Záhada super žhavých koron supermasivních černých děr houstne  
Kolem supermasivních černých děr mohou být korony plazmatu, který je rozžhavený na 1 miliardu stupňů Celsia. Nový výzkum do značné míry vyloučil, že by tyto korony byly zahřívány magnetickými poli v blízkosti černých děr. Tajemství trvá.

 

Korona supermasivní černé díry. Kredit: RIKEN.
Korona supermasivní černé díry. Kredit: RIKEN.

Už dlouho se ví, že supermasivní černé díry, které sedí v nitru galaxií a občas přezáří celou galaxii, kolem sebe mívají korony přehřáté plazmy (superheated plasma). Tyto korony jsou přitom podobné koronám Slunce a dalších hvězd. U supermasivních černých děr může být plazma v těchto koronách nažhaveno na astronomické teploty kolem 1 miliardy stupňů Celsia.


Vědci zároveň předpokládají, že korony Slunce a hvězd rozpaluje energie mocných magnetických polí. Problém je ale v tom, že kolem supermasivních černých děr taková magnetická pole zatím nikdo neobjevil. Takže tu máme záhadu. Mechanismus vzniku žhavých koron supermasivních černých děr zůstává nejasný.

 

Yoshiyuki Inoue. Kredit: JAXA.
Yoshiyuki Inoue. Kredit: JAXA.

Japonští vědci institutu RIKEN a japonské vesmírné agentury JAXA tomu chtěli přijít na kloub. S pomocí soustavy radioteleskopů ALMA v chilské poušti jako první proměřili sílu magnetických polí u dvou supermasivních černých děr v aktivních galaxiích. Vycházeli přitom z toho, že elektrony v koroně kolem supermasivních černých děr vydávají v magnetickém poli synchrotronové záření, které je možné pozorovat v rádiové oblasti. A nakonec se nestačili divit. Vyšlo jim, že síla těchto magnetických polí není nic moc. Zdá se, že nepostačuje k tomu, aby magnetická pole zařídila existenci nesmírně žhavých koron plazmy u těchto supermasivních černých děr.

 

Soustava radioteleskopů ALMA. Kredit: A. Duro/ESO.
Soustava radioteleskopů ALMA. Kredit: A. Duro/ESO.

Yoshiyuki Inoue a jeho kolegové studovali supermasivní černé díry v relativně blízkých aktivních galaxiích: Seyfertově galaxii IC 4329A, vzdálené asi 200 milionů světelných let a Seyfertově prstencové galaxii NGC 985, která je vzdálená asi 580 milionů světelných let. Data získaná soustavou radioteleskopů ALMA následně porovnali s údaji ze dvou dalších soustav radioteleskopů: americké observatoře VLA a australské observatoře ATCA, které pracují v poněkud odlišné oblasti rádiového záření.


Vzhledem k výsledkům pozorování a analýz badatelé odhadují, že korony plazmatu kolem zmíněných supermasivních černých děr mají velikost zhruba odpovídající 40-násobku Schwarzschildova poloměru těchto černých děr. Jsou tam magnetická pole, která jsou o něco silnější než magnetické pole při povrchu naší planety, ale zároveň o něco slabší, než magnetické pole magnetu typické ledničky. Na astronomická monstra děsivých parametrů to skutečně není nic moc.


Inoue a jeho spolupracovníci nezastírají překvapení a zklamání. Magnetická pole u supermasivních černých děr jsou slabá na to, aby žhavila plazmu v koroně těchto černých děr. Badatelé jsou zároveň přesvědčeni, že jde o obecný fenomén, protože u obou pozorovaných galaxií to bylo velmi podobné.


Je to nepochybně zajímavý objev. Otázkou ovšem zůstává, co tedy vlastně zahřívá korony supermasivních černých děr na miliardu stupňů Celsia. Inoue a jeho tým teď zaměří pozornost na intenzivní gama záření, které doprovází rádiové emise z nitra aktivních galaxií. A budou dál hledat řešení záhady super žhavých koron supermasivních černých děr.


Literatura
ALMA 17. 12. 2018.

Datum: 20.12.2018
Tisk článku

Související články:

Radioteleskopy ALMA pozorovaly ohňostrůjné galaxie z mladého vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (15.03.2013)
Supermasivní černá díra v kupě Fénix vyrábí hvězdy     Autor: Stanislav Mihulka (16.02.2017)
AzTEC-1 je výstřední galaktické monstrum z dávného vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (01.09.2018)



Diskuze:

Zajímavé ....

Pavel Psenak,2019-01-03 10:50:18

Zajímavé. Synchrotronové záření se přeci vyskytuje i v polárních jetech černých děr. Jestli to není jev obdobný vytvoření polárního jetu, ale namísto polárního výtrysku, který může být dlouhý světelné roky i více, tak se v tomto případě vytvoří okolo "rovníku" černé díry toriod o relativně malém poloměru. Pokud by tento toroid obsahoval srovnatelné množství energie jako polární jet, tak hustota energie/hmoty by musela být daleko větší než v polárním jetu, tak že o její hustotu by se postarala spíše gravitace než magnetismus. Jako další alternativu k zamyšlení nabízím možnost, že torid je projekcí gravitační síly "supermasivní bílé díry", která je propojená s danou supermasivní černou dírou. I v tomto případě se jedná o hrátky gravitace, které se ale nějak protunelovala červí dírou snad až odkudsi z předaleké galaxie na druhém konci té červí díry :-) .

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace