Modely trojice jedinců druhu Antarctopelta oliveroi v muzejní expozici Chilského přírodovědného muzea v Santiago de Chile. Jednalo se o zástupce vývojového kladu Parankylosauria, do nějž dnes řadíme ještě rod Stegouros z Chile a Kunbarrasaurus z Austrálie. Kredit: Rjcastillo; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Právě před čtyřiceti lety, v lednu roku 1986, objevili argentinští paleontologové Eduardo Olivero a Roberto Scasso fosilii vůbec prvního dinosaura, známého z území antarktického kontinentu. K objevu došlo v rámci antarktické expedice na Ostrov Jamese Rosse, a to v sedimentech geologického členu Gamma pozdně křídového souvrství Snow Hill Island.[1] Stáří těchto vrstev na lokalitě Santa Marta Cove činí přibližně 70 až 72 milionů let, pocházejí tedy z období raného věku maastricht.[2] Fosilie menšího ptakopánvého dinosaura, náležejícího do kladu Parankylosauria, náležely jedinému exempláři, byly ale rozptýleny na ploše více než 6 metrů čtverečních a do značné míry je poškodila eroze související s opakovaným mrznutím a táním okolního povrchu. Mnohé odkryté fosilní kosti tedy byly výrazně poškozeny a fragmentovány, kvůli dlouhodobému mrazu a nepříznivým klimatickým podmínkám navíc nebylo možné po dobu mnoha let tento exemplář vyzdvihnout. Na stejné lokalitě byl objeven také fosilní zub žraloka rodu Notidanodon a rozmanité schránky mlžů.[3]

Rozměry antarktopelty byly spíše skromnější, alespoň při porovnání s velkými ankylosauridy. Při délce kolem 4 metrů mohl tento „obrněný“ býložravec vážit přibližně 350 až 500 kilogramů. Kredit: SlvrHwk; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Je tedy pravděpodobné, že podobně jako mnoho jiných ankylosaurů i antarktický exemplář zahynul na pobřeží a jeho mrtvé tělo nějakou dobu plavalo, přičemž si z něho ukusovali žraloci a možná i další mořští masožravci. Typový exemplář, který dnes nese označení MLP 86-X-28-1, je vůbec prvním neptačím dinosaurem, objeveným v Antarktidě, není ale prvním formálně popsaným antarktickým dinosaurem. V tomto směru jej předběhl mnohem starší raně jurský teropod Cryolophosaurus ellioti, objevený a vykopaný z hornin geologického souvrství Hanson v letech 1990 až 1991 a následně popsaný o tři roky později.[4] Tento neoteropod žil v období geologického věku pliensbach a má stáří asi 194 až 182 milionů let, je tedy přibližně o nějakých 120 milionů let starší než ankylosaurid ze souvrství Snow Hill Island.[5] Ten se sice opakovaně objevuje v odborných pracích již od první poloviny 90. let, jeho formální popis a pojmenování se ale objevilo až před rovnými dvaceti lety, tedy v roce 2006.

Výtvarná rekonstrukce typického ekosystému geologického souvrství Snow Hill Island. Před 71 miliony let zde nebyl sníh a led a zdejší bohaté ekosystémy obývalo množství organismů, včetně dinosaurů a mnoha dalších suchozemských i vodních obratlovců. Kredit: Martina Charnelli; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Dinosaura formálně popsali a pojmenovali pod jménem Antarctopelta oliveroi argentinští paleontologové Leonardo Salgado a Zulma Gaspariniová.[6] „Antarktický štít“ je tedy historicky prvním objeveným, ale až druhým popsaným neptačím dinosaurem z ledového kontinentu. Jeho druhové jméno je poctou jednomu z objevitelů Eduardu Oliveirovi, který prováděl výzkum v Antarktidě po dobu několika desetiletí. Typový exemplář antarktopelty sestává z trojice izolovaných fosilních zubů, části dolní čelisti s jedním zubem in situ, dalších fragmentů lebky, obratlů, kostí končetin a částí kostěného tělesného „pancíře“ představujících dohromady asi 15 % kostry. Jednalo se o poměrně malého ankylosaura, dosahujícího délky kolem 4 metrů (ačkoliv badatel Gregory S. Paul uvádí délku 6 metrů a hmotnost kolem 350 kg).[7] Jiné odhady udávají při délce 4 metry výšku hřbetu 1,2 metru a hmotnost kolem 500 kg. Antarktopelta byla ankylosaurem, sdílejícím ekosystémy s množstvím dalších organismů, z nichž jen malé procento bylo zatím odkryto v sedimentech souvrství Snow Hill Island. Z dalších dinosaurů zde byli objeveni například ornitopodi Trinisaura santamartaensis (formálně popsán roku 2013) a Morrosaurus antarcticus (formálně popsán roku 2016), teropod Imperobator antarcticus (2019), dosud nepojmenovaný sauropod ze skupiny Lithostrotia (2011) a několik dalších ornitopodů, teropodů a „praptáků“. Objeveny však byly také fosilie početných plesiosaurů a mosasauroidů, jednoho dosud nepopsaného ptakoještěra, velkého množství ryb, paryb, bezobratlých živočichů (včetně korálů a měkkýšů) i rostlin.[8] Před více než 70 miliony let se jednalo o bohatý ekosystém plný života a samozřejmě mnohem teplejší, vlhčí a bohatší na živiny a ekologické niky než ten dnešní. Dominantním typem vegetace zde byly jehličnaté dřeviny, jinany a cykasy, vyskytovaly se tu ale i hojné a rozmanité krytosemenné (kvetoucí) rostliny. Přesto zde dinosauři i další živočichové museli přežívat dlouhá období polární noci a na poměry druhohorního světa i relativně chladné podmínky.[9]

A co dalšího ještě víme o samotné antarktopeltě? Kromě spíše menších rozměrů (alespoň v porovnání s 8 metrů dlouhým druhem Ankylosaurus magniventris) víme i to, že lebka byla relativně malá, ale dobře „obrněná“ kostěnými osteodermy. Zuby antarktopelty byly poměrně velké, největší měl průměr 10 mm (přitom u mnohem většího ankylosaurida rodu Euoplocephalus měří v průměru pouze 7,5 mm). Obratle krční a hřbetní části páteře byly krátké a na průřezu kulaté, na ocasu pak naopak podlouhlé a zploštělé. Nohy byly krátké a poměrně robustní (kost stehenní byla v kompletním stavu dlouhá přibližně 30 cm), dinosaurus nepochybně nedokázal rychle běhat a při útoku predátorů musel spoléhat zejména na pasivní obranu poskytovanou jeho pevným tělním „brněním“.

Je také pravděpodobné, že podobně jako jemu příbuzný druh Stegouros elengassen, popsaný roku 2021 ze souvrství Dorotea na jihu Chile, mohl mít na konci ocasu tzv. macuahuitl.[10] Tento výraz označuje starou zbraň mezoamerických (aztéckých) indiánských bojovníků, mající podobu dřevěného meče s vmezeřenými obsidiánovými hroty na jeho čepeli. U parankylosaurů, jako byl jihoamerický Stegouros, australský Kunbarrasaurus nebo antarktická Antarctopelta se na konci ocasu vyskytovala podobná struktura, sestávající z do stran vystupujících osteodermů. Ty vytvářely obrannou zbraň vzdáleně podobnou jak té mezoamerické, tak i ocasním „kyjům“ jiných ankylosauridů. Rozbor fosilních kostí ukázal, že typový exemplář rodu Antarctopelta byl již pohlavně dospělý a navíc, že rostl stálým tempem, bez ohledu na roční období (a tedy i polární noc).[11] To je zajímavé, protože je tomu jinak než u kachnozobých a rohatých dinosaurů, žijících ve vyšších zeměpisných šířkách (u kterých je pozorovatelný rozdíl v rychlosti růstu v závislosti na podnebí a geografické lokaci). Antarctopelta je sice známá již 40 let, přesto ještě nepochybně skrývá množství zajímavých informací, a tak tajemství prvního antarktického dinosaura dosud zůstává alespoň do určité míry neodhaleno.

---------

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

---------

Short Summary in English: Antarctopelta is a genus of middle-sized ankylosaurian dinosaur that lived during the Maastrichtian stage of the Late Cretaceous period on what is now James Ross Island, Antarctica. Antarctopelta is the only known ankylosaur from Antarctica so far and a member of the clade Parankylosauria. The only described specimen was found in 1986 and formally described in 2006.

---------

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Antarctopelta

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_a/antarctopelta.php

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/antarctopelta/

https://a-dinosaur-a-day.com/post/158833481560/antarctopelta-oliveroi

https://www.mindat.org/taxon-4965723.html

[1] Olivero, E.; Gasparini, Z.; Rinaldi, C.; Scasso, R. (1991). First record of dinosaurs in Antarctica (Upper Cretaceous, James Ross Island): paleogeographical implications. In Thomson, M. R. A.; Crame, J. A.; Thomson, J. W. (eds.). Geological Evolution of Antarctica. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 617–622.

[2] di Pasquo, M.; Martin, J. E. (2013). Palynoassemblages Associated with a Theropod Dinosaur from the Snow Hill Island Formation (lower Maastrichtian) at the Naze, James Ross Island, Antarctica. Cretaceous Research. 45: 135–154.

[3] Tobin, T. S.; Flannery, D.; Sousa, F. J. (2018). Stratigraphy, sedimentology and paleontology of Upper Cretaceous deposits of Day Nunatak, Snow Hill Island, Antarctica. Cretaceous Research. 84: 407–419.

[4] Hammer, W. R.; Hickerson, W. J. (1994). A Crested Theropod Dinosaur from Antarctica. Science. 264 (5160): 828–830.

[5] Bomfleur, B.; et al. (2014). From the Transantarctic Basin to the Ferrar Large Igneous Province—new palynostratigraphic age constraints for Triassic–Jurassic sedimentation and magmatism in East Antarctica. Review of Palaeobotany and Palynology. 207 (1): 18–37.

[6] Salgado, L.; Gasparini, Z. (2006). Reappraisal of an ankylosaurian dinosaur from the Upper Cretaceous of James Ross Island (Antarctica). Geodiversitas. 28 (1): 119–135.

[7] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. New Jersey: Princeton University Press. p. 230.

[8] Reguero, M. A.; et al. (2022). Late Campanian-Early Maastrichtian Vertebrates From The James Ross Basin, West Antarctica: Updated Synthesis, Biostratigraphy, And Paleobiogeography. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 94 (suppl. 1): e20211142.

[9] Romero, E.; et al. (2019). Nothofagus and the associated palynoflora from the Late Cretaceous of Vega Island, Antarctic Peninsula. Polish Polar Research. 40 (3): 227–253.

[10] Soto-Acuña, S.; et al. (2021). Bizarre tail weaponry in a transitional ankylosaur from subantarctic Chile. Nature. 600 (7888): 259–263.

[11] Soto-Acuña, S.; Vargas, A. O.; Kaluza, J. (2024). A new look at the first dinosaur discovered in Antarctica: reappraisal of Antarctopelta oliveroi (Ankylosauria: Parankylosauria). Advances in Polar Science. 35 (1): 78–107.