Nanočástice v chlebu nemůžete zjistit ani čichem ani podle chuti. K takovému využití nanočástic zůstává spotřebitel velmi skeptický. (Foto: 96dpi/flickr.com)

V posledních letech se nanotechnologie připojila ke genovým a informačním technologiím a spolu se staly další nadějí jak pro výzkum, tak pro průmysl. V oblastech vědy o materiálech, elektronice, životním prostředí a lékařství se v posledních letech výrazně spoléhají na částice, z nichž je většina menších než 100 nanometrů, což je osmsetkrát méně, než je tloušťka lidského vlasu, téměř při všech typech inovací. Nejnovější využití nanotechnologie se dotýká potravinářských výrobků a jejich balení.

Jaké máte rádi lasaně?
Co dneska zní jako čirá „sci-fi“, si může brzo najít svou cestu do polic našich supermarketů: příkladem mohou být upravené lasaně, u kterých můžete například změnit barvu, chuť a nebo dokonce využitelnost jednotlivých živin, a to pouhou úpravou doby ohřevu v mikrovlnné troubě. Tyto druhy potravin jsou nazývány „individuálně modifikovatelné“, protože díky nanočásticím mohou být přizpůsobeny tak, aby vyhovovaly individuálním požadavkům. Další možné využití nanotechnologie se skrývá v balení, které například zvyšuje skladovatelnost potravin a nebo udává, když už jeho obsahu končí trvanlivost.

Nicméně, nanočástice jsou považovány za vysoce citlivou záležitost a ještě není zcela jasné, zda za určitých podmínek nemohou „přelstít“ obranné mechanismy lidského organismu a mít na něj toxický vliv. Risk Dialogue St. Gallen Foundation se věnuje tomuto námětu, Federal Office for the Environment schválil plán činností při možných rizicích a Research Institute for Materials Science and Technology (EMPA) se zaměřuje na nanotechnologii a její nebezpečí ve svém výzkumném programu. A všichni vyžadují odpovědi na otázky spojené s tím, do jaké míry budou dnešní spotřebitelé ochotni akceptovat možná rizika vyplývající z využití nanotechnologií v potravinářském průmyslu.

 
Výhody technologie musí být zjevné, aby byla přijata

 

Michael Siegriest: „Měli bychom mít dobře promyšleno, jak se věnovat obavám a přáním dnešních spotřebitelů. Jinak se brzy střetneme s hluboko zakořeněným odmítáním a protesty, s jakými se setkáváme nyní v případě debat okolo potravin vzniklých pomocí genové manipulace.“

Profesor Michael Siegrist z Institute for Environmental Decisions na ETH Zurich, se dal do práce na prověřování postojů společnosti. On a jeho výzkumný tým se dotazovali 337 náhodně vybraných osob z celého Švýcarska na jejich vnímání rizika u různých druhů potravin a obalů, v kterých jsou použity nanočástice. „Výzkum a průmysl bádají nad celou řadou možného využití nanočástic v potravinářství. Siegrist publikoval výsledky studie v časopise Appetite.

 
Způsob průzkumu
Účastníci studie měli v dotazníku vyhodnotit 19 možností využití nanotechnologických vymožeností v potravinách a jejich obalech. Ty zahrnovaly například již výše jmenované „individuálně modifikované potraviny“, potraviny s protirakovinnými aditivy, chemické detektory salmonely, nanokapsle pro vitamíny a obaly, které ochraňují potraviny před UV zářením. Respondenti hodnotili jejich používání podle svého vlastního vnímání rizika v konkrétním případu použití, a to na stupnici od 1 (velmi nízké) do 5 (velmi vysoké).

Výsledky
„Akceptování použití nanočástic u obalů bylo relativně vysoké, zatímco „nanotechnické“ potraviny byly hodnoceny podstatně kritičtěji,“ vysvětluje Siegrist a shrnuje tak jeden z hlavních výsledků.
Výzkumníci také shledávají zajímavým, že možné přecházení nanočástic z obalů do výrobku nebylo vnímáno jako hrozba, navzdory faktu, že kritici tohoto způsobu využívání nanočástic opakovaně používali tuto hrozbu, jako hlavního argumentu proti nanotechnologiím.
Studie dále odhalila, že přijetí této technologie v podstatě závisí na uvedení přímého důvodu využití v produktu. Podle Siegrista byli respondenti ochotnější přijmout určitou míru rizika v případě, že by se jednalo o aditiva na rakovinnou profylaxi, než při takovém využití, které je uvedeno pouze jako „zdravé“. Takže pro použití nanotechnologie v potravinách je zřejmě rozhodující, aby to bylo spotřebitelům oznámeno s dostatečným předstihem a konkrétně.

Neopakovat chybu, jako v případě GMO

Zvětšit obrázek

Pro Osla komentoval MANDOR

Podle Siegrista je rozvoj komunikace v tomto případě dvojnásob důležitý, protože jde o jediný způsob, jak získat důvěru zákazníků ve výzkum nanočástic a jejich průmyslové využití. Věří, že pokud se hned od počátku věnuje dostatek pozornosti synchronizaci očekávání spotřebitelů a snah průmyslu, tak by se mohlo zabránit střetu zájmů, který se například velmi často objevuje v případě genových technologií. „Měli bychom se učit ze svých chyb a poskytnout nezbytná vysvětlení a to hned v počátečních stádiích aplikace nových technologií,“ říká Siegrist. „Nemůžeme si dovolit přehlížet obavy a očekávání, i když jsme teprve v počátcích.“

Ačkoliv se Siegrist v dotazníku vyhnul technickým otázkám, je přesvědčen, že převážná část znalostí v populaci, pokud jde o rizika a možnosti při využití nanotechnologie, je stále žalostně nízká. Přece jenom, veřejný dialog o těchto otázkách je stále velmi nedostačující. Stejně tak nízká byla odezva na rozeslané dotazníky – pouze 28 procent z těch, kteří jej obdrželi, projevilo zájem o tento průzkum, většina z účastníků měla vyšší úroveň vzdělání. To vedlo k mírnému zkreslení výsledků. Bohužel, Siegrist nemohl vyhodnotit žádné socio-demografické rozdíly, jako je věk nebo pohlaví, při hodnocení výsledků.

Siegrist věří, že téma nanotechnologií se bude s postupem let stávat stále aktuálnější, a to zejména pokud se bude týkat jejich využití v potravinářství. „Měli bychom mít dobře promyšleno, jak se věnovat obavám a přáním dnešních spotřebitelů. Jinak se brzy střetneme s hluboko usazeným negativním názorem, jaký se nyní objevuje v případě dohadů obklopujících genové manipulace.“

Zdroj: ETH Zurich/Swiss Federal Institute of Technology.