Vědci vyřešili sto let starou botanickou záhadu  
Zelený svět, jaký známe dnes, by nevznikl bez změn v uspořádání vodivých pletiv, které umožnily rostlinám vyšší vzrůst a rozšíření i mimo ta nejvlhčí prostředí. Jak při kolonizaci pevniny rostlinám pomohly klíčový problém sucha překonat různé varianty tohoto uspořádání, ukázala mezinárodní studie vedená Martinem Boudou z Botanického ústavu AV ČR, která byla publikována v časopise Science. Výsledky studie nejen odpovídají na sto let starou botanickou záhadu, ale mohou mít také praktický dopad na šlechtění rostlin.

Šíření embolie mezi cévicemi vodivých pletiv dvou odlišných uspořádání. V obou případech embolie překonává přibližně 50 % stěn mezi sousedními cévicemi. Rozdílný výsledek je dán pouze tvarem: rostlina vlevo usychá, ta vpravo žije. Kredit: Bouda,et al. 2022
Šíření embolie mezi cévicemi vodivých pletiv dvou odlišných uspořádání. V obou případech embolie překonává přibližně 50 % stěn mezi sousedními cévicemi. Rozdílný výsledek je dán pouze tvarem: rostlina vlevo usychá, ta vpravo žije. Kredit: Bouda,et al. 2022

Vodivá pletiva zajišťují mimo jiné zásobování nadzemních částí rostlin vodou. Pokud je rostlina vystavena suchu, šíří se vodivým pletivem embolie: vzduchové bubliny, které tok vody nevratně přeruší a navozují smrtící vysychání.

 

Umělecky ztvárněná představa krajiny před více než 400 miliony let, kdy rostliny začaly diverzifikovat uspořádání svých cévních pletiv, zvyšovat svůj celkový vzrůst a osídlovat stále sušší prostředí. Kredit: Julian Kiely, 2022 (reprodukovat obrázek je povoleno pouze u zprávy o této studii)
Umělecky ztvárněná představa krajiny před více než 400 miliony let, kdy rostliny začaly diverzifikovat uspořádání svých cévních pletiv, zvyšovat svůj celkový vzrůst a osídlovat stále sušší prostředí. Kredit: Julian Kiely, 2022 (reprodukovat obrázek je povoleno pouze u zprávy o této studii)

První suchozemské rostliny, které se z vody dostaly na břeh, byly velmi malého vzrůstu a přežívaly jen v bezprostřední blízkosti vody. Asi před 400 miliony let se ale jejich vzrůst začal zvyšovat, vznikaly rozmanitější formy a zároveň začaly osidlovat sušší stanovišťě.

 

Zaujalo nás, že zatímco první cévnaté rostliny soustředily svá vodivá pletiva ve válci uprostřed stonku, skoro žádné žijící rostliny si toto uspořádání neudržely. Tento zdánlivě bezvýznamný fakt nám poskytl klíč k rozluštění celé této kapitoly evoluce,“ říká vedoucí autor studie, Martin Bouda z Oddělení populační ekologie Botanického ústavu.

 

Martin Bouda, Ph.D. Kredit: Botanický ústav AV ČR
Martin Bouda, Ph.D. Kredit: Botanický ústav AV ČR

Z nového objevu vyplývá, že původní válcovité uspořádání vodivých pletiv ve středu stonku se stává s přibývající velikostí rostliny, a tedy tloušťkou vodivého válce, k šíření embolie náchylnější. S větším množstvím vodivých drah je totiž ve válci i více cest, které umožňují nežádoucí šíření embolie (viz obr.).

 

Zjistili jsme, že období sucha přežívají spíše rostliny, jejichž vodivá pletiva jsou uspořádána do úzkých vláken. Pokud jsou cévice shluklé pohromadě, poskytují jejich stěny četná spojení a tedy spoustu nezávislých příležitostí pro šíření embolie. V úzkém vlákně jsou cévice seřazeny jedna za druhou, takže embolie musí překonávat každou jednotlivou stěnu mezi nimi. Je tedy mnohem vyšší pravděpodobnost, že se někde zastaví a rostlina přežije,“ dodává Martin Bouda.

 

Martin Bouda ve spolupráci s Craigem Brodersenem z Yaleovy Univerzity a dalšími americkými vědci zkoumal uspořádání vodivých pletiv žijících a vyhynulých rostlin reprezentujících více než 400 milionů let evoluce. Ze zkamenělin zjistili, že s adaptací vlákna začaly rostliny krátce poté, co se na pevnině vyskytly větší druhy, a diverzita uspořádání vodivých pletiv přetrvává dodnes.

Zkamenělina stonku stromové kapradiny Dernbachia brasiliensis z období permu (před 250-300 miliony let). Modře je zvýrazněná tkáň dopravující vodu. Kredit: Ludwig Luthardt, Museum für Naturkunde, Berlín.
Zkamenělina stonku stromové kapradiny Dernbachia brasiliensis z období permu (před 250-300 miliony let). Modře je zvýrazněná tkáň dopravující vodu. Kredit: Ludwig Luthardt, Museum für Naturkunde, Berlín.

Simulacemi šíření embolie uvnitř existujících i idealizovaných vodivých pletiv tým potvrdil, že nebezpečí uschnutí se rostlina vyhýbá díky užším a komplexnějším tvarům těchto struktur. Inovace vodivých pletiv pak byly jedním z faktorů umožňujících liniím stále větších rostlin se šířit dál od zdrojů vody.

 

Nové poznatky mohou mít praktický dopad např. na šlechtění plodin odolných vůči suchu. Vyšších výnosů bylo u mnoha plodin dosaženo za cenu souběžného snížení jejich odolnosti. V podmínkách měnícího se klimatu však může odolnost vůči suchu být stejně důležitá jako výnos. Pro zajištění potravinové bezpečnosti v rámci klimatické adaptace bude tak dost možná šlechtitelský výzkum muset dbát na vhodné uspořádání vodivých pletiv. „Když teď lépe rozumíme tomu, jak jsou vodivá pletiva uspořádána a jak to ovlivňuje schopnost rostliny snášet sucho, můžeme na to uspořádání zacílit šlechtitelské programy. To znamená, můžeme se pokusit vytvořit lepší cévní systém rostlin,“ uvádí prof. Brodersen.

 

Výzkum přináší také řešení sto let staré záhady v botanice. Už v roce 1920 ve své přednášce na setkání Královské společnosti v Edinburghu ukázal její prezident F. O. Bower, že komplexita uspořádání vodivých pletiv je vázána především na velikost stonku. Neměl ale pro svá pozorování uspokojivé vysvětlení.

Navzdory živé vědecké debatě trvající sto let se otázku podařilo objasnit až teď. K napájení větší rostliny se silnějším stonkem vodou je samozřejmě třeba více vodivých drah. Chce-li rostlina odolat suchu, musí vzrůstající počet vodivých buněk uspořádat do stále komplexnějších tvarů, aby si pletivo na průřezu stonkem zachovalo úzký profil, zabraňující šíření embolie. Nový objev tak poskytuje i odpověď na Bowerovu záhadu.

Vědci se v další práci zaměří na způsoby, kterými se rostlinám podařilo tuto překážku překonat při vývoji dřevnatých forem růstu.

 


Zpracováno podle zpráv z laboratoře Martina Boudy na Twitteru (zde) a tiskové zprávy vydané Botanickým ústavem AV ČR. Autorskému kolektivu k úspěchu zhmotněném v článku v prestižním Science, gratulujeme!

Autor: Redakce
Datum: 11.11.2022
Tisk článku


Diskuze:

U jakých fosilií

Tomáš Novák,2022-11-14 11:04:36

...rhyniofyt nebo psilofyt se toto dá zkoumat? Lze např. CAt-skenem nebo synchrotronem takto "nahlédnout" do tak starých silurských a devonských stonků?

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace