Jak Římané postupovali na sever, mizely z místních populací genové varianty, které je chránily proti HIV.

Tato spojitost může být sice pouze náhodná, nicméně rozsah území dobytých Římany se nápadně kryje s hustotou rozšíření genu, který zaručuje jistou úroveň ochrany proti této nevyléčitelné infekci.

Konkrétně jde o gen, který kóduje protein buněčného receptoru CCR5. Virus HIV se k tomuto receptoru váže, aby následně pronikl do buňky. Varianta genu zvaná CCR5-Delta32, která postrádá 32 párů bází DNA, ovšem produkuje protein, ke kterému se HIV navázat nedokáže a to mu cestu do buněčného jádra trochu komplikuje. Lidé nesoucí tuto variantu genu pak jsou odolnější vůči nákaze virem HIV a pokud se nakazí, trvá u nich déle, než se rozvine AIDS.

Zmíněná varianta genu se vyskytuje pouze u původních obyvatel Evropy a západní Asie. Jejich zastoupení v populaci ale klesá směrem ke Středozemnímu moři. V některých oblastech severní Evropy je varianta zastoupena ve více než 15% populace v porovnání například s Řeky, kterých má tuto variantu méně než 4% (viz mapa). Toto rozložení evidentně není způsobeno samotným virem HIV, protože jeho pandemie, která propukla v osmdesátých letech 20. století, ho nemohla stihnout ovlivnit.

Procentuální zastoupení varianty se nicméně nápadně kryje s územím, které v průběhu tisíce let své existence (500 př.n.l. - 500 n.l.) stihla uchvátit Římská říše. Na tuto souvislost upozornil profesor Université de Provence Eric Faure jako člen týmu, zabývajícího se evoluční biologií a modelováním historického vývoje. Spolu s kolegyní Manuelou Royez-Carenzi studovali možné propojení mezi římskou kolonizací a četností zastoupení varianty CCR5-Delta32 v téměř 19 000 vzorcích odebraných napříč celou Evropou. Zjistili, že četnost zastoupení významně klesá na územích kdysi dobytých Římany.

Samozřejmě to mohlo být úplně jinak. Jedna z teorií například počítá s tím, že varianta genu pochází ze Skandinávie a ze severu ji rozšiřovali Vikingové při svých výbojích. Oblasti ovlivněné Vikingy se ale s rozšířením varianty neshodují. Další teorie se pokouší toto rozložení vysvětlit selekčním tlakem, který mohly vyvolat epidemie moru nebo neštovic, nicméně ani jejich rozšíření neodpovídá rozšíření sledované varianty.

Zvětšit obrázek

Hnědě: hranice území, které bylo součástí Říše Římské. Barevné body: zastoupení ochranné varianty v populaci.

Tak jak to tedy ti Římané spáchali? Některé studie naznačují, že Římané a jiné jihoevropské národy měly nižší zastoupení varianty CCR5-Delta32 v populaci. Eric Faure ovšem tvrdí, že rostoucí zastoupení varianty směrem k severu se nedá vysvětlit intimním sbližováním dobyvatelů s původním obyvatelstvem: "Výměna genů mezi oběma skupinami byla extrémně nízká", tvrdí Faure.

Spíš to vypadá tak, že Římané zavlekli na dobytá území nějakou nemoc, která snáze kosila především nositele varianty CCR5-Delta32. Spolu s Římany se na sever rozšiřovala také zvířata jako kočky nebo osli :), která mohla být nositeli dotyčného patogenu. Faure navíc tvrdí, že s Římany bezděky cestovali i středozemní moskyti, známí to šiřitelé všemožných nemocí. Není bez zajímavosti, že lidé s variantou CCR5-Delta32 jsou náchylnější k současné Nilské horečce šířené moskyty. Ať žije statistika!

Zdroje: New Scientist , Evolutionary Biology and modelization Team

1) Možná za to rozšíření opravdu může nějaká nemoc obvyklá ve Středozemí a ředění zastoupení varianty CCR5-Delta32 směrem k jihu má na svědomí přirozené promíchávání obyvatelstva. Vzhledem k zaměření výzkumu to ale spíš vypadá, že přání bylo otcem myšlenky. Profesor Faure pak upozornil na mediálně chytlavou souvislost a může si tak užívat svých 15 minut slávy. Přejme mu ji.
2) Příště se na dovolené raději spustím se Švédkou než s Bulharkou :-)ˇ