Dinosauři ze Špicberků  
…aneb Křídoví vládci dálného severu

Přibližná podoba původce větších fosilních otisků ze Špicberků. Jednalo se patrně o mohutného ornitopodního dinosaura, příbuzného ve stejné době žijícímu rodu Iguanodon. Vzhledem k absenci jakýchkoliv kosterních pozůstatků těchto dinosaurů však o nich zatím s jistotou nemůžeme říci nic konkrétního. Kredit: Steveoc 86; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)
Přibližná podoba původce větších fosilních otisků ze Špicberků. Jednalo se patrně o mohutného ornitopodního dinosaura, příbuzného ve stejné době žijícímu rodu Iguanodon. Vzhledem k absenci jakýchkoliv kosterních pozůstatků těchto dinosaurů však o nich zatím s jistotou nemůžeme říci nic konkrétního. Kredit: Steveoc 86; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

Z některých pramenů se můžete dočíst, že druhohorní dinosauři kdysi obývali území všech současných kontinentů. Fosilie několika jejich druhů dnes skutečně známe i z Antarktidy a nálezy z oblastí za severním polárním kruhem už jsou rovněž realitou. Jedná se zejména o území dnešní Aljašky a ruského Dálného východu, ty ale nebyly historicky prvními. K nejstaršímu takovému objevu totiž došlo v roce 1960 na Špicberkách, v oblasti „vnějšího“ Isfjordenu (souvrství Helvetiafjellet, člen Festningen Sandstone, lokalita Festningen).[1] Sedimenty tohoto souvrství pocházejí z období rané křídy (věk barrem až apt) a mají stáří asi 130 až 123 milionů let. Ichnofosilie v podobě otisků stop neznámých ornitopodních dinosaurů byly nalezeny členy vědecké expedice, zorganizované v rámci Mezinárodního geologického kongresu v Kodani. Významný objev, o kterém pojednal například i paleontolog Edwin H. Colbert ve své oceňované knize The Great Dinosaur Hunters and Their Discoveries[2], se stal ve své době skutečnou senzací, přesahující jak hranice vertebrátní paleontologie, tak i samotných Špicberků. Jednalo se totiž o první důkaz existence „polárních“ dinosaurů, výmluvně dokládající, že dobový pohled na dinosaury byl zcela špatný. Paleopozice (zeměpisná poloha v daném geologickém období) byla sice u druhohorních Špicberků odlišná, přesto ale bylo jasné, že dinosauři tam museli snášet podmínky mnohem obtížnější, než v jakých by mohli přežívat současní studenokrevní plazi.[3] Uběhlo další desetiletí a nastala dinosauří renesance, která zastaralé představy o dinosaurech smetla jednou provždy – a významným argumentem pro „teplokrevné“ dinosaury byly právě i objevy fosilních stop ze Špicberků. O to větší je škoda, že tyto původní ichnofosilie už dnes neexistují, zničila je totiž povrchová eroze přímo na místě objevu. Celkem třináct otisků tedy bylo ztraceno, naštěstí se ale podařilo včas vytvořit jejich přesné odlitky, které se dnes nacházejí ve sbírkách Geologického muzea při Přírodovědeckém muzeu Univerzity v Oslu. Jak bylo po dlouhou dobu obvyklé, za původce stop vytvořených relativně velkým ornitopodem byl považován zástupce populárního rodu Iguanodon. Později se nicméně ukázalo, že se nepochybně muselo jednat o jiného ornitopoda, jehož kosterní fosilie však zatím neznáme.[4]

 

Pohled na Isfjorden, v jehož blízkosti byly objeveny první fosilní otisky stop dinosaurů z území Špicberků. K objevu došlo roku 1960 a od té doby podobných nálezů z této mrazivé oblasti významně přibylo. Kredit: Wilson44691; Wikipedia (volné dílo)
Pohled na Isfjorden, v jehož blízkosti byly objeveny první fosilní otisky stop dinosaurů z území Špicberků. K objevu došlo roku 1960 a od té doby podobných nálezů z této mrazivé oblasti významně přibylo. Kredit: Wilson44691; Wikipedia (volné dílo)

Tato skutečnost se bohužel asi jen tak nezmění, protože sedimenty, v nichž byly stopy objeveny, nejsou příliš vhodné pro zachování kosterních fosilií. V letech 2001 a 2002 byly nicméně při navazujících expedicích (známých jako SVALEX a SVALSIM) objeveny další fosilní stopy ve stejné geologické formaci, patřící možná stejným nebo alespoň příbuzným druhům ornitopodních dinosaurů. Zajímavé je, že stopy se v tomto případě nacházely ve dvou různých úrovních uložení a mohly patřit několika různým druhům ornitopodů, což dokládají i novější objevy, učiněné po roce 2000. Větší ze stop měří asi 50 až 60 centimetrů na délku a byly uloženy ve vrstvě pískovce. V roce 1976 byl z východní části této oblasti (Kvalvågen) popsán objev fosilních stop údajných teropodních dinosaurů, o čtyři desetiletí později se ale ukázalo, že ve skutečnosti patřily tyto ichnofosilie rovněž ornitopodům.[5] Všechny zmíněné nálezy nicméně ukazují, že dinosauří ichnofauna zde byla rozmanitější, než se kdykoliv dříve předpokládalo. V období rané křídy tak území dnešních Špicberků mohlo hostit významnou dinosauří biodiverzitu, o které s výjimkou otisků stop nemáme žádné jiné svědectví. Je ale pravděpodobné, že bychom tu v rané křídě narazili na pestrou megafaunu, značně podobnou té, která se ve stejné době vyskytovala v jiných částech Laurasie. Pravděpodobně zde tak žili zástupci různých kladů teropodů, iguanodontů, euornitopodů, nodosauridních tyreoforů a nejspíš i neosauropodů.[6] Špicberky se tehdy nacházely přibližně na 60. stupni severní šířky a krajině dominovaly rozsáhlé plochy pobřežních nížin a mohutné říční delty, ústící do moře. Podnebí bylo výrazně teplejší než dnes a neexistovaly nejspíš ani polární ledovcové čepičky, přesto se dinosauři ve vyšších zeměpisných polohách museli potýkat s dlouhými obdobími tmy.[7] Jak ale ukazují zejména objevy z jižní Austrálie a Aljašky, druhohorní hegemoni tehdejších souší zvládali zdatně i tyto poměrně extrémní podmínky.[8] Více nám o záhadných dinosaurech ze současného 78. stupně severní šířky prozradí snad až případné budoucí objevy.

 

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.

 

Odkazy:

https://www.nhm.uio.no/english/research/projects/dinotracks/

https://sciencenorway.no/dinosaurs-forskningno-norway/northern-carnivorous-dinosaur-was-a-vegetarian/1428969

https://www.hakaimagazine.com/features/footprints-of-extraction/

https://en.wikipedia.org/wiki/Festningen_Sandstone

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=collectionSearch&collection_no=69755

———

[1] d. Lapparent, A. F. (1960). Découverte de traces de pas de Dinosauriens dans le Crétacé du Spitzberg [Discovery of dinosaur footprints in the Cretaceous of Spitzbergen]. Comptes Rendus de l’Académie des Sciences à Paris. 251: 1399-1400.

[2] Colbert, E. H. (1984). The Great Dinosaur Hunters and Their Discoveries. Dover Publication (Reprint Edition). pp. 257-264.

[3] Smelror, M. (2007). Dinosaurs on Svalbard. Det Kongelige Norske Videnskabers Selskab Årbok. 2007: 73-77.

[4] Hurum, J. H.; Milàn, J.; Hammer M.; Amundsen, H.; Sæther, B. (2006). Tracking polar dinosaurs—new finds from the Lower Cretaceous of Svalbard. Norwegian Journal of Geology. 86: 397-402.

[5] Hurum, J. H.; Druckenmiller, P. S.; Hammer, Ø.; Nakrem, H. A.; Olaussen, S. (2016). The theropod that wasn’t: an ornithopod tracksite from the Helvetiafjellet Formation (Lower Cretaceous) of Boltodden, Svalbard. Geological Society, Special Publications 434: 189-206.

[6] Zhou, Z. (2006). Evolutionary radiation of the Jehol Biota: chronological and ecological perspectives. Geological Journal. 41: 377–393. doi: 10.1002/gj.1045

[7] Ladant, J.; Donnadieu, Y. (2016). Palaeogeographic regulation of glacial events during the Cretaceous supergreenhouse. Nature Communications. 7: 12771. doi: 10.1038/ncomms12771

[8] Rich, T.; Rich, P. (1989). Polar dinosaurs and biotas of the Early Cretaceous of southeastern Australia. National Geographic Research. 5 (1): 15–53.

Datum: 11.05.2021
Tisk článku


Diskuze:

pangea

Eva M,2021-05-15 16:33:35

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pangea

mne na tom dost mate, ve které zem.šířce se vlastně nacházela která země "za dinosaurů"... když tedy existence dinosaurů spadá do období pangey a jejího rozpadu...

Odpovědět

Stopy

Tomáš Novák,2021-05-12 15:20:12

To určitě nepřekvapuje, dinosauři obývali prokazatelně i vyšší zeměpisné paleo-polohy, snad až kolem 75. stupně :-)

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace