Bakterie Wolbachia pipientis byla objevena v roce 1924 v organismu komára písklavého. Lékaři se nejprve obávali, že by bakterie mohla vyvolávat některé ze závažných onemocnění přenášených komáry. Když se ukázalo, že wolbachie jsou pro člověka neškodné a z hmyzu na obratlovce se vůbec nepřenášejí, ztratili o ně vědci zájem. V posledních deseti letech se k wolbachii vrátili a rozhodně nelitují.

Původně byl znám výskyt wolbachií jen u nejrůznějších druhů hmyzu. Později byly ale nalezeny i v těle pavouků, štírů a mnoha roztočů. Ukázalo se, že jsou hosty i u některých červů. Dnes se odhaduje, že wolbachii hostí zhruba dvě třetiny všech druhů hmyzu. Jen to představuje asi milion různých hostitelských druhů.
Wolbachie žije v nitru buněk svých hostitelů a šíří se z jedné generace na druhou prostřednictvím matky. Ta předá potomkovi wolbachie ve vajíčku. Nakažený otec wolbachii prostřednictvím spermii na potomka nepřenáší. Organismus samce je proto pro wolbachii slepou uličkou, z které hledá bakterie východisko.

Našla jich hned celou řadu. Jednou z nich je tzv. partenogeneze. Wolbachie donutí vajíčka hostitelské samičky, aby se vyvíjela v nové samičky bez oplození. Bakterie donutí samici k rozmnožování  způsobem, při kterém nejsou samci vůbec potřeba. Vytvoří ryze „dámský svět“ samozřejmě plný samiček, jež jsou nakaženy wolbachií.

 

Wolbachia (červeně) v buňkách mušky octomilky. DNA hmyzích buněk je obarvena zeleně (Kredit: The Sullivan lab.).

Wolbachie se nezvzdává ani v případě, že je nakažený potomek geneticky předurčen k vývoji v samce. U některých druhů hmyzu zařídí wolbachie dodatečnou proměnu samečka na samičku. Zvládá to například u housenek některých žluťásků. Během vývoje motýla  přehodí wolbachie  výhybku a nasměruje ho na  samičí dráhu. Daří se jí to dokonale. I se samčí dědičnou informací se motýl vyvine v samičku, která se páří se samci a klade vajíčka nakažená wolbachií.

Nabízí se otázka, proč si tohle všechno nechává hmyz líbit a proč se u něj nevyvinou účinnější obranné mechanismy, jež by manipulaci ze strany wolbachií ztížily nebo ji zcela zarazily. Odpověď na tuto otázku našel zcela nedávno a víceméně náhodou tým australských biologů. Viroložka Karyn Johnsonová a její kolegové pátrali u mušek octomilek po genech, které tento hmyz chrání před virovou nákazou. Při testech vnímavosti mušek k virózám narazili na překvapivě odolnou linii. Ta se od ostatních octomilek odlišovala pouze tím, že byla nakažená wolbachiemi. Další výzkum potvrdil, že wolbachie chrání své hostitele před různými virovými infekcemi. Prodlužují život mušek napadených zabijáckými viry až o několik týdnů. To je u octomilek hodně dlouhá doba. Dospělé mušky na vrcholu sil stačí během těch několika týdnů života „navíc“ zplodit početné potomstvo – samozřejmě nakažené wolbachiemi.

Hledání odpovědi na otázku „Bude to holka nebo kluk“ je věnován pořad „Vstupte!“ Českého rozhlasu Leonardo. Pořadem provází Jaroslav Petr. Premiéra se vysílá v pátek 6. listopadu 2009 od 11 hodin na Rozhlas.cz
Ti, kdo premiéru nestihnou a chtěli by si poslechnout pořad v pro ně příhodnější čas, najdou záznam ke stažení na adrese
ZDE