Je Nanotyrannus platným rodem?  
…aneb Neznámý dospělec nebo populární mládě?

Lebka holotypu N. lancensis, objevená roku 1942 v Montaně. Při zhruba půlmetrové délce patřila tyranosauridovi s celkovou tělesnou délkou kolem 5,2 metru. Stále však není jasné, zda byl její majitel samostatným rodem a druhem nebo šlo o mládě druhu Tyrannosaurus rex. Kredit: James St. John, Wikipedie (CC BY 2.0)
Lebka holotypu N. lancensis, objevená roku 1942 v Montaně. Při zhruba půlmetrové délce patřila tyranosauridovi s celkovou tělesnou délkou kolem 5,2 metru. Stále však není jasné, zda byl její majitel samostatným rodem a druhem nebo šlo o mládě druhu Tyrannosaurus rex. Kredit: James St. John, Wikipedie (CC BY 2.0)

Právě před sedmdesáti lety, tedy roku 1946, popsal americký paleontolog Charles W. Gilmore lebku teropoda, objevenou o čtyři roky dříve D. H. Dunklem v souvrství Lance na území Montany. Exemplář, který má nyní označení CMNH 7541, považoval vědec za nový druh tyranosaurida rodu Gorgosaurus a dal mu proto jméno G. lancensis.[1] V roce 1988 však lebku opětovně prozkoumala trojice vědců – Robert T. Bakker, Philip J. Currie a Michael Williams (tehdejší kurátor paleontologických sbírek Cleveland Museum of Natural History, kde byla fosilie umístěna a vystavena). Tito paleontologové došli k závěru, že kosti na lebce jsou již srostlé a muselo tedy jít o dospělý exemplář dosud neznámého druhu tyranosaurida. Dali mu vědecké jméno Nanotyrannus lancensis, podle malých rozměrů v porovnání s dalšími pozdně křídovými tyranosauridy.[2] Lebka o délce asi 58 centimetrů totiž odpovídala celkové délce těla kolem 5 až 6 metrů, což je méně než polovina délky těla druhu Tyrannosaurus rex. Podle Bakkerových představ žil nanotyranus ve stejných ekosystémech jako jeho větší příbuzný, lovil nejspíš ve smečkách a specializoval se na rychlejší a menší kořist. Vyskytoval se tedy ve stejné době jako tyranosauři, asi před 68 až 66 miliony let. Platnost tohoto druhu byla víceméně uznávána, a to až do roku 1999, kdy odborník na tyranosauridy Thomas Carr ve své studii doložil, že se ve skutečnosti jednalo spíše o mladého, stále rostoucího jedince.[3] Bylo tak prakticky jasné, že se jedná o mládě druhu T. rex. V roce 2001 byl pak objeven slavný exemplář „Jane“ (BMRP 2002.4.1), asi šest metrů dlouhý a kolem 700 kilogramů vážící jedinec, který zřejmě zemřel zhruba v 11 letech věku. Tato fosilie podpořila verzi nanotyrana coby mláděte tyranosaura, ačkoliv některé nejasnosti přetrvávají.[4] I když někteří vědci stále trvají na zařazení CMNH 7541 i „Jane“ do druhu N. lancensis, většina důkazů svědčí o opaku. Histologický rozbor fosilních kostí Jane, umístěné nyní v expozici Burpee Museum of Natural History v Rockfordu (Illinois) ukázal, že kosti v době její smrti stále rostly, rozhodně se tedy nejednalo o plně dorostlý exemplář. Na druhou stranu právě v letošním roce vyšla další vědecká studie, která porovnáváním proporcí končetin různých teropodů dospívá k překvapivému závěru, že Nanotyrannus lancensis by přece jen mohl být zcela samostatným druhem tyranosaurida, velmi blízce příbuzného druhu T. rex.[5]

 

 

Rekonstruovaná kostra „Jane“ poukazuje na mnohem lehčí tělesnou konstrukci i jemnější stavbu lebky mladých tyranosaurů oproti jejich dospělým protějškům. Také tento exemplář však někteří paleontologové stále považují za zástupce samostatného druhu N. lancensis. Kredit: Volkan Yuksel, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Rekonstruovaná kostra „Jane“ poukazuje na mnohem lehčí tělesnou konstrukci i jemnější stavbu lebky mladých tyranosaurů oproti jejich dospělým protějškům. Také tento exemplář však někteří paleontologové stále považují za zástupce samostatného druhu N. lancensis. Kredit: Volkan Yuksel, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

V roce 2011 bylo oznámeno, že o pět let dříve vykopali komerční sběratelé fosilií dvojici dinosauřích zkamenělin v Montaně. Šlo o kostru ceratopsida (zřejmě rodu Triceratops) a o jakéhosi menšího tyranosaurida, který podle tvrzení Roberta Bakkera a Petera Larsona mohl být nanotyranem. Exempláři se dostalo nepříliš nápadité přezdívky „Bloody Mary“ a údajně měl nejen relativně, ale i absolutně delší přední končetiny než obří Sue (a to zhruba 1,5 krát)! To by samozřejmě o příslušnosti exempláře k druhu T. rex mohlo říci mnohé. Bohužel nález se stal předmětem nechutné komerce a v současnosti je již poněkolikáté připravován k dražbě, pro vědecké účely je tak nejspíš na dlouho či možná navždy ztracen.[6] Bakker nicméně stihl prozkoumat lokalitu objevu a na místě zjistil přítomnost asi třiceti vypadlých zubů mnoha jedinců tohoto tyranosaurida, což jej utvrdilo v přesvědčení, že nanotyranové lovili ve smečkách. A jaké jsou hlavní argumenty příznivců myšlenky vědecky platného nanotyrana? Zejména je to rozdílný počet zubů u N. lancensis a T. rex, přičemž první jmenovaný jich má více. U tyranosaura se v dolní čelisti nachází 11 – 14 zubů a v horní 11 – 12, zatímco u nanotyrana je to 14 až 15 v horní a 16 v každé dolní čelisti. V tomto případě jde ale o chabý „důkaz“, protože počet zubů je velmi individuální v rámci jednotlivých exemplářů i ontogenetického stadia (například u druhu Gorgosaurus libratus se počet zubů s věkem nejspíš snižoval). Na druhou stranu, třeba u asijského tarbosaura je počet zubů u mláďat i dospělců v podstatě stejný.[7] Dalším důkazem o odlišnosti nanotyrana má být proporcionálně větší „ruka“ a odlišná morfologická stavba furkuly (kosti sáňkové).[8]Nejvýznamnějším odlišujícím rysem by ale měla být přítomnost otvoru na zadní straně lebky, konkrétně na kosti os quadratojugale. Holotyp údajného nanotyrana i exemplář „Jane“ tento znak shodně mají, zatímco u lebek zástupců druhu T. rex (a rovněž ani u nedospělých exemplářů jiných tyranosauridů) je nenajdeme.[9] Jde ale opět o chabou podporu samostatnosti N. lancensis, protože výskyt, tvary a množství lebečních otvorů u archosaurů nejsou spolehlivým indikátorem pohlavní dospělosti.[10] Ani 3D modely mozkoven, které údajně ukazují odlišné umístění a stavbu krevních cév a zrakového nervu, nelze považovat za konečný důkaz vědecké platnosti nanotyrana. Spíše se totiž jedná o důsledek razantní anatomické přestavby lebky v průběhu dospívání, kdy kranium tyranosaurů enormně mohutnělo. Závěrem tedy stěžejní otázka – existoval opravdu Nanotyrannus lancensis? Nejspíš nikoliv, zřejmě se skutečně jedná jen o mládě proslulého druhu T. rex. Konečný verdikt ale zatím ještě vynesen nebyl…


Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 

 

 

 

Short English summary: Nanotyrannus lancensis is probably not a valid species and should be regarded as a juvenile (ontogenetic stage) of Tyrannosaurus rex.

 

Odkazy:

http://www.bbc.com/earth/story/20160816-meet-nanotyrannus-the-tyrannosaur-that-never-really-existed

http://www.sciencedaily.com/releases/2015/10/151029102249.htm

http://www.sciencemag.org/news/2015/10/top-predator-wannabe-just-another-t-rex

http://tyrannosauroideacentral.blogspot.cz/2013/09/nanotyrannus-isnt-real-really.html

http://qilong.wordpress.com/2011/05/11/nanotyrannus-nomore/


 


 

[1] Gilmore, C. W. (1946). „A new carnivorous dinosaur from the Lance Formation of Montana“. Smithsonian Miscellaneous Collections. 106: 1–19.

[2] Bakker, Williams; Currie (1988). „Nanotyrannus, a new genus of pygmy tyrannosaur, from the latest Cretaceous of Montana“. Hunteria. 1: 1–30.

[3] Carr, T. D. (1999). „Craniofacial ontogeny in Tyrannosauridae (Dinosauria, Coelurosauria)“. Journal of Vertebrate Paleontology. 19: 497–520. doi:10.1080/02724634.1999.10011161

[4] Currie, P. J. (2003a). „Cranial anatomy of tyrannosaurid dinosaurs from the Late Cretaceous of Alberta, Canada“. Acta Palaeontologica Polonica. 48: 191–226.

[5] Persons, W. S.; Currie, P. J. (2016). „An approach to scoring cursorial limb proportions in carnivorous dinosaurs and an attempt to account for allometry“. Scientific Reports. 6. 19828. doi:10.1038/srep19828

[6] http://www.smithsonianmag.com/science-nature/montanas-dueling-dinosaurs-134669023/

[7] Tsuihiji, T.; Watabe, M.; Tsogtbaatar, K.; Tsubamoto, T.; Barsbold, R.; Suzuki, S.; Lee, A.H.; Ridgely, R.C.; Kawahara, Y.; Witmer, L.M. (2011). „Cranial osteology of a juvenile specimen of Tarbosaurus bataar from the Nemegt Formation (Upper Cretaceous) of Bugin Tsav, Mongolia“. Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (3): 497–517. doi:10.1080/02724634.2011.557116

[8] Larson P. (2013), „The validity of Nanotyrannus lancensis (Theropoda, Lancian – Upper Maastrichtian of North America“, Society of Vertebrate Paleontology: 73rd annual meeting, Abstracts with Programs, str. 159.

[9] Yun, C. (2015). „Evidence points out that Nanotyrannus is a juvenile Tyrannosaurus rex.PeerJ PrePrints. 3: e1052. doi:10.7287/peerj.preprints.852v1

[10] Bailleu, A; Scannella, J; Horner, J.; Evans, D. (2016). „Fusion Patterns in the Skulls of Modern Archosaurs Reveal That Sutures Are Ambiguous Maturity Indicators for the Dinosauria“. PLOS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0147687

Datum: 14.11.2016
Tisk článku

Související články:

Tyrannosaurus sex     Autor: Vladimír Socha (25.08.2016)
Který z tyranosaurů je ten největší?     Autor: Vladimír Socha (20.10.2016)
K čemu byly tyranosaurovi jeho ručky?     Autor: Vladimír Socha (07.11.2016)
Keratin z drápu zloděje vajec překonal tyrannosauří kolagen o 7 milionů let     Autor: Josef Pazdera (10.11.2016)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz