Globální klima před vyhynutím dinosaurů  
…aneb Bylo před katastrofou na konci křídy hezky?

Scenérie u řeky Brazos v Texasu. Rozbor sedimentů v okolí této řeky prokázal, že na konci éry dinosaurů bylo na většině území Severní Ameriky pořádné horko. Průměrné teploty tu přesahovaly 30 °C. Kredit: Leaflet; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)
Scenérie u řeky Brazos v Texasu. Rozbor sedimentů v okolí této řeky prokázal, že na konci éry dinosaurů bylo na většině území Severní Ameriky pořádné horko. Průměrné teploty tu přesahovaly 30 °C. Kredit: Leaflet; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

V období pozdní křídy, asi před 100 až 66 miliony let, bylo celosvětové podnebí poměrně teplé až horké. Na počátku tohoto období bylo dokonce extrémní horko, přičemž průměrné teploty byly vlivem tzv. skleníkového efektu o mnoho stupňů Celsia vyšší než dnes.[1] Například na území Texasu v lokalitě u řeky Brazos činila podle odborného odhadu průměrná teplota při hladině moře v období krátce před dopadem asteroidu asi 30 až 31 °C.[2] V průběhu pozdní křídy (zhruba před 78 miliony let) byly průměrné teploty skutečně mnohem vyšší než dnes. I v zeměpisných šířkách odpovídajících současné Skandinávii dosahovaly hodnot v rozmezí 15 až 27 °C, což je o víc než 10 °C více než v geologické současnosti.[3] Postupně se ale ukazuje jasný trend snižování teploty, který s jistými výkyvy probíhal poslední desítky milionů let křídy. Hladina oceánů byla tehdy velmi vysoká, v některých obdobích snad o více než 100 metrů vyšší než dnes. Ještě asi pět milionů let před koncem křídy (zhruba před 71 miliony let) byl obsah CO2 v ovzduší podstatně vyšší než v současnosti a Země procházela obdobím silného skleníkového efektu, takže teploty opět výrazně vzrostly. V takovém tropickém prostředí se dobře dařilo dinosaurům i dalším plazům. Existují doklady o možných změnách orientace oceánských proudů v tehdejším Atlantiku, které se mohly na změnách klimatu významně podepsat a vedly k vytvoření systému hlubokomořských proudů (oceánskému termohalinnímu výměníku), podobnému tomu současnému.

 

Na globální klima posledních milionů let křídové periody měla velký vliv enormně silná výlevná sopečná činnost na území tehdejší ostrovní Indie. Jejím výsledkem jsou tzv. Dekkánké trapy, zabírající dnes rozlohu kolem 500 000 kilometrů čtverečních. Kredit: Leonardo HerSan; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Na globální klima posledních milionů let křídové periody měla velký vliv enormně silná výlevná sopečná činnost na území tehdejší ostrovní Indie. Jejím výsledkem jsou tzv. Dekkánké trapy, zabírající dnes rozlohu kolem 500 000 kilometrů čtverečních. Kredit: Leonardo HerSan; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Příčinou byly tektonické pochody v jižním Atlantiku, které odstranily některé dlouhodobé bariéry pro proudění hlubokých oceánských vodstev. Zároveň se odehrává laramijská orogeneze, která jako intenzivní horotvorný proces v podstatě likviduje Vnitrozemské kontinentální moře.[4] Oba tyto pochody pak přispívají k tomu, že v průběhu kenozoika je podnebí relativně chladnější než v křídě.[5] Právě na pomezí raného a pozdního maastrichtu (přibližně před 69 miliony let) dochází k výrazné změně směrem k celkovému ochlazování globálního klimatu.[6] Až na výjimky, jakou je například paleocenní–eocenní teplotní maximum, při němž se celosvětová průměrná teplota zvýšila o 5 až 8 °C a hladiny oceánů se ohřály v průměru asi o 2 °C, bylo kenozoické klima relativně chladnější.[7] Úroveň hladiny oceánů tehdy průběžně a opakovaně kolísala.

 

Klima v posledních stovkách tisíc let křídy bylo přinejmenším na území západu Severní Ameriky (dřívější Laramidie) velmi teplé a vlhké. Dinosauři jako ceratopsid Triceratops horridus a jeho menší příbuzný Leptoceratops gracilis tak žili ve světě končícího „dlouhého dinosauřího léta“. Kredit: ABelov2014; Wikipedia (CC BY 3.0)
Klima v posledních stovkách tisíc let křídy bylo přinejmenším na území západu Severní Ameriky (dřívější Laramidie) velmi teplé a vlhké. Dinosauři jako ceratopsid Triceratops horridus a jeho menší příbuzný Leptoceratops gracilis tak žili ve světě končícího „dlouhého dinosauřího léta“. Kredit: ABelov2014; Wikipedia (CC BY 3.0)

Koncem křídy každopádně dochází k pomalému ústupu vnitrozemských moří a klima je velmi nestálé. Před 70,5 miliony let se zvyšuje biodiverzita planktonických mikroorganismů asi o 43 %.[8] Mezi 70 a 69 a dále 66 až 65 miliony let ukazují poměry izotopů některých prvků velmi vysoký obsah oxidu uhličitého v atmosféře (1000 – 1400 ppmV)[9], přičemž průměrná teplota na západě tehdejšího území Texasu činila podle výpočtů asi 21 až 23 °C. Zdá se také, že výrazný nárůst množství CO2 v atmosféře vedl k celkovému zvýšení průměrné teploty asi o 0,6 °C.[10] Tyto údaje jsou však jen pomocné a při interpretaci vymírání na konci křídy je třeba k nim přistupovat s jistou rezervou. Před zhruba 67,5 miliony let, tedy 1,5 milionu let před událostí K-Pg, dochází k ochlazení povrchové vrstvy oceánu, přičemž teplota klesá až k hodnotě 13 °C. Výzkum také ukazuje velmi zajímavou skutečnost, že teplota oceánských vod v rozmezí 400 až 200 tisíc let před událostí K-Pg stoupala o 3 až 4 °C. Posledních 100 000 let bylo ale naopak svědkem ochlazení, kdy již před hromadným vymíráním vyhynulo snad až kolem 66 % druhů tehdejších planktonických mikroorganismů.[11] V době, kdy dochází k hromadnému vymírání, se primární produktivita snižuje, stále ale není jisté, jak výrazně. Více o změnách klimatu a dalších průvodních jevech této události bude pojednáno v jedné z následujících kapitol. V Severní Americe se v době události K-Pg setkáváme s teplotním gradientem asi 0,4 °C na jeden stupeň severní šířky. Podle některých údajů dochází k vymírání mnoha skupin organismů samotným vlivem fluktuací v teplotě a podnebních výkyvech, způsobovaných zřejmě masivní vulkanickou činností v Indii (kdy vznikají tzv. Dekkánské trapy) a snad i jinými příčinami. K vymírání menšího rozsahu, tzv. na pozadí, by v této době zřejmě došlo i bez přispění impaktu planetky. Dopad nicméně situaci výrazně zdramatizoval, a to na mnoha úrovních. Například obsah CO2 v atmosféře v krátkém časovém úseku stoupl z asi 350-500 ppm na zhruba 2300 ppm, což by samo o sobě dokázalo zvýšit průměrnou teplotu při povrchu zhruba o 7,5 °C. Nevíme s jistotou, zda v této době již existovaly polární ledovcové čepičky, o to méně potom tušíme, jak výrazně by je události na přelomu křídy a paleogénu[12] zasáhly a proměnily.[13]

 

Novější výzkumy ukazují, že významný podíl na neobvyklém zvýšení globální teploty před koncem geologického věku maastricht měly dekkánské vulkány na území současné Indie, jejichž enormně silná výlevná činnost patrně sehrála významnou úlohu ve výkyvech globálního klimatu na úplném konci křídové periody. Na počátku paleocénu vykazuje klima důsledky dopadu planetky Chicxulub, dochází k ochlazení a podnebí je celkově podstatně sušší než v předchozí křídě. To odpovídá existenci mračen prachu, zvednutých při dopadu, které potom na dlouhé měsíce nebo dokonce roky odrážely sluneční světlo. V průběhu paleocénu však dochází k rapidnímu oteplování, a toto období patří dokonce k nejteplejším ve zdokumentované historii Země.[14] Ledovcové příkrovy tehdy zřejmě neexistovaly a typickým vegetačním typem byl bujný tropický prales.[15] Po nějaké době, kdy se svět vzpamatovával z masového vymírání, se v horkém klimatu začalo velmi dobře dařit četným savcům a ptákům, rostlinám, útesotvorným korálům apod. Celkově se však událostí K-Pg odstartoval trend k postupnému ochlazování klimatu, který trvá dodnes (ačkoliv je přerušován událostmi tzv. termálních maxim[16]).

