Pravá přední končetina exempláře druhu Tyrannosaurus rex, známého jako „Sue“. Podle trojice badatelů ze Spojených států amerických a Kanady jeví některé kosti pravé přední končetiny tohoto asi 67 milionů let starého jedince stopy po onemocnění dnou. Kredit: Amphibol; Wikimedia (CC BY-SA 4.0)

Paleontologie zkoumá fosilní pozůstatky druhohorních neptačích dinosaurů již více než dvě století a za tu dobu jsme samozřejmě narazili na velké množství dokladů o tom, že ani dávní pánové tvorstva nebyli ušetřeni nemocí, zranění a různých zdravotních abnormalit. Ty jsou samozřejmě z velké části založeny pouze na výzkumu jejich fragmentárních a neúplných fosilních kostí, zubů nebo otisků stop a kůže. Tento omezený soubor patologií a vyhojených či naopak nezhojených zranění nebo následků nemocí nám dává alespoň částečnou představu o tom, co dinosaury před desítkami až stovkami milionů let trápilo a někdy i zabíjelo. Následuje stručný výčet potvrzených chorob dinosaurů, mající charakter jakéhosi jejich nově rozluštěného druhohorního chorobopisu.

Do seznamu jsou zahrnuty jen specifičtější typy zranění nebo nemocí, nikoliv (rovněž zjištěné) abscesy, chybějící prsty nebo jiné části těla, srůsty a zlomeniny kostí a zubů, vrozené defekty a cysty nebo abnormální nárůsty na kostech a zubech. Stejně tak nejsou zahrnuty kostní nádory a otvory či rýhy v kostech po zubech dravců nebo mrchožroutů i některé další, obtížně diagnostikovatelné projevy infekcí a onemocnění (včetně infekce respiračního ústrojí, Pagetovy kostní choroby a dalších). Mimochodem již dnes také víme, že dokonce i v době dinosaurů mohla existovat jakási pravěká forma malárie a že tehdejší choroby přenášeli také četní parazité z řad bezobratlých (z nichž někteří se nám dochovali v jemnozrnných sedimentech nebo jantaru). Do budoucna se tak tento stručný seznam ještě nepochybně výrazně rozšíří.[1]

Množství kosterních patologií a abnormalit bylo zjištěno také u typového exempláře raně jurského severoamerického teropoda druhu Dilophosaurus wetherilli. Dokládají jak množství zranění, tak i přítomnost různých onemocnění, která tento predátor za svůj život prodělal. Kredit: Walters, L. et al.; Wikipedia (CC BY 2.5)

Ankylóza

Ankylóza je zdravotní problém mající podobu vzniku kostěného nebo vazivového spojení mezi kostmi, často bránící v přirozeném pohybu původního kloubu. Vzniká v důsledku onemocnění (zánětů), úrazů nebo chirurgických zákroků a jeho výsledkem bývá částečná nebo i úplná ztuhlost a nehybnost kloubu, vedoucí k výraznému omezení pohyblivosti. Paleopatologický výzkum potvrdil, že ankylózou trpělo více druhů teropodních dinosaurů, například Poekilopleuron bucklandii (střední jura Francie), Allosaurus fragilis (pozdní jura USA), Becklespinax altispinax (raná křída Anglie) a Tyrannosaurus rex (pozdní křída USA a Kanady). Prokázána pak byla například i u slavného tyranosauřího exempláře „Stan“ (nově NHMAD 2020.00001), vydraženého v říjnu roku 2020 za tehdy rekordní sumu téměř 32 milionů dolarů.[2]

Avulzní fraktury

Avulzní zlomeniny jsou specifickým typem poranění kosti, k němuž dochází, když je fragment kosti odtržen od hlavní kostní hmoty šlachou nebo vazem. K tomuto odtržení části kortikální kosti dochází obvykle v místě připojení vazu nebo šlachy, často blízko méně mechanicky odolné části kosti (např. u růstové ploténky). U neptačích druhohorních dinosaurů byla tato zranění doposud identifikována v případě teropodních rodů Allosaurus a Tyrannosaurus, a to na kosti pažní (humeru) a lopatce (skapule). Slavný obří exemplář tyranosaura „Sue“ (FMNH PR2081), objevený v roce 1990 v sedimentech souvrství Hell Creek na území Jižní Dakoty, vykazuje toto poranění v místě svého původního deltového a velkého oblého svalu. Pravděpodobně se jedná o následek divokého souboje s kořistí nebo možná brutálního zápasu s jiným tyranosaurem.[3]

Dna

Dna (neboli pakostnice či podagra) je nemoc, kterou dobře známe i u člověka. Je způsobena zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi (hyperurikemií). Ta krystalizuje a její krystalky se ukládají často v kloubech a okolních měkkých tkáních, což způsobuje infekci. U současných živočichů byl zmapován výskyt dny u některých ptáků i plazů (včetně krokodýlů, želv a ještěrů). V případě druhohorních dinosaurů byla pravděpodobně doložena opět u „Sue“ (záprstní kůstka pravé přední končetiny) a dále u jednoho tyranosaurida z hromadného naleziště v Dinosauřím provinčním parku v kanadské Albertě (pravděpodobně rod Daspletosaurus nebo Gorgosaurus). Ve druhém případě byl zasažen proximální prstní článek z nohy, který vykazuje nápadnou růstovou abnormalitu, potvrzenou i radiologickým a mikroskopickým výzkumem.[4]

Jedna z mnoha paleopatologií zjištěná na fosiliích pozdně jurského severoamerického a evropského teropoda rodu Allosaurus – frakturovaná lopatka. U stejného jedince z morrisonského souvrství ve Wyomingu bylo objeveno také množství dalších poranění, zejména na žebrech, dále také na krčních obratlích nebo dolní čelisti. Kredit: Foth, C.; et al.; Wikipedia (CC BY 4.0)

Exostóza

Exostóza je jakýsi nádorovitý kostní výrůstek na povrchu kosti, vzniklý obvykle po úrazech nebo jako následek zánětu. Může působit chronickou bolest od méně intenzivní až po prudkou. V některých případech může jít i o zdravotní problém, ohrožující život. Paleopatologové již popsali přítomnost exostóz u mnoha různých druhů dinosaurů, například u pozdně křídového severoamerického kachnozobého dinosaura druhu Edmontosaurus regalis, nebo u několika teropodních dinosaurů, jako je raně křídový Acrocanthosaurus atokensis, pozdně křídový Albertosaurus sarcophagus, pozdně jurský Allosaurus fragilis, pozdně křídový Gorgosaurus libratus nebo středně jurský Poekilopleuron bucklandii (jako jediný ze zmíněných druhů nepochází z území Severní Ameriky, ale z Evropy – konkrétně francouzské Normandie).[5]

Léze

Tento pojem s poměrně širokým významem označuje obvykle následek poranění, resp. poškození tkáně nebo orgánu, a to z vnější příčiny (zejména úrazu). V případě kožních lézí se jedná o různé formy a projevy kožních onemocnění, jako jsou puchýře, vředy apod. U dinosaurů nacházíme tyto projevy zejména na hlavách teropodů (mají kraniofaciální původ; nejvíce u zástupců čeledi Tyrannosauridae), ale například i u pozdně jurského severoamerického teropoda druhu Allosaurus fragilis. Jedná se především o následky vnitrodruhových soubojů, při kterých se tito nesnášenliví a agresivní teropodi kousali a drápali právě i do hlav a mohli si tak navzájem snadno způsobit velmi těžká zranění nebo dokonce smrt. U tyranosauridů, včetně samotného druhu Tyrannosaurus rex, jsou navíc zaznamenány také případy kanibalismu.[6]

Osteoartritida

Jedná se o nejčastější chronické degenerativní onemocnění kloubů, postihující zejména chrupavku, kost a okolní tkáně. Důsledkem je obvykle bolest, ztuhlost a omezení rozsahu pohybu. V případě neptačích dinosaurů byla osteoartritida doložena například u jednoho exempláře rohatého dinosaura druhu Spiclypeus shipporum, u něhož zasáhla do velké míry kosti předních končetin a spolu s infekcí musela nebohému ceratopsidovi působit intenzivní chronickou bolest. Osteoartritida však byla doložena například také u kachnozobého dinosaura druhu Hadrosaurus foulkii, argentinských abelisauridních teropodů rodu Aucasaurus, Elemgasem a Qilmesaurus a dokonce také u 125 milionů let starého opeřeného teropoda druhu Caudipteryx z Číny. A jak se dalo čekat, ani T. rex (například jedinec „Sue“) ve výčtu nechybí.[7]

Osteomyelitida

Jedná se o závažnou formu zánětu kostní dřeně, způsobený bakteriální infekcí. K té obvykle dochází po zranění (zlomeninách), šířením z okolních tkání, případně i jinou cestou. Výsledkem je často prudká bolest, horečka, zimnice, zarudnutí a otok postiženého místa. U dinosaurů byla tato diagnóza zjištěna například u triasového sauropodomorfa druhu Plateosaurus trossingensis ze Švýcarska (stáří kolem 220 milionů let), jeho raně jurského příbuzného druhu Lufengosaurus huenei z Číny (zhruba 195 milionů let) nebo u pozdně křídových titanosaurních sauropodů z argentinské Patagonie a také z Brazílie. Fosilie sauropoda z brazilského souvrství Anacleto (stáří kolem 80 milionů let), popsaná roku 2021, dochovala první důkaz o agresivní osteomyelitidě a zároveň také o související parazitární infekci cévního systému dinosaura.[8]

Kosterní doklady „lézí“ a dalších patologických jevů na čelistních kostech druhu Tyrannosaurus rex. Ve většině případů se nejspíš jedná o mechanická poranění v podobě otvorů po zubech jiných tyranosaurů. Kredit: Wolff, E.; et al.; Wikipedia (CC BY 3.0)

Pseudoartróza

Pseudoartróza neboli pakloub je porucha hojení zlomeniny, při níž nedochází ke srůstu kostních fragmentů ani za dvojnásobek doby běžného léčení. Místo zlomeniny je pak obvykle vyplněno vazivem a vzniká „falešný kloub“, který není fixní a pevný, vznikají kolem něho otoky a mohou být poškozeny okolní cévy a měkké tkáně. V případě druhohorních dinosaurů byla pseudoartróza doložena například na levém žebru rohatého dinosaura (centrosaurinního ceratopsida) rodu Pachyrhinosaurus, objeveného v sedimentech souvrství Wapiti na území kanadské provincie Britská Kolumbie. Podobný stav vykazuje také žebro obřího karcharodontosauridního teropoda druhu Acrocanthosaurus atokensis. V případě tohoto raně křídového predátora se však žebro zahojilo a obě jeho části po nějaké době znovu srostly.[9]

Spondylitida

Dinosauří spondylitida (či spondylartróza) se projevuje nezánětlivým degenerativním onemocněním páteřních kloubů, kostěnými výrůstky i artritidou (zjištěných například ve formě spondylartropatie u některých kachnozobých dinosaurů, nejméně dvou druhů rohatých ceratopsidů, dvou druhů teropodů a šesti druhů sauropodů). Tento zdravotní problém je dobře známý i v humánní medicíně, u dinosaurů každopádně znamenal ztíženou pohyblivost, a tím i podstatně větší šanci být zabit predátorem. Podobné struktury související možná s poraněními a infekcí byly objeveny také na ocasních „palicích“ některých ankylosauridů. Kromě dinosaurů byly náznaky spondylitidy a spondylartritidy diagnostikovány také u jednoho triasového nedinosauřího archosaura z jihoafrické pánve Karoo (stáří 245 milionů let) a u plesiosaurů.[10]

