Otázka vědecké (formální) platnosti menšího až středně velkého tyranosauridního teropoda rodu Nanotyrannus bylo před pár dny pravděpodobně definitivně zodpovězena. O nanotyranovi už jsem psal na svém blogu mnohokrát, ostatně toto téma rezonuje v paleontologické komunitě již dlouhá desetiletí. Stručně si tedy nyní tuto historii rekapitulujme. V roce 1942 objevil americký paleontolog David H. Dunkle (po kterém je mimochodem pojmenován známý devonský pancířnatec Dunkleosteus) lebku tyranosauridního teropoda v sedimentech souvrství Hell Creek na území Montany. O čtyři roky později tuto 57,2 cm dlouhou lebku popsal pod jménem Gorgosaurus lancensis paleontolog Charles W. Gilmore. Ten se domníval, že malá a štíhlá lebka je natolik podobná lebce druhu Gorgosaurus libratus, že se nejspíš jednalo o nový druh tohoto rodu.[1] Dnes samozřejmě víme, že gorgosauři byli odlišní a vývojově vzdálenější tyranosauridi, spadající navíc spolu s rodem Albertosaurus do podčeledi Albertosaurinae. Především ale také žili podstatně dříve, v období geologického věku kampán, asi před 76,5 až 75 miliony let.[2]
Naproti tomu nanotyranové jsou známí z nejpozdnějšího stadia věku maastricht, zhruba z posledního milion let křídové periody a druhohorní éry (před 67 až 66 miliony let).[3] Gorgosauři tedy žili zhruba o devět milionů let dříve, geologicky mladší albertosauři pak asi o 3 až 5 milionů let dříve. Další chybu Gilmore udělal se zvolením neodpovídajícího druhového jména lancensis. Lebka byla totiž objevena v sedimentech geologického souvrství Hell Creek, nikoliv souvrství Lance, jehož výchozy se nacházejí na území Wyomingu a mají přibližně stejné stáří jako Hell Creek. Gilmore však před osmdesáti lety považoval Hell Creek za geologický člen spadající do souvrství Lance (sám tyto vrstvy popisoval jako Hell Creek member), později však byla typová lokalita přiřazena k souvrství Hell Creek. Ještě v roce 1965 se pak sovětský paleontolog Anatolij Konstantinovič Roždestvenskij vyjádřil poprvé v tom smyslu, že lebka druhu G. lancensis patří ve skutečnosti mláděti druhu T. rex.[4]
V roce 1988 nicméně trojice paleontologů Thomas R. Bakker, Michael Williams a Philip J. Currie na základě srostlých lebečních kostí, indikujících, že se jednalo o dospělého jedince, stanovila pro lebku (se sbírkovým označením CMNH 7541) vědecké jméno Nanotyrannus lancensis.[5] Vědeckou platnost tohoto „malinkého tyrana“, jak lze přeložit toto rodové jméno, však začali brzy někteří paleontologové zpochybňovat. To se však netýkalo pana Jaroslava Mareše, který ve své knize Záhada dinosaurů z roku 1993 o nanotyranovi píše jako o menším příbuzném a zároveň současníkovi většího druhu T. rex (v této knize jsem se mimochodem ve svých 11 letech setkal s tímto taxonem poprvé). V roce 1999 odborník na tyranosauridy Thomas D. Carr prozkoumal kraniofaciální znaky mnoha tyranosauridů a dospěl k závěru, že původce lebky nanotyrana byl ještě nedospělý – ve skutečnosti se tedy mělo jednat o mládě tyranosaura a druh Nanotyrannus lancensis proto nebyl platný.[6] Tuto pozici podpořil i objev slavného exempláře „Jane“ v roce 2001, dodnes jednoho z nejlépe zachovaných exemplářů pozdně křídových tyranosauroidů. Protože tento exemplář poměrně dobře zapadl do myšlenkového rámce vědců ohledně toho, jak by měl vypadat mladý (resp. pozdně juvenilní) exemplář druhu T. rex, byl většinou badatelů považován za důkaz toho, že N. lancensis není platným taxonem.[7] Opačný postoj měl dlouhodobě například komerční paleontolog Peter Larson (známý například vykopáním a výzkumem slavných exemplářů tyranosaurů zvaných „Stan“ a „Sue“), přesto ale většinový názor nebyl platnosti nanotyrana nakloněn.[8] V průběhu dalších dvou desetiletí bylo publikováno několik dalších odborných prací, které většinou rovněž vyznívaly v tom duchu, že všechny exempláře jako „Jane“ nebo původní lebka náležejí mláďatům (resp. ontogeneticky mladým a nedospělým jedincům) druhu T. rex.[9] První pomyslnou závažnou ranou tomuto převažujícímu názoru byla studie paleontologů Nicholase Longriche a Evana Saitty, publikovaná na úplném začátku roku 2024.[10]
Autoři zde dokládají, že některé fosilie skutečně jeví anatomické známky od tyranosaurů i jejich předpokládaných mláďat natolik odlišné, že se velmi pravděpodobně jedná o zkamenělé pozůstatky jiného druhu a rodu tyranosaurida. Tedy vlastně to, že druh Nanotyrannus lancensis je přece jen formálně platný. Přesto mnozí paleontologové, včetně již zmíněného Thomase D. Carra nebo dalšího odborníka na tyranosauridní teropody Thomase R. Holtze, Jr. přesvědčeni nebyli a stále považovali všechny sporné mladě vyhlížející exempláře tyranosauridů za mláďata samotného druhu T. rex.[11] A pak nastal konec října letošního roku a přišlo to, na co nejen paleontologové čekali již od roku 2006, kdy byla v Montaně objevena jedna z nejzajímavějších fosilií přinejmenším tohoto století. Jedná se o fosilii dvou dinosaurů, jednoho tyranosaurida a jednoho ceratopsida, zachovanou pospolu v jedné nálezové situaci a neoficiálně pojmenovanou „Dueling Dinosaurs“ („bojující dinosauři“). Zatímco podobný objev protoceratopse a velociraptora z Mongolska jasně ukazuje dva dinosaury, kteří zahynuli v průběhu souboje[12], u dinosaurů z Montany to není zcela jisté – zejména proto, že ceratopsid (může se jednat o zástupce rodu Triceratops) je podstatně mohutnější a těžší než tyranosaurid. Možná na něho útočilo více těchto tyranosauridů nebo zahynuli při nějaké živelné pohromě a ocitli se v těsné blízkosti spíše náhodou. Fosilie byla dokonce v dražbě a naštěstí skončila roku 2020 ve vědecké instituci – Muzeu přírodních věd Severní Karolíny (NCMNS) ve městě Raleigh. Každopádně záhadný tyranosaurid byl nyní detailně prozkoumán a po devatenácti letech od objevu spatřila světlo světa práce, popisující nejen jeho otisky kůže a měkké tkáně, ale i obecné anatomické znaky, které nejspíš definitivně shodily ze stolu poslední pochyby o vědecké platnosti rodu Nanotyrannus. Paleontologové Lindsey Zanno a James Napoli tento exemplář, přezdívaný „Bloody Mary“, ale s oficiálním sbírkovým označením NCSM 40000, formálně popsali v článku, který vyšel 30. října v prestižním periodiku Nature.[13]
Podle jejich zjištění (na základě 25 růstových kruhů v kostech, naznačujících dobu růstu kolem 14 let) zahynul tento tyrannosaurid ve věku 17 až 22 let a byl z hlediska své kosterní anatomie již plně dospělým exemplářem. Jeho lebka měřila na délku 71,3 cm a měla největší šířku 27,3 cm. Hmotnost tohoto exempláře byla odhadnuta přibližně na 700 kg (zcela přesně 703,76 kg). Autoři výzkumu doložili, že příslušnosti NCSM 40000 ke druhu T. rex odporují proporce jednotlivých částí kostry, ontogenetické stadium jedince, velikost a proporce předních končetin i počet zubů a obratlů. Není zkrátka žádná šance, že by tento tyranosaurid mohl spadat do druhu Tyrannosaurus rex. Oba paleontologové však zašli o krok dál a kromě druhu Nanotyrannus lancensis stanovili ještě jeden zcela nový druh tohoto rodu – Nanotyrannus lethaeus. Zatímco do druhu N. lancensis tak nyní spadá typový exemplář (lebka CMNH 7541) a „Bloody Mary“ (NCSM 40000) spolu s dalšími dvěma méně známými exempláři, k nově stanovenému druhu N. lethaeus patří slavná „Jane“ (BMRP 2002.4.1). Zároveň byla v této práci stanovena nová čeleď Nanotyrannidae, do které podle dvou provedených fylogenetických analýz spadá kromě obou druhů nanotyrana ještě (a) cenomanský tyranosauroid druhu Moros intrepidus, formálně popsaný roku 2019 z Utahu[14] nebo (b) rody Appalachiosaurus (asi před 82 až 77 miliony let) a podstatně geologicky mladší Dryptosaurus (asi před 67 až 66 miliony let) z oblasti někdejší Appalačie (východní oblasti Severní Ameriky, dnes státy New Jersey, Alabama, obě Karolíny a Georgie)[15]. Ve druhém případě by byla tato skutečnost možná zajímavější, protože by naznačovala, že tito menší a štíhlejší tyranosauridi mohli nějakým způsobem postupně migrovat z Appalačie do Laramidie a zde na úplném konci křídového období začít plnit úlohu menších až středně velkých predátorů v ekosystémech obývaných rodem Tyrannosaurus.[16] Snad se o tomto fascinujícím a stále složitějším evolučním příběhu „tyranských“ dinosaurů dozvíme brzy více.