 

V současnosti ostatně žijeme v relativně velmi chladném období fanerozoika[17], kdy průměrná celosvětová teplota dosahuje jen kolem 14 °C.[18] V paleocénu byly průměrné celosvětové teploty skutečně mnohem vyšší než dnes (možná až o 15 °C) a obsah CO2 v atmosféře byl rovněž výraznější (činil kolem 500 ppmV).[19] Například výzkumy z let 2013 a 2018 prokázaly, že v paleocénu činila průměrná teplota v tropickém pásmu 23 až 29 °C (± 4.7 °C), což je asi o 10 až 15 °C víc, než se dříve předpokládalo.[20][21] Taková tedy byla klimatická situace na rozhraní křídy a paleogénu, v době před zhruba 69 až 65 miliony let. Dokážeme ale za pomoci zmíněných údajů o celosvětových změnách klimatu lépe odhadnout rozsah a podstatu samotného kataklyzmatu na konci křídy? To nejspíš s jistotou prokážou až další desetiletí paleoklimatologických výzkumů.


Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

 

Short Summary in English: The global climate across the Cretaceous–Paleogene boundary (K–Pg or formerly the K–T boundary) 66 million years ago is very important to geologic time as it marks a catastrophic global extinction event, one of the „Big Five“ mass extinctions of the Phanerozoic eon.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Climate_across_Cretaceous-Paleogene_boundary

https://www.geol.umd.edu/~tholtz/G104/lectures/104extinct.html

https://ucmp.berkeley.edu/diapsids/extinction.html

https://www.geolsoc.org.uk/chicxulub

https://ucmp.berkeley.edu/education/events/cowen1b.html


 

[1] Wilson, P. A.; Norris, R. D.; Cooper, M. J. (2002). Testing the Cretaceous greenhouse hypothesis using glassy foraminiferal calcite from the core of the Turonian tropics on Demerara Rise. Geology. 30 (7): 607-610.

[2] Vellekoop, J.; et al. (2014). Rapid short-term cooling following the Chicxulub impact at the Cretaceous-Paleogene boundary. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 111 (21): 7537-7541.

[3] de Winter, N. J.; et al. (2021). Absolute seasonal temperature estimates from clumped isotopes in bivalve shells suggest warm and variable greenhouse climate. Communications Earth & Environment. 2: 121.

[4] Fanti, F.; et al. (2022). Filling the Bearpaw gap: Evidence for palaeoenvironment-driven taxon distribution in a diverse, non-marine ecosystem from the late Campanian of west-Central Alberta, Canada. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 592: 110923.

[5] Frank, T. D.; Arthur, M. A. (1999). Tectonic forcings of Maastrichtian ocean-climate evolution. Paleoceanography. 14 (2): 103–117.

[6] Torsvik, T. H.; Cocks, L. R. M. (2017). Earth history and palaeogeography. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press. Str. 220, 222, 230, 234.

[7] Babila, T. L.; et al. (2022). Surface ocean warming and acidification driven by rapid carbon release precedes Paleocene-Eocene Thermal Maximum. Science Advances. 8 (11): eabg1025.

[8] Liangquan, L.; Keller, G. (1997). Maastrichtian Climate, Productivity, and Faunal Turnovers in Planktic Foramifinera in South Atlantic DSDP Sites 525A and 21. Marine Micropaleontology. 33: 55-86.

[9] Ppm (partes per million) je jednotka obsahu stopových prvků v látce. Představuje počet částic daného prvku připadající na jeden milion částic (1 ppm = 0,000 001 %).

[10] Nordt, L.; Atchley, S.; Dworkin, S. (2003). Terrestrial Evidence for Two Greenhouse Events in the Latest Cretaceous. GSA Today. 13 (12): 4-9.

[11] Liangquan, L.; Keller, G. (1997). Maastrichtian Climate, Productivity, and Faunal Turnovers in Planktic Foramifinera in South Atlantic DSDP Sites 525A and 21. Marine Micropaleontology. 33: 55-86.

[12] Paleogén je geologická perioda starších třetihor, starší ze dvou období kenozoika (mladší je neogén). Paleogén začíná katastrofou před 66 miliony let a končí před přibližně 23 miliony let. Je třeba nezaměňovat toto období za paleocén, což je první geologická epocha této periody. Paleocén datujeme do doby před 66 až 56 miliony let.

[13] Nicméně i v období „skleníkového efektu“ nejspíš existovaly kratší periody zalednění, které mohou vysvětlit pozorované prudké poklesy teplot v geologickém záznamu křídy.

[14] Bowen, G. J.; et al. (2015). Two massive, rapid releases of carbon during the onset of the Palaeocene–Eocene thermal maximum. Nature. 8: 44-47.

[15] Kowalczyk, J. B.; et al. (2018). Multiple Proxy Estimates of Atmospheric CO2 From an Early Paleocene Rainforest. Paleoceanography and Paleoclimatology. 33 (12): 1, 427–1, 438.

[16] Období výrazně zvýšených průměrných teplot, nejznámější je období termálního maxima na přelomu třetihorního paleocénu a eocénu v době asi před 55 miliony let, kdy průměrné teploty vzrostly asi o 5 až 8 °C.

[17] Fanerozoikum je eon (nesmírně dlouhé období), zahrnující posledních asi 541 milionů let geologického času. V tomto období již známe organismy z lepšího a kompletnějšího fosilního záznamu, proto se období právě takto nazývá (v překladu „zjevný/viditelný život“). Předchozí období je někdy nazýváno jako eon kryptozoikum = „skrytý život“.

[18] Yunxia, Z.; et al. (2021). Global Patterns of Hottest, Coldest, and Extreme Diurnal Variability on Earth. Bulletin of the American Meteorological Society. 102 (9): 1-23.

[19] Viz např. web http://www.scotese.com/climate.htm.

[20] Naafs, B. D. A.; et al. (2018). High temperatures in the terrestrial mid-latitudes during the early Palaeogene (PDF). Nature Geoscience. 11 (10): 766–771.

[21] Hansen, J.; et al. (2013). Climate sensitivity, sea level and atmospheric carbon dioxide. Philosophical Transactions of the Royal Society A. 371 (2001): 20120294.

Datum: 28.07.2022
Tisk článku


Diskuze:

Změna globálního klima

Peter Báňas,2022-07-30 15:38:15

V době kdy zde byli dinosauři bylo i větší teplo.
Díky vyšším teplotám a vyšším koncentracím CO2 se globálně dařilo býložravcům a tím pádem i masožravci si přišli na své.
Avšak to co tehdy stejně jako dnes definovalo globální klima nebylo CO2 jak se momentálně lidstvo domnívá.
Že vědecká obec, je schopná mýlit dokazuje naštěstí historie, nebylo to jednou a mnohdy to nebyli banality.

Stejná je dle mého názoru situace i dnes.
Lidstvo pronásleduje jedinou sloučeninu o které je přesvědčeno, že může za globální změnu teplot.

Planeta i bez člověka nebo dinosaurů je jakási varná koule.
Koule kde se to všecko pohybuje téměř stejně jako v kotlíku s gulášem.
Avšak tento pohyb je téměř globální a zdánlivě pomalý.
To všechno co se zde pohybuje je celá medělevova tabulka prvků.
Tyto prvky vzájemně reagují tvoří sloučeniny a vzájemně se ovlivňují.

Ze sedimentů se dnes ví že kdysi dávno v hluboké minulosti naší planety bylo zde minimální množství minerálních látek rozpuštěných ve vodě. Tento fakt měl za následek skutečnost že naše planeta bývala obří ledovou koulí. Možná by tomu bylo tak i nadále kdyby naštěstí nedošlo ke střetu s vesmírným tělesem, tato srážka sebou přinesla díky tření obřích objemů materiálů teplo potřebné ke vzniku tekutého jádra a dále k odmrštění části hmoty na naší oběžnou dráhu.

Těleso utvořené na naší oběžné dráze bývalo k nám mnohem blíže než je tomu dnes.
Díky jeho gravitačnímu poli a zároveň pohybu slapové síly působili nikoliv pouze na povrch naší planety, ale také na její již tekuté jádro, které se díky tomuto jevu pohybuje a tře se o zemský obal, dále tímto dochází k tření a emisi tepla které udržuje naše jádro v tekutém stavu.

Všichni dnes víme, že naše planeta si prošla bouřlivým obdobím plným sopečných erupcí. Bylo to dáno blízkostí našeho souputníka, který se i dnes od nás vzdaluje cca o 3,8 cm ročně ano máte pravdu to nic není ovšem za 300 milion let je to cca 2,5% dnešní vzdálenosti.

Od doby kdy globální ledový pokryv, byť jen částečně roztál objevil se vodní cyklus pohyb mas demineralizované vody bylo to v době kde zde ještě nebyla vegetace.
Docházelo k srážkám a omývání zvětralého povrchu na pevnině s tímto omýváním se nám do pohybu přidává další věc a tou jsou minerální látky, které sice v slabých koncentracích, ale doplňují oceánskou vodu a zároveň jí začínají měnit.

Všichni velmi dobře víme co dokáží sloučeniny jako např. NaCl posypová sůl s ledem v zimě zimní údržba dnes naprosto běžná věc bez, které se dinosauři museli obejít.
Díky úbytku ledových ploch a obnažení větší plochy oceánu dochází k větší absorbci infračerveného záření oceánskou vodou vznikají podmořské proudy jelikož demineralizovaná voda která taje a mísí se s vodou bohatou na minerály těžkne a klesá na dno jenže na ní tlačí další a další miliardy tun vody což vede k vzniku mořských proudů a zároveň k distribuci tepla a tímto globálně po celé začíná teplota stoupat. Hovoříme o době kdy zde ještě není vegetace biomasa a uhlík ještě nedostal slovo nicméně přítomen již byl v podobě emisí ze sopek.

Teprve tehdy kdy se vytvořili první mikroorganismy které k svému životu potřebovali minerální látky a pomáhali si světlem a teplem dochází k vzniku toho plynného obalu který připomíná dnešní atmosféru.

Primitivní formy života se zdokonalují a pozvolna dobývají i pevninu v té době ještě relativně sladký oceán je domovinou řas které absorbují uhlík, které jsou v tak obřích objemech zastoupené v oceánské vodě že dali vzniknout dnešním podmořským nalezištím fosilních komodit.

Vlivem neustálého zvyšujícího se množství minerálních látek v oceánu dochází ke kolapsu glaciálních oblastí pevnina sotva zabírá 20% povrchu planety a díky velkým pohybům energie dochází k velkým atmosférickým anomáliím, které vedou k tak velkému dmutí oceánské vody a v součinností s přílivem a odlivem se dostává voda hluboko do pevniny kde nemá jinou možnost cesty zpátky do oceánu, než odpar a zanechání slaného dědictví viz naše dnešní naleziště soli.

Touto cestou pozvolna dochází k demineralizaci nebo chcete li desalinizaci oceánské vody, která se díky této skutečnosti stává vodou, která ochotně zamrzne a to zejména na pólech a vyšších nadmořských výškách i na pevnině. Voda z pevniny ustupuje distribuce tepla je čím déle tím obtížnější a přichází glaciál doba ledová.

Toto se několikrát zopakuje než přijdou dinosauři a po nich lidé.
Avšak je tu jeden velmi podstatný a velký rozdíl.

Na této planetě za celou její historii neexistoval jiný podobný živočich, který by byl ochoten a zároveň schopen těžby minerálních látek v tak obrovském měřítku jako to za posledních 300 let dokázala lidská populace. A navíc nikdy zde neexistoval živočich, který by vyrobil a uvedl do chodu zařízení, které má miliony km dlouhé neomylné potrubí, které končí v řečištích a zvyšuje objem rozpuštěných minerálů v řekách které končí ano v oceánu.

Jen pro dokreslení o čem je zde řeč sůl používá lidstvo nikoliv pouze v podobě slánky na stole pro dochucení potravin, ale celá řada odvětví stojí a padá se solí.
Nábytkářský průmysl petrochemický průmysl výroba skla čistící prací či mycí prostředky, zimní údržba komunikací potravinářský průmysl výroba barviv se bez soli taktéž neobejde atd. atd..

Smutné na celé věci je, že pokud je má teorie pravdivá, tak lidstvo páchá sebezničující absurdní chybu, která k tomu všemu je příliš drahá a nekomfortní.

Již dnes na toto doplácíme ne jen zvýšením poplatků za paliva energie a zákazy aut na spalovací motor a nevím co ještě. Fabriky povinné placení emisních povolenek promítají do cen svých výrobků. platíme velmi krutou a zbytečnou daň již nyní a ti co tuto chybu zaplatí nejvíce jsou ti co přijdou po nás.

Uvádím zde na sebe svůj email s žádostí o jakoukoliv reakci.
Nežádám peníze podporou je míněno případné doplnění nebo rozmnožení a delegování dále.

608334642@seznam.cz

Odpovědět

Fajn

Dalimil Ryšavý,2022-07-29 16:05:34

tak proč tedy dnes ti ekoteroristé vyšilují a proč se jim dostává sluchu? On totiž už i venkovský jouda ví, že klima podléhá cyklickým změnám, že? :-)))

Odpovědět

Jak sa urcila klimaticka citlivost

Radoslav Porizek,2022-07-29 08:33:34

"Například obsah CO2 v atmosféře v krátkém časovém úseku stoupl z asi 350-500 ppm na zhruba 2300 ppm, což by samo o sobě dokázalo zvýšit průměrnou teplotu při povrchu zhruba o 7,5 °C."

Nie je mi jasne, ako sa podarilo kvantifikovat teplotny ucinok CO2 s presnostou na dve platne cislice.

7,5 °C dostaneme pri klimatickej citlivosti 3.4-2.7 (pre 350-500 ppm). Hodnota klimatickej citlivosti uvadzana vo vedeckych clankov ma velky rozptyl: od 0,6 °C po 16 °C.
Dokonca aj IPCC priznava rozptyl: 1.5-4.5 °C, co by pre zvysenie koncetracie na 2300 ppm znamenalo zvysenie priemernej teploty pri povrchu zhruba od 3 °C po 12 °C, cize "o niekolko stupnov Celzia".

Odpovědět


Re: Jak sa urcila klimaticka citlivost

Eva M,2022-07-29 12:47:31

Dobrý den, ona není shoda na aktuálně používané hodnotě klimatické citlivosti?

Neumožňují fosilie, usazeniny atd. odhad teploty na jiném základě, takže je nám ta "klimatická citlivost" pro posouzení minulých dějů /tj. teploty/ celkem jedno?

Odpovědět


Re: Re: Jak sa urcila klimaticka citlivost

Radoslav Porizek,2022-07-30 12:04:13

Dobry den,
Asi zalezi aku zhodu mate na mysli. Politicka zhoda asi bude, posledna sprava IPCC prevazne popisuje prave model s najvacsou klimatickou citlivostou. Co sa tyka vedeckej relevatnosti zvolenia pouzitej klimatickej citlivosti v modelu, tak tam podla mna zhoda nie je.

Ano, teplota sa da lepsie odhadnut z proxy. Toto bola len fakticka poznamka "mimo" na jedno konkretne tvrdenie v clanku, ze narast koncetracie CO2 sposobil narast teploty vyjadreny dvomi platnymi cislam.

Odpovědět

Podnebí před dopadem

Tomáš Novák,2022-07-28 17:21:17

Těžko představitelné pro nás, tvory doby meziledové! V podstatě bychom se cítili jako ve skleníku, a to i v oblastech odpovídajících Skandinávii :-) Není divu, že se tehdy dařilo velkým plazům, včetně dinosaurů...

Odpovědět


Re: Podnebí před dopadem

Mojmir Kosco,2022-07-29 06:36:57

A co teprve energetická náročnost na chlazení mozku.Nekolik článku o velikosti mozku u pravěkých ještěrů a vlastně zde je jeden z důvodů proč neměli tak velké mozky?

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz