Jedním z nejzajímavějších nálezů v dějinách australské paleontologie je nepochybně „dinosauří klenot“ (a to v doslovném smyslu), objevený na začátku 70. let minulého století v okolí města Andamooka (stát Jižní Austrálie). Na začátku roku 1973 byl paleontolog Neville Pledge z instituce South Australian Museum („Muzeum Jižní Austrálie“) kontaktován jistým panem Santinim, dlouholetým kopáčem opálu. Ten Pledgeovi sdělil, že zajímavý nález opalizované fosilní kosti byl nedávno prodán majiteli obchodu s opály na Hindley Street ve městě Adelaide Anthonymu Flemingovi. Paleontolog poté obchodníka kontaktoval a bylo mu dovoleno neobvyklou fosilii nafotit, zakreslit a pořídit její odlitky pro svou domovskou muzejní instituci. Pledge se ohledně identifikace obrátil na slavného amerického kolegu Johna H. Ostroma, známého jako „otce Dinosauří renesance“[1], který mu pomohl určit, že se jedná o holenní kost (tibii) jakéhosi teropodního dinosaura. Bohužel krátce poté byla fosilie prodána v aukci anonymnímu kupci a po další tři desetiletí se nacházela v soukromé sbírce, navíc začaly v paleontologické komunitě kolovat zvěsti o tom, že měla být zcela ztracena. To se naštěstí nepotvrdilo a naopak fosilie se na začátku 21. století objevila znovu v South Australian Museum, přičemž v roce 2004 ji muzeum zakoupilo za částku 22 000 amerických dolarů. Už dlouho předtím, v roce 1980, byl nicméně na základě odlitků a fotografií formálně popsán původce fosilie Nevillem Pledgem a jeho kolegou Ralphem Molnarem.[2] Zvláštně znějící vědecké jméno Kakuru kujani, které oba autoři popisu zvolili, je poctou místnímu domorodému kmeni Austrálců (Aboridžinců) známému jako Kuyani, celé jméno dinosaura je přitom možné přeložit s odkazem na mytickou postavu tohoto kmene jako „Duhový had Kuyanyů“. Dinosaurus byl bohužel popsán na základě velmi fragmentárního fosilního materiálu, majícího podobu pouze jediné opalizované holenní kosti, rozpadlé zhruba na deset částí o celkové délce asi 33 cm. Na jednom jejím konci je znatelné rozšíření související s někdejší přítomností astragalu, bohužel však chybí jakékoliv původní jemné povrchové anatomické znaky. Sbírkové označení zkameněliny SAM P17926 bylo původně přiřazeno jednomu z odlitků, po získání originálu fosilie nicméně převzala toto číslo samotná opalizovaná kost. Tato holenní kost je anatomicky velmi neobvyklá, je totiž výrazně prodloužená a přitom je značně lehce stavěná. V době popisu druhu Kakuru kujani přitom ještě podobně tvarované holenní kosti teropodních dinosaurů nebyly příliš známé.[3] Australský „opalizovaný“ teropod se proto stal jakousi malou vědeckou záhadou.
S taxonomickým zařazením malého australského teropoda si tedy paleontologové dlouho nevěděli rady, ostatně dodnes je přesné systematické zařazení tohoto taxonu nemožné. Původní nález zahrnoval také možné fragmenty kosti lýtkové (fibuly) a prstního článku (falangu), který může i nemusí patřit přímo k holenní kosti. Nese označení SAM P18010 a jedná se o charakteristicky tvarovanou kost dlouhou 4,4 centimetru. Tato fosilie byla rovněž na dlouhou dobu považována za ztracenou, teprve v dubnu roku 2018 byla po dlouhých 45 letech znovuobjevena jako položka na internetové aukci, zakoupena štědrým nadšencem a následně darována South Australian Museum. Pokud by prstní článek patřil stejnému zvířeti jako holenní kost, mohlo by to pomoci s přesnější identifikací tohoto teropoda, s jistotou to ale bohužel nevíme. Paleontologové předpokládají, že se dochovalo přinejmenším 90 % původní délky kosti holenní, v době objevu se tak dokonce jednalo jeden z nejlépe dochovaných nálezů teropodních dinosaurů z území Austrálie (což dnes pochopitelně již neplatí).[4] Stále se ale jedná o jeden z mála objevů dinosauřích fosilií z území státu Jižní Austrálie a samozřejmě také o jednoho z mála dosud známých „opalizovaných“ dinosaurů. Fosilie byly odkryty v geologickém souvrství Bulldog Shale marinního původu, spadajícího do geologické podskupiny Marree, poprvé definované v roce 1966, a náležející ke geologické skupině Rolling Downs.[5] Jedná se patrně o pozůstatek někdejších příbřežních ekosystémů této části jižní Gondwany, což dokládají i početné fosilie mořských bezobratlých, ryb a paryb, plesiosaurů, ichtyosaurů a rostlin (včetně dřevin), které se různými způsoby dostaly z přilehlých břehů do moře a zde byly u dna zakryty a uloženy.
Z těchto horninových vrstev je známý například také malý plesiosaur druhu Umoonasaurus demoscyllus, přičemž typový exemplář s přezdívkou „Eric“ a délkou zhruba 2,5 metru se skvěle dochoval rovněž v kompletně opalizované podobě.[6] Stáří těchto vrstev, náležejících do geologické pánve Eromanga, činí asi 120 až 110 milionů let, což odpovídá období geologického stupně apt (a začátku následujícího stupně alb) v rámci pozdnější rané křídy.[7] Kakuru byl v těchto dávných ekosystémech v každém případě jen menším dravým nebo všežravým dinosaurem, dosahujícím celkové délky asi 1 až 2 metrů (dříve se přitom předpokládalo spíše 2 až 3 metry). Je tedy možné, že byl podobně jako slavný mongolský dromeosaurid Velociraptor velký jen jako dnešní krocan a nevážil víc než zhruba 20 kilogramů.[8] Do jaké skupiny teropodů patřil, to přitom také stále s jistotou nevíme.
Autoři jeho formálního popisu v roce 1980 předpokládali, že by se mohlo jednat o zástupce skupiny Coelurosauria, přiřadili mu však jen obecnou vizitku Theropoda incertae sedis. O čtvrt století později německý paleontolog Oliver Rauhut na základě zploštělého tvaru přední distální části kosti holenní vyslovil domněnku, že by se mohlo jednat o zástupce kladu Abelisauroidea (na základě anatomických znaků podobných těm, které nacházíme například u argentinských rodů Qilmesaurus a Velocisaurus nebo u rodu Masiakasaurus známého z Madagaskaru).[9] V roce 2010 pak byly vydány hned dvě různé studie, podle kterých se dříve rozlišené anatomické znaky na fosiliích rodu Kakuru ve skutečnosti nedochovaly a jedná se pouze o výsledek působení fosilizačních pochodů.[10] Z toho důvodu bylo závěrem obou prací, že nelze druh Kakuru kujani zařadit přesněji než v rámci kladů Averostra či Tetanurae.[11] To v podstatě znamená, že kromě vývojově nejprimitivnějších skupin, jako jsou célofyzoidi (Coelophysoidea) se mohlo jednat o zástupce takřka kterékoliv známé skupiny teropodů. Přesto byly rozeznány anatomické znaky, které jasně dokládají, že se jednalo o samostatný a tedy vědecky platný taxon, který dosud nebyl nikde jinde popsán. V posledních letech se také rozšířila domněnka, že by se mohlo jednat o zástupce oviraptorosaurů, tedy opeřených, papouškům podobných teropodů výrazně ptačího vzhledu.[12] Až v letošním roce pak byla vydána další odborná práce, která možná vrhá na celou systematickou záležitost jiné světlo. Podle té se fosilie rodu Kakuru značně podobají fosilnímu exempláři NMV P257601 a dalším fosiliím célurosaurů z Austrálie i odjinud – zmíněný exemplář přitom náleží dromeosauridnímu teropodovi z podčeledi Unenlagiinae. Tito vzdálení příbuzní velociraptorů, deinonychů a utahraptorů byli charakterističtí značně úzkými a štíhlými lebkami a specializovali se patrně na lov menší rychlé kořisti. Autoři zmíněné práce konstatují, že Kakuru nemusel náležet přímo do této podčeledi, velmi pravděpodobně se ale jednalo přinejmenším o zástupce kladu Maniraptora.[13]
Stručně řečeno, byl tedy zástupcem vývojově vyspělých, pravděpodobně opeřených teropodních dinosaurů, majících evolučně blízko i k současným ptákům. Právě letos, v rámci půlkulatého výročí 45 let od jeho formálního popisu tak můžeme říci, že australský (nejen paleontologický) klenot, dochovaný v podobě opálu, byl kdysi nejspíše opeřeným lovcem, podobným dnešním ptákům…a možná tak trochu i mytickým tvorům takzvaného Času snů z legend a pověstí domorodých Austrálců. Tak tedy hezké vánoční svátky všem stálým, občasným i náhodným čtenářům Dinosauřího blogu!
---------
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
---------
Short Summary in English: Kakuru kujani is a dubious species of small theropod dinosaur found in South Australia and formally described in 1980. It is known mainly from a single tibia, which had been fossilized through a rare process in which the bone (through hydration) turnes to opal. The bone was dug up perhaps shortly before 1973 at the opal fields of Andamooka, South Australia. It still remains unknown what kind of theropod dinosaur Kakuru was, but it seems probable that it belonged to the clade Maniraptora.
---------
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kakuru
https://www.australianageofdinosaurs.com/page/84/australian-age-of-dinosaurs-kakuru-kujani
https://qilong.wordpress.com/2011/02/04/better-know-a-aussie-the-rainbow-serpent-of-oz/
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_k/kakuru.php
[1] Ostrom, J. H. (1969). Osteology of Deinonychus antirrhopus, an unusual theropod from the Lower Cretaceous of Montana (PDF). Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 30.
[2] Molnar, R. E.; Pledge, N. S. (1980). A new theropod dinosaur from South Australia. Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology. 4 (4): 281–287.
[3] Long, J. (1994). The Enigmatic Dinosaur Faunas of Australia. The Paleontological Society Special Publications. 7: 397–410.
[4] White, M. A.; et al. (2015). The dentary of Australovenator wintonensis (Theropoda, Megaraptoridae); implications for megaraptorid dentition. PeerJ. 3: e1512.
[5] Kear, B. P. (2006). Marine reptiles from the Lower Cretaceous of South Australia: elements of a high-latitude cold-water assemblage. Palaeontology. 49 (4): 837–856.
[6] Kear, B. P.; Schroeder, N. I.; Lee, M. S. Y. (2006). An archaic crested plesiosaur in opal from the Lower Cretaceous high-latitude deposits of Australia. Biology Letters. 2 (4): 615–619.
[7] Poropat, S. F.; et al. (2023). An annotated checklist of Australian Mesozoic tetrapods. Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology. 47 (2): 129–205.
[8] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797.
[9] Rauhut, O. W. M. (2005). Post-cranial remains of ‚coelurosaurs‘ (Dinosauria, Theropoda) from the Late Jurassic of Tanzania. Geological Magazine. 142 (1): 97–107.
[10] Agnolin, F. L.; et al. (2010). A reappraisal of the Cretaceous non-avian dinosaur faunas from Australia and New Zealand: evidence for their Gondwanan affinities. Journal of Systematic Palaeontology. 8 (2): 257–300.
[11] Barrett, P. M.; Kear, B. P.; Benson, R. B. J. (2010). Opalized archosaur remains from the Bulldog Shale (Aptian: Lower Cretaceous) of South Australia. Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology. 34 (3): 293–301.
[12] Funston, G. F.; et al. (2020). A new two-fingered dinosaur sheds light on the radiation of Oviraptorosauria. Royal Society Open Science. 7 (10): 201184.
[13] Kotevski, J.; et al. (2025). Evolutionary and paleobiogeographic implications of new carcharodontosaurian, megaraptorid, and unenlagiine theropod remains from the upper Lower Cretaceous of Victoria, southeast Australia. Journal of Vertebrate Paleontology. 44 (4): e2441903.
Diskuze:
Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
