Vytvoření Drakeova průlivu prý také vysvětluje, proč se Antarktida ochladila. Geologové se domnívají, že vytvoření průlivu nastartovalo oceánské proudění okolo Antarktidy a přispělo k vytvoření jejího dramatického ochlazení. Na ověření této hypotézy existuje již velké množství prací.
Z bujných lesů nezůstalo nic. Namísto nich jen skály, led a sníh. Vzhledem k tomu, že oceánský proud okolo Antarktidy odkloňuje teplé proudy přicházející od rovníku, ochlazuje se kontinent i dnes. Podívejme se jak to vypadá v Drakeově průlivu dnes.
Drakeův průliv je velmi bouřlivý. Krátce po tomto snímku byly všechny dveře na palubu uzavřeny a pasažéři nesměli vycházet ven. Vlny někdy dosahují 12 metrů. (podle www.fotocommunity.com). Drakeovým průlivem proudí každou sekundu 130 miliónů kubických metrů vody. Antarktický cirkumpolární proud, který Drakeovým průlivém protéká, je největším současným hloubkovým proudem. Až dosud bylo datum otevření průlivu neurčité v rozmezí od 15 miliónů do 49 miliónů let.
Okolnosti datování
Chemický prvek neodym převážně pochází z kontinentů a v oceánech zůstává 600 – 2000 let. Vědci zjistili, že poměr izotopů neodymu je ovlivňován cirkulací vodních mas v oceánech. Proto jej používají k určování původu vodních mas. Zjistili například, že poměr izotopů neodymu je v Atlantiku a Pacifiku odlišný. Na odebraném vzorku vody lze proto určit, zda pochází z atlantické části Jižního oceánu nebo Pacifiku.
Poměry izotopů lze také zjišťovat na fosiliích, poněvadž běheme mineralizace biologického materiálu se prvky rozpuštěné v oceánu ve fosilii ukládají. Neodym se například ukládá v zubech fosilií. Dochází k tomu při minerální transformaci hydroxyfluorapatitu na fluorapatit. Poměr izotopů neodymu v Antlantiku je ovlivňován zvětralinami z archaického eonu, zatímco v Pacifiku je mladšího vulkanického původu.
Výzkumný vrt se prováděl v místě ODP 689 (Oceanic Drilling Programm, ODP, Oceánský vrtací program, www.odp.pangea.de/). Oceánský vrtací program trval od roku 1985 do 2003 a sestával z mnoha různých vrtů, výzkumů a studií jako tato.
Lokalita byla pro výzkumníky neobyčejně zajímavá. Místo se nachází v okolí podmořské hory Maud Rise. Ze dna Jižního oceánu vystupuje více jak 3500 metrů a z jejího vrcholu je to k hladině ještě přibližně 1200 metrů.
Obr. 1: Místo vrtu ODP 689, Maud Rise, Jižní Oceán, odkud byly vyzvednuty vzorky pro datování vzniku Drakeova průplavu (64.31oS, 3.06oE, 2080 m).
Vrt vynesl na světlo světa z hloubky 300 m pod mořským dnem zub ryby a v něm se zjišťoval poměr izotopů chemického prvku neodymu.
Obr. 2: Paleografická rekonstrukce pozdního eocénu ukazuje místo oceánického vrtu 689 a také všechny ostatní diskutované v původním textu. Vidíme také všechny důležité tektonické průchody. Šipky ukazují možné hloubkové proudy vody mezi oceánskými pánvemi.
Obr. 3: Záznamy z vrtu ODP 689.
Koeficienty epsilon izotopu neodymu (εNd(t)) jsou naneseny na ose y a hloubka z vrtu ODP 689 na ose x (mbsf = meters bellow sea floor = metrů pod mořským dnem). Hodnoty εNd(t) byly spočítány z průměrů poměru 147Sm/144Nd. Údaje hloubky (mbsf) jsou ve vztahu ke geologickým epochám. Časová osa je převrácena oproti standartům jako například na následující geologické škále.
Obr. 4: Geologická škála se opírá o klasifikaci podle International Commission on Stratigraphy, která se v roce 2004 usnesla na novém standardu GTS 2004 (Geologic Time Scale). Škála je pouze orientační. Přesnější údaje lze nalézt na http://www.stratigraphy.org/cheu.pdf.
Obr. 5: Záznamy z vrtu ODP 689.
Horní křivka na obr.5 je záznam parametru epsilón neodymu, jílovité minerály jsou prostřední záznamy, dolní záznam ukazuje parametr delta izotopu kyslíku. Na ose x je hloubka vrtu (mbsf = meters bellow sea floor = metrů pod mořským dnem). Šedé pruhy vycházející z dolní části grafu ukazují dramatické změny v jilovitých nakupeninách, pruhy vycházející z horní části grafu ukazují dramatické změny v koeficientu epsilón izotopu neodymu. Parametr epsilon ukazuje, kdy se udály silné přívaly pacifických spodních vod do Jižního moře. V grafu tedy vydíme, že k silným přívalům z Pacifiku do Atlantiku došlo dvakrát. Jednak ve středním, jednak pozdním eocénu.
Zdroje:
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/4928010.stm
Howie D. Scher, Ellen E. Martin: Circulation in the Southern Ocean during the Paleogene inferred from neodymium isotopes, 2004.
Autorky pracují na Department of Geological Sciences, University of Florida.
www.oceandrilling.org
Doplňující informace:
Geologická škála podle GTS 2004
Dnes žijeme v holocénu, který začal okolo 8000 před n.l. Hranice mezi pliocénem a pleistocénem nebyla dosud určena a je předmětem diskuzí. Označení quartér (čtvrtohory) se od roku 2004 nepoužívá ve smyslu následující po třetihorách a je rovněž předmětem diskuzí. Namísto hodnoty "-0," má být "-0,1", tedy 100 000 let. Hodnota se bohužel nezobrazila dobře.
Phanerozoikum - v překladu doba viditelného života - je možná již historické označení, poněvadž dnes víme, že život vznikl už v praekambriu. Podle článku na Oslu (http://www.osel.cz/index.php?clanek=3751) možná i o 700 miliónů let dříve.
Na začátku phanerozoika bylo na Zemi hodně vody a dnešní kontinenty byly částečně zaplaveny.
Na této škále je zobrazeno celkové stáří zeměkoule – od hadaika po holocén.
(Pozn. autora: Geologická škála sestavená na základě celé řady vědeckých dat z nejrůznějších oblastí vědeckého výzkumu kontrastuje s vírou ve stvoření světa před 6000 tisíci lety. Je s podivem, že navzdory vzdělání a vzdělávání stále ještě existují lidé, a jsou jich miliardy, kteří věří ve stvoření. Stáří kamenných meteoritů, tzv. nediferencovaných neboli chondritů, zjištěná pomocí poločasu rozpadu, jednoznačně popírají vznik světa před 6000 lety, jak to věřící všude hlásají. Nelze se neubránit dojmu, že víra v Boha je dosud neidentifikovaný komplex psychických poruch. Pokud věřící normální veřejnost informují, že vznik světa se udál před 6000 lety nebo že v Bibli uváděný údaj stvoření světa za jeden týden je nutno chápat symbolicky, pak nechť si chybné údaje v Bibli opraví podle vědeckých poznatků.)
Diskuze:
