Zvětšit obrázek

Kombinovaný snímek z obou kosmických observatoří ukazuje rozpínající se pozůstatek po explozi supernovy. Výřez v pravé části snímku pochází z dat získaných observatoří Chandra. Kredit – Chandra: NASA/CXC/Univ. of Utrecht/J.Vink et al. XMM-Newton: ESA/Univ. of Utrecht/J.Vink et al.

7. prosince roku 185 se na noční obloze objevila „hvězda host“, jak starověcí čínští astronomové pojmenovávali tělesa, která nezapadala do zaběhnutých pořádků. Mohlo se jednat například o kometu nebo supernovu. Kronikáři uvádějí, že se „třpytila pestrými barvami.“ Zpočátku se pomalu zjasňovala, později slábla, aby po osmi měsících zmizela úplně. Rovněž se po obloze nepohybovala. Tyto charakteristiky spíše napovídají tomu, že na tomto místě oblohy skutečně explodovala supernova.

Zvětšit obrázek

Slavná Krabí mlhovina je pozůstatkem jiné hvězdné exploze, kterou v roce 1054 zachytili rovněž čínští kronikáři. Zde je na snímku z dalekohledu VLT. Kredit – ESO.

Současné poznatky tomu ovšem příliš neodpovídaly. Po explozi supernovy bývá obvykle pozorovatelný její pozůstatek ve formě rozpínající se mlhoviny. Čtenář si nejspíš asi vybaví mlhovinu zvanou Krabí, jež je asi nejznámějším pozůstatkem po výbuchu supernovy. Není rozhodně náhodou, že i tato byla v roce 1054 zaznamenána pozornými čínskými astronomy. Na místě supernovy z roku 185 se skutečně pozůstatek už dříve našel. Dostal označení RCW 86. Jeho odhadované stáří ovšem činilo kolem 10 tisíc let. To by naprosto vylučovalo jakoukoliv souvislost se zmíněnou supernovou.

Pozorování kosmických rentgenových observatoří XMM-Newton (ESA) a Chandra X-Ray Observaroty (NASA) ale přinesla nové důkazy, které umožňují tyto objekty k sobě skutečně přiřadit. „Naše nové výpočty nám říkají, že pozůstatek je kolem 2000 let starý,“ uvádí Aya Bamba (RIKEN, Japonsko), který je spoluautorem nové studie publikované v časopise Astrophysical Journal Letters.

Jak je tedy možné, že v určení stáří pozůstatku supernovy jsou tak velké rozdíly? Nová studie odpovídá i na tuto otázku. Její hlavní autor, Jacco Vink (Universita v Utrechtu, Nizozemí), přitom poukazuje na zajímavou skutečnost. „Astronomové používají obvykle k odkazování výsledky 5 až 10 let staré, takže je pozoruhodné, že my stavíme na práci z doby téměř před dvěma tisíci lety.“

Zvětšit obrázek

Pohled HST na objekt Cassiopeia A, který je pozůstatkem exploze supernovy z roku 1680. Kredit – STScI

Pomocí kosmických observatoří studovali astronomové spektra vybraných částí mlhoviny, ze kterých určovali rychlost jejího rozpínání. Při explozi supernovy dojde k odvržení vnější obálky umírající hvězdy. Tento materiál se ve formě rázové vlny dále vzdaluje od centra exploze. Stejně jako hmota, se kterou se přitom setkává, je ohřátý na obrovské teploty až milión stupňů, což způsobuje, že září v rentgenovém oboru spektra.

Zvětšit obrázek

Třírozměrný model explodující supernovy. Kredit Adam Burrows (University of Arizona)

Autoři se domnívají, že rozdíly v určení rychlosti rozpínání jsou dány nepravidelným tvarem mlhoviny. Původní hvězda ve svém hustším okolí „vydlabala“ jakousi nekulovou dutinu. Zatímco v některých částech se už vyvržený materiál setkal s okolní hustší hmotou a byl výrazně zpomalen, v jiných částech se dosud šíří vysokou rychlostí uvnitř dutiny. A právě tyto oblasti nabízejí nejpřesnější možnosti určení stáří mlhoviny. Za známé rychlosti a rozměrů mlhoviny je totiž možno poměrně přesně zjistit, kdy vlastně k explozi došlo.

Nový údaj se tedy o 8000 let liší od dříve udávané hodnoty. Astronomové to vysvětlují tím, že dřívější měření vycházejí z určení rychlosti šíření materiálu v té části mlhoviny, kde je dnes už výrazně zbrzděný. Při stejných rozměrech pak vědci dostali výrazně vyšší dobu, která uplynula od počátku rozpínání.

Vědci se nyní hodlají zaměřit na samotnou supernovu a zjistit jakého byla typu a jaké množství energie se při její explozi uvolnilo.

Zdroj:
Chandra X-Ray Center press release
Space
NewScientist