Únavové zlomeniny

Tato skupina patologií se poněkud prolíná s některými předchozími, navíc není vždy možné podobná zranění na fosiliích dokonale rozlišit. Únavové zlomeniny (či stresové fraktury) jsou častou formou zranění, způsobenou dlouhodobým opakovaným tlakem či nárazy (při běhu, skocích apod.) na určitou část kostry – například u teropodů se jedná obvykle o kosti končetin. Mnoho podobných zlomenin mají zejména některé kostry alosaurů, méně časté už jsou u tyranosauridů (jako je rod Albertosaurus), nacházíme je ale také například u článků prstů rohatých ceratopsidů. Zajímavým příkladem jsou stopy těchto zlomenin na pánevních kostech sauropodních a hadrosauridních dinosaurů, které bývají interpretovány jako možné následky divokého páření (kdy těžcí samci při kopulaci takto mimoděk poranili pánevní pletenec samic).[11]

Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL

Short Summary in English: Scientists have discovered a large number of the tell-tale signs of a range of dinosaur diseases and injuries – and found that they’re mostly remarkably similar to those affecting animals (and humans) alive today.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_pathological_dinosaur_specimens

https://www.bbc.com/future/article/20230214-could-dinosaurs-get-cancer

https://www.sciencealert.com/giant-dinosaurs-were-riddled-with-a-devastating-disease-fossils-show

https://www.discovermagazine.com/did-dinosaurs-get-diseases-44771

https://www.nhm.ac.uk/discover/news/2022/february/fossils-suggest-dinosaurs-could-get-ill-from-respiratory-disease.html

[1] Witzmann, F.; et al. (2011). Paget disease of bone in a Jurassic dinosaur. Current Biology. 21 (17): R647–8.

[2] Molnar, R. E. (2001). Theropod paleopathology: a literature survey: In: Mesozoic Vertebrate Life, edited by Tanke, D. H., and Carpenter, K., Indiana University Press, p. 337–363.

[3] Rothschild, B.; Tanke, D. H.; Ford, T. L. (2001). Theropod stress fractures and tendon avulsions as a clue to activity. In Tanke, D. H.; Carpenter, K. (eds.). Mesozoic Vertebrate Life. Indiana University Press. pp. 331–336.

[4] Rothschild, B. M.; Tanke, D.; Carpenter, K. (1997). Tyrannosaurs suffered from gout. Nature. 387 (6631): 357.

[5] Hanna, R. R. (2002). Multiple injury and infection in a sub-adult theropod dinosaur (Allosaurus fragilis) with comparisons to allosaur pathology in the Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry Collection. Journal of Vertebrate Paleontology. 22 (1): 76–90.

[6] Longrich, N. R.; et al. (2010). Cannibalism in Tyrannosaurus rex. PLoS One. 5 (10): e13419.

[7] Mallon, J. C.; et al. (2016). Spiclypeus shipporum gen. et sp. nov., a Boldly Audacious New Chasmosaurine Ceratopsid (Dinosauria: Ornithischia) from the Judith River Formation (Upper Cretaceous: Campanian) of Montana, USA. PLoS One. 11 (5): e0154218.

[8] Aureliano T.; et al. (2026). Several occurrences of osteomyelitis in dinosaurs from a site in the Bauru Group, Cretaceous of Southeast Brazil. The Anatomical Record. 309 (3): 642–648.

[9] Fiorillo, A. R.; Tykoski, R. S. (2022). Paleobiological inferences from paleopathological occurrences in the Arctic ceratopsian Pachyrhinosaurus perotorum. The Anatomical Record. 306 (7): 1697–1711.

[10] Cisneros, J. C.; et al. (2010). Spondarthritis in the Triassic. PLoS One. 5 (10): e13425.

[11] Bertozzo, F.; et al. (2025). Deciphering causes and behaviors: A recurrent pattern of tail injuries in hadrosaurid dinosaurs. iScience. 28 (11): 113739.