---------
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
---------
Video: Nanotyrannus znovu útočí
---------
Short Summary in English: Nanotyrannus („small tyrant“) is a genus of tyrannosauroid theropod dinosaur that lived in what is now western North America (Laramidia) during the Maastrichtian age of the Late Cretaceous, about 67 to 66 million years ago. Its fossils are currently known only from the Hell Creek Formation. Research during the last few decades indicated that the holotype skull belonged to an immature animal, leading many researchers to identify it as a juvenile Tyrannosaurus rex. New scientific paper by Lindsay Zanno and James Napoli provides an exhaustive revision of Nanotyrannus. They described almost complete tyrannosauroid skeleton from the Hell Creek Formation, nicknamed „Bloody Mary“ (part of the so called “Dueling Dinosaurs” specimen), which they suggested to be a mature N. lancensis individual. These researchers also named a second species, N. lethaeus, based on the famous „Jane“ specimen.
---------
Odkazy:
https://naturalsciences.org/calendar/news/nanotyrannus-confirmed/
https://www.sci.news/paleontology/nanotyrannus-lethaeus-14323.html
https://phys.org/news/2025-10-nanotyrannus-dueling-dinosaurs-fossil-rewrites.html
[1] Gilmore, C. W. (1946). A new carnivorous dinosaur from the Lance Formation of Montana. Smithsonian Miscellaneous Collections. 106: 1–19.
[2] Arbour, V. M.; Burns, M. E.; Sissons, R. L. (2009). A redescription of the ankylosaurid dinosaur Dyoplosaurus acutosquameus Parks, 1924 (Ornithischia: Ankylosauria) and a revision of the genus. Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (4): 1117–1135.
[3] Fowler, D. (2020). The Hell Creek Formation, Montana: A Stratigraphic Review and Revision Based on a Sequence Stratigraphic Approach. Geosciences. 10 (11): 435.
[4] Rozhdestvensky, A. K. (1965). Growth changes in Asian dinosaurs and some problems of their taxonomy (PDF). Paleontological Journal. 3: 95–109.
[5] Bakker, R. T.; Williams, M.; Currie, P. J. (1988). Nanotyrannus, a new genus of pygmy tyrannosaur, from the latest Cretaceous of Montana (PDF). Hunteria. 1: 1–30.
[6] Carr, T. D. (1999). Craniofacial ontogeny in Tyrannosauridae (Dinosauria, Coelurosauria). Journal of Vertebrate Paleontology. 19 (3): 497–520.
[7] Currie, P. J. (2003). Cranial anatomy of tyrannosaurid dinosaurs from the Late Cretaceous of Alberta, Canada (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 48: 191–226.
[8] Larson, P. L. (2013). The case for Nanotyrannus. In Parrish, J. M.; Molnar, R. A.; Currie, P. J.; Koppelhus, E. B. (eds.). Tyrannosaurid Paleobiology. University of Indiana Press. pp. 15–53.
[9] Woodward, H. N. (2020). Growing up Tyrannosaurus rex: Osteohistology refutes the pygmy “Nanotyrannus” and supports ontogenetic niche partitioning in juvenile Tyrannosaurus. Science Advances. 6 (1): eaax6250.
[10] Longrich, N. R.; Saitta, E. T. (2024). Taxonomic Status of Nanotyrannus lancensis (Dinosauria: Tyrannosauroidea)—A Distinct Taxon of Small-Bodied Tyrannosaur. Fossil Studies. 2 (1): 1-65.
[11] Brusatte, S. L.; et al. (2016). Dentary groove morphology does not distinguish ‚Nanotyrannus‘ as a valid taxon of tyrannosauroid dinosaur. Comment on: „Distribution of the dentary groove of theropod dinosaurs: Implications for theropod phylogeny and the validity of the genus Nanotyrannus Bakker et al., 1988″. Cretaceous Research. 65: 232–237.
[12] Barsbold, R. (2016). The Fighting Dinosaurs: The position of their bodies before and after death. Paleontological Journal. 50 (12): 1412−1417.
[13] Zanno, L. E.; Napoli, J. G. (2025). Nanotyrannus and Tyrannosaurus coexisted at the close of the Cretaceous. Nature.
[14] Zanno, L. E.; et al. (2019). Diminutive fleet-footed tyrannosauroid narrows the 70-million-year gap in the North American fossil record. Communications Biology. 2 (1): 64.
[15] Brownstein, C. D. (2018). The biogeography and ecology of the Cretaceous non-avian dinosaurs of Appalachia. Palaeontologia Electronica. 21 (1.5A): 1–56.
[16] Holtz, T. R.; Jr. (2021). Theropod guild structure and the tyrannosaurid niche assimilation hypothesis: implications for predatory dinosaur macroecology and ontogeny in later Late Cretaceous Asiamerica. Canadian Journal of Earth Sciences. 58 (9): 778–795.
Diskuze:
