Tento týden již nestihnu připravit plnohodnotný příspěvek, proto zde alespoň stručně zveřejním odpověď, kterou si žertem už při své loňské přednášce vyžádal můj dlouholetý kamarád, profesor Martin Košťák z Ústavu geologie a paleontologie při PřF UK. Na záznam přednášky mne náhodou před pár dny upozornil jeden pán skrze mailovou konverzaci, předtím jsem o ní (a své skromné roli v ní) nevěděl. Záznam je možné zhlédnout v odkazu níže, příslušnou pasáž této výborné „lektůry“ lze nalézt v čase 45:28 minuty:

---------

---------

Takže kdy si vlastně připomínat konec dominance neptačích dinosaurů? Ačkoliv se takový dotaz může zdát na první pohled absurdní, některé indicie k odhalení jakéhosi přesnějšího data dopadu planetky na konci křídy už dnes skutečně máme. Víme například s jistotou, že se nepochybně jednalo o pozdní jaro, jak ukazuje rozbor rybích a rostlinných fosilií z nyní již proslulé lokality Tanis (a ostatně i z lokality Teapot Dome ve Wyomingu, z níž byl podobný výzkum publikován dokonce již roku 1991). Problém je zde snad jen v té maličkosti, že solární rok měl v terminální (nejpozdnější, či přímo „končící“) křídě před 66,0 milionu let celých 372 dní a nikoliv 365,24 jako dnes (den tehdy trval jen 23 hodin a 31 minut, protože Země ještě rotovala mírně rychleji kolem své osy). Pokud by se tedy mělo jednat například o přelom května a června, mohl by to být problém a naše připomínka události by po dlouhých 66 milionech let již nemusela odpovídat přesně na daný kalendářní den a měsíc. Ale tak daleko jsme v našich výzkumech samozřejmě ještě nepokročili.

Konec druhohor fakticky nastává po 186 milionech let trvání této éry v jedinou kritickou chvíli, kdy se se Zemí střetne zbloudilá planetka a v oblasti dnešního Mexického zálivu vytvoří obří kráter Chicxulub. Kde v našich kalendářích bychom si ale tuto událost vlastně měli připomínat? Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace z knihy autora článku Velké vymírání na konci křídy (2017).

Přibližná představa o efektech dopadu planetky v prvních minutách až hodinách po samotném impaktu. Toto děsivé divadlo se patrně odehrálo v pozdním jarním termínu, snad na přelomu května a června. Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace ke knize autora článku Velké vymírání na konci křídy (2017).

Každopádně se tedy jednalo o boreální jaro ve svém pozdním termínu, můžeme tedy datum dopadu planetky stanovit přibližně na druhou polovinu května až první polovinu června). A přesný rok? Ten samozřejmě neznáme a v současnosti neexistuje způsob, který by nás opravňoval si představit, že někdy znát budeme.

Zatím nejlépe „umíme“ dobu před asi 66 021 000 plus mínus 24 000 let (případně 66 043 000 plus mínus 11 000 let). Ano, rozmezí nejistoty je asi stejně velké jako rozdíl od pozdní doby kamenné k nám, ale na danou časovou propast to přece jenom není zase tak špatné. Odpovídá to přibližně schopnosti stanovit konec poslední doby ledové (před bezmála dvanácti tisíciletími) s přesností na necelých 5 roků. K danému tématu se na tomto blogu ještě určitě podrobněji vrátíme.

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

Clyde, W. C.; et al. (2016). Direct high-precision U–Pb geochronology of the end-Cretaceous extinction and calibration of Paleocene astronomical timescales. Earth and Planetary Science Letters. 452: 272–280.

DePalma, R. A.; et al. (2021). Seasonal calibration of the end-cretaceous Chicxulub impact event. Scientific Reports. 11: 23704.

De Winter, N. J.; et al. (2020). Subdaily‐Scale Chemical Variability in a Torreites Sanchezi Rudist Shell: Implications for Rudist Paleobiology and the Cretaceous Day‐Night Cycle. Paleoceanography and Paleoclimatology. 35 (2): e2019PA003723.

During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. 603 (7899): 91–94.

Renne, P. R.; et al. (2013). Time scales of critical events around the Cretaceous-Paleogene boundary. Science. 339 (6120): 684–687.

Wolfe, J. A. (1991). Palaeobotanical evidence for a June „impact winter“ at the Cretaceous/Tertiary boundary. Nature. 352: 420–423.