář byl objeven v horninách stejného souvrství v roce 2002 a objevitelem byl tentokrát Donald DeBlieux. Právě tato druhá fosilie, zahrnující i částečně dochovanou lebku, se stala typovým exemplářem druhu D. eatoni. Nový druh stanovili paleontologové James Kirkland a Donald DeBlieux v popisné studii z roku 2010.[2] Dnes jsou oba nálezy uloženy v Přírodovědeckém muzeu Utahu a mají sbírková označení UMNH VP 16704 (starší objev) a UMNH VP 16699 (novější, typový exemplář). Fosilie obou jedinců rohatých dinosaurů byly objeveny na území utažského okresu Kane County v oblasti přírodní rezervace Grand Staircase-Escalante National Monument. Lokalita objevu se nazývá Last Chance Creek a je součástí plošiny Kaiparowits. Pískovcové sedimenty, v nichž byly fosilie rohatého dinosaura dochovány, pocházejí z doby geologického věku kampán (jejich stáří má rozpětí asi 81 až 76 milionů let) v období pozdní svrchní křídy. Podle přesnějšího datování hornin činí věk typového exempláře asi 79,9 milionu let. V době svého objevu tak byl Diabloceratops vůbec nejstarším známým ceratopsidem a zároveň i prvním zástupcem podčeledi Centrosaurinae, objeveným na jih od území současné Montany. Velikostně spadal druh D. eatoni spíše mezi menší až středně velké ceratopsidy, jeho celková délka je odhadována na 4,5 až 5,5 metru[3] a hmotnost zhruba na 1300 kilogramů[4]. Dosahoval tedy přibližně velikosti současného hrocha obojživelného. Dochovaná část lebky typového exempláře je 62 centimetrů, v kompletním stavu by pak měřila na délku zhruba kolem 1,4 metru. Šířka lebky při vrcholcích rohů na lebečním límci pak činí zhruba 71 centimetrů.

 

Rekonstrukce přibližné podoby ekosystémů, obývaných diabloceratopsem a jeho současníky. Kromě tří jedinců tohoto rohatého dinosaura můžeme v popředí vidět také neidentifikované menší pachycefalosauridy („tlustolebé“ ptakopánvé dinosaury), jejichž fosilie byly rovněž v sedimentech geologického souvrství Wahweap objeveny. Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Rekonstrukce přibližné podoby ekosystémů, obývaných diabloceratopsem a jeho současníky. Kromě tří jedinců tohoto rohatého dinosaura můžeme v popředí vidět také neidentifikované menší pachycefalosauridy („tlustolebé“ ptakopánvé dinosaury), jejichž fosilie byly rovněž v sedimentech geologického souvrství Wahweap objeveny. Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Celkově se podobal ostatním ceratopsidům, měl mohutnou a dlouhou lebku, poměrně podsadité robustní tělo a relativně krátký ocas. Jeho nasální roh byl krátký a je možné, že měl ještě jeden menší před ním (což je neobvyklý jev). Také nadočnicové rohy byly poměrně krátké, zatímco dva rohy vystupující z horního okraje jeho lebečního límce byly velmi dlouhé a stáčely se směrem od sebe. Právě na základě těchto prominentních rohů dostal dinosaurus své poněkud kuriózní rodové jméno. Lebka diabloceratopse je také vyšší a kratší než u většiny jeho příbuzných ze skupiny centrosaurinů. Některé anatomické znaky svědčí o tom, že se skutečně jednalo o vývojově primitivního zástupce, který sdílel některé archaické vývojové znaky s bazálnějšími formami rohatých dinosaurů, jako byli například protoceratopsidi. Mezi tyto znaky patřil například přídatný lebeční otvor, který už je u všech pokročilejších forem centrosaurinů zcela uzavřen. Diabloceratops tedy paleontologům poskytuje cenné informace také o vývojových trendech u těchto fascinujících býložravých dinosaurů. Tento ceratopsid obýval nízko položené záplavové oblasti s vlhkým a teplým podnebím, ovlivňovaným pravidelnými sezónními výkyvy.[5] V době jeho existence byl ostrovní kontinent Laramidie (dlouhý pruh pevniny na západě Severní Ameriky, táhnoucí se v severojižním směru) do značné míry rozdělen největší transgresí Velkého vnitrozemského moře a jednotlivé dinosauří fauny na severu a jihu od sebe dělily dočasně neprostupné geografické bariéry.[6] Ekosystémy souvrství Wahweap sdílel diabloceratops s kachnozobými dinosaury rodu Acristavus[7] a Adelolophus[8], společně pak byli nejspíš loveni zdejším vrcholovým predátorem v podobě tyranosaurida druhu Lythronax argestes[9]. Kromě dinosaurů obývaly stejné prostředí také početné skupiny paryb, ryb, obojživelníků, nedinosauřích plazů (želv a krokodylomorfů) i zástupců různých vývojových skupin savců, včetně vývojově primitivních hmyzožravých placentálů.[10] Objeveny zde byly také fosilie rostlin, početné zkameněliny bezobratlých živočichů a dokonce i několik unikátních ichnofosilií, poukazujících na přímé interakce mezi menšími dravými dinosaury a drobnými savci, ukrývajícími se patrně v podzemních norách.[11] Žil zde také další druh ceratopsida, který patří k nejbližším vývojovým příbuzným diabloceratopse. Formálně popsán byl v roce 2016 a dostal vědecké jméno Machairoceratops cronusi.[12] Pozdně křídové geologické vrstvy místní malebné oblasti Utahu určitě ještě nevydaly všechny své fosilní poklady, máme se tedy na co těšit i v budoucnu.

---------

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.

---------

Short Summary in English: Diabloceratops is a genus of medium-sized centrosaurine ceratopsid dinosaur, living in what is now Utah during Campanian Stage of the Late Cretaceous, about 80 million years ago. It was up to 5.5 meters long and weighed about 1300 kg.


 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Diabloceratops

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/d/diabloceratops.html

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_d/diabloceratops.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/DIABLOCERATOPS

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=170568

https://archosaurmusings.wordpress.com/2010/05/28/guest-post-presenting-diabloceratops-eatoni/

———

[1] Kirkland, J. I. and DeBlieux, D. D. (2007). New horned dinosaurs from the Wahweap Formation, Grand Staircase-Escalante National Monument, southern Utah. Utah Geological Survey Notes, 39(3): 4-5.

[2] Kirkland, J. I. and DeBlieux, D. D. (2010). New basal centrosaurine ceratopsian skulls from the Wahweap Formation (Middle Campanian), Grand Staircase–Escalante National Monument, southern Utah, In: Ryan, M.J., Chinnery-Allgeier, B. J., and Eberth, D. A. (eds.) New Perspectives on Horned Dinosaurs: The Royal Tyrrell Museum Ceratopsian Symposium. Bloomington, Indiana University Press, str. 117–140.

[3] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 51). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[4] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 286.

[5] Jinnah, Z. A. (2009). Sequence stratigraphic control from alluvial architecture of Upper Cretaceous fluvial system – Wahweap Formation, Southern Utah, U.S.A. (PDF). Search and Discovery Article, str. 30088.

[6] Carr, T. D.; Williamson, T. E.; Britt, B. B.; Stadtman, K. (2011). Evidence for high taxonomic and morphologic tyrannosauroid diversity in the Late Cretaceous (Late Campanian) of the American Southwest and a new short-skulled tyrannosaurid from the Kaiparowits formation of Utah. Naturwissenschaften. 98 (3): 241–246. doi: 10.1007/s00114-011-0762-7

[7] Gates, T. A.; Horner, J. R.; Hanna, R. R.; Nelson, C. R. (2011). New unadorned hadrosaurine hadrosaurid (Dinosauria, Ornithopoda) from the Campanian of North America. Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (4): 798. doi: 10.1080/02724634.2011.577854

[8] Terry A. Gates; Zubair Jinnah; Carolyn Levitt; Michael A. Getty (2014). New hadrosaurid (Dinosauria, Ornithopoda) specimens from the lower-middle Campanian Wahweap Formation of southern Utah. In David A. Eberth; David C. Evans (eds.). Hadrosaurs: Proceedings of the International Hadrosaur Symposium. Indiana University Press. str. 156–173. ISBN 978-0-253-01385-9.

[9] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, D. C. (ed.). Tyrant dinosaur evolution tracks the rise and fall of Late Cretaceous oceans. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420

[10] Thompson, Cameron R. (2004). A preliminary report on biostratigraphy of Cretaceous freshwater rays, Wahweap Formation and John Henry Member of the Straight Cliffs Formation, southern Utah. Abstracts with Programs – Geological Society of America, 36 (4): 91.

[11] Eaton, Jeffrey G; Cifelli, Richard L. (2005). Review of Cretaceous mammalian paleontology; Grand Staircase-Escalante National Monument, Utah. Abstracts with Programs – Geological Society of America, 37 (7): 115.

[12] Kentaro Chiba; Michael J. Ryan; Federico Fanti; Mark A. Loewen; David C. Evans (2017). New material and systematic re-evaluation of Medusaceratops lokii (Dinosauria, Ceratopsidae) from the Judith River Formation (Campanian, Montana). Journal of Paleontology. 92 (2): 272–288. doi: 10.1017/jpa.2017.62

Datum: 16.11.2020
Tisk článku

Paralelní světy - Kaku Michio
 
 
cena původní: 499 Kč
cena: 419 Kč
Paralelní světy
Kaku Michio

Diskuze:

Biodiverzita ceratopsidů

Tomáš Novák,2020-11-17 16:55:21

Na konci křídy byla v Laramidii extrémně velká. Jako jediná vývojová skupina dinosaurů spolu s hadrosauridy se neoceratopsové ještě v posledních 15 milionech let křídy nadále diverzifikovali a vyvíjeli. Tedy podle Bentona :-)

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace