O Úplavici aneb náš druhý nejslavnější neexistující vědec  
Ve vědních oborech, kde mezi sebou na sklonku života soutěží převážně ješitní dědkové, je často komplikované určit, kdo z nich je lepší. Je to jako když běžíte hodně dlouhý maraton a na jeho konci neznáte vítěze. Pokud bychom chtěli seřadit vědce po vzoru soutěží Miss, pak promenádou v plavkách by byly nepochybně odborné publikace. Na zapadě platí, čím víc publikuješ, tím výš jsi na kariérním žebříčku. Toto pravidlo se vztahuje jak na vědce v primárním výzkumu, tak i kupříkladu na (některé) klinické lékaře, i když já bych si svého zubaře podle počtu publikací nevybíral. U nás zpravidla platí jiná úměra - čím víc publikuješ, tím víc lesa je kvůli tobě vykáceno. Na autory vědeckých prací je často pohlíženo ostatními kolegy s lehkým despektem ("ty náš vědátore"). Možná proto se u nás žádný zásadní výzkum příliš neodehrává. A pokud ano, tak jde spíš o serendipity, jejichž výsledky jsou spěšně předány tam, kde jsou na to podmínky. Tím pouze konstatuji status quo, ale netvrdím, že by u nás výzkum probíhat neměl.



 

Dr. Eugene Garfield, lingvista

V dnešní době nestačí pouze publikovat, ale musíte tak činit v těch správných (indexovaných) časopisech. Svého času přišel Eugene Garfield ze společnosti ISI (dnes Thomson-Reuters) se svým JIF - journal impact factorem. Ten udává, jak moc jsou články z indexovaného časopisu v následujícím období citovány ostatními vědci. Toto číslo je děleno celkovým počtem článků v daném periodiku a vyjde vám impact factor.

Zvětšit obrázek
Dr. Eugene Garfield, lingvista

Z lékařských časopisů mívá nejvyšší JIF Lancet, ale v podstatě jakékoliv celé dvojciferné číslo je velmi pěkný výsledek. Nicméně JIF příliš neměří, jak jste úspěšní vy, ale spíš to, jak si stojí celý časopis.


Stejný názor měl i Jorge Hirsch. V roce 1989 prezentoval svou práci, kde zpochybnil tehdy ostatními fyziky uznávanou teorii o nízkoteplotních superkonduktorech (BCS teorie) a byl po zásluze oceněn. Dostal se na pomyslnou černou listinu. Nikdo s ním nechtěl dělat výzkum, peníze z grantu vyschly a prestižní časopisy mu odmítaly tisknout články. Přesto jeho výsledky řada kolegů citovala a částečně s nimi i souhlasila. Hirsch chápal, že se potřebuje dostat do těch správných vědeckých časopisů. Jako většina fyziků byl chytrý a nestyděl se za to. Dospěl k názoru, že by se neměla posuzovat kvalita časopisu, kde publikuje, ale jeho vlastní práce. V roce 2005 představuje světu svůj h-index, ve vší skromnosti pojmenovaný po něm. Tento index odráží, kolikrát je vědecká práce citována. Kupříkladu vaše první práce je citována 10 000x, vaše druhá práce je citována 8 000x. Práce číslo 32 je citována 33x, ale 33. práce pouze 28x. Váš Hirsch index je tedy 32. Znamená to, že máte 32 prací, které jsou citovány více než 32x. (Guliota G: The Genius Index, Wired Magazine, 1/2009).

 

 

 
Ziva Kunda, psycholožka

Ani tento index není bez chyby. Pokud prohlásíte něco velmi kontroverzního (například o globálním oteplovaní či popřete Darwinovu teorii) a dostane se tomu patrične publicity, pak budete také často citovanými autory s odpovídajícím h-indexem. Ošemetná je rovněž mediální popularita jednotlivých vědců či institucí. Navzdory sofistikovaným indexům je Čechy na internetu jednou z nejvyhledávanějších vědeckých osobností před časem zesnulá profesorka sociální biologie Ziva Kunda (13. června 1955 - 24. února 2004), jejíž webové stránky byly populární hlavně mezi českými a slovenskými pubescenty.

 

 

Díky tomu má dokonce svoje heslo v české verzi Wikipedie. Ačkoliv je autorkou známé práce Social Cognition: Making Sense of People a její publikace The Case for Motivated Reasoning obdržela Scientific Impact Award, většina Čechů od ní pravděpodobně nikdy nic nečetla (viz zde).

 


Mám-li pokračovat v podobném duchu, pak není příliš překvapivé, že za největší osobnost jsme si zvolili fiktivního velikána Járu Cimrmana. Předpokládám, že při volbě nejlepšího českého vědce bychom rovněž nezaváhali. Málokdo však ví, že jsme světu dali Cimrmany hned dva. Kuriózní na tom je, že zhruba ve stejném období. Tím druhým je dr. O. Úplavici, jenž patřil po dlouhou dobu k nejcitovanějším českým autorům (s nepochybně vysokým h-indexem). V roce 1887 popsal profesor Jaroslav Hlava výskyt améb ve stolici a intestinální vředy u pacientů s dysenterii (úplavicí). Svoje pozorování publikoval v Časopise lékařů českých pod názvem "O úplavici; Předběžné sdělení". Při následném překladu do němčiny pro časopis Centralblatt für Bacteriologie und Parasitenkunde se z textu vytratilo jméno profesora Hlavy a článek byl připsán neexistujícímu autorovi O. Úplavici.

Zvětšit obrázek
Jaroslav Hlava, patolog

Po celých jednapadesát let byl O. Úplavici považován za předního světového bakteriologa, jenž byl dáván na rovinu se slavnými jmény jako Pasteur, Koch nebo Lister. Jak píše  již dříve zmiňovaný Garfield, Hlavův článek se mimo jiné objevil v roce 1910 v Index-Catalogue of Medical and Veterinary Biology, kde O. Úplavici obdržel ke svému jménu ještě doktorát. Až v roce 1938 Clifford Dobell "pohřbil"  druhého nejslavnějšího neexistujícího vědce. Čest jeho památce! 


Musíme se smířit s tím, že nikdy nebude příliš jednoduché měřit výsledky vědecké práce. Ať už se budou indexy ve vědě a čtenost odborných článků řídit podle jakýchkoliv úsměvných zákonitostí a životních náhod. Pro vědce bude stále platit ono cimrmanovské Napiš & Publish. K tomu je však nutno hodnou chvíli bádat a mít odpovídající podmínky. Ale to už bychom se nejspíš dostali k tématu, které v posledních týdnech příliš veselého nepřináší. Všimněte si, že se od roku 1938 u nás už žádný další Cimrman neobjevil. Pro naše končiny je rovněž příznačné, že průjmovité onemocnění se stalo na čas naším nejcitovanějšim vědcem...

 

 

Datum: 03.08.2009 00:09
Tisk článku


Diskuze:

ad smysl clanku

Michal Konstacky,2009-08-13 10:52:01

Omlouvam se za pozdni reakci a zaroven dekuji za kultivovane vyjadreny nesouhlas. S BSC teorii samozrejme nemohu polemizovat, protoze o ni nic nevim a udaj jsem nasel v clanku o Hischovi - cili mate samozrejme pravdu.

Ja jsem absolvoval cast PhD studii v Dansku na oddeleni Pozitronove emisni tomografie a pak cast v CR. Zrejme tusite, ze v tom byl rozdil. V CR jsem byl levna pracovni sila ve zdravotnictvi na konci potravniho retezce (nemocnice plati jen 1 hodinu tydne a zbytek je PhD stipendinum) a vedecke praci jsem se mohl venovat po skonceni pracovni doby ve spitale casto az v pozdnich vecernich hodinach. Ale to je na samostatny clanek. Klinicti pracovnici vcetne primaru se chovaji casto s despektem k vedeckym silam. (ted jsem dokonce premyslel jsem jestli nemam napsat vedeckou silu v uvozovkach, jak zalostne je me sebevedomi timto smerem).

To, ze se u nas zasadni vyzkum neodehrava je bohuzel pravda a zase je to dlouhou polemiku. Netusim samozrejme, jak je to ve fyzice. V medicine vetsinou (bohuzel) nemame skvele vedni obory, ale pouze vyjimecne jedince (ikdyz mozna invazivni kardiologie nebo nektere endoskopicke metody v gastroenterologii jsou na skvele urovni).

Clanek jsem psal, abych trochu odlehcil tu dusnou atmosferu kolem vedy a pomohl zborit prave ten mytus o uzavrene komunite.

S pozdravem
Michal Konstacky

Odpovědět


Tomáš Brauner,2009-08-14 18:31:21

Děkuji, že jste můj příspěvek nevzal osobně a odpověděl s nadhledem, ačkoli byl dost kritický. Byl mojí okamžitou reakcí na článek; s odstupem bych možná volil slova jinak.

O rozdílu úrovně vědy u nás a na západ od našich hranic samozřejmě vím - po získání PhD v ČR teď působím jako postdoc v Německu. Abych nemluvil jen o financování či přímo platech a zamířil také do vlastních řad, jako první mě uhodila do očí zcela jiná pracovní morálka. Nicméně přesto nesouhlasím s tvzením, že se u nás neodehrává žádný zásadní výzkum. Máte ovšem pravdu, že jde spíš o jedince než celé instituce. Záleží také, co se rozumí tím "u nás". V částicové fyzice, což je můj obor, je (experimentální) výzkum tak nákladný, že si jej málokterá evropská země může dovolit financovat z vlastních zdrojů. Vědci tak dojíždějí do velkých center jako například CERN. Výzkum se tedy neodehrává na území ČR, nicméně provádějí ho čeští vědci pracující u nás, a to velmi úspěšně.

Proč je u nás obecná úroveň vědy nižší než jinde, by samozřejmě bylo na dlouhou diskusi. Dle mého názoru, dokud místa na našich univerzitách a ústavech nebudou dostatečně atraktivní (vědecky i finančně), aby k nám přilákala cizince, nevznikne tady skutečné konkurenční prostředí a budeme jen "vyvážet" mozky do zahraničí, aniž by tomu odpovídal také "dovoz".

S pozdravem
Tomáš Brauner

Odpovědět

smysl článku?

Tomáš Brauner,2009-08-05 19:10:40

Jsem na Oslu nový, tak jsem možná jen nepochopil, jaké články vycházejí v rubrice Osloviny, ale není mi příliš jasné, o co tu vlastně autorovi šlo. Především nadpisu odpovídá jen druhá (menší) část, v té první autor zjevuje své názory na publikační zvyklosti ve vědě. V době probíhající horké diskuse o financování vědy u nás mi přijde smutné číst na populárně naučném serveru výroky typu "Možná proto se u nás žádný zásadní výzkum příliš neodehrává."

Stejně tak první dva odstavce představují vědeckou komunitu jako nějaké uzavřené bratrstvo - viz "správné" časopisy a "černou listinu." Samotný impakt faktor sice přímo neměří úspěšnost autora či ohlas článku, ale zase tak úplně zbytečný není. Publikovat v časopise s vysokým IF dá práci a sama úroveň časopisu je často rozumným vodítkem pro posouzení kvality článku. Letmý pohled na domácí stránku J. Hirsche (mimochodem navzdory chybnému popisku je to on na levém horním obrázku) stačí k přesvědčení, že s publikováním v prestižních fyzikálních časopisech nemá problém.

Nakonec by mě jako fyzika (pracujícího v jiném oboru, s letmým povědomím o supravodivosti) zajímalo, co přesně má autor na mysli "tehdy uznávanou" BCS teorií ... nakolik je mi známo, tato teorie se úspěšně používá dodnes, jen už dnes samozřejmě známe řadu nových systémů, na které ji nelze aplikovat.

Odpovědět

Díky za odpověď

Lukáš Píše,2009-08-03 13:59:14

Vyřešeno ...článek v IE je jen prostě dost nízko čehož jsem si nevšiml...

Odpovědět

Váš problém je zřejmě v OSI vrstvě 8.

Radim Dvořák,2009-08-03 13:29:14

Odpovědět


Trochu za to může i vrstva 7

Petr Šatka,2009-08-03 13:42:25

V IE 8 se to otevře, ale je potřeba aby vrstva 8 použila kolečko myši, jinak článek není vidět. A ve Firefoxu se mi sice překrývá úvod s pokračováním článku, ale lze to vyřešit zmenšením písma Ctrl+kolečko.

Odpovědět

Zajímavé téma ale....

Lukáš Píše,2009-08-03 10:57:45

Mám zájem si přečíst tento článek ...škoda jen že ve Firefoxu je to celé rozházené přes sebe :( což je u většiny článků....Tady to bohužel nejde otevřít ani přes Internet Explorer ...skoušel jsem z třech různých PC ...:(

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace