Datura se rozpadla před 450 tisíci lety  
Čeští Davidové Nesvorný a Vokrouhlický opět bodují, tentokrát článkem v časopise Science, kde popisují objev další rodiny asteroidů. Její mateřské těleso, planetka 1270 Datura, zřejmě před 450 tisíci lety prodělalo srážku, při které se rozpadlo na několik menších částí. Prach rozptýlený při rozpadu by mohl být detekován v příslušných vrstvách antarktického ledu.

 

 

Zvětšit obrázek
Počítačová simulace ukazuje tisíce fragmentů vznikajících při srážce dvou asteroidů. Kredit – Science / Patrick Michel and Paolo Tanga

David Nesvorný, toho času působící v Southwest Research Institute v americkém Boulderu, stál už objevu jiné rodiny planetek. Jednalo se rodinu planetky Karin, jejíž stáří činí 5,8 miliónů let. To znamená, že před touto dobou byla planetka Karin jediným tělesem, které se rozpadlo v důsledku srážky a astronomové nyní pozorují celou skupinu planetek, které mají podobné dráhové charakteristiky.

 

Nesvorný a Vokrouhlický (SwRI a také Univerzita Karlova) společně s Williamem Bottkem (rovněž SwRI) zapátrali po dalších možných rodinách planetek. Využili k tomu katalog Lowell Observatory, ze kterého vybrali více než 264 tisíc asteroidů, jejichž dráhy jsou spočteny alespoň na základě deseti dnů pozorování. Ve fázovém prostoru dráhových elementů těchto planetek pak hledali navzájem podobné dráhy.

 

Kromě dvou již známých rodin Karin a Iannini – stáří 1 až 5 milionů let – nalezli novou skupinu šesti planetek s rozměry od 1 do 2,5 kilometrů. Dráhy těchto malých planetek jsou velmi těsně seskupeny kolem planetky hlavního pásu 1270 Datura, která má průměr asi 10 km. Rozdíly v elementech naznačují jen velmi malé relativní rychlosti vzhledem k planetce Datura, činící od 2 do 5 m/s, což jsou hodnoty srovnatelné s únikovými rychlostmi z asteroidu od průměru právě 10 km. Rozhodně jsou to menší rychlosti než typické rychlosti asteroidů ve vzdálenostech více než 2 AU od Slunce, jejichž obvyklé hodnoty dosahují 20 km/s.

 

Pro zpětnou integraci drah byly použity čtyři z celkově sedmi členů rodiny (tj. včetně samotné planetky Datura). Dráha jedné planetky je příliš chaotická kvůli orbitální rezonanci 9:16 s Marsem, dráhy dalších dvou planetek mají příliš velké nejistoty., proto byly z této simulace rovněž vyloučeny. Integrace ukázala, že dráhy těchto planetek se v minulosti „protnuly“ v době před 450 tisíci lety (+/- 50 tisíc let). To naznačuje, že v této době byla všechna tělesa součástí jediné planetky.

 

David Vokrouhlický v emailu naznačuje, že byly nalezeny ještě tři další miniskupiny. Tato publikace se nyní připravuje. „Hlavní zajímavostí těchto klastrů je jejich extrémně malý
věk (méně než 1 milión let)“, upozorňuje Vokrouhlický. Až dosud byla nejmladší právě rodina Karin.

 

 

Zvětšit obrázek
Zatím jen několik planetek bylo zblízka zkoumáno kosmickými sondami. Jednou z nich byl Eros, na kterého dokonce přistála sonda NEAR Shoemaker. Kredit – JPL/NASA, JHU-APL

Rotační perioda planetky Datura může být rovněž vodítkem ke kolizi v dávné minulosti. Planetka se kolem své osy otočí jednou za pouhé 3,3 hodiny, což může být výsledkem přesunu momentu hybnosti právě při vzniku rodiny planetek v důsledku srážky. Simulace takového impaktu ukazuje, že původní těleso mělo průměr kolem 15 km. Značná část tohoto tělesa tedy musela být vyvržena do okolního vesmíru v podobě fragmentů dosahujících na spodní hranici až k prachovým částicím o rozměrech mikrometru.

 

Autoři dále usuzují, že tento prach může být jedním ze zdrojů zodiakálního prachového oblaku, který je občas možno spatřit na obloze i pouhým okem po západu Slunce.

 

Podle jejich odhadů by prach rozptýlený při této kolizi potřeboval asi jenom 2000 let na to, aby dosáhla oběžné dráhy naší Země. Jen několik tisíc let po vzniku rodiny Datura tam mohla Země zachytit prach pocházející z této kolize. Známky této události by tedy mohlo být možno vystopovat i ve vzorcích ledů pocházejících z Antarktidy či vrtů oceánských sedimentů.

 

Identifikace podobné události se již ostatně povedla v případě rodiny planetek Veritas, která vznikla rovněž rozpadem velkého tělesa – v tomto případě mělo průměr 150 kilometrů. Geochemik Kenneth Farley (CalTech) ve spolupráci s výše zmíněnou trojicí astronomů byl v mořských usazeninách schopen skutečně tuto událost vystopovat (jak Osel referoval 19. ledna letošního roku).

 

To je ostatně i cílem našich astronomů. „Pokud se nám podaří ještě trochu zpřesnit věk těchto asteroidálních rodin, budeme možná moci přímo vyhledat, zdali usadily v Antarktidě nějakou prachovou vrstvičku. Pak bychom si byli jisti, je příslušný prach je z určitého specifického asteroidu a mohli ho dále laboratorně zkoumat...“, uvádí v emailu David Vokrouhlický.


Zdroj:

Nesvorný D., Vokrouhlický D. a Bottke W. F. – „The Breakup of a Main-Belt Asteroid 450 Thousand Years Ago“, Science vol. 312, p. 1490, (9 June 2006)


 

Autor: Pavel Koten
Datum: 12.06.2006 11:48
Tisk článku

Související články:

Vznikl podivný Hektor ledovou kolizí?     Autor: Vladimír Pecha (03.04.2014)
Miniaturní systém tří asteroidů objeven poblíž Země     Autor: Stanislav Mihulka (13.09.2009)
Setkání s kosmickým diamantem     Autor: Pavel Koten (08.09.2008)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace