Astronomové Michael H. Montgomery, Kurtis A. Williams a postgraduální student Steven DeGennaro (University of Texas, Austin) předpověděli i potvrdili existenci nového typu proměnné hvězdy. Jedná se o „pulsujícího uhlíkového bílého trpaslíka“. Drtivá většina hvězd ve vesmíru - včetně našeho Slunce - skončí svoje životy jako bílí trpaslíci. Proto studium pulsací (světelných křivek) těchto nově objevených exemplářů otevírá astronomům nový pohled na konečná stádia života většiny hvězd.
Bílý trpaslík je závěrečné stádium života Slunci podobných hvězd, kterým vyhořelo v jádru palivo. Je extrémně hustý a v případě průměru naší Země by jeho hmotnost byla 1,5 hmotností Slunce. Donedávna byly známy pouze dva hlavní typy bílých trpaslíků: ty s vnější vrstvou vodíku (asi 80 %) a ty s vnější vrstvou helia, které si tu horní vodíkovou obálku „svlékly“ (asi 20 %).
Vloni astronomové Patrick Dufour a James Libert (University of Arizona, Tucson) objevili třetí typ bílého trpaslíka. Z dosud neznámých důvodů „horcí uhlíkoví bílí trpaslíci“ svlékli obě své obálky – vodíkovou i heliovou – a odhalili své vnitřní uhlíkové vrstvy. Astronomové mají podezření, že by to mohli být nejhmotnějšími bílí trpaslíci - zbytek hvězd příliš malých, aby svůj život skončily jako supernovy.
Po objevu těchto nových uhlíkových bílých trpaslíků Montgomery oznámil, že podle jeho výpočtů by u tohoto typu hvězd byly možné pulsace. Pulzující hvězdy jsou pro astronomy zajímavé proto, že změny ve světelných křivkách mohou odhalit, co se děje v jejich nitrech. Abychom rozuměli nitru Země, podobným způsobem geologové studují seizmické vlny při zemětřeseních. Tento typ zkoumání pulsací hvězd se nazývaná „asteroseismologie“ - „hvězdotřesení“ („asteroseismology“).
Tým z Texaské university zahájil systematické studium uhlíkových bílých trpaslíků. Pulsary hledali pomocí 2,1m dalekohledu Otto Struve Telescope na McDonaldově observatoři v Austinu (v rámci projektu SDSS - Sloan Digital Sky Survey - Sloanovy digitální přehlídky oblohy). Hvězdu odpovídající Montgomeryho výpočtům objevil DeGennaro ve vzdálenosti asi 800 sv.l. v souhvězdí Velké Medvědice (UMa, Ursa Major) . Obdržela „jméno“ SDSS J142625.71+575218.3. Intenzita jejího světla se mění pravidelně každých 8 minut téměř o 2 %.
Hvězda leží 10° VSV (ENE) od Mizaru (zeta UMa), prostřední hvězdy v oji Velkého vozu. Parametry toho bílého trpaslíka jsou: stejná hmotnost jako naše Slunce, průměr menší než má Země, teplota 19 500 °C a jen 1/600 svítivosti Slunce.
„Objev této pulsující hvězdy je velmi důležitý,“ řekl astronom Michael Briley (NSF - National Science Foundation). „Umožní nám zkoumat nitro bílého trpaslíka, což by mělo pomoci vyřešit záhadu, odkud uhlíkoví bílí trpaslíci přišli a co se stalo s jejich vodíkem a heliem.“
Zatím nebyl objeven žádný jiný „vzorový“ pulsar. SDSS J142625.71+575218.3 je jediná pulsující hvězda dané velikosti a teploty odpovídající Montgomeryho výpočtům.
Astronomové si myslí, že pulsace jsou způsobené změnami ve vnější uhlíkové obálce hvězdy, když dojde k ochlazení „horkého bílého trpaslíka“. Ionizované atomy uhlíku ve vnějších vrstvách hvězdy se vrátí do neutrálního stavu a spustí pulsace.
Ale existuje možnost, že příčina hvězdných variací je jiná. Jsou potřebné další studie, aby astronomové odhalili neznámý proces, který „odlupuje“ hvězdám (bílým trpaslíkům) jejich povrchové vrstvy vodíku a helia, aby obnažil jejich uhlíkové nitro.
Objev byl zveřejněn 1. května 2008 v Astrophysical Journal Letters.
Prameny: McDonald Observatory, ScienceDaily
Bílý trpaslík rozcupoval planetku
Autor: Pavel Koten (27.12.2006)
Hnědý trpaslík v planetárním systému
Autor: Pavel Koten (25.09.2006)
Diskuze:
