Jak změřit stegosaura  
…aneb Měli to chlapci z Cesty do pravěku správně?

Zmenšený model stegosaura z filmu Cesta do pravěku, umístěný v jedné z chodeb na Ústavu geologie a paleontologie PřF UK. Ačkoliv vychází toto zpodobnění ikonického dinosaura z velmi zastaralých představ poplatných polovině minulého století, jedná se i tak o působivé dílo, které rozhodně nepřehlédnete. Kredit: Vlastní snímek autora, leden 2015.
Zmenšený model stegosaura z filmu Cesta do pravěku, umístěný v jedné z chodeb na Ústavu geologie a paleontologie PřF UK. Ačkoliv vychází toto zpodobnění ikonického dinosaura z velmi zastaralých představ poplatných polovině minulého století, jedná se i tak o působivé dílo, které rozhodně nepřehlédnete. Kredit: Vlastní snímek autora, leden 2015.

Mezi nejvíce ikonické scény z proslulého československého snímku Cesta do pravěku patří i ta, kdy čtveřice hlavních hrdinů zkoumá a měří tělo ptakopánvého dinosaura rodu Stegosaurus, uhynuvšího po souboji s dravým ceratosaurem.[1] Délka těla mrtvého dinosaura je odměřena na devět kroků, což má podle chlapců odpovídat zhruba osmi metrům. Největší hřbetní desky jsou zase velké 60 krát 60 centimetrů a samotný Stegosaurus je velikostně přirovnáván k tanku. Jsou ale udávané míry správné? Opravdu byli stegosauři tak velcí a mohutní, jak můžeme ve filmu vidět? Samozřejmě musíme počítat s tím, že silueta a držení těla filmového stegosaura jsou již značně neaktuální a odpovídají znalostem o dinosaurech z poloviny minulého století.[2] Zde nám ale půjde o něco jiného – opravdu dosahoval stegosaurus a jeho výrazné krční, hřbetní a ocasní dermální útvary (desky a ocasní bodce) velikosti zobrazené ve slavné scéně zmíněného filmu? V minulých desetiletích se objevovaly názory, že stegosaurus Karla Zemana byl příliš velký a mohutný, a ve skutečnosti šlo přitom o značně štíhlé a relativně lehké zvíře. Zčásti je to pravda, protože stegosauři patřili skutečně spíše k menším zástupcům hlavních vývojových linií dinosaurů, dosahujícím skromnějších rozměrů než největší teropodi, ornitopodi a pochopitelně i sauropodi v jimi obývaných ekosystémech.[3] Klad Stegosauria zahrnuje necelé tři desítky vědecky platných druhů, žijících v období střední jury až rané křídy (asi před 170 až 120 miliony let) na území většiny současných kontinentů.[4] Nejstarší formy stegosaurů zatím neznáme, ale vývojově primitivní tyreofoři (jako byl rod Scutellosaurus) ukazují, že jejich první zástupci byli velcí asi jen jako menší pes (délka kolem 1,2 metru a hmotnost v rozmezí 3 až 10 kg).[5] Oproti tomu největší zástupci, jako byly pozdně jurské rody Dacentrurus a právě Stegosaurus, už mohly překonávat hmotnost největších zástupců slonů afrických a byli dlouzí téměř jako standardní autobus.[6] Do jaké maximální velikosti ale mohli stegosauři skutečně dorůstat? V některých pramenech z přelomu minulého a současného století je pro tohoto severoamerického „obrněného“ dinosaura udávána délka v rozmezí 6 až 7 metrů a hmotnost zhruba do tří tun.[7]

 

Stegosauři byli jedněmi z největších zástupců své vývojové skupiny. Největší známý druh Stegosaurus ungulatus patrně dosahoval délky přes 9 metrů a hmotnosti v rozmezí 5 až 7 tun. Tím dokonce mírně překonává velikost stegosaura ze snímku Karla Zemana. Kredit: KoprX; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Stegosauři byli jedněmi z největších zástupců své vývojové skupiny. Největší známý druh Stegosaurus ungulatus patrně dosahoval délky přes 9 metrů a hmotnosti v rozmezí 5 až 7 tun. Tím dokonce mírně překonává velikost stegosaura ze snímku Karla Zemana. Kredit: KoprX; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Tyto odhady vycházely z údajů pro rozměry menších kosterních exemplářů, jakými jsou například i subadultní jedinci, objevení ve Wyomingu v letech 1994 a 2003 („Sophia“), dosahující délky 4,6 metru a 5,8 metru, resp.[8] Hmotnost těchto nedospělých exemplářů je odhadována na 1,5 až 2,2 tuny. Podle amerického badatele Gregoryho S. Paula a jeho referenčního díla The Princeton Field Guide to Dinosaurs dosahovaly běžně velké dospělé exempláře druhu S. stenops délky asi 6,5 metru a hmotnosti přibližně 3500 kg, u mírně většího druhu S. ungulatus pak 7 metrů a 3800 kg.[9] U velkých kosterních exemplářů, jako je ten z Peabody Museum v Yale (YPM 1850), objevený v Coloradu v roce 1877, jsou nicméně odhadované rozměry ještě podstatně velkolepější. Zmíněný jedinec dosahoval délky kolem 9 metrů (v závislosti na podobě rekonstrukce a anatomické pozice kostry), hmotnost takto velkých stegosaurů je pak nově odhadována asi na 4700 až 7000 kg.[10] A takovými rozměry už by exemplář z Yale velmi dobře odpovídal i velikosti jedince ze snímku Cesta do pravěku, ba dokonce by tohoto svého filmového konkurenta poněkud zastínil. Jaká ale byla skutečná velikost hřbetních plátů? Také tu trefili tvůrci filmu velmi dobře. Zmíněný obří jedinec z Colorada měl skutečně největší pláty nad bederní oblastí páteře, kde mohly měřit přes 60 cm na výšku i šířku. Nejvyšší udávaný rozměr pro výšku dermální desky ale činí fantastických 108,6 cm a pro její šířku pak 74,3 cm. Ocasní bodce dosahují u známých jedinců stegosaurů délky v rozmezí 60 až 90 cm, u velkého exempláře z Yale však dosahují maximální délky „jen“ 64 cm.[11] Zajímavé údaje o těchto stegosauřích „ozdobách“ publikoval před dvěma lety již zmíněný Gregory S. Paul se dvěma kolegy v rámci odborné práce o odhadech hmotností obratlovců (včetně dinosaurů).[12] Paul se mimo jiné zaměřil také na menšího jedince stegosaura s označením USNM 4934, dosahujícím odhadované hmotnosti 2611 kg. Pro tohoto menšího subadultního nebo raně dospělého stegosaura odhaduje hmotnosti jednotlivých hřbetních desek se započítanou přítomností keratinového pokryvu na 0,25 až 24,45 kg a jejich celkovou hmotnost pak na 159 kg. Celková hmotnost čtveřice ocasních bodců tohoto exempláře činí podle Paula 26,5 kilogramu, tedy v průměru asi 6,6 kilogramu na každý z nich.

 

Ačkoliv stegosauři obvykle nepatřili mezi největší živočichy svých ekosystémů, při pohledu zblízka jsou jejich kostry i tak velmi impozantní. Největší exempláře tohoto pozdně jurského ptakopánvého dinosaura dosahovaly délky nákladního vozu a mohly vážit víc než odrostlí samci slona afrického. Zde kosterní exponát v Muzeu přírodních věd v belgickém Bruselu. Kredit: Vlastní snímek autora, únor 2009.
Ačkoliv stegosauři obvykle nepatřili mezi největší živočichy svých ekosystémů, při pohledu zblízka jsou jejich kostry i tak velmi impozantní. Největší exempláře tohoto pozdně jurského ptakopánvého dinosaura dosahovaly délky nákladního vozu a mohly vážit víc než odrostlí samci slona afrického. Zde kosterní exponát v Muzeu přírodních věd v belgickém Bruselu. Kredit: Vlastní snímek autora, únor 2009.

Tělní pláty a ocasní bodce představují u tohoto stegosaura 7,1 % celkové hmotnosti těla (konkrétně 185,5 kg z 2611 kg). Snadno tak můžeme extrapolovat, že v případě sedmitunového jedince stegosaura by za předpokladu shodného poměru velikosti těla a tělních útvarů vážily desky celkově asi 426 kg a bodce 71 kg, tedy v průměru téměř 18 kg každý. Velikost desek ani bodců stegosaurů však spolu s rostoucí velikostí a mohutností jejich těla přímo úměrně nenarůstala.[13] Přesto se dá přinejmenším s dostatečnou mírou pravděpodobnosti odhadnout, že největší bederní desky stegosaurů mohly vážit výrazně přes 30 kilogramů a největší bodce přes 10 kg. Pokud by si je tedy chlapci ve filmu chtěli potěžkat (za předpokladu, že by byly odděleny od mrtvého těla dinosaura), možná by měli co dělat, aby je vůbec uzvedli. A na závěr – skutečně měli velcí dospělí stegosauři tak široké hřbety, aby po nich v prostoru mezi oběma řadami desek mohl projít člověk jako po pěšince? Co se týká celkové šířky trupu, ta dosahovala u dospělých stegosaurů přibližně 1,5 až 1,8 metru, což docela odpovídá pohodlnému chodníku. Problémem je však zejména rozmístění oněch 17 až 22 desek, které se ve skutečnosti nacházely mnohem blíže u sebe, a prostor mezi nimi byl pro pohodlnou procházku po hřbetě dinosaura příliš úzký.[14] Přesná podoba rozmístění a orientace těchto pozměněných osteodermů na stegosauřích krcích, hřbetech a ocasech je stále předmětem dohadů, nejpravděpodobnější rekonstrukce je nicméně umísťují do dvou vůči sobě lehce posunutých řad, mezi kterými činil rozestup maximálně několik málo decimetrů.[15] Trochu méně než kolik zobrazoval film, ale možná dostatečně na to, aby mladý chlapec dokázal v tomto užším prostoru projít. Ačkoliv tedy stegosauři vypadali jinak, než jak jsou ve filmu Cesta do pravěku zobrazeni, samotná scéna je velmi nápaditá a nanejvýš působivá. A co víc, po hřbetě velkých jedinců stegosaurů (pokud by například zahynuli opřeni o strom a zůstali tak ve vzpřímené poloze se hřbetem mířícím vzhůru) by se skutečně dalo chodit právě tak, jak nám to před 67 lety ukázal režisér Karel Zeman!

 

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Stegosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/stegosaurus.html

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/stegosaurus.php

http://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38814

https://blogs.scientificamerican.com/tetrapod-zoology/the-stegosaurus-plate-controversy/

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/stegosaurus-plate-debate-142166929/


 

[1] Viz např. odkaz: https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396218

[2] Gilmore, C. W. (1919). A newly mounted skeleton of the armored dinosaur, Stegosaurus stenops, in the United States National Museum (PDF). Proceedings of the United States National Museum. 54 (2241): 383–390. doi: 10.5479/si.00963801.54-2241.383

[3] Foster, J. R. (2003). Paleoecological analysis of the vertebrate fauna of the Morrison Formation (Upper Jurassic), Rocky Mountain region, U.S.A. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 23. Albuquerque, New Mexico: New Mexico Museum of Natural History and Science. Str. 1-95.

[4] Maidment, S. C. R. (2010). Stegosauria: A review of the body fossil record and phylogenetic relationships. Swiss Journal of Geosciences. 103: 199-210. doi: 10.1007/s00015-010-0023-3

[5] Holtz, T. R., Jr.; Rey, L. V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 38). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[6] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLOS Biol. 12 (5): e1001853. doi: 10.1371/journal.pbio.1001853

[7] Galton, P. M.; Upchurch, P. (2004). Stegosauria In: Weishampel, D. B.; Dodson, P.; and Osmólska, H. (eds.): The Dinosauria, 2nd edition. Berkeley: University of California Press. Str. 344-345.

[8] Maidment, S. C. R.; Brassey, C.; Barrett, P. M. (2015). The Postcranial Skeleton of an Exceptionally Complete Individual of the Plated Dinosaur Stegosaurus stenops (Dinosauria: Thyreophora) from the Upper Jurassic Morrison Formation of Wyoming, U.S.A. PLOS ONE. 10 (10): e0138352. doi: 10.1371/journal.pone.0138352

[9] Brassey, C. A.; Maidment, S. C. R.; Barrett, P. M. (2015). Body mass estimates of an exceptionally complete Stegosaurus (Ornithischia: Thyreophora): comparing volumetric and linear bivariate mass estimation methods. Biology Letters. 11 (3). 20140984. doi: 10.1098/rsbl.2014.0984

[10] Benton, Michael, J. (2019). Dinosaurs Rediscovered (The Scientific Revolution in Paleontology). Thames and Hudson, London (str. 207).

[11] Gauthier, J.; Brinkman, D. (2012). Reconstructing an Icon: Historical Significance of the Peabody’s Mounted Skeleton of Stegosaurus and the Changes Necessary to Make It Correct Anatomically. www.semanticscholar.org.

[12] Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-Y. (2020). A Review and Reappraisal of the Specific Gravities of Present and Past Multicellular Organisms, with an Emphasis on Tetrapods. The Anatomical Record. doi: 10.1002/ar.24574

[13] Hayashi, S.; Carpenter, K.; Suzuki, D. (2009). Different Growth Patterns between the Skeleton and Osteoderms of Stegosaurus (Ornithischia: Thyreophora). Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (1): 123–131. doi: 10.1080/02724634.2009.10010366

[14] Revan, A. (2011). Reconstructing an Icon: Historical Significance of the Peabody’s Mounted Skeleton of Stegosaurus and the Changes Necessary to Make It Correct Anatomically (PDF). Disertační práce, Fakulta geologie a geofyziky, Yaleova univerzita.

[15] Saitta, E. T. (2015). Evidence for Sexual Dimorphism in the Plated Dinosaur Stegosaurus mjosi (Ornithischia, Stegosauria) from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Western USA. PLOS ONE. 10 (4): e0123503. doi: 10.1371/journal.pone.0123503

Datum: 21.04.2022
Tisk článku


Diskuze:

Zemanovy pravěké potvory

Eva M,2022-04-26 08:18:43

Dobrý den, nechtěl byste se ještě někdy vrátit k Phorusrhakchovi/fororakchovi a vztahu mezi dinosaury a ptáky?
Kde je předěl, díky němuž je Phorusrhacos řazen mezi ptáky?
Prý jsou mu blízké seriemy - jako že jsou "přímými potomky", nebo jen způsobem života?
Liší se v tom případě seriemy od ostatních ptáků, např. schopných letu, tj. "vznikli" ptáci z více linií dinosaurů?

Odpovědět


Re: Zemanovy pravěké potvory

Tomáš Novák,2022-04-27 09:06:48

Tak neogénní ptáci jsou samozřejmě už "ptačími" dinosaury, nikoliv "neptačími", které známe pouze z druhohorní éry (vyhynuli bez potomků před 66 miliony let) :-)

Odpovědět


Re: Re: Zemanovy pravěké potvory

Eva M,2022-04-27 09:42:42

Tak mně na tom přijde zajímavé, že ti ptáci jsou možná "polyfyletičtí" /tedy aspoň se mi jeví, že by mohli být.../

Odpovědět

Stegosaurus Karla Zemana

Tomáš Novák,2022-04-22 14:25:33

I když byl příliš mohutný (hlavně trup, nohy a krk), připadal mi filmový protějšek skutečného stegouše jaksi malebnější. Trochu jako nějaké popkulturní stvoření pocházející z mýtů nebo pohádek. Díky za článek! :-)

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace